Terva komentáře u knih

Tak jsem se na stará kolena a po rozhovoru se svou přítelkyní
rozhodl konečně přečíst celou knihu od Antoine De Saint-Exupéryho
"Malý princ".
Těžká kniha s velmi dojemným koncem.
Čtenář se pak na konci příběhu rozhoduje zda brečet a být smutný,
nebo se smát a být spokojený.
Já byl někde mezi.
Díky Jolanko, žes mě k této nádherné knize vrátila.
A co dodat? No přece:

"Namaluj mi beránka"

208 19.04.2015

Považoval Harryho Holea za
paličatého, arogantního hádavého,
nestabilního alkoholika.
Přesto byl rád, že jsou na jedné lodí
a že nemá tohohle muže proti sobě.

Toto je již sedmá kniha s případy, které řeší Harry Hole. Postava, kterou vytvořil Jo Nesbø.
Případ Sněhulák je vlastně moje první seznámení s tímto spisovatelem. Viděl jsem totiž nejdříve film a teprve poté jsem začal pátrat, kdo že to ten Nesbø je. Když jsem byl už v obraze, přesto jsem se rozhodl, že knihy budu číst chronologicky. Začal jsem tedy od počátku. No, a teď konečně přišla řada na Sněhuláka.

Malá ochutnávka:
Myslím, že většinu nováčků tak vyděsily detaily v popředí, že si neprohlédli pořádně pozadí.
V každém případě tam něco nesedí, taková vyvýšenina o kus dál v terénu. Když si ten snímek zvětšíte, je naprosto zřetelně vidět, co to je.
…..A co to je?
Sněhulák.....
…..Harry pomalu přikývl.

Nebudu porovnávat film verzus kniha. Film si žije svým životem a na knihu si napíšu svůj komentář. Vlastně už ho píšu. Čtenář, který se zajímá o tyto příběhy tu ve své podstatě nenajde nic, co by neočekával. Harry je alkoholik a vůbec mu to nevadí. Naopak, jak jsem již psal, v alkoholovém opojení mu to někdy i líp myslí. Ani zde to není nenormální. Opět je do případu zatažen někdo z jeho velmi blízkých přátel, opět mu hrozí vyhazov, opět....bla, bla. Opravdu stejná osnova. Ale obsah vás opět překvapí, sice možná už tušíte, kdo je vrah, ale musíte uznat, že to ten Jo prostě jo.

Citát: Jsme schopni porozumět tomu, že někdo musí svrhnout atomovou bombu na město plné nevinných lidí, ovšem nikoli tomu, že jiní musí rozřezávat prostitutky šířící v londýnském ghettu nemoci a morální úpadek.

Jedna novinka tu možná přeci jenom je. Erotika. Ano, mistr spisovatel se tu snaží víc o erotické vložky. Pravda, je to spíš smirkový papír, ale možná je to vyhlídka do budoucnosti, až ho přestane Hole bavit. Opravdu jsou zatím jeho erotické scény spíš scvrkávací, ale už je to jen kousek. Zatím vám u toho roztaje sněhulák.

Citát: Mokrý štěrk na cestičce se jim lačně vrhl po botách.

U čtení této knihy jsem nic neposlouchal, protože tento druh knih je pro mě cestovní a přestávkový v práci. Ale v knize najdete spousty inspirací, co si k tomu, při sezení doma v křesle, můžete pustit. Něco málo jsem vám vybral. Jsou to většinou hudební vložky Harryho Holea. On totiž dost poslouchá tvrdou hudbu. V této knize je na koncertě Slipknot, kterým dělá předkapelu Slayer. No uznejte, to už je pořádný nářez. Ne Slipknot, ale ti SLAYER....... Dále tu jsou odkazy na skupiny Sex Pistols nebo The Ramones. Je to jen a jen na vás.

Citát: Harrymu se v opilosti sny nezdály. Právě kvůli tomu pil.

Co dodat závěrem? Nakladatelství Zlín opět nerespektovalo Českou línou povahu a spousty věcí zase nepřeložili. Asi to nikdy nepochopí, nebo jsou líní a nebo to dělaj schválně.
Pro neustálé opakování osnovy jsem nemohl dát pět hvězd a tak to dopadlo, jak to dopadlo.
Vybral jsem deset citátů a vložil je Jo na profil. Jo a sobě taky, do oblíbených.

Citát: Proč se ten sněhulák dívá na náš dům?

197 22.12.2018

Sériový vrah
je jako bílá velryba.
A sériový vrah policistů
je bílá velryba s růžovými puntíky.
Nenajdeš dva takové.

Toto je desátý příběh s hlavním hrdinou, svérázným detektivem Harry Holem.

Je vidět, že Nesbø neusnul na vavřínech a neustále mění zavedenou osnovu svých detektivních příběhů. Tam, kde by by čtenář očekával nějaké to opakování a zajeté koleje, spisovatel odbočí a přidá jiný aspekt nebo situaci, která zamíchá běžným dějem. Přidá pár novinek, nějakou tu jizvu navíc. V tomto případě přidal stereo vraždy a dost možná ještě víc. Přidal na brutalitě a napětí. Čtenář, který si je již jistý vrahem je zde několikrát vyveden z omylu. A ke konci příběhu zjistí, jaký je to vůl, vždyť to přeci bylo tak očividné. ...No, není to jednoduché.

Citát: Není to zvláštní, že člověk může ztratit něco tak zásadně lidského, jako je strach ze smrti?

Příběh je čtivý, opět je do toho trochu zapletena rodina kolem hlavního vyšetřovatele Hola, možná je tu i víc krve, i když by se to oproti Jablku z příběhu Levhart možná nezdálo, ale i to je překonáno. Zabijáckých zbraní je víc a čtenář tápe, která ke komu patří. Vraždy nejsou tak jednoznačné, ale situace na to ukazují, zbraně jsou jasné, jen je nejasná jejich historie, postavy umírají, protože se někomu něco nelíbí. Vrah jasně dává najevo své zhnusení a je jasné, že se před ničím nezastaví.

Citát: Nehoda? Tři rány nejsou nehoda, Harry!

Opět je to lepší, než předcházející příběhy. Nenudí to, divák je neustále ve střehu, situace se vyvíjejí. Četl jsem to celkem rychle na své poměry. Ono přeci jenom detektivka o síle šest seti stran už nějaký ten čas zabere. Byl to dobře strávený čas. Tyhle zamotané žánrové kriminálky mě v poslední době baví čím dál víc. Je to oddychové upustit od fantasy a sci-fi a pustit se do jiných krajů a mravů. Určitě tento příběh doporučuji. Jen bych poukázal, opět, na to, že v této sérii je pocit kvality zvyšován příběh od příběhu. Doporučím nováčkům číst od první knihy, pěkně popořadě a nenechat se odradit slabšími články této série.

Malá ochutnávka:
Razila si cestu k řidiči a k výstupním dvěřím. Slyšela už, jak brzdy slabě zaskřípaly. Došla k řidiči, ukázala mu služební průkaz, netrpělivě čekala. Zastavili s posledním trhnutím, stojícími pasažéry visícími na madlech to trhlo, dveře se rozlétly. Beáta se jediným skokem ocitla venku, oběhla tramvaj zpředu a utíkala po kolejích rozdělujících podélně silnici. Cítila, jak jí rosa z trávy promáčí slabé plátěné boty, viděla, jak se tramvaj rozjela, slyšela tichý stoupající zpěv kolejí, běžela ze všech sil......

Trochu mě překvapil hudební posun Harryho Hola. Zatím, co si ho pamatuji jako fandu Slipknot, Slayer a podobných skupin, v tomto příběhu mě celkem zklamal. Ne, nebudu kvůli tomu dávat o hvězdu méně (i když jsem o tom uvažoval), ale věřte, že poslouchat Bon Iver je strašný vopruz a při delším poslechu bych měl chuť i brutálně vraždit. Jako „tématické“ bych nazval Olegův výběr starých Holeho desek. V jedné fázi si totiž pouští Talking Heads a jejich super song Psycho Killer. Jo, to už je opravdu tématické...hmmm.

