tereza5844 komentáře u knih

Tohle by si měl přečíst jednoduše každý, knihu jsem četla již před několika lety a velice často na ni vzpomínám. Hodně mě ovlivnila a v mnoha věcech i otevřela oči. Silný čtenářský zážitek, na který nikdy nezapomenu. Rozhodně nejdůležitější kniha, kterou jsem v mém čtenářském životě doposud přečetla.

14 03.02.2020

Miluju ten příběh, miluju tu knížku. Nečekala jsem, že mě klasika TAK MOC pohltí a dojme. Rozhodně doporučuji klidně i studentům SŠ jako maturitní četbu. Nebojte se délky knížky, je to psáno čtivě a vdechnete ji jako nic :)

13 09.03.2023

Kniha přečtená jako nic. Vtipné, vkusné, chytré... česká literatura dvacátého století má zkrátka co nabídnout.

13 03.02.2020

Je to krátké, čtivé a přesto vás z toho mrazí. Kniha perfektně vystihuje všechno špatné, co se dá na totalitním režimu najít. Z posledních vět knihy "Zvenčí pohlížela zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. Ale nebylo už možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti." jsem si odnesla dojem hluboký a také vědomí, že jsem přečetla jednu z nejdůležitějších knih vůbec.

13 03.02.2020

Kniha místy bolavá, palčivá a nepopíratelně čtivá. To co mě na ni však uchvátilo nejvíce, byla její realističnost. Takhle to v životě mladých prostě někdy chodí, psychické problémy jsou neviditelným zabijákem. Je od autora velice pokrokové, že se takovému tématu otevřel již před více než 30 lety. Většinový pohled na knihu je takový, že se jedná o jakousi sexuální zpověď... nemyslím si. Sex k životu vysokoškoláků prostě patří, a proto jej autor do knihy explicitně zařadil. Podle mého názoru se snažil o co nejvěrnější portrét mládí a jeho krás i úskalí. Bravurně se mu to povedlo.

12 21.02.2021

Knihu jsem četla už před nějakou dobou, myslím, že cca před půl rokem, ale stále si pamatuji tu podivně kouzelnou pochmurnou atmosféru, kterou měla. Je to novodobá klasika a dílo, o kterém se zajisté brzy (pokud už) bude učit na středních školách a objeví se v seznamech povinné četby k maturitě.
Popisuje reálný problém skrz dojemné lidské příběhy a jsem moc ráda, že jsem se skrz tyto příběhy mohla vzdělat a více dozvědět.
Psáno čtivě, přečteno jedním dechem, doporučuji!

11 09.03.2023

Já moc nechápu to vysoké hodnocení. Kniha glorifikuje domácí násilí, snaží se polidštit agresory... hlavní hrdinka se jmenuje Lilly Blossom Bloom a má obchod s květinami? Jako vážně? To mě upřímně rozesmálo. Příběh předvídatelný až to bolí. Psáno čtivě, ale žádnou velkou literární hodnotu to nemá. Nejvíc mě bavila dějová linka s Atlasem.

11 08.03.2023

Cca 100 stránek mi trvalo než mě příběh úplně pohltil, ale poté jsem zbytek dočetla jedním dechem. Samozřejmě že na pláži - klasická dovolenková detektivka se skvělým příběhem.

9 22.06.2023

Musíte se do toho začíst a musíte na to být naladěni, ale jakmile splňujete tato dvě kritéria, čeká vás literární zážitek naprosto výjimečný. Prolínání rovin příběhu s Pilátem a ďáblem ze začátku velký smysl nedává, ale jak se to na konci všechno propojí... to je prostě chef's kiss. Magický realismus at its finest.

9 09.03.2023

Když mi bylo 15, bylo to moje první kniha, kterou jsem přečetla v originále. I přes vědecké termíny a jazykovou bariéru jsem ji přečetla během pár dní o Vánoční prázdniny. Hned na to jsem dvakrát za sebou viděla film. Jednou sama a podruhé s rodiči, protože jsem byla přesvědčená, že si jej zamilují (a taky že zamilovali!). Mám k Marťanovi hrozně blízký vztah a je to jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy přečetla :)

9 03.09.2021

Toto bych klidně zařadila na seznam povinné maturitní četby. Kniha nádherná, palčivá, smutná, ale i plná naděje a dobroty. Závěrečné odhalení o hlavním hrdinovi jsem nečekala a trošičku mi zlomilo srdce. Nemohla jsem knihu odložit a jsem vděčná, že jsem ji přečetla.

