witiko komentáře u knih

Zen mě provází celý život, v jedné životní etapě jsem se mu věnoval i dost intenzivně. Ze své zkušenosti mohu vřele doporučit tyto tři srovnatelné knihy obdobného zaměření i rozsahu – Zenová mysl, mysl začátečníka (Šunrjú Suzuki), Uvolnit sevření mysli (Kóšó Učijama) a Zenový kompas (Seung Sahn). Jedna lepší než druhá, druhá lepší než třetí a třetí lepší než první, takže v tom není žádný dualismus :-) Všechny jsou skvělé, každá trochu jiným způsobem, ale ta moudrost je jedna a tatáž.

Na knize jsou nejvíce fascinující samotné rekonstrukce a jejich velmi kvalitní a působivé fotografické reprodukce. Informační hodnota za tím ale podivně pokulhává. Především jednotlivé kapitoly nemají jednotnou koncepci, někdy přibližují širší kontext nálezu, jindy vůbec ne, občas končí dřív než by člověk čekal, protože se nevěnují tomu, co by stálo za bližší přiblížení. Jeden příklad za všechny – v knize jsou dva "velmoži" ze Sadů v Uherském Hradišti, zatímco lebka jednoho je plně rekonstruovaná do možné podoby, lebka druhého je znázorněna jen na kovovém reliéfu, ale není vůbec řečeno, proč jen tímto způsobem, co je to za reliéf a kdo (nebo kdy) jej vytvořil. Takových výpadků zásadních informací je tu celá řada. Autoři se dost překvapivě v daleko větší míře věnují oblečení, což je jistě zajímavé, ale podstatně méně, skoro vůbec se nevěnují obličejovým rysům a jak k nim na základě lebky došli. Právě důraz na to bych ale v takové knize očekával. Vyloženě nedostatečné jsou informace ke genetickým analýzám, které by mohly upřesnit barvu pleti, očí, vlasů, které jsou pro podobu úplně základní. Ale k tomu se autoři dostanou snad jen letmo v jednom případě, takže proč je třeba první velkomoravský velmož zpodoben jako výrazný zrzek, se vůbec nedozvíme. Kdyby tyto hlediska více zohlednili, pak by měli např. magdalénského lovce zpodobit s tmavší kůží a modrýma očima, jak ze současných genetických analýz nejstarších Evropanů vyplývá. Nejvíce o genetické analýze je při porovnávání kosterních vzorků ze Sadské výšiny se současnými dobrovolníky, kdy se údajně ukázalo, že někteří z nich "jsou dávnými potomky obyvatelů Velké Moravy". To je ale hrubé zjednodušení Y-DNA analýzy jen ze STR markerů, která se v genetice už prakticky nepoužívá. Tady zjevně česká věda zaspává. Možná je na vině i to, že jde o dvojjazyčnou publikaci, takže na řadu informací se prostě nedostává místa. Ve své podstatě je to reklamní prezentace jednoho konkrétního odborného pracoviště, ale o jiných, natož pak konkurenčních přístupech antropologické rekonstrukce, jejich přednostech a výhodách, o dějinách oboru a základních metodách se nic nedozvídáme. Chápu, že to ani nebyl záměr, ale možná by bývalo lepší udělat českou i anglickou mutaci zvlášť a jednotlivé kapitoly sestavit pečlivěji a podrobněji, aby to těžiště nespočívalo jen na obrazové kvalitě. Hodnotím na 70%.

3 25.08.2022

Není snad povídkového žánru, kterého by se Klostermann nezhostil s elegancí, bravurním vypravěčstvím a naprostou autenticitou. V tomto pestrém výběru jsou povídky se zápletkou skoro detektivní, furiantské humoresky i temně fatalistická dramata, psychologické drobnokresby, strastiplně dobrodružná putování i situační črty... A všechno jsou to malé příběhy o malých lidech, avšak vyklenuté do širokých nadčasových podobenství o údělu člověka vydobývat si své místo k obyčejnému životu v zápase s přírodou, chudobou nebo byrokracií. Zvlášť se mi líbí, jak autor dokáže vyprávět každý příběh tak, že důvěrně se svým čtenářem rozmlouvá, svěřuje se mu a obrací se k němu, což se z dnešní literatury, zdá se, už úplně vytratilo. Zůstal jen vtah autora a jeho díla, ale čtenář, se kterým autor prostřednictvím díla dříve rozmlouval, jako by z této triády vypadl. Autorovo lidství, jeho pochopení a úcta ke každému člověku tak prosvítá nejen tím, co a o čem vypráví, ale také jak to vypráví. Kromě toho (přestože jde o staré, ještě předrevoluční vydání) jde o graficky velmi hezkou knížečku, příjemnou do ruky a vlídnou pro oko. Anebo šikovnou do batohu, třeba k výletu na Šumavu, která je dnes tak neuvěřitelně jiná, než jak ji poznal a popsal její znalec, mluvčí a básník.

