witiko komentáře u knih

Konec nekonec, kde přitom chybí jen malá tečka, která by to uzavřela, mě trochu zaskočil, ale tím spíš vyhlížím k Pádu Cařihradu. Takže na podrobnější komentář dozraju asi až poté, co si přečtu toto volné pokračování. Už teď ale mohu říct, že téměř v ničem se neshoduji s většinou předchozích komentářů – děj mě neskutečně bavil a táhnul, napínavé pro mě bylo nejen střídání zeměpisných kulis a neodvratně se otáčející koleso dějin, ale také dobrodružství diskutovaných idejí a vývoj hrdinova postoje k životu a ke světu. Jeho osobnost je mi velmi sympatická a až znepokojivě blízká. Tolik touhy po přesahu, tedy něčem vyšším, absolutní pravdě, kráse a dobru, ale přitom tak hluboká nevíra a skepse nad světem, nad sebou a smysluplnosti lidského počínání umocněná pocitem Božího mlčení... A z toho vyplývá jeho jazyk ostrý jak meč, který až bezohledně kosí faleš, přetvářku a všechny iluze až ke kořeni holé existence, ale i jeho nepodmíněná dobrá vůle a obětavost bolestně ztrpčená pocitem neschopnosti opravdově milovat... V každém setkání (žádné z nich není zbytečné) hrdina poznává a rozvíjí různé podtóny svého já. A výsledný akord je velmi hluboký, mnohotónový a mollový. Hlavní hrdina je opravdu temný anděl (zatímco jeho protihráč v závěrečné části, sultán Mehmed, ač je také tak pojmenován, je spíš oslnivě zářivý ďábel). A to celé je to prostě nádherná, svojí psychologickou opravdovostí i dějinnou barvitostí nezapomenutelná kniha.

5 31.10.2021

Hezká kniha (byť po poslední rekonstrukci už hodně neaktuální) a spousta cenných informací, ale tak špatně napsaných, že se z vět nebo i celých kapitol občas vytrácí úplně základní logika. Škoda!

1 31.10.2021

Výborná, skutečně reprezentativní publikace přímo úměrná celosvětovému významu věstonicko-pavlovského naleziště, navíc i čtivě psaná. Život tehdejších lidí je představen velmi komplexně z pohledu různých vědních oborů. Omezené možnosti archeologie tu oživuje paleoetnologická (etnoarcheologická) perspektiva, která se inspiruje i životem současných či nedávných lovců a sběračů. Toto celkové zaměření ani ne tak na artefakty samotné, ale spíš na celkový způsob života, který z nich lze opatrně odvodit, je opravdu zdařilé a chvályhodné. Je skvělé, že kniha vyšla i v zahraniční mutaci (viz Zajímavosti).

2 30.09.2021

Velmi dobře napsaná a obrazově bohatá publikace pro širokou veřejnost, která výrazně poupravuje obraz života "lovců mamutů", jak jej máme zafixovaný už od Eduarda Štorcha. Přitom ale tato kniha není kritikou, ale spíš poctou jeho dílu. Za zvlášť povedené považuju skvělé, téměř "impresionistické" ilustrace, které úžasně vystihují přírodní prostředí, krajinu a lidský způsob života v ní. Samozřejmě také zcela odlišně od toho, jak si dobu ledovou běžně představujeme.

3 23.09.2021

Výborně sestavený výbor různorodých esejistických textů, které přitom spolu souvisejí a bezprostředně na sebe navazují. Pokrývá asi všechna hlavní témata, která nás na Tolkienovi mohou fascinovat, takže každý si tu najde to, co je pro něj stěžejní, a to ostatní třeba jen zběžně proletí nebo prostě přeskočí. Myslím, že s tím se počítá, pokud to nepotřebujete studovat jako tolkienologové nebo anglisté. Pro mě osobně byl nejpřínosnější především titulní esej o Béowulfovi, ale i rozbor Sira Gawaina a Zeleného rytíře je naprosto brilantní. Docela mě zajímalo také historické potýkání a stýkání angličtiny s velštinou. Ale i v ostatních esejích jsem narazil na části, které mě zaujaly. Celkově z textů dýchá nejen Tolkienova erudice, ale i hluboké, intuitivní porozumění. Nepřehlédnutelný je tu i Tolkienův anglicky akademický humor. Jinak, všechna čest překladatelům!

