vnimat_Krasu
komentáře u částí děl
Suverénně nejlepší Hillova povídka z Bobbyho Conroye. Krátká, nečekaná a s černočerným koncem, který by mu táta mohl závidět. Úroveň deprese: Vlastimil Brodský.
Stephen King na stará kolena řádně přitvrdil. 1922 je jednou z jeho povídek, z jejíž zemitosti je vám bytostně špatně. Zavraždění opilé, oplzlé matky je scénou, kterou z hlavy nevytlučete ani hmoždířem.
Jednoznačný vrchol povídkové sbírky Někdy prostě prší. Absurdní romance, netradiční prostředí, třeskutá pointa. Textový důvod, proč se o Faberovi hovoří jako o Roaldu Dahlovi současné generace.
V povídkovém souboru Krvavá hostina platí, že to nejlepší přichází na konec. Bumerang je výbornou prací o reinkarnaci, která se přesto drží v čirých thrillerových vodách. Doseděl zde nejen donutí k zamyšlení, ale skvěle porcuje jak hlavní příběh, tak i vedlejší linku se starým doktorem Goldsworthym.
Martin se sice proslavil jako autor poněkud neortodoxní fantasy o královské rodině Lannisterů, avšak hororové povídky od něj patří k vrcholům žánru a protínají vyprávěcí talent Kinga a hrubost Lansdalea. Opičí kůra budiž jasným příkladem. Odtučňovací program, při němž vám neviditelná opice na zádech sebere z rukou veškeré možní jídlo, je ďábelsky napsaná povídka a vrchol pozoruhodných Písní mrtvých.