5 21.08.2022

Jeseníky, jak je nemůže uvidět ani zažít nejen běžný sezónní rychloturista, ale (troufám si tvrdit) ani místní, který žije v podhůří, ale v samotných horách nikdy nepřespal (ani si nepřivstal) a vnímá vrchy kolem sebe už jen jako každodenní zvykovou kulisu.

2 21.08.2022

Triumf zlovůle, bezpráví, lží, manipulace, opojení mocí, strachu, ale i stádní hlouposti. Ach, co všechno mi to jen připomíná..?! Ale i pomník osobní statečnosti několika lidí v dobách, kdy boží mlýny nemlely pomalu, ale vůbec. Z literárního hlediska je to skvost. Autor utahuje dusno a napětí rafinovaně jak losinský kat Jokl svoje palečnice. Pořád si děláte naděje, i když víte, že dobře to skončit nemůže. Skvěle vystižené charaktery, prostředí, situace, zvlášť se mi líbilo i začlenění krajiny v proměnách ročních dob a výborná práce s latinskými a biblickými citáty. Mimořádně autenticky podaný tehdejší způsob myšlení a pohled na svět pomocí pečlivě nastudovaných, a přitom zcela přirozeně zapracovaných reálií. I když jsem se trochu obával, autorův socialismus tu nijak netrčí a žádná dobová ideologie tu neprosakuje. Naopak je jasné, že jde o ostře kritické podobenství politických procesů z 50 let. Po Čtverácích už je to druhá knížka, která mě utvrdila v tom, že Václav Kaplický byl skutečně pan spisovatel a všichni současní pokušitelé historické prózy by se od něj měli učit.

20 10.08.2022

Zcela mimořádná sbírka, skvělá výstava, krásný katalog. Kacu!

2 02.08.2022

S úlekem jsem si uvědomil, že tuto už před dávnou dobou přečtenou knihu tu ještě nemám hodnocenou a okomentovanou. Přitom pro mě tak hodně znamenala, protože mi potvrdila přesně to, co jsem z Kafkových cítil a co se vůbec neslučuje s obecným a zjednodušujícím pohledem na něj. Předchozí komentář ale vše vystihl tak přesně, že tady můžu skončit. Kafka byl prostě krásný člověk a jeho prokletím bylo, že vše vnímal daleko ostřeji – cítil, že něco hrozného visí ve vzduchu, o čem ostatní ještě neměli tušení... A tohle jeho prokletí dalo světu úžasnou literaturu.

6 24.07.2022

Krásně a srdcem napsaná s kniha, ve které se jemně humorný nadhled (ale i určitá dávka nostalgie) mísí s pochopením a úctou ke všem předchůdcům a zakladatelům dnešní archeologie. Autor vypráví dějiny oboru ve formě čtivých příběhů, a jsou to příběhy ryze osobní a lidské, příběhy nálezů a objevů, příběhy našich předsudků, představ, interpretací a omylů, příběh samotné archeologie, ale i vývoje poznání obecně. Některé z těch příběhů jsou poutavé až fascinující, některé mají zápletku takřka detektivní, jiné jsou skoro cimrmanovsky kuriózní až bizarní, všechny jsou ale hluboce poučné a ve všech autor dokáže odhalit jádro, které počátky české archeologie posunulo zas o krůček dál, a také citlivě reflektuje proměny dobové mentality. Zvlášť výmluvné a dobře vybrané jsou i citace z tehdejších tisků, osobních deníků a korespondence. Některé jsou literárně půvabné ("přerozmanité střepy s ornamenty namnoze přepodivnými"), jiné legrační (např. když je poloha koster v únětických hrobech charakterizována "jako člověk, kterýž sedě na bobku byl povalen na pravou stranu"). Je až paradoxní, že tak čtivou knihu dokázal autor zpracovat na základě zaprášených archivních materiálů. V tomto smyslu má kniha spoustu rovin čtení, takže ve skutečnosti může být zajímavá pro daleko širší okruh čtenářů, než se na první pohled může zdát. Je to už třetí autorova kniha, která mě velmi oslovila, a tak se Karel Sklenář stává mým oblíbeným autorem.