Citát: Neměla žádné bohy, k nímž by se mohla pomodlit.

Díky Nesbøvi jsem také poznal člověka, který se jmenuje Stephen Krogman. Až do přečtení Policie, jsem vůbec netušil, že žije člověk, který udělal na tetrisu světový rekord 1 648 905 bodů!!! Sakra, já na tetrisu udělám sotva 20 000 :( Rekordy také láme společnost Zlín, která poslušně na konec knihy zařadila „slovník cizích slov a vět“ Děkujeme. Jen malou poznámku k překladatelce Kateřině Krištůfkové, slovo nebo slovní spojení „do prčic“ stoprocentně v Norsku neznají. Nevím jak v originále, ale troufnu si říci, že Nesbø použil slovo „paska“, nebo spojení „dritt fealen“ což znamená něco jako do prdele. Prčice máme jen tady u nás v Čechách.

Citát: Jak závažný otřes mozku může mít někdo, kdo nemá mozek?

190 08.02.2020

Když stojíš na vrcholu hory
s hlavou v mracích
a slyšíš rajský sbor andělů,
musíš pod sebou slyšet
i syčící pekelný oheň.

Levhart je HH8 a dalším příběhem alkoholického detektiva ze série Harry Hole.

Co naplat, další vražda je na světě a Harry se nám ztratil. Proč nad tím přemýšlet, když osnovu už známe a víme, že Harry po každém vyřešeném případu padne do alkoholového světa a někam se ztratí. Jenže je to čím dál tím horší.. Harry se ztratil, ale dost daleko a ve svém požitku klesl tak hluboko, že možná bude vůbec problém ho najít. Úvod příběhu je povedený a hustý. Harry opět závislácky zabodoval, ale nebojte, on se z toho dostane, snad.

Citát: Co je to, kde se to skrývá, to, co činí člověka vrahem?

Udělal jsem určitý pokrok. Detektivky jsem nikdy nějak moc nemusel, ale jednou mě Harry nalákal a já se chytil. Ale i pro svou nenažranost, jsem se rozhodl, dělat ve čtení příběhů trochu delší mezery. Někdy je lepší, mít časový rozestup, aby se příběhy nestaly fádními. Jo Nesbø mě očaroval svým tvrdým a krvavě zalitým světem vražd, podvodů, machinací a alkoholu. A i když mají jeho příběhy skoro vždy stejnou osnovu, dokáže do té osnovy pokaždé zapracovat jiná východiska, řešení a způsoby. (Pro mladé: jiná data)

Malá ochutnávka:
Injekce, kterou jí píchl, nadále působila, ona však věděla, že bolesti brzy nastoupí, cítila to podle pomalých tupých úderů pulzu a cukavého posunu krve mozkem. Kde je on? Stojí přímo za ní? Zadržela dech, naslouchala. Neslyšela nic, vnímala však fyzickou přítomnost. Jako levhart........

Levhart se tak stává skoro nejlepším příběhem, který jsem od mistra Nesba četl. Říkám však „skoro“, protože mě v této sérii ještě čekají tři příběhy. Rád se nechám překvapit. A že to Nesbø i Harry umějí. Důkazem tak je krutá a krvavá zápletka v tomto kriminálním vyšetřování. Asi nejvíc mě mrazilo při použití vteřinového lepidla. O jablku pomlčím. Tohle bylo fakt kruté. Ale oni všechny vraždy v této knize jsou brutální až šokující a já chci být šokován brutalitou. To by nebyl Nesbø a asi bych se hodně zlobil, kdyby nevymyslel další kruťárnu. A nebyl by to Harry, kdyby se do toho nepustil a se vší vervou a vypitým chlastem to nevyřešil.

Citát: I alkoholik se občas potřebuje opít.

U mistra Nesba je také vidět určité zlepšení. Sexuální scény o které se začal pokoušet v předešlém příběhu nazvaném Sněhulák, už jsou zde lepší. Jsou víc vypracované a mnohem erotičtější. Pan spisovatel se učí. Sex Pistols určitě také mezi to patří. Ano, je to jedna ze skupin, kterou hlavní hrdina Harry Hole poslouchá. Hudebních podnětů je v příběhu široká škála. Převážně je jím Rock a Metal. Je to tak jeden z těch důvodů, proč mám tyto příběhy rád.

Citát: Harry vstal. Z poschodí slyšel hudbu. Slayer. Slipknot.

Totálními ignoranty bych nazval společnost Kniha Zlín. Je obrovská škoda, že zrovna oni se dostali k této sérii. Jiné nakladatelství by se s tím určitě vypořádalo líp. Jejich překladatelské prvky jsou příšerné. Spousty vět a dialogů jsou nepřeložené. A ani u osmého příběhu s tím nic neudělali.

Citát: Jako duch s vyceněnými zuby vyjela z mlhy tramvaj.

180 18.04.2019

„Když jste vystaveni
potencionálnímu ohrožení života,
máte tendenci být
trochu pověrčivější než lidé
v usedlejších zaměstnáních.“

„Den, kdy zemřete, začne úplně běžně.“

Sice jsem tento příběh nepřečetl za hodinu čtyřicet jedna minut, ale tak mi to připadalo. Abych se přiznal pár stránek jsem přečetl v jedoucím metru, a nevyvaroval jsem se jistým pochybám. Taky, když čtete katastrofický příběh z Pražského metra a ještě ke všemu ty stanice znáte, začnete nad tím víc přemýšlet. Rozhodně ve vás jistá pochybnost zůstane.

Citát: Můžete si dovolit ignorovat, když se vám během zásahu odmlčí člen jednotky?

Mistr Štěpán Kopřiva přišel s jednoduchou zápletkou, kterou dokázal neustále dramatizovat, vkládat nové a nové překážky a rozhodně to chlapům z HZS DPP * nezlehčoval. Velmi věrohodné dobrodružství mezi stanicemi Anděl a Karlovo náměstí, které by se ve své podstatě prostě jednou mohlo i stát. Příběh plný napětí, emocí, odvahy a rozhodování.

Malá ochutnávka:
Do hlubin stanice metra Křižíkova sjíždíte podél zarámovaných reklam. Téměř polovina z nich inzeruje nové knihy a vás mimoděk napadne, jak vlastně nakladatelé dospěli k závěru, že metrem se přepravují převážně knihomolové.

„Z důvodu hojného výskytu odborných termínů a zkratek je na konci knihy stručný slovníček, který v případě potřeby neváhejte konzultovat“. A pozor, nejsou psané podle stránky, ale všechny výrazy jsou zapsány abecedně. Musím přiznat, že ačkoliv mám s Dopravním podnikem něco společného, pár výrazů mi vůbec nic neříkala. A proto ty vysvětlivky. Kdo například ví, co znamená HOVNO**.

Citát: A teď se modli, vole, ať ses s tím sem netáhnul zbytečně.

* Hasičský záchranný sbor Dopravního podniku Praha.
** Hlavní odpojovač vysokonapěťových obvodů.

173 21.03.2022

Už delší dobu nepije,
jenže musí být
stále opatrný,
brát věci tak,
jak přicházejí.

HH3 Červenka je třetím (hurá, umím počítat) počinem, který spáchal Jo Nesbo.

Harry Hole je borec, alkoholik (což ho šlechtí) a hlavně smolař, kterej ze své smůly dokáže vytěžit maximum ku svému prospěchu. Politické mlýny melou pomalu, ale jistě a Harry se tak za odměnu (udělal chybu) dostává do vyšších sfér. Tentokrát je to nástup do tajné služby. Nemyslete si, že spoileruju. Na přebalu knihy je toho napsáno o hodně víc.