6 16.09.2021

Moc pěkná a hezky udělaná knížka, jen mě překvapilo, že autor jako historik nepřipojil pár komentářů nebo poznámek, ale ani upřesnění, odkud pověsti čerpal. Na druhou stranu se mi líbila jeho předmluva, kde říká, že pověsti budou žít jen tehdy, pokud se budou stále znovu a třeba i různě vyprávět, protože zachytit je na stránkách knihy nestačí.

3 13.09.2021

Tolkien po sobě zanechal spoustu nedokončených skvostů, toto je jeden z nich. Ale stejně jako u jiných, už jen úlomek tohoto šperku září úplným a dokonalým světlem. Vlastně mi vůbec nevadí, že jde jen o výsek děje, je velice působivý i sám o sobě, Dokonale básnicky vystižená atmosféra, nádherné popisy krajin, střídání světel a stínů, poryvů moře a větru v provázanosti s duševními prožitky a motivacemi hrdinů, to vše v úžasném aliteračním rytmu, který si můžete užít v originále i kongeniálním českém převodu. Také doplňující texty tvořící větší polovinu knihy jsou zajímavé čtení. Nechci se nijak povyšovat, ale podle mě je Artušův pád tak trochu pro elitu Tolkienových čtenářů – tedy pro ty, kteří svému autorovi vnitřně rozumějí i v tom, co už nestihl napsat.

5 11.09.2021

Krásný baladický příběh vystavěný po vzoru antické tragédie. Základním hybným momentem je tu neodvratitelné naplňování sudby podobně jako např. v mýtu o Oidipovi, i když v této verzi je několik výraznějších možností jejího odvrácení. Oproti jednodušší a mnohem kratší verzi v Silmarillionu je příběh daleko více rozpracovaný, významově hlubší a nadčasový, obohacený o výborně napsané, mnohovrstevnaté dialogy, ve kterých hrdinové lépe odkrývají své nitro, rozhodnutí a motivace, a také o detailnější popisy krajiny, putování a klíčových situací. Zasazení příběhu do kontextu širších dějin Středozemě tu lépe vynikne. Všechny tři klíčové příběhy Silmarillionu (o Túrinovi a Nienor, o Berenovi a Lútien a o Tuorovi a Idril v Pádu Gondolinu) jsou pozoruhodně propojené. Zvlášť silný moment je pro mě už jen to to, že cesty bratranců Túrina a Tuora se během jejich putování letmo protnou u zamrzlých Ivrinských tůní, ale Túrin o tom neví a Tuor vůbec netuší, o koho jde, ačkoli jejich osudy spolu tak těsně souvisí. Ve všech třech příbězích je důležitým tématem hluboké pouto (milostné a přátelské) mezi člověkem a elfem a také rozdíl v povaze a údělu obou rodů. Vlastně se dá říct, že tragický příběh o Túrinovi a Nienor tvoří kontrapunkt ke šťastnému příběhu o Berenovi a Lútien, zatímco Pád Gondolinu je jejich katastrofickým a současně vítězným vyústěním. Takže si nemyslím, že by tento příběh o Húrinových dětech měl čtenáře odrazovat svojí tragičností (a pokud by přeci jen z knihy padala beznaděj, doporučuju pointu, kterou jsem vložil do Zajímavostí...). Oběť Túrina a Nienor není marná, protože jejich otec Húrin svým heroickým odpíráním zlu i za cenu rodinné tragédie oddálí Pád Gondolinu. Jen díky němu tam ještě může přijít Tuor, zplodit s Idril budoucího Morgothova přemožitele "Půlelfa" Eärendila a vyvést zbytek elfů do bezpečí. Túrina tu snad nejlépe vystihují jeho vlastní slova: "Nemůžeme-li zlo nadobro přemoci, můžeme ho aspoň zraňovat a překážet mu. Vítězství je totiž vítězství, i když je sebemenší, a jeho cena netkví jen v tom, co z něj vyplyne." Tuhle "holou odvahu a vůli" čelit silám, které nelze přemoci, ostatně Tolkien ve svém slavném eseji o Béowulfovi "Netvoři a kritikové" spatřuje jako základní prvek severské mytologické tradice. Túrin je nejen oidipovský, ale i sysifovský hrdina, který nepolevuje ve svém úsilí ani tehdy, kdy naděje není na dohled a vše se zdá marné. (Prostě ne proto, že "to dobře dopadne, ale proto, že to má smysl", jak by řekl Václav Havel). Ano, to vytrvalé odpírání zlu i za cenu těžkých obětí, ale i fatálních omylů a selhání má pro mě až politické a dějinné konotace. Knihu lze číst i jako filosofickou meditaci nad vztahem předurčenosti a svobodné vůle, pro mě je však především úžasným příběhem o povaze lidského srdce, o jeho obrovské síle, ale i slabosti a zranitelnosti.

