Vrbická1999 komentáře u knih
Těšila jsem se na vyprávění o životě Jeana-Paula Belmonda, ale bohužel jsem zklamaná. Ráda bych se dozvěděla více o jeho názorech, o Paříži, ve které žil, o je vztahu se ženami atd. Vyprávěl pouze a jenom o natáčeních a vylomeninách, které při tom vyváděl.
Tato kniha mě uchvátila, nemohla jsem přestat číst. Kombinace tajemství a záhadnosti kolem nacistického pracovního tábora na Šumavě a vraždy mladé dívky, která umrzne s židovskou hvězdou na hrudi, je skvělá. Tajemství z druhé světové války, která zůstávají nezodpovězena, mě velice zajímají.
Jedině bych vytkla trochu chaotický styl psaní a střídání postav.
Do prvního dílu Námi to končí jsem se zamilovala. Takže jsem věděla, že pokračování si chci přečíst i přes některé špatné recenze. Je to taková pomyslná třešnička na dortu. Lily a Atlas si happyend zasloužili. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, i když je dějově maličko slabší.
(SPOILER) Knihu, kterou jsem přečetla jedním dechem a opravdu se u ní bála. Až jsem ji musela chvilkami odkládat. Moc mě zaujal autorův nápad, umístit děj do odlehlé horské chaty, kde hlavní hrdina přijde o zrak a bude bojovat o přežití. Nebo spíše se svoji vlastní hlavou.
Po dočtení jsem byla zklamaná z konce. Asi je na čtenáři, jak si ho přebere.
Já to chápu tak, že hlavnímu hrdinovi se všechny ty děsivé věci, odehrávaly pouze v hlavě.
Au! Toto bylo opravdu bolestné čtení. Z každé věty knihy táhne odporná atmosféra, která naplňuje rodinu hlavní hrdinky. Nepřestává mě udivovat, jaké může matka dělat rozdíly mezi svými dvěma dcerami. Už to, jak je oslovuje, Katuško a Baruno, mluví za vše.
Petra Dvořáková umí skvěle psát texty, ze kterých vám sice nebude dobře, ale předají vám hodně. Hned po dočtení knihy, jsem chtěla svoji maminku obejmout a za vše jí poděkovat.
Na tuto knihu jsem se chystala dlouho a začátek roku 2024 mi přišel jako skvělý čas. Přečteno jedním dechem. V textu jsou emoce, které vás zasáhnou. Je nesmírně zajímavé (a bolavé) vidět, jak mladé lidi prožívají smrt blízkého člověka a svoji vlastní nevyléčitelnou nemoc.
Poslední přečtená kniha roku 2023 a nesmírně jsem si jí užila. Kniha nemá rychlý spád, ale pomalinku plyne a vy si užíváte ten nesmírně příjemný tok slov. Popisy přírody a počasí na Aljašce, obyčejný, ale drsný život, radosti i trápení. Nádherná kniha.
Pro mě, jako milovníka všeho severského, je finská fantastická literatura, nebo-li finské podivno, objev roku. Právě ta podivnost je na všech povídkách to nádherné. Některé mě samozřejmě bavili více, jiné zase méně, ale to je přirozené.
Moje druhá nejlepší kniha roku 2023. Dokážu si představit, že bych si ji zabalila na opuštěný ostrov a četla stále dokola. Vždy bych v ní našla útěchu, radu, povzbuzení a chuť do života.
Příběh dívky, která je vytržena ze svého domova a s miminkem na rukou musí podstoupit pochod smrti z Brna do Pohořelic A vše jenom proto, že musí platit za to, že měla německého otce, avšak českou matku.
Kniha opět mistrně napsaná. Kateřina Tučková nikdy nezklame.
Kniha se zajímavými myšlenkami. Bohužel styl psaní mi nesedl, do čtení jsem se musela nutit.
Na knihách miluju, jak nás dokážou přenést do úplně jiného světa, do jiné doby. Jsou to takové malé cesty časem během našich všedních dní. Tentokrát mě román Co zpívá Sojka zavedl do 9. století na Velkou Moravu. Opět jsem o trochu bohatší co se týče vědomostí o naší historii. Za to jsem velice vděčná.
,,Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou.''
,,Láska je knihám je nesmrtelná.'' Amen. Roztomilý příběh, jehož hlavní hrdina je starší člověk, který bojuje o to, aby si nepřipadal zbytečný. I na konci života, lidé potřebují společnost ostatních a náklonost. Knihonoše řadím do skupiny k Arthuru Truluvovi a Muži jménem Ove.
Tato knížka má přesně to, co mě poslední dobou nejvíc baví. Je spíše smutná a dramatická, věnuje se těžkému tématu odloučení matky od dítěte, část děje se odehrává na venkově, přesněji na samotě v hájovně a popisuje část české historie. Velice dobrá knižní jednohubka (má pouze 200 stran).
Bravůrně vykreslen vztah třináctileté, velice inteligentní dívky s mladou bezdomovkyní. Příběh o tom, jak se osamocená a smutná duše upne na přítelkyni, se kterou to ale vůbec není jednoduché. Kniha ve mě vzbudila otázky typu: Je možné, že se člověk z ulice vrátí do běžného života ? Nechají si takoví lidé pomoci ? Nebo jsou už navždy spjatí z životem na ulici ?
Pán Prstenů i Hobit je moje srdcovka, takže jsem se těšila, až se pustím do čtení knih. Do teď jsem viděla pouze filmy, ale knihy mají úplně jiné kouzlo. Některé pasáže prvního dílu byly méně záživné, takže jsem je doplnila audioknihou načtenou Alešem Procházkou a to byla úžasná kombinace.
Tolik strachu, věznění, mučení, udavačství, zničených životů a vymytých mozků. Vítejte v KLDR. Až si budete stěžovat (na cokoli!) přečtěte si Severku. Smekám před Ninou Špitálníkovou.
Příjemné vyprávění dívenky, která nade vše miluje přírodu a svoji maminku. Jenže jim do života vstoupí zákeřná nemoc. Pohodové čtení, které pohladí po duši, ale taky je malinko bolavé.
Vyprávění, které obsahuje spoustu užitečných moudrostí pro běžný život. V závěru knihy se mi velice líbily úvahy nad smrtí.