Prvních 200 stran je celkem nuda, ale pak se to rozjede ve velkém stylu. Drama, akce, slepé uličky, nové stopy, vášnivá láska a vášnivější nenávist – no člověk by se muset rozdělit, aby to všechno zvládal. Pestrá škála vražd, které na první pohled spolu vůbec nesouvisí, nás zavede do světa mužů, jenž se chtějí pomstít........

Malá ochutnávka:
„Červenka obecná.“ Ukázala Ellen. „Takhle na podzim bývá k vidění vzácně.“
Kde?
Tamhle. Na střeše té výběrčí budky.
Harry se sklonil a vyhlédl čelním sklem ven. „Aha, tak tohle je červenka?“
„Přesně tak. Ale hádám, že bys ji nepoznal od drozda cvrčaly, co?“
Správně.

Harry se v tomto příběhu opět zamiluje, to není noc nového pod sluncem. Ale tady je to láska skoro smrtící. A není se čemu divit, příběh je protkán krutými vášněmi, rasizmem a nebo antisemitismem. Ve hře je i válečná minulost Norských občanů a hlavně to, že jejich potomci se s tím musí vyrovnat a žít s tím.

Citát: Jsem jediný, kterej tady nechápe, co je jádro pudla?

Pár výhrad k tomu příběhu bych našel. Asi největší problém jsem měl s prvními cca 200 stranami. (celkem má kniha 590 stran) Připadalo mi to zbytečné prodlužování děje. Můj postřeh pak krásně a názorně potvrdilo několik krátkých pasáží na konci příběhu. Tyto pasáže vám totiž zkrátí těch úvodních 200 stran na pouhých pět stránek. Příběhu tak škodí přílišná délka.

Další věcí, za kterou však nemůže pan spisovatel, je absence překladu cizích vět a slov. Bohužel ani na konci knihy není slovník. Tentokrát se na to nakladatelství Zlín úplně vykašlalo.

173 02.06.2018

Když se probudíte v den,
o kterém náhodou víte, že je to středa
a všechno kolem připomíná neděli,
začnete tušit, že něco není v pořádku.

Příběh napsaný v roce 1951 !!!! pohltil spousty generací. Já jej četl již více jak pětkrát a stále má své pouto, své dobrodružství. Snad při každém čtení najdu nějakou novinku nebo zajímavost. Nutno dodat, že kniha u nás vyšla již v několika překladech a tak se sem tam do příběhu dostane nové slovo nebo jinak přeložená věta. Proto doporučuji, nečíst stále tu samou knihu, raději si kupte jinou. Teď naposled jsem si koupil (07-2017) další vydání nakladatelství BB/art s překladem Jaroslava Kořána. Dokonce i básně v této knize použité, jsou trochu jiné. Překladatelka Hana Žantovská jim vdechla nové kouzlo:

…...........................Tak už se tedy nebudeme,
…...........................za nocí toulávat.
…...........................Ač oba dosud milujeme,
…...........................ač stejně bude luna plát.

Co dodat k tomuto příběhu? Snad jen to, že nikdy a snad nikoho nezklame a tak není problém jej komukoliv věnovat. A i když víte, že dotyčná osoba snad nikdy nic nepřečetla, tohle jí pohltí.

Jediný nezdar u tohoto příběhu musíme přičíst filmové tvorbě. Do dnes nikdo nedokázal natočit Den Trifidů v takové podobě, aby se to líbilo stejně jako knižní předloha. Ale vzhledem k tomu, že tento rok vyšlo nové vydání i v mnoha zahraničních státech – je naděje, že se toho někdo ujme. Nejblíže tak k tomuto ztvárnění dospěl Danny Boyle s filmem 28 dní poté, leč místo Trifidů tam vložil zombíky – smůla.

V tomto vydání z roku 2017 je použit jiný obrázek na obalu. Opět je jiný než předchozí a je snad i lepší a výstižnější. Tento má na svědomí Karel Jerie. Český malíř a kreslíř komiksů. Což mě vede k otázce, zda by náhodou neměl náladu udělat alespoň komiksovou verzi této knihy.

Malá ochutnávka:
Z ulice pod mými okny se vznesl šílený a nakažlivěš děsivý výkřik. Ozval se celkem třikrát, a když zazněl naposledy, visel ještě hodnou chvíli ve vzduchu.
Otřásl jsem se......
…....teď jsem už věděl, že se děje něco strašného.

Už v roce 1951 poukazoval John Wyndham na nebezpečí přelidnění naší planety Země. Napsal, že 25 milionů nových hladových krků ročně povede ke kolapsu. Tato vizionářská myšlenka se v současnosti stává víc a víc probíranou snad na všech sjezdech a schůzích celého světa. Tak si tak říkám – kdy protivník nasadí Trifidy?

Z Trifidího oleje jsem vylouhoval několik citátů a už je má pan spisovatel na svém port-profilu.

CITÁT - V chaosu slepých jednooký králem.

173 31.08.2017

„Stejně jako by bankovní loupež
neměla trvat déle než čtyři minuty,
nemělo by oplodnění na veřejném místě
nikdy zabrat víc než dvě a půl.
Evoluce mu dá za pravdu, je to jen otázka času“.

Toto je Harry Hole č.12, odehrávající se dva a půl roku od příběhu Žízeň.

Po dočtení příběhu Žízeň jsem si říkal, co pro nás pan Nesbø připraví v další knize. Kam až zajde, kam až dovede svého hlavního hrdinu Harryho, do čeho horšího ho ještě namočí. Možná jsem si myslel, že už nic horšího být nemůže. Při čtení této knihy jsem zjistil, jak jsem byl naivní. Ono to jde zhoršit. Pro pana spisovatele to není problém. A Harryho Hola opravdu namočil. Nejen do vody, ale i do krve.

Citát: Musím něco dělat a umím jen vyšetřovat vraždy. A chlastat. Pokud nebude zbytí, uchlastám se.

Tím, že čtu tyto knihy postupně, od prvního příběhu, mohu nakrásně posoudit, jak se příběh vyvíjí. Co všechno si už hlavní hrdina dovolil, vytrpěl a přežil. Všechna ta láska k ženám, hlavně k Ráchel, otcovský vztah s Olegem a problémy v práci, s kolegy, s pitím a drogami a v neposlední řadě i chování ke kriminálníkům a vrahům, které chytá. Všechno se to stupňuje a ve své podstatě zjistíte, že vše směřuje, skoro vždy k horšímu.

Malá ochutnávka:
Stejně jako největší výrobci zbraní, jsou výrobci aut mocní hráči a soukromý automobilismus je pro ně otázkou života a smrti. Proto se zoufale brání vývoji a předstírají, že udávají trendy. Ale když se nyní snaží lidi přesvědčit, že řešením jsou samořiditelná auta, nedělají to samozřejmě proto, že by si přáli zlepšit dopravu, nýbrž proto, že tím v maximální míře zbrzdí vývoj a dál budou moci produkovat tunová monstra, ačkoli vědí, že tím světu neprospějí, a naopak tím spotřebovávají neobnovitelné zdroje.....

Abych nespoileroval, musím zamlžit jednu skutečnost, která mě napadla hned na začátku tohoto příběhu. Vzpomněl jsem si totiž na jeden známý seriál, kde zazní legendární věta: „Zabili Kennyho, hajzlové!!!!“ V této knize však může být Kenny kdokoliv, muž, žena či kolega nebo dítě – je to jen na vás. Ovšem, situace a věc, která se stala hned na začátku příběhu mě celkem dost překvapila. To, co tady provedl pan spisovatel s jednou ze základních postav, je tak zásadní, až mě zamrazilo. Chvilku jsem ho i nenáviděl.