5 18.07.2022

Během dovolené na Kokořínsku skvěle posloužila a dala mi pocítit kouzlo, tajemství a génia loci téhle zvláštní krajiny.

1 17.07.2022

Další do mé smutné sbírky nedočtených (a tedy nehodnocených) knih. Pořád jsem se do ní nutil s pocitem, že přeci námět, doba a prostředí by mě měly bavit a zajímat. Jenže nebavila, a místo, abych si užíval děj, přemýšlel jsem, čím to je. Podle mě je to mainstreamová historicko-dobrodružná kniha psaná dost na efekt. Nic, co by člověkem pohnulo, nebo nějaký hlubší podtext, který by v člověku rezonoval, se v ní asi neskrývá. Nevěřím postavám ani ději. Nakonec jsem si nalistoval zdejší negativní komentáře, a ty formulují moje dojmy tak přesně a trefně, takže nemá smysl to opakovat. Snad bych jen připojil, že pokud se do této silně přeceňované knihy nedokážete začíst, nejste sami a rozhodně nejste divní.

Bohužel to nefunguje úplně tak, jak by chtělo. Komiks by měl být první pohled strhující, ale tady se člověk hned zaplete do nejasností, kdo je vlastně kdo, protože ilustrace jsou tak nezřetelné (chtěl jsem říct "amatérské", ale nechci být moc drsný) a přitom je tu hned od začátku tolik postav, že se ani nestihnete zorientovat. Jednu hvězdičku navíc dávám za vzdělávací druhou část, ale ve výsledku to funguje sotva na 50%. Moc si neumím představit, že by to děti vtáhlo do děje a tím podnítilo zájem. Škoda, nápad a koncepce super, ale realizace ve formě komiksového příběhu se příliš nepovedla.

2 18.06.2022

Ukázkový příklad, jak má vypadat propagace a popularizace archeologie. Skvěle napsané, výborně tematicky členěné, přehledné se spoustou kvalitních fotografií a názorných ilustrací. Člověku se hned všechny ty fragmenty poznatků zaslechnutých ve škole i artefaktů zběžně zahlédnutých ve vitríně muzea propojí do velmi plastického a barveného obrazu a pravěk hned ožije před očima. Současně kniha nechává i řadu otazníků, které čtenáře učí archeologii fandit a vnímat ji jako dobrodružství poznání. Kdyby takto vyšly zpracované i ostatní kraje, to by byla paráda!

4 18.06.2022

V porovnání se skvostným Archeologickým atlasem Čech, který nemá chybu, trošku zklamání – jednak výběrem lokalit (mnohé nejvýznamnější tu záměrně chybí, aby udělaly místo zcela novodobým, naopak je tu až zbytečně moc hradních zřícenin), ale také celková přehlednost a názornost tu není až tak uživatelsky přívětivá, chybí např. kategorie "Rizika", "Přístup" nezahrnuje možnost nejbližšího zaparkování a kilometrově nepočítá cestu tam i zpět s prohlídku lokality, v závěrečné mapě jsou abecedně jen jména katastrů, ale nikoli samotných lokalit, což ztěžuje vyhledávání atd. Konečně i samotný text je sušší, chybí tomu nadšení pro popularizaci, jež bylo typické pro český atlas. Je skvělé, že tenhle počin existuje i pro Moravu a Slezsko, ale když dva dělají totéž, není to holt úplně totéž. I tak je to ale výborná kniha, abych jen nehaněl, a určitě doporučuji.

