vnimat_Krasu komentáře u knih

Hill byl pro mě vždycky trochu bé tým. I proto jsem neskutečně šťastnej za tenhle TOUCHDOWN. Na plný plyn je nádherně pestrá sbírka. 'Temný kolotoč' tne do živého nostalgickým životem teenagerů v kouzelném lunaparku. 'Faun' je zase netradičním fantasy příběhem o lovcích s poctivou pointou. 'Propouštíme vás' si bere na paškál apokalypsu. 'Stanice Wolverton' pak antropomorfní variaci na britský venkov. A takové 'Pozdní návraty'? Ty jsou poctou starým knihovnám a jasně nejlepší povídkou celé sbírky. Povídky se čtou samy. Jsou zkušeně napsané, uspokojivě zakončené (krom slabšího - a žádný div že i nejstaršího - 'Palce'), mají trefné poznámky autora (to miluju) a oproti Hillově povídkový knížce 'Bobby Conroy vstává z mrtvých' jsou celkově nebe a dudy. Pokud jste Hilla v minulosti prozívali, tomuhle dejte šanci. Fakt.

8 29.08.2021

Opojně nesnesitelné postavy, líbezně písečná atmosféra. McDowell si tu jde za svým. Nakrásně dávkuje děs, aniž by ho sáhodlouze vysvětloval. Místo toho je radši břitký, svižný a na sotva třech stech stránkách i nebezpečně návykový. Elementálové mají svou nádhernou americkou patinu. A ačkoliv tohle letní dobrodružství nevybíravě směřuje ke katastrofě, mám beztak sto chutí se do Bedlamu za pár let vrátit. Jsou to totiž takoví Účastníci zájezdu na houbičkách.

8 16.08.2021

Jestli vás baví zemitý Tarantinovky, zvládnete ten nejčernější možnej humor a uřezaný penisy si dáváte jako dezert, našel jsem pro vás knihu roku.

Vedle Špinavejch Kšeftů od režiséra Bone Tomahawk totiž vypadá takovej Nesbô jako totální feminosant.
Pět z pěti nekrofilů doporučuje.
A já taky.

8 13.08.2017

Já vlastně od thrilleru víc nechci.

Chci akci. Ta tady je.
Chci formu, od který se neodtrhnete. Taky splněno.
Chci se bavit. A Lež baví.

Asi bych moh strhávat hvězdičky za hlavní hrdinku, co se od začátku chová trochu na pěst, ale v tomhle případě prostě odpouštím ledascos. Ten spád by totiž Taylorová mohla vyučovat.

8 10.07.2017

Prej napiš komentář.
Ke knížce, jejíž děj je postavenej na tom, abyste netušili, co se stane za chvíli.
Tak to teda pěkně děkuju.

Prostě si to přečtěte.
A nevěřte ničemu.

8 24.05.2017

Sime není Finn. A Peter May se tu na můj vkus občas až moc rozkecává o úplných blbostech. Když ale vynechám těch zhruba čtyřicet zbytečných stránek o nespavosti, prolíná v Ostrov Entry minulost se současností přímo bravurně. Stejně jako ve Skále je tu totiž více méně putna, kdo zabíjel a kdo co odskáče. Hlavní roli tu totiž hrají dva naprosto nebanální životní osudy. A za to, jak May umí klamat tělem a prokládá detektivku výtečným dramatem o rodině, za to mu patří můj dík.

8 04.09.2016

Dost možná nejzajímavější debut od Banksovy Vosí továrny. Pomalu plynoucí román s atmosférou silnou jako holandský joint. Nedoslovný, s precizně odtažitými postavami coby aktéry jednoho nešťastně magického příběhu. Prostě nečekaná pecka, co připomene Michela Fabera a která nekompromisně rozžvýká i vaše očekávání. A zanechá za sebou řadu zmatených i kupu nadšením hýřících čtenářů. +1

8 14.07.2016

Abyste prý hltali slova, musíte se v knize s někým sžít. Anebo tu knihu musí napsat Gillian Flynn. Temné kouty neoplývají sympaťáky. Čím však oplývají bohatě, a v dnešní záplavě generických detektivek jsou proto unikátem, je nelacinost. Temné kouty jsou zvrácené, ale ne přehnaně. Jsou brutální, ale ne na oko. Překvapí, ale ne za každou cenu. Hvězdu dolů za srovnání se slohově vybroušenější Zmizelou. Skvělým thrillerem jsou ovšem Temné kouty nesporně.

8 26.06.2014

Spasitelem se Nesbø konečně zbavil nálepek typu "ukecaný Chase" nebo "akčnější Larsen" a vytvořil si svůj vlastní žánr. Chladného thrilleru, který se nebojí často střídat lokace a postavy, a občas vás překvapí ďábelsky vtipnou kompozicí textu (viz slohově hravý začátek v Oslu). Coby spisovatel se rozhodně zlepšuje a tříbí napětí. Nemůžu se však stále zbavit dojmu, že je Nesbø za každou cenu posedlý šokézní pointou, která pak vedle vcelku realisticky vedeného příběhu působí nemístně. Harry poprvé relativně sympatický, Beáta tradičně nemastná a neslaná.

8 18.08.2012

Sepsat nesměšné sci-fi, které bude působit neotřele a přitom se držet nohama na zemi, to už chce hroudu vypravěčského umu a odvahy. Michel Faber ve svém stěžejním díle dokazuje, že je jednou z nejzajímavější postav současné beletrie a okouzluje humorem i nenásilnou kritikou konzumu. Příběh Isserley a její červené Toyoty Corolly patří i přes lehce neuspokojivý závěr k nejoriginálnějším kouskům žánru a možná dosud nejlepšímu sci-fi tohoto milénia. Nenechte se zmást filmovou onanií se Scarlett Johansson, knížka je mnohem lepší a stravitelnější krmě.