Citát: Pokud uzavřeš výměnný obchod s Ďáblem, měl by sis klást otázku, proč Ďáblovi ten obchod připadá tak výhodný.

Navíc se tu děje tolik zajímavých věcí, že jsem se nepřestal divit vlastně až do konce knihy. Totální zvraty, šílený situace a úmrtí lidí, od kterých byste to vůbec nečekali a samozřejmý je i fakt, že vlastně až do konce netušíte, kdo je vrahem, i když náznaky tady jsou, ale pro mě se překvapení konalo až na samém konci. Nemohu tedy věřit některým, kteří tvrdí, že od půlky knihy věděli, kdo je vrahem. Ano, možná věděli, ale na konci to byl stejně někdo jiný. Velice působivý příběh, který je jedním z nejlepších v této sérii.

Citát: Pustíme nějaký Stouny, ať to tady drobátko rozvíříme, co?

166 30.10.2020

Zbavit se strašáků,
kterými člověka děsí
jeho vlastní fantazie,
se dá jediným způsobem:
jít se na ně podívat.

Toto je Harry Hole číslo 11. Čteno krásně postupně, abych byl v obraze.

Začalo to Sněhulákem, přešlo to přes Levharta a dostalo to Žízeň. Jeden z Harryho protivníků se vrátil a opět krutě zabíjí. Dokonce se naučil i pít. S tím Harry Hole nemá problém. Pití je, dá se říci, jeho koníčkem. A tento koníček v příběhu Žízeň dokonce dovede ke krajnosti. Jeho čin, kterým sbíral důkazy a chtěl odpovědi, skončil zajímavým skutkem. Nechci spoilerovat, tak si to přečtěte sami, ale já se strašně smál, když to udělal.

Citát: Ať si člověk vymyslí jakoukoliv úchylku, vždycky se najde někdo, kdo jí má.

Jo Nesbø opět dokazuje, jak má své postavy a jejich osudy promyšlené a propracované. Zavádí je až do krajností, ohrožuje jejich životy a sem tam nechá někoho umřít. Zvyšuje tak napětí v Harryho hlavě, nutí ho provádět čím dál víc neobvyklé počiny a skutky. A Harry to přijímá a do všeho se vrhá bezhlavě a možná někdy i nepromyšlené. A je zajímavé, že se to skoro vždy povede. Skoro vždy však neznamená vždycky. Někdy na to Harry krutě doplatí. Ne jinak je to i v tomto příběhu.

Malá ochutnávka: (pozor jen pro 18+)
Denně se rodí další násilník. Nevinné lidské klubíčko, dítě připoutané k životu pupeční šňůrou, v jehož křiku zanikne křik rodící matky, dárek, nad nímž se rodiče rozbrečí štěstím, dítě, které později rozřízne pochvu připoutané ženy a bude u toho onanovat a přehluší svým chraplavým sténáním její křik.

Je zajímavé, že jsem se u tohoto vyšetřování dvakrát zasmál. I přes svou krutost a bezohlednost se tu najde pár situací k zasmání. Proto, aby nedošlo k spoilerování, vám jen naznačím, aby jste se více věnovali situaci kolem osob, jako je Lenny, Jimmy a Tommy. Tohle opravdu stojí za zamyšlení a pak i za zasmání. Hlavně proto, že jeden z vyšetřovatelů oznámí, že nevěří lidem, jejichž jméno končí na ypsilon :-)

Citát: Ve Vesmíru tě nikdo neuslyší, víš.

Tohle bylo opět krvavé a nebezpečné dobrodružství. Jen mi strašně vadil ten až do krajností prodlužovaný konec. To je snad první příběh, kdy už jsem chtěl, aby to bylo ukončené, ale pan spisovatel přidával další a další odstavce a já už byl z toho nervózní, až jsem si skoro prokousl zuby jazyk. Někdy si už říkám, co mě čeká v další knize, dokáže Nesbø ještě zvýšit, již tak vysokou laťku, co vymyslí na Holeho dál, bude to horší, nebo krvavější....no, hold asi Jo.

Citát: Existuje-li pití, co je báječnější, racionálnější a normálnější než cítit žízeň?

165 22.08.2020

Jednu věc
mají lidé ještě méně rádi
než nerudného alkoholika,
totiž velkého
nerudného alkoholika.

Toto je šestá kniha, kde vystupuje detektiv Harry Holle, jenž napsal Jo Nesbø.

Citát: Jediným požadavkem členství v Anonymních alkoholicích je touha přestat pít.

Musíme to vzít od začátku. Co máme? Jednoho Harryho, alkoholika detektiva, jednoho spisovatele Nesba a celou řadu knih o vraždách, pití, lásce a tajemství. Ti, jenž čtou knihy popořadě, už vědí nebo lépe řečeno znají osnovu. Sice se trochu střídá, ale ve své podstatě je stále stejná. Harry Hole je detektiv, který si rád přihne, jeho největším přítelem nepřítelem je Jim, Jim Beam a jeho revírem je nejen Norsko. Buď příběh začne tím, že je Harry na sračky a nebo tím, že Hole abstinuje. Ať tak nebo tak, vždycky se to otočí. Skoro vždy je do případu zapleten někdo z jeho blízkých nebo přátel a skoro vždy někdo z nich zemře. Část příběhu se vyšetřuje v zahraničí. To není spoiler, to je Holá skutečnost. Ne jinak je tomu v tomto příběhu. Čtenář už sice předem ví, co se bude dít, ale největším překvapením je pak vrah a jeho čin samotný. Vše je nádherně propleteno, čtenáři dávkováno po kouskách, které až na konci zapadnou do sebe.

Malá ochutnávka:
Časně ráno následujícího dne se doplížil zpět do vlastních řad, třesoucí se zimou a pokrytý bahnem. Za ním, na valu, stály dva zničené srbské tanky, z otevřených poklopů se jim valil kouř. Bobo ho zatáhl do zákopu a triumfálně vykřikl: „Narodil se nám malý spasitel!“

Opět je tu něco historie a znovu Harry vyšetřuje za hranicemi svého státu. Vše je decentně servírováno, vše je tam, kde má být. A ačkoliv je to v řadě již šestá kniha zdá se mi, že tento příběh je zatím v sérii nejlepší. Po Pentagramu dávám podruhé všech pět (proč je tu jen pět hvězd) hvězd. A poprvé jsem se zamyslel, co mají moderátoři těchto stránek proti deseti hvězdičkovému hodnocení?

Citát: Jednu stěnu zdobil barvotisk Ježíše Krista a Harryho napadlo, že kdyby se trnová koruna vyměnila za baret, byl by ze spasitele rázem Che Guevara.

Do profilu mistra Jo jsem vložil dalších deset citátů, několik si jich můžete přečíst přímo v tomto komentáři a touto cestou bych chtěl opět poděkovat nakladatelství KNIHA GOTWALDOV z Brndele za nepřeložení spousty cizích vět. Bohužel tím příběh strašně trpí a jen z velkým uvědoměním jsem tomu nedal jen čtyři hvězdy. Pak mě totiž došlo, že mistr Nesbø za to rozhodně nemůže a že chyba bude někde mezi Norskem a Gotwaldovem. (Omlouvám se za překlad nepřeklad)

Citát: Když Bůh svoji práci zanedbává, musí ji udělat někdo jiný.

165 14.09.2018

„Čtení mi dalo hodně,
abych byl vůbec schopnej psát texty.
Ale hlavně mě to inspirovalo
k nějakýmu způsobu uvažování
a dávání věcí do souvislostí.“

„Život je svině, ale stojí za to ho žít. Co naděláš. To je prostě rokenrol.“

Jsem za tuto knihu rád. Konečně tak trochu dává fámy a výmysly na pravou míru. V knize najdete vysvětlení, jak Aleš Brichta o oko přišel, proč odešla z Arakainu Lucie Bílá a spousty další věcí, přes podnikání, krachy a vysvětlení, jak to bylo s Bum Barem na Florenci posléze na Palmovce, s Arakainem při jeho odchodu a spousty věcí ze současnosti. Prostě spousta „informací“, z nichž některé jsem se dozvěděl poprvé, právě v této autobiografii.

