veriszv
komentáře u knih
Všechno nejlepší, Anno
Petra Jirglová
Je to kniha, která vám dá přesně to, co od ní čekáte, když se podíváte na obálku. Nic víc, nic míň. Oddechová vztahovka, která není prvoplánová, člověk si u ní odpočine, vypne a možná se sem tam i zasměje.
Hlavní hrdinka mi byla od začátku nesympatická. A přišlo mi, že jí trvalo hrozně dlouho, než přišla na to, že ona je ten fracek, co se bude muset změnit. Takže někde kousek za půlkou knihy jsem si říkala, to snad už není možný. Ale nevzdala jsem to s ní a přála jsem jí šťastný konec. Naopak moje nejoblíbenější postava byl bezesporu John, kterej mě fakt bavil.
Jako celek je tato kniha opravdu milé čtení, napsané s lehkostí, které vám zvedne náladu a které můžu s klidným svědomím doporučit.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Lustr pro papeže je fakt síla. O koncentračních táborech vychází neustále tolik knih, až je to s podivem. O těch normalizačních jsem toho mnoho nezaznamenala, přitom to bylo peklo velice podobné.
Syrová výpověď mladého trampa, který se do toho pekla dostane vlastně úplně bezdůvodně, vás určitě nenechá chladnými. Strašný příběh, který se opravdu stal, ve mě bude rezonovat ještě dlouho.
Pocit bezmoci ve mě navíc ještě utvrzoval ten kontext zábavního průmyslu, kterým je příběh Chlupa prokládán.
Řekla bych přečtěte si to, ale musím říct, přečtěte si to, pokud na to máte žaludek. Ale až vám zase někdo bude tvrdit, že za komunistů se špatně nežilo, tak mu tuhle knihu pořiďte určitě...
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
ednohubka ke kávě, myslela jsem si. A ona byla... Ale trochu jiná než jsem myslela. Čekala jsem milé oddechové čtení. A pak jsem měla přes slzy slanou kávu...
Kniha o odcházení, o tom jaké je to někoho ztratit, i když tu fyzicky ještě je...
Pokud jste o nějakého svého starouška přišli, pravděpodobně vás dostane jako mě. Obzvlášť pokud v tom hráli roli ti pojídači lidské osobnosti, demence a alzheimer.
Pokud jste o nikoho nepřišli a bude vám to připadat spíš jako klišoidní kýč, což věřím, že někomu připadat může, tak jste šťastní lidé.
Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
Ač je kniha určena primárně pro mladší cílovku než jsem já, vůbec mi to nevadilo. S Liv, hlavní postavou, jsem se dokázala ztotožnit v mnoha věcech. Protože, kdo se nikdy nehledal? Kdo se nezamýšlel nad tím, kým vlastně je a kam chce směřovat?
Autorčin styl mi neskutečně sedí, dobře se četla už Černooká, ale tohle je jinej level. Práce s jazykem je opravdu úžasná a já měla tendenci si nějaké ty věty i podtrhávat a vypisovat. Navíc je vše popsáno velice citlivě a nenuceně. Všechno do sebe přirozeně zapadá.
Tamařino souhvězdí bylo moc milé překvapení, někdy se k němu vrátím a těším se až Anna Musilová zase něco napíše.
Dědina
Petra Dvořáková
První věta anotace zní: “Lehce humorný příběh jedné současné vesnice.”
Tak já mám asi velice odlišný styl humoru, protože tohle mi nepřišlo ani tak humorné, jako spíš smutné. V knize se prolíná několik postav a nejde tu ani tak o děj, jako spíš o zachycení atmosféry a vztahů na vesnici. To se autorce opravdu povedlo, ale jsou tu spíš zachyceny ty temnější stránky lidské povahy a všechna lidská malost.
Petra Dvořáková je skvělá vypravěčka, která umí perfektně vykreslit charaktery, ale i já, ač pesimista, doufám a věřím, že jsou mezi námi i lidé, kterým jde o víc než o peníze a pomluvy.
Audioverze byla perfektní a připomínala spíš až rozhlasovou hru. A zvládla jsem i to nářečí.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Šikmý kostel je bezesporu výjimečná kniha. Jak autorčiným spisovatelským umem, tak tématem, které se v literatuře ani hodinách dějepisu moc nevidí. Já se přiznávám na rovinu, že historické romány moc nevyhledávám a tady jsem podlehla všeobecnému nátlaku. Rozhodně toho ale nelituju, protože jsem se dozvěděla zase něco o kusu naší historie, o kterém jsem mnoho nevěděla.