2 16.06.2022

Vynikající kniha přesně pro mě a v pravý čas. Po Hoškově knize "Sloužím tajnému ohni" zaměřené na náboženské motivy jsem chtěl zapátrat po Tolkienových zdrojích v pohanském dávnověku, a nemohl jsem si vybrat lépe. Vždycky jsem tušil, že příběhy Středozemě jsou ve skutečnosti příběhy naší vlastní minulosti a tedy i našich hlubokých symbolických kořenů. Autor přesvědčivě dokládá, že tato skutečná Středozemě není nijak myticky mlhavá, ale lze ji umístit do severozápadní Evropy zhruba před patnácti stoletími. To byla doba, kdy se nastupující historie ještě volně prolínala s doznívající mytologií. Snad všechny předchozí komentáře si stěžují na to, že je autor odborník, že je kniha příliš chytrá a nabitá informacemi atd., ale to je přeci, u všech Valar, přednost, nebo snad ne?! Kniha je výborně napsaná (i přeložená), velmi erudovaná, faktograficky bohatá a spolehlivá. A čtivá! I když samozřejmě hutná, je třeba ji číst po kouscích. V reakci na první komentář chci zdůraznit i to, že autor v textu vždy pečlivě uvádí, z jakých zdrojů konkrétní fakta čerpá. Pro zajímavost, Hošek ve své knize odkazuje na knihu "Skutečná Středozem" od Briana Batese, ale jsem si skoro jistý, že se spletl a měl na mysli tuto. Můj příspěvek asi vyznívá dost polemicky, ale chci jen případné zájemce přesvědčit, ať se nenechají od této knihy odradit. Co docela chybí, je obrazová příloha, i když všechny např. zmiňované archeologické lokality lze snadno najít na internetu. Je tu ale i jedno dost zásadní opomenutí – v kapitole o dracích a drakobijcích autor zmiňuje především "pohádkového" Šmaka, o Glaurungovi se jen letmo zmíní a Ancaladona Černého jakoby vůbec neznal, i když jsou oba i se svými přemožiteli pro Tolkienovu mytologii daleko důležitější. To je asi jediná skvrna na kráse. V každém případě je to pro mě kniha, která ve světle Tolkienova díla umožňuje snít o vlastní minulosti a která dává těmto snům reálný základ.

4 04.06.2022

Velmi zvláštní kniha povídek, u které mám docela problém vystihnout a shrnout svoje dojmy. Vyznění knize dodává překrásná výtvarná úprava, malý formát padnoucí do dlaní a příjemně modré písmo. Z knihy jemně vane lidskost, životní moudrost, zkušenost a pochopení ke všemu, co je, i když podbarvená lehkým smutkem nad současností. Základním tématem knihy není podle mě ani tak "duchovní hledání", jak se píše v jedné recenzi (duchovní úvahy a citace nejrůznějších mystiků, mistrů a učitelů tu nejsou to nejzajímavější), ale spíš vztah člověka a místa. Jsou tu výborné, až mistrné popisy prostředí, míst, krajin, zemí (zejména těch exotických), ale i domů a domovů. Ve většině povídek místo nějakým způsobem k člověku "mluví" a stává se jeho součástí. To je to, co mě na knize bavilo nejvíc. Některé povídky mě zaujaly více, jiné méně, žádné mě vyloženě nenadchly, ale všechny ve mě zanechaly dojem. Autorka používá zvláštní literární postupy, kdy střídá osoby, časy i prostředí, a spíš než na děj se soustředí na celkové vyznění, náladu a pocit. Nikde to ale není pouhá hra s formou, svým způsobem je tohle řetězení asociací přirozené a obsah je tu vždy na prvním místě. Autorka prostě vypráví, přemýšlí, vzpomíná, sní... a rozhodně to umí tak, aby čtenář se zájmem naslouchal. Je to knížka, která se nikam nedere a nepokouší se oslnit, jsem si ale jistý, že si svoje spřízněné duše najde.

2 04.06.2022

Kniha je výborná velice širokým tematickým záběrem od dějin každodennosti obyčejných lidí až po přiblížení panovníků a jejich lidských rysů i politických motivací. Někdo tu v předchozím komentáři psal, že ji přečetl za večer, já se tím naopak dost dlouho prokousával. Ne, že by to nebylo zajímavé, ale asi mi scházela pevnější koncepce v rámci jednotlivých kapitol, takže mi dávalo práci udržet pozornost. Často se tu skáče podle toho, jakou otázku slina na jazyk právě přinese a dialogu schází vývoj. Kniha přímo vybízí ke srovnání s rozhovorem Vladimíra Kučery s Janem Rychlíkem "Historie, mýty, jízdní řády", který vyšel ve stejné edici. U Kučerova rozhovoru s Rychlíkem má čtenář pocit rovnocenné a plnohodnotné diskuze (aniž by tu tazatel překážel a zacláněl), zatímco v této knize má Lukáš Kašpar spíš jen funkci "nahrávače", který se ptá asi na tak to, co ho právě napadne a co by se zeptal kdokoli z nás. Přestože je sám vystudovaným historikem (jak na několika místech připomíná), kupodivu se tu neprojevuje nápadnější vhled, který by zpovídaného Jaroslava Čechuru nutil do větší argumentační hloubky. Přitom tu sympaticky neformální Jan Čechura často vyslovuje nekonvenční pojetí, u kterých by se námitky typu "ale vždyť přece..." nebo "na druhou stranu..." velmi hodily a nabízely. Čtenář by měl pocit zasvěceného rozhovoru, který odněkud někam vede, kde tazatel třímá otěže a sleduje jasnou linii, kam se chce dobrat. Ale dost těch připomínek. Tím se jen pokouším vysvětlit si, proč jsem u toho tak rychle ztrácel pozornost. Jinak je to výborná kniha, která určitě stojí za přečtení.