Citát: V podstatě to, že jsem začal zpívat, byl výsledek mý lenosti.

Uvnitř najdete spousty fotografií a další spousty příhod a střípků ze života tohoto metalového zpěváka. Pravdou však je, že systém vyprávění jsem zpočátku nechápal. Jedná se o to, že nejde vše postupně. Vždy se zadá nějaké téma a Aleš Brichta začne vyprávět od počátků až po současnost. Otočíte stránku, nové téma a zase od počátku... Ale potřeboval jsem jen pár chvil, než jsem si zvykl.

Malá ochutnávka:
Z jinýho soudku je třeba píseň Růže pro Algernon, ta je inspirovaná stejnojmennou povídkou Daniela Keyese, která patří k mým nejoblíbenějším a za kterou dostal cenu za nejlepší sci-fi povídku roku 1959. Když mu ji na sci-fi kongresu předávali, zeptal se ho spisovatel Isaac Asimov, kde přišel na tak geniální nápad, a on mu odpověděl, že až na to Isaac přijde, ať mu to poví a on toho využija k dalšímu psaní. Mimochodem v rozšířené podobě vyšla na tohle téma kniha s názvem Charlie.

Já osobně musím přiznat, že Arakain s Alešem Brichtou jsem měl rád. Po jeho odchodu z této skupiny už je neposlouchám. Můj první koncert skupiny Arakain proběhl již někdy v roce 1984. V divadle Gong vystupovali ještě se skupinama Vitacit a (možná) Keks. Seděl jsem s kámošem až úplně vzadu a divili jsme se, proč ti fanoušci tak křepčí a řvou „HEJ – HEJ“. No a asi za měsíc už jsem stál mezi nima a řval taky.

…...........................ZTRÁTY A NÁLEZY

Kolikrát potkáš ...........................................Stále si hýčkáš svý
svý starý nápady, …...................................ztráty a nálezy,
sny co jsi ztratil, ….....................................sám občas nevíš,
a lidi cos znal, …........................................kdo zaplní sál,
proč se ohlížíš nedbáš …...........................co stojí potlesk zda
svý zásady co bylo bylo ….........................na něm záleží co z něho
vždyť život jde dál. ….................................zbyde a přetrvá dál.

To co bylo nechává …................................Pro trochu peněz
stopy nečekaný, …....................................slávy a úsměvů,
to co bylo nedá spát …..............................jednou se ohneš
chtěný i nevítaný, …..................................už nenarovnáš
to co bylo odchází ….................................nejsi sám sebou
vrací se z nenadání, .................................při vstupu na scénu,
to co bylo nezmizí ….................................jak tohle smazat
máš to spočítaný. …..................................se zbytečně ptáš.

163 18.04.2022

Šest kousků hořkého piva!
Ale rychle, prosím vás,
bude konec světa.
„Myslíte pane?
Máme na to dnes hezky“.

V dobách útoku vlád na naší svobodu jsem se uchýlil k této klasice alá Monthy Python. Taky proč ne, proč si nevzít knihu, která má na hlavní straně tak příslovečný nápis NEPROPADEJTE PANICE! A i sám spisovatel Douglas Adams se k Pythonům hlásí. Směsice černého humoru, ironie, cestování časem, Vesmírem a tak vůbec, rozhodně nikoho nezklame. Sehnal jsem si ten box s pěti knihami, podpořený krásnými ilustracemi. To do již tolikrát čteného příběhu vneslo další dimenzi. Krásou tak může být obrázek přechodové komory na palubě lodi, kterou pohání nekonečná nepravděpodobnost. Na straně 89 se můžete tímto aspektem pokochat. Ovšem pozor na chytré opice.

Citát: Stále víc lidí se přiklání k názoru, že udělali nenapravitelnou chybu už tehdy, když slezli ze stromů.

Jako nejzajímavější postavu ze všech těch Vesmírnejch mixů postav (některé mají i dvě hlavy) bych rozhodně označil maniodepresivního robota Marvina. Skoro na každou otázku odpovídá otázkou, nemá rád nikoho a jeho chování je naprosto logické. Nenechal jsem se jím deprimovat. Jeho nejlepší činnost je sedět v koutě a tiše rezavět. Ano, paranoidního androida jsem si oblíbil. V každém příběhu prostě musí bít postava, která má ve všem jasno.

Malá ochutnávka:
Můj ty bože, postěžoval si Arthur, ty budeš vykládat o kladném mentálním postoji, a to ti ani dneska nezdemolovali planetu! Když jsem se ráno probudil, myslel jsem, že si pěkně užiju klidný den, něco přečtu, vykartáčuju psa... A teď je teprv něco po čtvrté, a už mě vyhazujou z cizí kosmické lodi šest světelných let od doutnajících škvarků Země!

Další věcí, která mě vehnala do kolen slzy, prostě jsem se rozbrečel smíchy až mě to donutilo si kleknout, byla situace jedné nejmenované postavy, která si nechala vyrobit planetu, kde roste jen marihuana. A teď si vemte, že nemáte prostředky potřebné k založení ohně a jako blbec jste si na cestu nevzali zápalky. Ono je to stejně velmi zajímavá myšlenka, že existuje rasa, která vám vytvoří planetu na vaše přání. Ale pokud chcete planetu Bordel, napište do žádosti raději Nevěstinec. Někdy hold dochází ke špatnému výkladu a tvůrci v tom maj bordel.

Citát: Čtyřicet dva?!?! Právě! Až budete znát přesné znění otázky, pochopíte, co znamená odpověď.

Tahle kniha o Stopařově průvodci Galaxií je opravdu dost informativní. Jako vážně, takových informací na jednom místě...někdy je to až nebezpečné. Vznikají tak nová slova a situace, které mají právo být v Průvodci zaznamenané. A o tom je i příběh Záhadného vynoření vorvaně na oběžné dráze jedné nejmenované planety. Vlastně měl vorvaň možnost si cestou dolů planetu pojmenovat. Ještě než do ní v plné síle (a věřte, že to byl humus) narazil. Říkal, nebo spíše si myslel, že to, co se proti němu řítí závratnou rychlostí, ….no prostě budu tomu říkat zem. Bum. Katastrofu si můžete prohlédnout na jednom moc povedeném devíti okenním obrázku. Obrázek se jmenuje Studie vorvaního pádu a je na straně 149. Ale pouze na vlastní nebezpečí.

Citát: Asi bude nejlepší zmáčknout tenhle knoflík.

163 22.03.2020

Že se nestal novinářem.
Měl dojem, že k novinářům,
kteří pracují opilí,
se přistupuje s větší tolerancí.

Harry Hole a jeho pátý příběh v sérii, se jmenuje příznačně Pentagram.

Musím napsat, že jsem k tomuto příběhu přistupoval z velkou obezřetností a vlastně se mi do něj moc nechtělo. Z poznatků předešlých knih jsem vystopoval určitou osnovu, která se neustále opakovala a už mi nepřinášela žádné napětí ani překvapení. Prostě čtenář to čekal, tak to má být a když to přišlo s nikým to ani moc nehlo. Čekal jsem, že v pětce to bude to samé. Ale není. Tady mistr Nesbø (chacha už to umím – díky K.) osnovu pozměnil a příběh hned dostal jiný směr. Napětí opět až do samotného konce.

Malá ochutnávka:
Zírala na zničenou hvězdu v okénku. Byla prohnutá dovnitř a přetočená tak, že dva z jejích pěti cípů ukazovaly nahoru a jeden dolů. Už tohle znamení kdysi viděla, v jedné knize..........

