Terry11 komentáře u knih

"Někdy bývají laskavost a láska pro diváka stejně obtížné jako násilí. Někdy, když přihlížíte zvenčí a sledujete dva sehrané lidi, je to jako scéna z filmového hororu - taková ta věc, od které se toužíte odvrátit, zapomenout na ni, zaplašit ji ze vzpomínek - zvlášť když se chystáte strávit den v posteli a čekají vás hodiny samoty ve tmě."

Nový díl Milenců přináší další příděl vtipných jazykových obratů (...jeho laťka sexuálních partnerů byla tak nízká, že se o účast mohly ucházet i vysavače a sem tam nějaký výfuk od auta.), originálních přirovnání (Kdyby byl králův tón ještě sušší, usazoval by se z něj na nábytku prach.) i všeobecných mouder ( Nemůžeme si vybrat, do koho se zamilujeme, a pokoušet se rozmlouvat si emoce, je recept na nezdar.) Navíc tu hraje neobvyklou roli můj úchylný oblíbenec Vishous. A tak skončím obligátní větou - proboha zase až za rok!

3 30.12.2017

"Moje holčička už chodí do školy," brečela Madeline. Chloe si to namířila rovnou do třídy po boku slečny Barnesové, jako by byla její kolegyně. Celou cestu jí něco vykládala, nejspíš jí radila, jak by se dal vylepšit rozvrh."

Kniha řeší palčivá témata - domácí násilí, šikanu malých dětí, znásilnění. Ovšem velmi nenásilnou a vhodnou formou. Autorka prostě umí psát. Velmi mi vyhovuje sebeironie jejích hrdinek, jejich uvažování, všechno jim věřím, což nemívám často. Byť jsou každá jiná, jsou mi blízké. A musím se tu zmínit i o seriálové podobě, kterou jsem vzápětí zhlédla - maličko se liší, přibyly některé motivy, změnil se závěr, ale i tam bych dala plný počet. pro mě zatím nejlepší Moriarty.

3 06.12.2017

"Byl to jediný člověk v Evině životě, kterého chtěla obejmout, jakmile ho viděla. Přitisknout se k němu, položit si mu hlavu na rameno a jen tak...být u něj."

Kdo zná Evinu odtažitost, chápe situaci. Hádejte, o koho se jedná. A pozor -Rourke to není.

3 01.08.2017

"Pravděpodobně jediným příjemným rysem stárnutí je, usoudila s rezignovaným úsměvem Barbora, že člověk tak dobře nevidí, jak jeho tělo postupně podléhá zkáze."

Tak to byla bomba!
Někde ve třetině knihy jsem, pohlcena depresí z osudů jednotlivých postav, chtěla knihu odložit, na ty stresy nemám, ale naštěstí jsem u příběhu zůstala. Ne, že bych se začala za břicho popadat, to ne, ale děj se tak rozkošatěl a nabyl takového napětí a nenadálých situací, že už jsem se - deprese nedeprese - od knihy neodtrhla. Přemýšlela jsem, která z těch čtyř přítelkyň je mi nejbližší, a ani nyní na to neumím odpovědět. Jsou každá jiná, stály při sobě, uměly se pochopit i říci krutá, byť pravdivá slova. Moc dobrá kniha. Fakt.

3 15.06.2017

Pavel Scott byl pro mne vždy nejmilovanějším mužským hrdinou, než ho zatlačil na druhé místo Rourke ze série Eva Dallas. Kniha samotná je napsána tak poutavým jazykem, že jsem se od ní napoprvé, napodruhé a i teď po letech napotřetí nemohla odtrhnout. Marie me fascinuje svým asketickym smyslem pro povinnost, Pavla je mi neskutečně líto. Druha část, byť pojednává i o Češich a Čechách, už nebyla tak zajímavá, přesto zůstává Údolí rozhodnuti v mém top žebříčku.

3 25.01.2017

Přečetla ještě jednou, abych se opět přesvědčila o tom, že tato sbírka rozhodně není civilistická (jak nesprávně označila Martinka 135), dokonce ani není civilizační či civilní. Zástupcem této poezie je u nás S.K. Neumann. To jen proto, aby Martinka věděla, že tu je určitě i více než hrstka lidí, kteří se v poezii orientují.

3 16.11.2016

Je to zvláštní, ale zahlédla jsem Růži v knihovně jedné zastávky autobusu. A protože tam byla ještě příští den, půjčila jsem si ji. Až po několika stránkách jsem si uvědomila, že jsem viděla film podle ní natočený. A musím přiznat, že se mi líbil víc. Ale i tak dávám 4 hvězdičky a knihu zpět do knihovničky. A deset hvězd tomu, kdo na nápad s knihovnou na zastávkách přišel.