9 30.05.2022

Škoda přeškoda, těšil jsem se, jak se začtu, ale vůbec se mi to nepovedlo. Knihu odkládám. Autorův způsob učeného spekulování s pomocí (někdy i hodně vzdálených) analogií, jejichž adekvátnost nemohu posoudit, je pro mě nepřehledný, kostrbatý a obtížně sledovatelný, což při velké pravděpodobnosti, že pravda těchto dávných příběhů leží někde úplně jinde, je dost demotivační. Takže jsem usoudil, že to za tu čtenářskou dřinu asi úplně nestojí. Ale nebudu hodnotit a budu se těšit na komentář někoho, kdo se opravdu dokáže začíst. A především jsem zvědav, jaké budou ohlasy autorových hodně odvážných interpretací (třeba, že Avaři vnutili českým předákům uctívat Mithru) v odborných recenzích. Jinak mě překvapilo, že autor vůbec nezmiňuje knihu Petra Maška "Prastaré pověsti české". Ten se sice zabývá různými mladšími variantami syžetů a jejich vývojem, ale spíš to na mě dělá dojem, že autor o téhle knize vůbec neví, což mi poněkud oslabuje důvěru v jeho erudici. V kapitole pokoušející se doložit trvalý kulturní vliv Langobardů na přicházející Slovany zase kupodivu vůbec nezmiňuje asi rok starý objev dokladu slovanského přejetí germánských run... Je toho však víc, co mě zarazilo – např. i velmi zjednodušující interpretace genetických výzkumů. Ale nenechte si kazit dojem, čtěte a pište. Možná tomu ještě dám druhou šanci.

Velice čtivě, čtenářsky vlídně až laskavě a přitom hluboce napsaná kniha. Je radost sledovat autorův tok myšlenek a argumentů, a to dokonce i tehdy, když nesouhlasíte a máte pocit, že občas vám autor posouvá oblíbeného Tolkiena někam jinam, než ho sami máte a chcete mít. Já jsem ten pocit měl na několika místech. Tak třeba nemohu souhlasit s tím, že metafory slova a světla při stvoření Ardy jednoznačně odkazují na křesťanskou biblickou tradici, protože ve skutečnosti jde o vcelku univerzálně rozšířený kosmogonický motiv. Stejně tak nesouhlasím, že v Tolkienově legendáriu není nikde uvedeno, že vše dobře skončí a zlo bude nakonec poraženo. Tady autor vůbec nezohlednil Mandosovo proroctví v Quentě Noldorinwa (obsažené v Pádu Gondolinu), že Morgoth bude poražen černým mečem Túrina Turambara a všichni lidé budou pomstěni. Tentýž motiv Tolkien využil i v nepublikovaném fragmentu koncem svého života, jak Christopher Tolkien uvádí v komentáři k Legendě o Sigurdovi a Gudrún, takže je zjevné, jak moc bylo toto nadějeplné proroctví pro Tolkiena důležité. Dále když autor píše o tom, že smrt je pro lidský rod v Tolkienově pojetí návratem do ztraceného ráje, v Silmarillionu se naopak výslovně píše, že to, kam lidé po smrti odcházejí, je veliká záhada, kterou neznají nejen elfové, ale možná ani Valar. S tím souvisí i to, že autor vůbec nezmiňuje, že podle Silmarillionu byla smrt pro lidský rod Ilúvatarovým darem, který měl člověku přinést možnost osvobození, ale Morgoth tento dar smrtelnosti změnil na břímě a bolest. Jinak se ale autor velice dobře vyrovnává s příliš jednoduchými, symbolickými až alegorickými výklady a dobře dokáže proplouvat všemi rozpory a nejednoznačnostmi Tolkienova díla. Zatímco v Garthově knize Světy J. R. R. Tolkiena mi zcela chyběly křesťanské inspirační zdroje, tady mi občas až přebývaly, ale velmi si cením autorova silně formulovaného přesvědčení, že jakékoli dokladování "křesťanskosti" dělá Tolkienově dílu medvědí službu a ničí svébytné kouzlo Středozemě. Pro mě je právě zajímavé to napětí mezi prvotní Tolkienovou snahou navrátit Anglii ztracenou mytologii a současně své dílo v průběhu života kormidlovat do vod křesťanské teologické tradice. To s sebou přineslo spousty koncepčních a ideových komplikací, se kterými se musel Tolkien jako tvůrce vyrovnávat, ale také nevyčerpatelnou hloubku, která nikdy nebude moci být definitivně zastřešena. Závěrem jedna trefná citace, které mnou pohnula. Tolkienova tzv. úniková literatura není "útěk od skutečnosti do oblasti chimér a přeludů. Je to únik ze žaláře nepravé pseudo-skutečnosti (moderního, vědecko-technického světa užitku, účelovosti a prospěchu, zbaveného smyslu a kouzla) ke skutečnosti, jaká vpravdě jest". Neboli pro Tolkiena nebyla fantazie únikem od reality, ale nástrojem jejího hlubšího poznání a metodou, jak se dobrat její skryté podstaty. Takže, jak je patrné, mám ke knize pár zásadních výhrad a přitom ji obdivuji a vřele doporučuji... To už svědčí za vše.