Pro Českého fanouška a čtenáře může býti velkým lákadlem k přečtení této knihy i fakt, že podstatná část příběhu se zaobírá naší republikou a část příběhu se u nás doma dokonce odehrává. Toto nadšení snad neodradí fakt, že se jedná o pašování a zbraně naší Zbrojovky.

Citát: Chlastal jste tu zavřený čtyři týdny, Harry?

Ano, Harry v alkoholu stále lítá. V tomto příběhu je to snad ještě horší, i když si čtenář myslel, že už hůř nebude. Tady je. Jak už jsme si zvykli, HH je prostě stále v lihu a vůbec mu to nevadí. Někdy se mi zdá, že mu to v opojení snad i lépe myslí.

Citát: Není dobrý bejt cejtit chlastem, když chce člověk požádat obvoďáka vo prohypnol.

A vnímavá část čtenářů tu najde opět jednu velmi zajímavou věc. Minule to byly mimozemšťané a počet obyvatelných planet a dnes je to krásné vysvětlení, co znamená vystrčený prostředníček. Gesto, které se u nás stalo skoro tradicí a nutností, kdejakého blba. Když si přečtete tuto knihu, určitě se vysvětlení pocházející ze starodávného Egypta, hluboce zasmějete. (neřeknu, čtěte)

Citát: Není skvělé mít někoho, koho může člověk nenávidět?

162 20.07.2018

V New Yorku vydali nařízení,
podle kterého
mezi západem a východem slunce
roboti nesmějí na ulici.
(Robbie)

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

3 zákony robotiky:

1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.
2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka – kromě případů, kdy tyto příkazy jsou v rozporu s prvním zákonem.
3. Robot musí chránit sám sebe před zničením – kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Všech těch devět povídek v tomto svazku má za úkol ukázat čtenáři případy, kdy se roboti můžou vzepřít třem zákonům robotiky podle příručky robotiky 56. vydání 2058 n.l. Hlavní trik, na němž jsou založeny veškeré Asimovovy robotické příběhy, spočívá v domýšlení logických důsledků jednotlivých zákonů, v jejich vzájemné interakci. Každá z těchto devíti povídek se zaobírá nějakým zádrhelem, kdy se roboti vymknou kontrole nebo člověk záměrně pozmění nebo vynechá nějakou část z těch výše uvedených zákonů.

Citát: Mám za to, že by se pro to mělo najít uspokojivější vysvětlení. Zdá se mi nepravděpodobné, že byste mě „sestrojili“ vy dva. (Rozum)

Isaac Asimov nás tu pomalu připravuje na dlouhý, předlouhý cyklus Impérium a Nadace. Poukazuje na to, co by roboti mohli v budoucnu pro lidstvo znamenat, jak by mu mohli prospět a nebo ho zničit. Všechny ty povídky totiž směřují jedním směrem. Tím je zdokonalit robota, aby nebyl od člověka k rozeznání. Zda je to pro lidstvo hrozba nebo ne, to musí čtenář posoudit sám.

Citát: Jeden z třiašedesáti robotů, které jsem právě vyslechla mi záměrně lhal. (Malý, ztracený robot)

Podle některých by to mohla být hrozba a tak na svět přišel čtvrtý zákon robotiky, kdy je v prvním zákoně slovo člověk nahrazeno slovem „Lidstvo“. Navíc se v těchto příbězích také pomalu vytváří mezihvězdný pohon, který umožní lidstvu osídlovat mnohé planety. Pan Asimov byl génius, protože, to co tady vytvořil je nehynoucí dílo, které by se mohlo stát příručkou pro budoucí lidstvo. Jeho knihy by měly být zařazeny mezi díla, které by si měl přečíst úplně každý.

Citát: Pamatujte, že budete – mrtev – dlouhý – dlouhý – čas! (Únik)

Jen jedna věc mi tak trochu v příbězích vadila. Pan spisovatel tu dokáže vymyslet roboty, mezihvězdný pohon a další technické stroje a přístroje, ale sám, jakoby se zarazil ve své době. Vypravěč těchto příběhů například zaznamenává své rozhovory na magnetofonovou pásku. A tak se čtenář musí ptát, proč tu pan Asimov neviděl jen kousek do budoucnosti a nevymyslel místo té pásky něco lepšího. Takových „starých“ věcí a přístrojů je v příbězích celkem dost. Sice tu máme pohled do daleké budoucnosti, ale s některými přístroji si ani pan Asimov nevěděl rady a při tom v nedaleké jeho budoucnosti už byly tyto přístroje zastaralé a zapomenuté.

Citát: Kdyby se dal vyrobit robot, který by mohl zastávat funkci zvoleného zástupce lidu, pak by ji zastával co nejlíp. (Důkaz)

Jinak jsem si všechny povídky užíval, žasnul jsem nad všemi těmi možnostmi a zvraty a podivnými příběhy. Nejvíc se mi líbily příběhy 1, 3, 5, a 7. Pokud chcete poznat mé názory a dojmy z příběhů samostatných, najdete je u této knihy v kolonce „části děje“ a nebo na výše uloženém odkazu. Udělal jsem dobře, že jsem se k „robotům“ vrátil a začal tento cyklus znova od začátku. Pomalu se probojuju až k Nadaci k níž je několik Asimovovo knih jakousi předehrou k Nadaci. Mezi ně se počítá třeba Já, robot, Nahé slunce, Roboti a Impérium a mnoho dalších.

Citát: Zdá se, že nikoho nenapadlo naprogramovat Stroji taky sexuální relace. (Konflikt nikoli nevyhnutelný)

161 21.08.2021

„Později
jsem zjistil,
že spousta spisovatelů
umřela
za psacím stolem“.

Jak později tvrdí sám pan spisovatel slovy hlavního hrdiny tohoto příběhu „tohle je horor“. Vzhledem k tomu, že pan King neustále dokáže své čtenáře překvapit, co se ještě dá vymyslet, je Později příběh spíše sestavený ze situací, které známe z mistrovo knih nebo jeho syna Joa Hilla. Ale všechno je to mistrně sestavené, až se to tváří, jako novinka ve světě hororu. Už jsem psal, že Později je horor?

Malá ochutnávka:
Nevadí, pomyslel jsem si. Do tří nebo čtyř dnů zmizí, jako všichni. Maximálně do týdne. A nezdá se, že by ti mohl ublížit.
Ale mohl si tím být jistý? V té tmě jsem si uvědomil, že ne. Vidět mrtvé lidi neznamenalo totéž jako znát mrtvé lidi.

Jedna věc mi tu trochu neseděla, na Kinga to má až moc „růžovoučký“ konec a to psal, že „tohle bude horor“. Takže mě později dost zarazilo nevyužití jednoho z mrtvých, k většímu marastu, ničení a další nekalotě. Místo toho to je později ukončené skoro až v míru a pohodě, což je na mistra hororu (už jsem psal, že hlavní hrdina tvrdí, že to je horor?) skoro nevídaná věc. Ale asi nechtěl být na své čtenáře moc krutý. Možná až později. A nebo se nechal inspirovat svým synem, který také dokáže napsat kvalitní duchařinu s hororovými prvky a udělat z toho lovestory.

Citát: Myšlenky se topily v krvi.

Ačkoliv by se později mohlo zdát, že tento můj komentář je kritický, opak je pravdou. Možná si to mnozí uvědomí až později. Stephen King nás vede příběhem a stimuluje naši mysl, a my víme, nebo tušíme (nebo později chceme?) jak to dopadne. Spisovatel se tváří, že to neví, a když to pak později dopadne, jak čtenář předvídal, jsou všichni spokojení. Ano „Později“ není nic závratného, ale je to horor, je to duchařina, je to dobrodružství a je to další kniha od mistra, která později zaplní knihovny jeho příběhem.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Slyšel jsem. Jsem mrtvý, ne hluchý.