Navíc popis charakterů postav, vykreslení atmosféry, propracovanost všech drobných detailů, zkrátka čtenářský zážitek.
Strmý pád
Bianca Iosivoni
No... není to úplně prvoplanová romantika, to se musí nechat, a má to být série, takže ještě uvidím jak to cele dopadne, ale dalo se to přečíst i jako jeden díl s otevřeným koncem. Každopádně musím přiznat ze jsem z knihy úplně nadšena nebyla, četlo se to strašně dobře, to jo, mělo to nápad, ale bylo to strašně natahované, pořad nějaká husí kůže z dlouhých pohledů a zrychlený dech... a mě to prostě přišlo dlouhé. A pořád dokola. Navíc jsem asi v polovině knihy uhodla kam to celé směřuje... a bohužel jsem uhodla správně, protože ten konec mě celkem naštval...
Medvědín
Fredrik Backman
Na první pohled příběh o hokejovém městě, kde nikoho nic jiného nezajímá, na druhý pohled příběh o lidech, přímo ze života tak, jak ho umí vyprávět jen Backman.
Pod povrchem hokejového snu jednoho města se odehrává několik příběhů, které jsou plné důležitých témat, jsou krásně napsané, dramatické, plné lásky i osobních tragédií.
Přiznám se, že i když mám tak moc ráda autorův styl, tady mě občas zarazil možná až příliš velký sklon k jakémusi patosu. Ale to nevadí, já mu to odpustím, jen pokud jste na tohle třeba fakt vysazení, tak ať s tím počítáte.
Navíc Backman je podle mě jeden z nejlepších tvůrců ikonickych vět, takže pokud rádi podtrhujete nebo vypisujete citáty, tady se pomějete.
PS: Ove pořád vede...
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Popravdě když jsem knihu četla, říkala jsem si, co na ní všichni tak strašně chválí, líbilo se mi to, ale nepřišlo mi to nijak zásadně výjimečné. Ale poslední příběh to hodil o level výš a jsem spokojená. Asi za to mohla moje přehnaná očekávání, protože tuhle knihu mi opravdu doporučovalo hodně lidí.
Kniha je to oddechová, příjemná na čtení a má v sobě i nějaké to zamyšlení. Mě se moc líbilo, jak to s těmi návraty do minulost měl autor dobře vymyšlené, obzvlášť se mi líbí pravidlo, že nemůžete změnit přítomnost. Zkrátka pokud hledáte něco odpočinkového a milého, směle do toho.
Ilustrovaný muž
Ray Bradbury (p)
Ilustrovaný muž je úplně první povídková sbírka, kde se mi líbily snad úplně všechny povídky od první do poslední. Tyhle povídky vyšly v roce 1951 a pořád jsou aktuální až mrazí a určitě mají co předat.
Povídky o lidech, o tom, co je v naší lidské povaze hezké, a co naopak vůbec ne. Příběhy, které spolu souvisí jen tím, že jsou všechny zobrazeny na těle jednoho ilustrovaného muže.
No zkrátka tuhle si dejte, za marťany a kosmickým raketami, kterými se to v knize jen hemží, je totiž ukryto mnohem víc a já jsem přesvědčena že se k Ilustrovanému muži ještě někdy vrátím.
Utajený les
David Haskell
Tuhle knihu jsem četla hrozně dlouho. Ne proto, že by snad byla špatná, ale proto, že je nahuštěná informacemi, tak moc, že sem si ji musela dávkovat.
Ale je to kniha úžasná a plná tolika zajímavostí, že určitě nelituju, že jsem se do ní pustila a o lese toho vím zase o trochu víc. Dozvěděla jsem se tolik nových věcí! Teď už jen abych si to chvíli pamatovala.
Atómové návyky
James Clear
Jako takhle, nedozvěděla jsem se nic přelomového. Jen jsem si víc zracionalizovala důvody, proč se mi nedaří něco změnit nebo u plánované změny vydržet. A dostala jsem pár zajímavých tipů. Nic úplně převratného tedy asi nečekejte, ale pokud se snažíte něco změnit a nejde vám to, mohla by vám kniha pomoct uvědomit si kde děláte chybu a přenastavit vaše systémy.