11 02.09.2021

Nedočetl jsem, takže nehodnotím, ale komentář si neodpustím. V poslední době se stalo oblíbenou praxí oživovat v literárních i filmových dílech skutečné postavy pod jejich pravými jmény a přitom jim dávat úplně fiktivní příběhy. Zcela bez ohledu na žijící rodinné příslušníky, ale i na památku těchto nedávno žijících lidí. Shodou okolností se mi tato zkušenost zopakovala i u filmu Šarlatán, a to už mě tolik naštvalo, že jsem knihu prostě sklapnul a odmítám jí dávat druhou šanci. Jestli chcete temné dobové drama na atraktivní téma vypjaté jak řemen, knihu si přečtěte, chcete-li se ale dozvědět o fenoménu žítkovských bohyní něco opravdového, raději sáhněte po Žítkovském čarování od Jiřího Jilíka nebo Žítkovských bohyních od Dagmar Pintířové Dobšovičové – pokud vám tedy autenticita nebude připadat nudná. Neupírám autorce literární kvality, ale tvrdím, že svojí takřka thrillerovou stylizací posunula fenomén lidové magie na Kopanicích někam úplně jinam a udělala z ní něco, čím nebyla – příměrem řečeno, udělala z lučního motýla vycpaného netopýra. To si troufám tvrdit i proto, že jsem se právě vrátil z dovolené na Kopanicích, kde jsem poznal, jak jsou z podivné popularity, kterou jim tahle literární fikce přinesla, upřímně nešťastní. Dovedu si představit, že nejen místní, ale i samy žítkovské bohyně by většinu nadšených čtenářů této knihy vyprovodily ze světnice asi tak jako Gabru v (daleko pravdivější) dětské knize Gabra a Málinka v Čarovné zemi.

Myslím, že přirozená cesta k této knize vede od prvotní frustrace (kvůli obtížné orientaci v genealogických vztazích a geografických údajích), přes rostoucí okouzlení, které člověka povzbuzuje číst dál a dál, až k naprostému úžasu, který dává chuť se ke knize vracet a žít z ní. Je obdivuhodné, jak dokázal Tolkien mytologické motivy nejrůznějších tradic přetavit do tak uceleného a hlubokého literárního eposu, aniž by tyto motivy vyloženě kopíroval nebo sklouzával k časově podmíněné nebo významově ploché alegorii. Jeho dílo je autentické a nesmrtelné v tom, jak silně rezonuje s nejhlubšími, archetypálními vrstvami naší mysli. Pro zmírnění počátečních obtíží doporučuji genealogickou tabulku všech postav, která krásně ukazuje, jak se pramínky jednotlivých postav a jejich dílčích příběhů slévají do velkolepého finále (vkládám do Zajímavostí). Naprosto souhlasím, že pět hvězdiček je u Silmarillionu tak nějak nepřípadných. Je to zkrátka úplně jiná třída, jako by z jiného světa (snad dokonce z "přímé cesty" na Západ?), takže dejme tomu třeba 200%.