160 29.11.2021

Umřu.
A nedává to smysl.
Tohle nebylo v plánu,
alespoň ne v mém plánu.
…...Můj plán dával smysl.


Toto je HH 4.
Rozhodl jsem se, že mistra detektiváře v sérii HH nebudu přeskakovat a knihy budu číst pěkně za sebou. A udělal jsem dobře. Už v tomto příběhu, kdybych nevěděl, co se stalo dříve, bych byl ochuzen o několik podstatných situací, které se bez předešlých knih špatně chápou. Například situace okolo Harryho „kolegy“ Waalera a nebo alkoholismu hlavního hrdiny Harryho Hola, který se řídí heslem, že „žížniví lidé pijí kdekoliv.“

Citát: Teď už není alkoholismus sám o sobě u veřejně činné osoby důvodem k výpovědi, ale opilost na pracovišti ano.

Příběh je tentokrát bez politického podtextu. Zůstal jen mírný a lehce přehlédnutelný rasizmus. Avšak šablona, podle které Jo Nesbo píše je zde více průhledná a děj se tak stává lehce předvídatelný. Ta osnova prostě spisovatele provází všemi, zatím přečtenými, příběhy. Čtenář tak tuší, co má očekávat.

Malá ochutnávka:
Tohle bude moje vrcholné dílo, Harry.
Tyhle portréty?
Ne, to je jen část celého díla. Ještě není hotové.
Hm. Jmenuje se to nějak?
Nemesis, odpověděla tiše. Podle té bohyně, víš.

Tento příběh je hodně zamotaný a mistr zde dal prostor kupě spekulací a spoustě vyvrcholení. Jenže konec byl tak šíleně prodlužovaný až se stával nudný. Dlouho se mi nestalo, že bych se v knize a příběhu, který čtu skoro jedním dechem, tak strašně na jeho konci zasekl. Posledních cca 60 stran se mi blbě četlo. Ale nakonec pointa velmi povedená a možná i překvapivá, pro ty, kteří nedávali moc pozor :-)

Citát: Všichni se ptají, jaký smysl má život, ale nikdo se neptá, jaký smysl má smrt.

Tentokrát jsem vybral velké množství citátů. Vlastně je jich celkem sedmnáct. Všechny jsem je uložil na profil mistra Nesba. Neodolám a vložím sem jednu krásnou myšlenku, kterou jsem si přečetl v tomto příběhu.

Když víme, že jen v naší Galaxii je víc sluncí než zrníček písku na průměrné pláži, proč chceme vědět, jest-li je tam nahoře život. Měli bychom se spíš ptát, jaké jsou šance, že jsou všichni mimozemšťané přátelsky naladěni.

C#MN

159 28.06.2018

Výborně,
jste první člověk,
který zabil mimozemšťana.
Přesně jako Arnold Schwarzenneger
v Predátorovi.

Astrofág. Z toho slova se mi napnou všechny svaly.

Snad ještě nikdy jsem nečetl knihu tak napínavou a zároveň tak nudnou.
Všechno to dění - probuzení v cizím prostředí, ztráty paměti, a postupného navršení děje i se setkáním, bylo velmi zručně dávkováno, napětí rostlo. Avšak všechny ty prováděné výpočty, matematika, fyzika a další postupy, ty mě tak silně nebavili, že kdyby nebylo toho napínavého vesmírného dramatu, asi bych to dobrovolně nečetl. Jako zemědělec jsem stejně ty výpočty nedokázal ocenit, a upřímně, bylo jich tam až až. Ale když jsem to vše jakž takž přelouskal, užíval jsem si děj, napětí i částečný černý až ironický humor hlavního hrdiny.

Malá ochutnávka:
Z hodnoty nijak nevyplývá, kterým směrem se pohybuju. Je to jenom údaj o relativní rychlosti. Otázka tedy zní: Řítím se ke Slunci, nebo od něj?
Otázka je to skoro akademická. Buď jsem v kolizním kurzu se Sluncem, nebo na cestě do otevřeného vesmíru bez naděje na návrat. Nebo bych mohl směřovat zhruba ke Slunci, ale ne v kolizním kurzu. Jestli je to tak, pak Slunce minu . . . a potom odletím do otevřeného vesmíru bez naděje na návrat.

Příklad té spíše inženýrské a matematické části tohoto příběhu může být ten s tou kozou. Považte, k čemu vám bude hezké vědět, že kdybyste potřebovali průměrnou rektální teplotu zdravé kozy, tak to je 103,4 °F respektive 39,7 °C. Mnoho z vás ani netuší, co je to taková koza. Fajn, konec srandy, začíná legrace. Jako i když tady šlo o život nejen hlavního hrdiny, ale také celé planety Země, vlastně jsem se v těch dramatických částech celkem uculoval. Poznámky k ději, které Ryland Grace trousí celým příběhem jsou prostě k pousmání a zábavě pro čtenáře. Příkladem může být dávka analgetik a moskevský světový čas. To jsem normálně brečel smíchy. Více v knize.

Citát: Zvracet v nulové gravitaci není v pohodě.

Ovšem, to jsem ještě netušil, co se bude dít na konci tohoto vesmírného dobrodružství. Takové drama jsme absolutně neočekával, a i když hlavní hrdina tuší, jak to sním dopade umí přeci počítat tak mě ten konec příběhu totálně dostal. Na přebalu knihu čtu, že už se chystá filmové zpracování. Marťan mě celkem bavil, ale věřím, že tohle bude nafilmované ještě líp. Ostatně s dnešní filmovou trikovou technikou už to nebude problém. Hlavně jsem zvědav a těším se, jak bude vypadat Rocky. Kdo je Rocky, ptáte se? Tak to vám nepovím. To zjistíte během čtení tohoto perfektně nudného příběhu.

Citát: Člověk musí počítače milovat. Obstarají všechno přemýšlení, tak že si nemusíte s ničím lámat hlavu.

156 03.05.2023

Vražda je jako bílá velryba.
Osoba, která jen tak zmizí,
je jako bílá velryba.
Jestliže jsi viděl bílou velrybu dvakrát,
je to stejná velryba.

Harry Hole se k nám vrací v devátém kriminálním příběhu. Toto je HH9.

Již jsem si zvykl na určitou osnovu kterou Jo Nesbø používá a vlastně jsem se na ní i těšil. Jenže, tento příběh je tak trochu jiný. Harry je zde více zjizvený a páchá víc činů, které jsou tak trochu proti pravidlům. Pár věcí je tu prostě jinak. Příběh se odehrává tři roky po Levhartovi. A asi největším překvapením je pro mě Ráchelino rozhodnutí. Nebudu víc prozrazovat, jen, že mi to k ní nesedlo a zdálo se mi, že čin samotný, je tak trochu přikrášlený panem spisovatelem. Pro efekt lásky.

Citát: Po velké lásce přicházejí ty malé.

Jinak je to velmi povedený příběh. Tak trochu díky Harryho známejm, protože bez nich by se tento Přízrak ani neodehrál. Opět je tu část brutality, smrti a krve i napětí a závěrečné šokující vyřešení. Příběh je založen na prostých logických závěrech založených na běžných smyslových informacích. Jo si tu zase se svými čtenáři prostě hraje a vypouštěním náznaků je opět mate. Když už si myslíte, že jste na to přišli, jste záhy vyvedení z omylu a je vám nastolen jiný směr, který jste určitě nečekali.

Malá ochutnávka: (vnesu do komentáře trochu politiky)
Norové volí sociální demokraty, protože sociální demokracie dala lidem právo simulovat, a kdo by ksakru nevolil stranu, která mu dá možnost být tři dny doma bez lékařského potvrzení, která mu vystaví bianco šek, aby se mohl válet na gauči, honit si ho, jít na lyže nebo se vyspat z kocoviny?