3 26.09.2016

Podle mě má série velmi sestupnou kvalitu. První dva díly jsem si doslova užívala. Hodně napětí, dramat (rvačka Gideona s Brettem, video Zlatá , vražda nevlastního bratra, střety s Magdelenou či Corinnou, tajemství okolo Anne Lucasové), vtipné a vybroušené dialogy mezi Evou a Gideonem. Čtvrtý díl byl jen takovou nic neřešící vatou a já doufala, že spisovatelka nabírá dech na závěrečné zúčtování. No jo no. První polovina rozebírala stokrát řešené vztahy mezi hlavními postavami, druhá pak se snažila ukončit načaté příběhy. Obojí se příliš nepodařilo.Podivný původ Eviny matky byl stejně podivný jako důvod ho nastolit. Proč? Aby bylo o čem ještě psát? Bylo to neorganické, nelogické, nepravděpodobné.
Na závěr bych chtěla doporučit sérii Smrtící od J.D.Robb. Poznáte, odkud Sylvia čerpala svou inspiraci.

3 04.07.2016

Nevím, třeba to bylo tím, že jsem knihu četla příliš útržkovitě, protože jsem zrovna neměla dost času, ale příběh mi přišel rozvláčný, nezáživný a potencionální vrazi se mi pletli. Přesto mám Cormorana a Robin moc ráda a těším se, až si ten svůj vzájemný vztah přiznají.

3 19.06.2016

Přestože mám obvykle tlusté dějové romány dost ráda, tenhle se mi trochu vlekl. Možná, že jsem ho čela v době, kdy jsem neměla moc času ho číst soustavněji, plně se do něj vžít. Tak trochu mi připomínal Paracelsa, i když ten byl méně beletristicky zpracován. Každopádně mě obohatil o informace z oblasti lékařství a tehdejšího stylu života a nutil mě přemýšlet o tom, jak tehdejší lidé mohli vůbec v tak strašné době přežívat. A znovu si uvědomit, odkud čerpala evropská vzdělanost.

3 08.02.2016

"Ale něco vás to naučí, pane McCafferty: že v životě je spousta mnohem důležitějších věcí, než je vyhrávat."
Opravdu mám ráda šťastné konce. Ale tady mi to přišlo tak nějak překombinované. A nevěrohodné. A přestože se mi oba příběhy velmi líbily, "Než jsem tě poznala" to nepřekonalo.

3 03.02.2016

Humor na úrovni Šimka a Soboty. Dočetla jen do půlky, nevěřím, že se to mohlo zlepšit.

3 31.01.2016

První třetina knihy, v níž se rozvíjí záměna dcer, je velmi dobře rozehrána. Ovšem s příjezdem Londýňanek do Vermontu se najednou tak radikálně mění charaktery některých zúčastněných, že se mi tomu nechtělo uvěřit. Poslední třetina pak už je melodrama, žánrově neodpovídající úvodu. Navíc autorka zařazuje podle mne zbytečně explicitní sexuální scény, které mi do povahy vyprávění vůbec organicky nezapadaly. Závěrečné, všemi osobami rozebrané analýzy stávající situace, jsou psány snad jen proto, aby autorka měla jistotu, že jsme všichni opravdu správně pochopili.

3 17.01.2016

Když odhlédnu od mizerných básnických prostředků, absence metafor, neoriginálních nepoetických výrazů, chatrných rýmů a kulhajícího rytmu, zbývá obsahové prázdno a vulgarita. Maně vzpomínám na vtipné Vrchlického Hovno, jó, to byla bomba! (Tohle napsal čtyřicetiletý člověk? Nezapomněl se někde v čase?)

Jeho povídka Falešný autostop mě ovlivnila na dalších deset let. Prostě skvostné. Přestože Kunderu pro jeho negativní vztah ke svým literárním hrdinkám příliš nemiluji.

3 10.08.2015

"Nemůžeš věřit ničemu, co je vysloveno v čase války. City ve válce jsou krátké a prchavé jako letní noc."
Radí Sue své dceři. Což je hned první nelogičnost, která se tohoto příběhu týkala. Protože ani v jednom případě se vyslovená myšlenka nepotvrdila. A takovýchto nelogičností je tam víc. I když jsem se tomu bránila, jelikož jindy dávám romantickým knihám vyloženě přednost, celý příběh mi přišel poměrně vykalkulovaný. A forma dopisů tomu jen napomáhala. Úplně jsem viděla, jak autorka sedí a přehazuje již napsané dopisy tak, aby docílila většího napětí či dramatičnosti. A to že jsou všechny psané stejným stylem, to už tu někdo přede mnou zmínil. Příběh je na můj vkus příliš sladkobolný, monotónní, vypočítaný na efekt, zřejmě proto jsem víc vnímala jeho nedostatky než obsah.