Skřítek: Cesta do tmy
Antti Leikas
Finské podivno je prostě podivno, musíte počítat s tím, že tu spoustu věcí nebude fungovat tak jak je známe ze života. Že se spoustu věcí bude vymykat logice nebo běžnému chápání, a já jsem s tím počítala, právě to mě totiž na podivnou tak baví, ale tohle.... to byl moc velkej blábol i na mě. Zkrátka snažilo se to být tak moc podivné, až to bylo tak moc překombinované, že se to skoro nedalo číst. Bohužel.
Volání netvora
Patrick Ness
Kniha s velice temnou atmosférou, která se tváří trochu pohádkově, ale vlastně vůbec pohádková není. Je ale věrohodným nahlednutím do duše jednoho kluka, který má velice nemocnou maminku. Autor opravdu skvěle vystihl všechny pocity, které dítě prožívá. Ať už sám ve svém nitru a nebo na základě toho, jak se k němu chová okolí.
No, pozitivní čtení to určitě není, takže pokud spíš potřebujete rozveselit, asi se do ní právě teď nepouštějte, ale kniha je to dobrá, takže doporučit ji určitě můžu.
Stříbrná cesta
Stina Jackson
To, co je na této knize nejlepší, je rozhodně její severská mrazivá atmosféra. Ale tam to za mě asi končí. Příběh to byl neuvěřitelně rozvleklý, a i když to autorka na konci rozjela na plné obrátky, tak to za mě teda nestačí... Od thrilleru chci prostě švih a napětí, které mě nutí otáčet stránky jednu za druhou. Pokud chcete nasát tíživou atmosféru severských lesů, pusťte se do ní, ale příběh jako takový za mě bohužel nic moc...
Atlas literárních míst
Cris F. Oliver
Kniha je krásně graficky zpracovaná a sem tam se dozvíte nějaké zajímavosti o autorech nebo okolnostech vzniku příběhu, ale jinak mě to opravdu moc nenadchlo. Knihy, které jsem nečetla, mě ani moc nebavily, ale může vás to třeba na příběh nalákat.
Pokud chcete mít krásnou knihu v knihovně, pořiďte si ji. Ale pokud chcete příběhy, raději si pořiďte ty knihy, o kterých se v téhle knize píše. Tahle vám toho moc nového opravdu nepřinese...
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Je to takové pomalé zamýšlení se nad životem a zajímavých myšlenek tu najdete opravdu spoustu. Nicméně si myslím, že kniha určitě nesedne každému. Pokud máte rádi jednu akci za druhou, tak se jí raději vyhněte. Naopak, pokud vás láká trocha toho filozofování a zamyšlení se nad životem, mohla by se vám líbit. Pro mě to bylo zajímavé vystoupení mimo moji čtenářskou komfortní zónu
Vzdelaná
Tara Westover
Během čtení jsem si několikrát říkala, že tohle už je moc, že už je to přehnaně přehnaný... A pak jsem si musela opět uvědomit, že tohle se ale stalo, protože je to autobiografie...
Obdivuji sílu jakou musela Tara mít, aby se z tohoto prostředí dostala tam, kde je dnes.
Víc už asi říkat nemusím, prostě si ji přečtěte.
Pět malých prasátek
Agatha Christie
Hercule Poirot tentokrát řeší několik let starý případ, takže sledujeme vyšetřování formou rozhovorů se všemi pamětníky onoho případu. Jeden a ten stejný příběh se tak neustále opakuje z různých pohledů, takže to po několikáté už není tak zábavné. Nicméně fanoušky Agathy Christie určitě nezklame.
O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
V anotaci se píše, že tahle Murakamiho kniha je pro tři druhy čtenářů. Pro ty, kteří jsou jeho skalními fanoušky, pro ty, kteří hledají návod na to, jak se stát spisovatelem a v neposlední řadě pro běžce. Já nejsem ani jedno, a přesto mě kniha bavila.
Tohle určitě není kniha pro každého, a ten kdo by čekal typického Murakamiho, bude zklamaný. Nicméně přesto má kniha něco do sebe a mě se četla hrozně lehce a dobře, i když by někdo mohl říct, že je to kniha o ničem. Nejvíc mě bavily pasáže o běhu a měly na mě dokonce jistý motivační účinek!