witiko diskuze u knih

Nebudu hvězdičkovat, protože jsem nečetl, nicméně jsem o tomto tématu slyšel autora mluvit v několika pořadech a udělal jsem si zcela jasný obrázek. Je to naprosté plivnutí do tváře všem těm nespravedlivě umučeným i upáleným. Ono stačí jen navštívit v Losinách ten strohý pomník na místě popraviště v dnešním lázeňském parku a člověka se zmocní lítost, ne-li tiché zoufalství. To, že někdo projde historické písemné prameny, zjevně vůbec neznamená, že je bude správně interpretovat a dokáže je kriticky zhodnotit v širším kontextu a zasadit je do doby a účelu, kdy vznikaly. Zvlášť když k tomu přistupuje tak "senzačně" jako Čechura. Je to příklad toho, že ani nezpochybnitelná erudice, odbornost a badatelský talent neuchrání před občasným (nebo definitivním?) badatelským vyšinutím. Přitěžujícími faktory a spouštěči tu bude asi hlavně snaha o vyniknutí a originalitu za každou cenu, upoutání pozornosti chytlavými tématy a vábivou silou mediálních zkratek. A aby zazněl i názor odborné veřejnosti (doporučuji ale i diskuzi pod blogem), přidávám do recenzí jeden takový ohlas.

Odstřelit tak monumentální dílo, které vznikalo čtyřicet let spoluprací tří autorů (včetně prvního vydání, které je tímto výrazně vylepšené) jen jako "odpad" bez jediné věty vysvětlení nebo výhrad, je opravdu smutné. Asi je za tím spíš nějaká iracionální ideologie než věcně kritické, natož odborné argumenty.

4 24.01.2024

Pojďme diskutovat o knize, ne o filmu, ano? K tomu je ČSFD a jiné weby. Já bych zmínil, že jedna věc mi v uspořádání knihy nedává logiku. Editor na závěr nezařadil příběh o smrti Isildura na Kosatcových polích z Nedokončených příběhů s odůvodněním, že už jde o Třetí věk, přitom ale zařazuje podstatně mladší události z kapitoly "O prstenech moci a Třetím věku" ze Silmarillionu. To je podle mě škoda.

08.10.2023

K odpovědi čtenáře "los": Díky, teď jsem si všiml, že už v prvním případě (s. 54) autor výslovně obě varianty, zdá se, spojuje, když píše: "Kočka není ani vzhůru, ani nespí. Je ve stavu kvantové superpozice bdící a současně spící kočky." Z toho se tedy zdá, že varianta "ano i ne" je jenom to, co vlastně vyjadřuje ta paradoxní superpozice, zatímco varianta "ani ano, ani ne" je realita toho, co až do okamžiku pozorování ví pozorovatel. Snad tomu rozumím správně.

Ještě mě ale napadá jiná komplikace: Ano, objekt získává vlastnost teprve v okamžiku interakce (tj. vztahu), takže kočka bude vzhůru, nebo bude spát, teprve až poté, co to někdo bude reflektovat. Nicméně to může být i sama kočka nebo kdokoli, kdo bude v krabici zavřený místo ní. Představme si situaci, kdy se sám zavřu do krabice (nebo místnosti) s tím zařízením, budu rozumět pokusu a pokud neusnu, budu schopen si uvědomit "neusnul jsem". Žádná superpozice tedy z mého hlediska nenastane. Jsem (prvním) pozorovatelem sebe sama. Někdo jiný ale bude u té zavřené krabice stát a bude situaci vnímat ve stavu kvantové superpozice. Ta ale ve skutečnosti nenastala, protože ještě před tím, než on krabici otevře, aby mě spatřil bdícího, já sám přeci vím, že jsem neusnul... Znamená to, že on se pletl, zatímco já mám pravdu? Jak vlastně můžu mít jistotu o stavu superpozice (čehokoli), když objekt, jehož vlastnosti zatím neznám, mohl nabýt nějakou vlastnost už pozorováním někoho přede mnou? Předpokládám tedy, že pořadí je tady rozhodující a doufám, že nemůže nastat ten paradox, že superpozice platí i tak, takže ačkoli já vím, že jsem zůstal vzhůru, on mě po otevření krabice může najít spícího... :-) Připomíná mi to, co autor píše v kapitole Provázání (s. 86-91) o pozorování provázaných částic ve Vídni a v Pekingu, ale tady o provázání nejde...

V každém případě se mi zdá, že ta prázdná síť vzájemných vztahů, jež teprve vytvářejí "něco", se vyššími živočichy a zejména člověkem obohatila o schopnost sebereflexe. Protože už sebereflexe je zvláštní formou pozorování, vztahu a informace. Objekt jakoby tedy mohl nabývat vlastnosti i sebeuvědoměním, což je vlastně další varianta, jak propojit mikrosvět kvantového světa a teorií mysli, jak o tom autor píše v závěru.