3 28.05.2015

Její první kniha Manželská smlouva byla plná vtipných dialogů, taky zápletka ještě nebyla tak předvídatelná. Tohle už nebylo originální ničím. Erotické scény byly na můj vkus už příliš explicitní, problémy hlavních hrdinů naivní až neuvěřitelné, jejich vnitřní monology jak kdybych už četla v jiných knihách a lépe zformulované. Téma traumatizovaného miliardáře už prostě bylo tolikrát zpracované, že ani nemůže přinést něco nového. A tady to ještě měl čtenář naservírované tak, že aby určitý problém opravdu správně pochopil, autorka to několikrát v úvahách svých hrdinů zopakovala. Tohle už nebyl žánr pro ženy, tohle už je téměř pornografická červená knihovna.

3 29.01.2015

Kdo zná Dostojevského, na tomto díle zvlášť pozná, jak byl Camus tímto Rusem ovlivněn. Mor je vlastně alegorie na okupaci Francie Německem.
Děj se odehrává ve čtyřicátých letech 20. století. Sledujeme doktora Rieuxe, hlavní postavu románu. A už v tom je první rafinovanost autora. Totiž až v závěru příběhu se dovídáme, že vypravěčem je sám Doktor Rieux. Do té doby se uplatňuje normální er-forma, právě z toho důvodu, aby bylo dosaženo objektivity.
Z důvodu moru je uzavřeno město Oran. Obyvatelé se cítí jako vězni, nikdo nesmí ven ani dovnitř. Blízkým přítelem doktora je Tarrou, jenž sepisuje kroniku událostí, z té je často v knize citováno. Další postavou je Cottard, původně se pokouší o sebevraždu, ale nastálá situace ho svým způsobem baví, už netrpí jen on.
Bavilo mě pozorovat jednotlivé postavy, jak se se situací různě vyrovnávají, jak přestože ví, co je čeká, nepřestávají bojovat.

3 12.09.2014

Sice jsem od Nory četla dvě knihy, které se netýkaly Evy Dallas, ale ty mě nijak nezaujaly, natož aby mě nadchly, zatímco těchto pseudosci-fi erotických detektivek jsem zhltla už skoro sedm. No, taky se domnívám, že jsem optimální čtenář, protože do konce příběhu netuším, kdo je vrah, baví mě sledovat vztah Evy a Rourka a vtipné dialogy s Peabodyovou. Také postupné odkrývání traumat z dětství obou hlavních postav je zajímavé. Mám za to, že Roberts musela načerpat spoustu informací z různých oborů, aby uspěla i jako autorka neotřelých a netradičních kriminálních případů. Pro mne je to zábavná oddechová záležitost. Navíc jsem také pochopila, proč se Sylvia Day (Nezkrotná,atd) tolik o této spisovatelce zmiňovala. Její Eva a Gideon mají s Evou a Rourkem hodně společného.

3 09.09.2014

"Na druhou stranu nebyl dost chlap na to, aby se mu postavil. Myslím, aby se postavil Sethovi, aby bylo jasno. Ten dvojsmysl fakt nebyl záměrnej. Hehe."

Nevím o spisovatelce zhola nic, jen jsem četla její Znamení vlka a to mě přivedlo k této knize. Ten příběh je milý, i psaní v první osobě mužského rodu mi přišlo zábavné, zvláště když čtenář (-ka) čte, co si jako myslí chlap, ale je naprosto zřejmé, že takhle bohužel muži nefungují. Přestože je děj zasazen do amerického prostředí, je z mnoha odkazů jasné, že musí jít o českou spisovatelku, a mně to ani trochu nevadilo. Líbila se mi autorčina obliba homonym, často je využívala k poukázání pestrosti češtiny (!), jen si myslím, že je nemusila tak vysvětlovat, však on by nám ten jazykový vtip došel i tak.
Ten kriminální dějový prvek byl poněkud zjednodušeně pojednán, působil naivně a nereálně, pro mě by mohl být klidně vynechán. Z některých obratů a prvků v knize bylo cítit, že autorka ještě není vypsána, protože Znamení vlka bylo o poznání lepší. Jak stylisticky, tak dějově.
Přesto jsem si knihu ráda přečetla. Jako odlehčené intermezzo mezi Dostojevského a Prousta :-) je ideální.

3 23.08.2014