9 09.05.2022

Knihařsky skvostný, obrazově nádherný i informačně poučný katalog. Artefakty jsou uspořádány do příslušných tematických kapitol, i když občas ne úplně logicky.

2 02.05.2022

K vlastnímu tématu hrdinského mýtu jako iniciační cesty "do jiného světa a zpět" autor dospívá velmi postupně až v druhé třetině knihy, což některé přímočarejší čtenáře může zaskočit. V tom nejužším pojetí se o monomýtu píše vlastně jen v rozmezí stran 191–216 + Apendix (ten je ve své hutnosti možná tou úplně nejpřínosnější částí celé knihy). Vše, co předchází, ale i následuje, je velmi důkladná teoretická průprava, doširoka rozhozená síť vazeb a souvislostí, ale i praktických a kulturotvorných důsledků. Skoro bych koncepci knihy vyjádřil příměrem – autor se k vlastnímu tématu postupně přibližuje spirálovitým kroužením kolem něj (soustředné kruhy se postupně zužují, ale často i všelijak protínají), aby se zase od něj tímto pohybem začal záhy vzdalovat. Ve všech těchto kruzích se ale čtenář dozvídá mnoho pozoruhodného a přichází na souvislosti, které by ho předtím nenapadly. Nic z toho není samoúčelné či nesouvisející, protože právě v takovém průsečíku vzájemně se křížících rovin se mýtus odehrává i působí. Pokud tedy chceme porozumět mýtům, je třeba se otevřít "kořenovitému propletenci" nekauzálních vazeb a vztahů. Na druhou stranu je velmi pravděpodobné, že na některé čtenáře bude kniha působit jako "těžko stravitelný bujón", jak autor shrnuje v poslední kapitole. Velmi oceňuji, že se autor i přes obtížnost tématu nevyjadřuje suše akademicky, ale pokud možno lidsky, a to i se spoustou příkladů. Zvlášť bych také ocenil jeho vyvážený a vstřícný postoj ke všem dnes už na staré haraburdí vyhazovaným klasikům (Freud, Eliade, Lévi-Strauss...), takže četbou si čtenář připomene a oživí celou řadu učebnicových koncepcí (včetně tak "ujetých" autorů, jako byl např. Géza Róheim). Autor i z nich dokáže vytěžit trvale inspirativní jádro. Jediné, co bych jednoznačně vytknul, je přemíra rozsáhlých citací Slavoje Žižka (hlavně v poslední části knihy), jež je až únavná, ne-li otravná, zvlášť když je patrné, že sám autor dokáže myšlenky formulovat daleko srozumitelněji a neustřeluje do takové míry obtížně vstřebatelné abstrakce filosofického žargonu. V každém případě je to sympaticky přemýšlivá kniha, kde možná neudržíte krok s autorem úplně ve všech tematických nitích, ale určitě zaujme a poučí – přinejmenším o tom, že "mýty se odehrávají na samé hranici toho, kam dohlédneme". Na závěr jen malé upozornění pro studijně zaměřené čtenáře, kteří by si chtěli přečíst něco z toho, na čem autor staví – ačkoli v seznamu literatury jsou uvedena i díla v českém překladu, u dvou titulů (Geertz, Lévy-Bruhl) česká vydání chybí.

3 25.04.2022