Přízrak se mi zatím zdá nejlepším příběhem v této sérii. A asi je to hlavně tím novým pojetím hlavní postavy. Ne, moc se nezměnila, ale chová se trochu jinak, než jsem zvyklej. A ono je to dobře. Přeci jenom už je to devátý případ a nějaká ta malé změna tu prostě musí být. Ačkoliv má kniha více jak 500 stran, přečetl jsem jí celkem rychle. Na můj styl čtení až moc rychle, což znamená, že příběh nemá nudné a zdlouhavé pasáže a neustále se něco děje.

Citát: Červenec. Do hajzlu. V červenci se přece prostě neumírá.

Musel jsem se smát některým komentářům typu. Moje první setkání s Harrym a je to boží. Ano, nepopírám, je to boží, ale kdybych nečetl předešlé příběhy, hlavně Sněhuláka a Levharta, mám pocit, že bych asi nepochopil některé podstatné věci. Hlavně postavy Ráchel a Olega, nebo jizvy, které Harry v předešlých příbězích utrpěl. Kniha, jako samostatný příběh boží rozhodně není, ale jako devátý příběh v řadě ...je dokonalá. A k dokonalosti konečně přispělo i nakladatelství Zlín, které na konec knihy, světe div se, přidalo i slovník cizích vět a slov – děkujeme!!!

Citát: Chlastal, ale vždycky vystřízlivěl.

156 21.08.2019

...podepsal revers s prohlášením,
že město Castle Rock nebude zodpovědné
za žádné nehody nebo zdravotní potíže,
které by ho mohly během
sedmiapůlmílového závodu potkat.

Fascinuje mě v poslední době trend vydávat povídky ve vázaných tvrdých deskách. Hranice písma od okrajů papíru čítá skoro tři centimetry na obou stranách, plus nahoře i dole, velká mezera a přidat pár prázdných stránek (Pozdrav do Mostu), ať má povídkokniha tu správnou tloušťku. Ještě trochu zvětšit písmo, aby zabralo víc místa a voalá máme tu knihu o 145 stranách, kterou přečtete za hodinu a půl. Už jsem takto byl „povznesen“ u Skříňky pro Gwendy a pěkně jsem nadával, protože i povídka samotná mě moc nesedla. „Povznesení“ je něco jiného. Přivřel jsem oči nad formátem této povídky, protože obsahově se mi to líbilo.

Citát: Gravitace je kotva, která nás stahuje do hrobu.

King přišel s dalším skoro originálním nápadem v době, kdy si čtenář myslí, že už snad ani nejde vymyslet něco nového. Jenže ono to jde. Ale už nad tím spisovatel moc nebádá, příběh neprohlubuje a prostě svou povídku převleče na celovečerní román. Myslím, že bych to dokázal přečíst dětem jako pohádku před spaním, ještě než usnou. Ale co se dá dělat, King je Bůh, mám jeho příběhy rád a i když mají v poslední době tendenci hubnout a máte strach, že vám z knihovny odletí díky průvanu– stejně si je budu i nadále kupovat. Povznesení má originální nápad, stupňující děj a velmi nepřekvapující až úsměvnou pointu.

Citát: Koneckonců, kolik lidí se smrtelnou nemocí mohlo říct, že se cítí naprosto skvěle?

Kniha, tedy povídka, respektive příběh, je krátký, ale můj komentář ještě pokračuje. Taky mám trend své komentáře prodlužovat. Musím si přece hlídat svojí značku a své čtenáře neochuzovat o komplexní informace. „Povznesení“ si určitě ještě časem přečtu, i když znalost obsahu a postav bude zkracovat „čtecí dobu“. Je to možná velké plus. Budu si tak moci říci, že jsem Kingovu „knihu“ přečetl za méně jak hodinu. A když budu trénovat, tak opravdu „Povzneseně“ zvládnu za půl hodiny. Prostě můj čas bude hubnou, ale naoko budu stále tlustý.

Citát: Minulost je historie, budoucnost je záhada.

Tak co, ještě toho nemáte dost? Dobrá, trochu to rozebereme. Při čtení této povídky narazíte na spousty odkazů na další Kingovo tvorbu, knihy, časopisy, postavy a nebo hudbu. Hudba je pro Kinga jakýmsi poháněcím motorem. Jeho základní skupina je Ramones, známá svým singlem Pet Sematary a nebo AC/DC. Ale tady je jednou použit název Motown. No a když už jsem u počítačové obrazovky, není problém si to nagoglit. Motown je Americká nahrávací společnost, která se převážně zaměřuje na rasovou integraci populární hudby a některé odnože mají škatulku „Duše s čistou hudbou“. Což může být pro někoho „Povznášející“ a určitě to byla inspirace mistra Kinga, pro tuto povídku, pardóón, knihu.

Citát: Jediná věc, která je těžší než se po půl kile denně rozloučit sám se sebou, je rozloučit se s přáteli.

A pokud by snad čtenáře zaujalo jméno Milburn Stone, použité v jedné části tohoto příběhu, „povzneste se“ nad tím a najděte si na netu informaci sami. Nemůžete stále očekávat, že to udělá někdo za vás. Nakonec jsem se rozhodl, že nebudu přidávat „Malou ochutnávku“ a spokojím se jen s „hubenými“ citáty, kterých vlastně ani moc není. Tuším, že jsem vybral jen osm kusů. Tak ne, devět. Velkou část citátů si můžete přečíst rovnou. A jak říkával Jára Cimrman, je důležité nejen udržet myšlenku, ale také vědět, kdy jí ukončit a tak nebudu „lítat“ kolem horké kaše a tento komentář ukončím slovy: Díky mistře, že pro nás stále píšete!

Citát: Možná že ve chvíli umírání stoupá každý

Strašně mě štve, že tady nejde zvětšit písmo a udělat pořádné okraje, natož přidávat prázdné stránky, moment, to vlastně jde.












Ó, jak Povznášející..........

155 01.02.2020

„Mulder ožíval,
když narazil na záhadu,
kdežto Scullyovou
vzpružovala vyhlídka
na vyřešení.“

„Lidské tělo je přece recyklovatelné.“

Tohle je snad nejlepší psaný příběh v sérii Akta X. Mrazivé, děsivé, krvavé a „strašidelné“. Po dobu čtení jsem měl neustále husí kůži. Ben Mezrich dotáhl Akta X až do krajnosti. Pravda, je to bez mimozemšťanů, ale protože v tom maj prsty lidé, o to je to brutálnější. Příběh si pohrává s nesmrtelností, ale způsob, jakým je nesmrtelnost „aplikována“ je geniální. Nemusím snad ani psát, že Fox Mulder i Dana Scullyová jsou skoro celý příběh v ohrožení života.

Malá ochutnávka:
Pokrčil rameny. Kdykoliv doktoři narazí na záhadu a nedovedou si ji vysvětlit, svádějí to na mikroba, nějaký virus nebo bakterii, zkrátka něco, co je vidět jedině pod mikroskopem – a někdy ani tam ne. Jestli chceš, Scullyová, něco vědět, je to tak pohodlné. Vědci tak předstírají, že rozumějí něčemu, co se úplně vymyká jejich chápání.

Vyvrcholení příběhu je trochu zamlžené a, řekl bych, nedovysvětlené. Avšak to podstatné se čtenář dozví, tak že nezůstane ochuzen. Docela jsem Mulderovo rozhodnutí pochopil, ale naskýtala se i jiná, trochu brutálnější verze. Protože vám přeživších lidí bude líto a snad by jim „slušela“ i varianta smrt. Ale, jak jsem napsal, bylo by to radikální řešení, které by spousta fandů této série nepochopila a rozhodně odsoudila. Obrázek si musí udělat každý sám.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Co to muselo být za sílu, když zanechala otisk ruky v tvrdém dubovém dřevě?

154 31.03.2022