08.09.2023

Jak jsem předpokládal ve svém komentáři, už se vyrojili ideologové, kteří (na základě pravidla "podle sebe soudím tebe") za vším vidí ideologii. Někteří dokonce jdou tak daleko, že neváhají označit knihu jako "odpad!" a autory jako naprosto průměrné nýmandy. To jen dokazuje, jak moc je štvou fakta a nedokážou se nimi vyrovnat. Doporučoval bych jim udělat si genetický test vlastního původu. Byli by velmi překvapeni. Všichni jsme samozřejmě migranti, už jen tím, že jsme lidé, kteří do Evropy dorazili teprve před nějakými 40 tisíci lety, v době, kdy už tu podstatně delší dobu, než tu dnes žijeme my, žili neandertálci. A to nepočítám poslední velké migrace, ať už zemědělskou, indoevropskou nebo slovanskou. Jenže žijeme v době post-faktické, kde i výsledky vědeckého bádání mohou být posuzovány a odsuzovány výkřiky z davu a kdy jsou odborníci, kteří něčemu rozumí, nálepkováni (a někdy dokonce i napadáni za to, že si vůbec troufají něco myslet a říkat). Ve skutečnosti autoři neříkají nic víc, než že migrace patří k Evropě odpradávna a nesou s sebou jak spoustu pokroku a inovací, tak i konfliktů, utrpení a problémů. A že je kuriózní, jak proti migraci často brojí právě čerství migranti. To je fakt, ne ideologie. Stejně tak by se mohl objevit opačný ideolog, který bude knihu házet do odpadu z toho důvodu, že téma migrace je tu líčeno jen v těch nejčernějších barvách (vyhánění, vybíjení, znásilňování a šíření infekčních nemocí). Je opravdu zvláštní, jaká spousta dospělých lidí dosud nedozrála k tomu, že realita nebývá černobílá...

2 13.12.2022

Mnoho čtenářů si stěžuje na obtížnou představitelnost rozsáhlých popisů, ale podle mě jde o velkou přednost a jeden z hlavních záměrů knihy, jak jsem se pokusil vyjádřit ve svém komentáři. Zkrátka jsem přesvědčen, že až se jednou skutečně dostaneme do kontaktu s mimozemskou civilizací, právě omezenost a limity našeho jazyka, vnímání i představivosti budou tou nejobtížnější lekcí ve vzájemné komunikaci, natož dorozumění.

1 18.05.2022

Nalákán skvělým autorovým dílem "Zlatý věk Růží" jsem si knihu půjčil, že si přečtu, ale po nahlédnutí do shrnujícího závěru jsem byl tak znechucen ideologickými frázemi, které jsem slýchal za minulého režimu, že jsem k ní pojal zásadní nedůvěru a zase jsem ji vrátil. Nevím, možná jí křivdím a informačně je dodnes spolehlivá, ale autorova obecná interpretace místa Bílé hory v českých dějinách je podle mě už dávno pasé.

Už asi třikrát jsem chtěl dětem přečíst, protože máme rádi historii, erby a v jižních Čechách jsme doma, ale pokaždé mě odradí divně ztřeštěný "cool" styl vyprávění. Připadá mi to za každou cenu odvázané jak diskotéka pro čerstvě náctileté, bez jakékoli ambice poučit a spojit legraci s poznáním (ať už historie, památek, vlastivědy nebo heraldiky). Je hloupé, že takto hodnotím knížku, kterou jsem nečetl, ale dělám to proto, že se rád nechám někým přesvědčit o opaku.

Knihu jsem přinesl dětem z knihovny, protože mě zaujal její název i výtvarná podoba, ale děti mi ji vrátily s tím, že postavy se tam chovají a mluví tak hnusně, že nic takového číst nebudou. Nevím, jestli to nakonec ústí do nějakého výchovného poselství, nebo jde o autorskou exhibici a podbízivost, ale rád bych se to dozvěděl od někoho, kdo se nenechal odradit a knihu přečetl.

Dát jednu nebo dvě hvězdičky chápu, ale ohodnotit (jakoukoli) knihu jako "odpad!" na základě toho, že "se mi těžko četla" prozrazuje čtenářskou úroveň. Nějaký lepší důvod pro takovou nadávku opravdu není? Knihy "se nečtou samy", knihy čtou čtenáři a občas k tomu musí projevit vůli a snahu porozumět​. Zrovna v případě knihy, která je záměrně psána v autentické dobové češtině, je takové hodnocení smutné a směšné zároveň. Je jasné, že kniha se nemusí líbit všem, ale s nálepkou "odpad!" bych zacházel opatrně a aspoň trochu promyšleně.

29.01.2019