20 17.08.2021

Velmi pěkné miniatury na pomezí poezie a prózy vystihující génia loci Novohradských hor v proměnách ročních dob a nálad. Ostatní části, hlavně umělé pověsti a pohádky, mě nebavily. Je to třetí kniha, kterou jsem od autora o Novohradských horách četl a zdá se mi, že už nic nového neříká, tematicky i výrazově se to dost opakuje.

1 15.08.2021

Výborná příručka, která přesně splňuje svůj účel – stručně, jasně a zábavně vysvětlit vše kolem kostela, aby se v něm i nevěřící nebo hledající cítili přirozeně a ztratili ostych. Hlubší zájemce a do daleko větších detailů pak uvádí jiná kniha "Co se děje v kostele" (viz podobné).

1 10.08.2021

Kniha je skvělá v tom, že vývoj jazyka zkoumá nejen lingvistickými metodami, ale velmi důkladně zapracovává i historické souvislosti. Téma vzniku a vývoje češtiny je tu tak podané v širokém a čtenářsky poutavém kontextu. Autor věcně a kriticky shrnuje odbornou diskuzi k řadě témat a otázek (např. jestli se u nás přicházející Slované mohli potkat s odcházejícími Germány, jestli máme v češtině nějaká toponyma keltského původu, co vlastně znamená a jak vzniklo etnonymum "Čech"...), na které jsou různé, až protikladné názory, a to s odkazy na příslušnou literaturu. Výborný nápad je průběžné sledování vývoje češtiny po etapách na příkladu pěti vět. Některé kapitoly (např. o hláskotvorných nebo morfologických procesech) jsou pro laika v zásadě nečitelné, ale i tak je základní vyznění víceméně jasné. Pokud má být kniha určena i laické veřejnosti (jak se píše na obálce), pak mi tu citelně chybí poznámka o výslovnosti lingvistických interpunkčních znamének a výklad aspoň některých základních odborných pojmů (např. palatalizace, monoftongizace diftongů, labializace, metateze likvid...). Nicméně každý, kdo má rád češtinu nebo se zajímá o naše nejranější dějiny, tu najde celou řadu velice zajímavých faktů a souvislostí.

5 04.08.2021

Kniha, která prostě nemá chybu, navíc i velmi vtipně napsaná. Svým lidským přístupem dokáže poopravit spoustu mýtů o archeologii a přesvědčit běžné čtenáře, že to, co máme pod nohama, je příliš velká hodnota na to, abychom se k tomu chovali jen jako zlatokopové. Takže žádné suché mrakokárství, nad kterým člověk mávne rukou, ale velmi přesvědčivý apel na vlastní odpovědnost, slušnost a respekt k těm, co tu byli dávno před námi, ale i těm, co přijdou po nás. A především samozřejmě spousta velice praktických tipů, rad a návodů, jak svůj zájem o dávnou minulost prohlubovat a kultivovat. Je skvělé, že kniha vychází v doplněném vydání a přeju jí ještě spoustu dalších aktualizací, které jí nedají zestárnout.