8 01.07.2012

V knihkupectví se válí hrozná hromada spotřebních kriminálek. Crawenovky mezi nima ale vynikaj. Vládnou totálním nadhledem, na díry v příběhu se ostentativně ukazuje a policajti tu žerou kozí maso. Crawen se s tím nemaže. Jeho průměrná kapitola má stránku a půl, příběh se hejbe skrze dialogy a Poe s Tilly hláškujou jako o život. Dvě záhady zavřenejch pokojů jsou až kam. A kdyby se BOTANIK co do počtu stránek krapet uskromnil, v klidu bych uvažoval nad touchdownem. Braková kriminálka se totiž musí umět. A M. W. Craven je mistr řemesla.

7 30.10.2023

V Obrázcích je snad úplně všechno. Posedlost duchem, divný dítě, ouija tabulka, sousedka-médium. A nijak zásadně to nevadí. Obrázky si totiž (kromě nabubřelých hlášek na obálce) na nic nehrajou a potěší především ty, co temnější žánr čtou jen okrajově. Jako horor pro fajnšmekry selhávají v originalitě a plasticitě charakterů. V ranku young-adult thrillerů však docela válí. A je pouze na vás uvědomit si, na kterým hřišti si raději hrajete.

7 03.04.2023

Bavilo mě ústřední mystérium, Malfiho tempo i přehledné babrání se v minulosti, které mi připomnělo knížky od Tima Weavera. Bavila mě navzdory trochu obšírnějším popisům i velmi čtivá forma, které dodává překlad českou korunu. Pokud si ale pro něco budu POJĎ SE MNOU pamatovat, je to křehkost. V thrillerovým hávu se tu ukrývá citlivej rozklad jedný lásky, hromada hmatatelnýho citu a závěr, co mě dojal. A to se v tomhle žánru prostě nevídá dennodenně.

7 25.11.2022

Nečtu osudový ságy. Jenomže Bonnefoy to nejnádhernější z nich podává na 140 stránkách, aniž by je obíral o emoce, který se zasekávaj do srdíčka. Tímhle pletencem životů chilských Francouzů se do mě zase strefil. Fandil jsem Lonsonierům v první světový, v druhý světový, při sexu s duchem i u Pinochetova převratu. Černý cukr měl rum a temnější závěr. Dědictví je ale výtečný i tak. Je to teskná náladovka, která se fantasticky páruje s vínem. Nabídněte si.

7 06.06.2022

Na tu čtyřku to zaokrouhlím. Autorka totiž tentokrát sympaticky štěpí detektivní linie. Ve Skotsku řeší zvrácenou reality show, ve který nadržený chlapy loví a zabíjí rumunský šlapky. Ve Francii zas nelegální dárcovství orgánů smíchaný s kanibalismem. Jo. Šestej díl se dotkne hned dvou béčkově hororovejch premis a já si v tý extrémně čtivý formě užíval, jakej drive ta série zas po čase má. Po příšerným Dokonalým zločinu jak z červený knihovny je Callanach zpátky tam, kde ho chci mít. Jistej. Lidskej. Jednoduše napínavej.

7 08.05.2022

V zásadě zapomenutelnej rodokaps. Přesto nejde Goffovi upřít literární lehkost a místy velmi slušnej emocionální hrot (kapitola o Lídě!). Rozhodně nečekejte VELKOU detektivku. Jako jedna epizoda z dobrýho televizního seriálu ale bodne. Za týden si nebudete pamatovat, o čem to bylo. Ta hodinka s ní strávená vám ale uteče zatraceně rychle.

7 25.01.2022

Když už postopadesátý strašidelnej dům, tak takhle, prosím! Sager si obdivuhodně bere vcelku klasickou duchařinu, kterou ale prostřednictvím hlavní hrdinky strašně sympaticky zpochybňuje. Graduje, šponuje a do poslední chvíli není čtenářovi jasný, jestli v Baneberry Hall straší nebo ne. Žánrově příjemně rozhozený mezi hororem a thrillerem, šarmantně zakončený tak, že mi nechybělo nic. Skvělá věc. Jenom houšť.

7 30.11.2021

Hned po zaklapnutí jsem měl sto chutí Tkaničky zatratit. Postavy do jednoho otravný, premisa malicherná, tempo nijaký. Jenomže do druhýho dne ve mně uzrály. Tím, jak tnou do každodennosti. Jakou mají v sobě zkušenost a pravdu. Jak jsem v nich našel své rodiče. Jak si na ně v letech příštích kolikrát hořce vzpomenu.

7 26.07.2021

V Kříďákovi jsem tu inspiraci od Kinga ještě docela bral. Jáma už se ale neinspiruje, ale vehementně krade. Chybí jí invence. Chybí jí tah. A bohužel jí zásadně chybí druhá polovina knížky, která by naznačenýmu příběhu dokázala dát alespoň marginální smysl.

7 08.10.2020

Som chlastal.
Ale vážně. Ženská, co má bludy, páč je permanentně v lihu, je prostě trend, na kterej se nějak nechytám. Kvalitativně je na tom ale Ženská v okně líp než ta ve vlaku. Autorovi i přesto chybí lehčí pero nebo černohumornost Flynnový, aby dokázal vyskočit ze škatulky spotřebního thrilleru, kterej má na českým obalu zlatým fontem vyryto bestseller.
Dobrý.
Pro mámu k Vánocům.

7 18.11.2017