9 03.02.2020

Četla jsem to (asi jako většina lidí mého věku) k maturitě. V rámci maturity jsem od Čapků přečetla divadelních her více. Matka a RUR mě zaujaly o malinko více, ale hvězdiček je to pořád pět. Aktuální a mrazivé. Veledílo.

7 16.03.2023

Absolutně nehodnotím objektivně, protože tato kniha na mě měla v mém dospívání ohromný vliv. Mezi 12. a 15. rokem života jsem nejen tuto knihu, ale celou ságu četla dvakrát. První knihu Eragon spíše pětkrát. Milovala jsem celý tento knižní svět a dodnes pamatuji na své zklamání z té zpackané filmové adaptace :D Dnes je mi 22 a již je to pár let, co jsem knihy četla naposledy. V létě se k nim plánuji vrátit. Obecně je mám spojené s letními prázdninami a dlouhým čtením na pláži.
Postava Murtagha se mi vryla pod kůži a dodnes zůstává mým nejoblíbenějším "antihrdinou" ever. Eragonova zarputilost a paličatost mi je taktéž velice blízká... Zkrátka a dobře toto je fantasy lahůdka!

7 16.03.2023

Moje pocity po přečtení knihy jsou velice rozporuplné. Oproti mnohým se mi četla dobře a přečetla jsem ji za 4 dny. Nerozplakala mě ani ve mě nezanechala žádné trauma ze čtení. Možná to je tím, že jsem věděla, do čeho jdu a proto jsem se snažila si udržet co největší odstup od postav, co to jen šlo. Konec je cca od poloviny knihy předvídatelný, což není chybou autorky, naopak to je důkaz toho, jak bravurně zvládla vykreslit rozklad osobnosti člověka po prožitém traumatu. To je to, co bych na knize nejvíce vyzdvihla - jak autorka úžasně a velice pravdivě popisuje psychicky nemocného člověka, který si prošel peklem. To jak se Jude nenáviděl bylo frustrující, vzhledem k tomu, jak skvělé a milující lidi okolo sebe během své dospělosti měl - ale takhle uvažuje psychický nemocný. Není to tak, že se s příchodem lásky odeberou špatné emoce na dovolenou - ba naopak! Láska zvýrazní v člověku všechny emoce, ty dobré jsou intenzivnější a ty špatné hlubší.
No, nakonec hodnotím 4 hvězdami za to, jak kniha byla úžasně čtivá a za to jak věrně zpracovala velmi náročné téma. Sama pro sebe jsem hodnotila 3,5 hvězdy, ale půlky zde dávat nejdou a chce se mi zaokrouhlit spíše nahoru, nežli dolu :) Jinak se ráda o knize pobavím, pocity z ní jsou pořád živé, tak když tak do zprávy :)

7 23.05.2021

Je to jedna z těch lepších knih od autorky. Přečteno za jeden den, taková letní odychovka, ale nesmíte to brát moc vážně. Postavy jednají hodně iracionálně a hloupě, a to všechny. To byl můj problém, prostě žádná postava mi nebyla sympatická. Líbil se mi konec, že se čtenář sám musí rozhodnout komu věřit. Nejvíce mě bavila linka deníků Verity.
Když to porovnám s ostatními knížkami autorky, které jsou více než problematické (paní autorka má jakýsi fetiš na násilí agresory) tak by to hvězdiček ode mě klidně mohlo dostat víc. Když ale porovnávám s jinými knihami z psychothrillerového žánru, je to průměr.