3 25.07.2021

Krásná kniha, ale navzdory úžasnému obrazovému doprovodu a přehlednému členění na jednotlivá témata (včetně informačních boxů) ne zcela snadná na čtení. Vlastně je postavena na Tolkienových literárních odkazech k odkazům jiným, tj. životopisným, geografickým, kulturně-historickým a jiným literárním, které se navíc v čase stále vyvíjely a měnily svůj obsah i formu, takže není úplně snadné se orientovat. Zvlášť pokud jste tak jako já četli Tolkiena před delším časem a ne zcela všechny literární motivy si vybavujete. Přesto jsem však knihu nedokázal odložit, protože mě Tolkienův svět fascinuje a jeho typ snílkovství je mi velmi blízký. Na druhou stranu si myslím, že kniha je daleko spíš pro tolkienology než pro úplně běžné čtenáře. Jistě, s její pomocí určitě lépe porozumíte Tolkienovi a jeho motivům, na druhou stranu si myslím, že jeho dílo promlouvá samo o sobě a všechny takovéto příručky nejsou nutné, pokud chcete být "jen" zasaženi a okouzleni. Vlastně se tu hodí Tolkienova slavná alegorie (o které autor píše na straně 156), s jejíž pomocí Tolkien zkritizoval dobový sklon literárních historiků hledat v Béowulfovi pouze nejrůznější odkazy a jejich neochotu nechat se jím čtenářsky okouzlit a brát jej jako dílo a básnickou promluvu (tj. strhnout onu na základě mnoha starších tradic vystavěnou literární věž a hrabat se literárně archeologicky jen v jejích jednotlivých kamenech). Autor to jistě takto nemyslel, kniha je určena těm, kdo už se okouzlit nechali, ale přece jen jim Tolkienovo dílo nedává spát a pátrají po dalších skrytých aspektech a významech. Ale i tak je dobré mít toto varování na zřeteli. Teď například vím, jak moc jsou Tolkienovy popisy Frodova strastiplného putování krajinou ovlivněny jeho zkušenostmi z bojišť první světové války (spolu s kapitolou o archeologických nalezištích, jež na Tolkienovu obrazotvornost též silně zapůsobily, asi nejsilnější část knihy), ale nebude mi teď tato znalost při čtení spíš překážet? V každém případě je tato kniha velký hold Tolkienově božsky tvůrčí fantazii!

5 21.07.2021

Monumentální, přelomové a mimořádně záslužné dílo. Prostě 120 %.

17.07.2021

Monumentální, přelomové a mimořádně záslužné dílo. Prostě 120%.

17.07.2021

Jak výstižně říká název, jsou to skutečně glosy, já bych ale řekl spíš jen drobky ze stolu Lesních esejů. Autor se opakuje a rozmělňuje a v podstatě už ztrácí hloubku a závažnost. Jednostrunná nostalgie a stesk po německých starousedlících, které jsem u Lesních esejů bral, mi už tady začínají překážet. Podle mého názoru tyto neustále se vracející reminiscence autorovi brání brát Novohradské hory takové, jaké jsou – ve svém vrstvení lidských a přírodních dějů, které se pramálo stará o to, co je správné, spravedlivé, a co ne. Krajina je proces, ne stav, natož pak jen vzpomínka.

4 16.07.2021

Je škoda, že místo těch čtyřiceti kniha neobsahuje rovnou padesát měst, pak by tam určitě nechybělo Jericho, Konstantinopol a jiné, které tam zaručeně chybí. Nevím proč. Fotografie jsou úžasné, ale je škoda, že tu nejsou nějaké přibližné plánky měst nebo jejich pozůstatků. Kapitoly jsou hodně dějinně popisné, faktografické, ale něco mi tam chybí – asi trochu víc básnické evokace nebo génia loci...

3 29.06.2021

Jak mám Garyho Snydera rád, lepší hodnocení dát nemůžu. Pro mě je to poezie, kde se poetičnost už natolik ztrácí v literárních a mytologických narážkách, citacích a asociacích, že je takřka nesrozumitelná a významuplná jen pro samotného autora. Potřebujete k ní komentář a výklad, což mě u poezie nebaví, ale i když je dostanete (překladatel se v připojených poznámkách snaží, jak může, to je třeba ocenit!), málokdy se vám význam básně sepne do výrazného prožitku, obrazu nebo ideje. Oceňuju velmi pečlivé české vydání a také se mi líbí celkový (trojdílný) myšlenkový koncept sbírky, ale v prakticky jsem nenarazil na báseň, která by mi šla do krve. Velice zajímavé srovnání, které ukazuje, kam Snyder jako básník došel, poskytuje jeho v češtině zatím poslední vydaná sbírka Nebezpečí na vrcholcích. To je Snyder, jak ho mám rád.

2 24.06.2021