6 14.03.2023

(SPOILER) Kde začít.
Nejprve je důležité zmínit, že nejsem z generace, kterou kniha a seriál zasáhly ve své době. Je mi 23 a Ptáky v trní považuji za novodobou klasiku, a to je jeden z důvodů, proč jsem si právě tuto knihu vzala s sebou k moři na plážové čtení.
Knihu i seriál po celý svůj život opěvovala moje milovaná babička, která tu s námi dnes již bohužel není. Nesmírně ráda vzpomínám na naše dlouhé konverzace o knihách a právě Ptáci v trní je jedna z knih, u které nesmírně lituji, že ji s ní probrat nemohu... (dnes se mi o tom však zdálo, tak alespoň tak).
Zpět k obsahu knihy. Je velice rozsáhlá, přes 500 stran a psána poměrně malým písmem, tudíž jsem očekávala, že mi bude chvíli trvat, než se skrz ní pročtu na konec. Opak byl však pravdou. Knihu jsem četla tři dny a četla bych ji klidně i dva dny, kdyby nebylo mé rodiny kolem mě, která mě během večerů donutila vyjít do města a knihu odložit. Když jsem nebyla na pláži v moři, byla jsem ponořená do příběhu.
Takže schopnost autorky vyprávět příběh je bezkonkurenční, celkové vykreslení atmosféry, špíny a všech neduhů australského venkova... jak mě bylo vedro s nimi!
Milostný příběh v knize je krásný, ale frustrující. To jak Ralph bojoval proti své lidskosti mě dohánělo k šílenství. Měl vystoupit z církve, žil by šťastnější život. Zarputilost Meggie mě také frustrovala, byla k Ralphovi až moc upnutá a to ji vzalo šanci na šťastný život. Poslední stránka v knize, ve které Meggie uvažuje nad tím, že by nic neudělala jinak mě píchla u srdce. Tím, že jsme ji sledovali od malé holčičky, jsem pro ni chtěla ten nejlepší osud. Nakonec žila poměrně spokojeně, až do smrti svého syna. Bylo to hezky provázané, avšak bylo to pro příběh nutné? Asi ano, jinak by mě to tak nechytlo za srdce.
Nutno dodat, že první polovina knihy, tj. před tím, než se Meggie vdala, mě bavila o trochu více, protože jsme byli zahrnuti i do životů ostatních obyvatelů Droghedy. Mé srdce plakalo pro Franka a pro Fee...
Paddy si smrt nezasloužil, ani Stuart ne, ale opět, pro příběh to byla funkční zápletka. Nečekala jsem ani Paddyho smrt, natož Stuartovu.
No, mohla bych psát o Ptácích v trní dál a dál, rozebírat každou část knihy, ale to by bylo na román. Suma sumárum, už vím, proč mě babička celý život nutila si tuto knihu přečíst. Dnes jsem ji vracela do knihovny v jejím pokoji a krásně jsem si zavzpomínala. Místo toho, abych své dojmy sdělovala jí, sděluji je zde, na databázi knih.

5 17.07.2023

Co psát... stejně jako v hodnocení u prvního dílu, toto je pro mě prostě skvost. Ohromná nostalgie. Četla jsem to já, mamka i babička. Babička už mezi námi bohužel není a moc mi chybí naše rozhovory o knihách. Právě Eldest mám spojený s jedněmi v Vánocemi, ke kterým moje milovaná babička knihu dostala a měla z ní ohromnou radost. Právě knihy a příběhy ulehčovaly babičce její nelehký a bolestivý odchod ze světa a já jsem vděčná, že takové příběhy existují.

5 16.03.2023

It ends with us jsem hodnotila dvěma hvězdami a stejně tak hodnotím pokračování románu. Tato kniha je však ještě trochu slabší. Je to čistý fanouškovský servis těm, kteří první díl milovali. I sama autorka zmiňuje, ze se rozhodla pokračování napsat až potom co první díl dostal obrovský hype na Tiktoku. Já četla ze zvědavosti a bohužel, kniha je pro náročnějších čtenáře opravdu velice slabý průměr.

4 27.06.2023

(SPOILER) Já zase vůbec nevím jak hodnotit. Na první přečtení jsem nebyla ohromená, ale to bylo tím, že jsem od knihy očekávala něco na styl Norského dřeva. Celou dobu jsem čekala, že se dozvíme, co se s Fialkou stalo, avšak Godot nepřišel a já chvíli seděla a přemýšlela co jsem to vlastně přečetla. Od Murakamiho jsem doposud přečetla jen výše zmíněný hit Norské dřevo, proto jsem byla tímto magickým realismem poněkud zaskočená. Zpětně však hodnotím více než kladně. Téma jakési "druhé strany" či paralelního Vesmíru je zajímavé a líbí se mi, že je na čtenáři, ať si knihu vyloží po svém. Sputnik, má láska prostě funguje a těším se na další Murakamiho knihy!
Nechávám prozatím bez hodnocení, protože bych tím knihu nejspíše urazila a to není v mém zájmu :)

Četlo se mi krásně, takže po stránce schopnosti vyprávět příběh se autorce nedá vytknout mnoho. Problém jsem měla trošku s postavou Conella. Hned ze začátku se mi zprotivil svým chováním vůči Marienne (kdo knihu četl, ví) a přišlo mi proto těžko uvěřitelné, že ji skutečně tolik miloval, když jí dokázal tak ponížit a ublížit.
Marienne je zajímavá postava, ale autorka si toho na sebe naložila hodně, jelikož se rozhodla zpracovat několik těžkých témat. Nevím, jestli by se na Marienne nepodepsala ještě trochu více, než jako Rooney popisuje.
Viděla jsem i seriál. Líbil se mi. Snažil se trošku polidštit matku Marienne, ale jinak se knižní předlohy věrně držel. Hlavní herecká dvojice byla úžasná, jejich výkonům nebylo co vytknout.

4 01.09.2021