Sputnik, má láska

Sputnik, má láska

Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje... celý text

Kdo zná Norské dřevo, bude potěšen, kdo jej nezná, bude překvapen a neodolá. O románu se dá hovořit jako o kronice neopětované touhy stejně jako o melancholické love story. Dílo má opět tři hlavní postavy: 24letý učitel z Tokia označovaný jako K. a zároveň vypravěč; jeho přítelkyně Fialka, která chce být spisovatelkou a zbožňuje Jacka Kerouacka; Mjú, femme-fatale a společensky poměrně vysoce postavená žena se záhadnou minulostí, jež si odbarvuje vlasy. Ve dvaadvaceti letech se Fialka poprvé zamilovala... Objekt jejích tužeb byl o celých sedmnáct let starší a měl za sebou svatbu. A aby toho nebylo málo, byla to žena. Fialčin osud na nejmenovaném řeckém ostrově je však stejně podivný jako osud jiných autorových hrdinů zmizí beze stopy. K. se ji vydává hledat a ve Fialčině počítači najde dva dokumenty: jeden o její nezměrné touze k Mjú, druhý o její prapodivné minulosti. Díla japonského spisovatele Haruki Murakamiho (1958) byly přeložena do třiceti jazyků. Mj. je autorem románů Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark. V říjnu 2006 mu byla v Praze udělena mezinárodní Cena Franze Kafky. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/24_/24006/sputnik-ma-laska-24006.jpg 3.9797
Originální název:

Spútoniku no koibito (1999)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (89)

Přidat komentář
Amalberga
12. dubna

První polovina knihy se mi více líbila, postava Fialky mne oslovila, jenže poté se autor zaměř na postavu vypravěče K. a Fialku nechal záhadně zmizet. Po přečtení knihy mám pocit, že i přes zápletku s milostným vztahem Fialky a Mjú a nějakými hloubavými kecy kolem se vlastně vůbec nic nestalo, a tak si ani nestěžuju na podivné zakončení.

OneBas
12. března

Měla jsem problém se do knížky začíst a na pár týdnů jsem ji dokonce odložila. Poté jsem se ale donutila a v knize pokračovala. To už jsem se pro knihu více nadchla a děj mě zaujal. Nebýt toho konce, o kterém nevím co si myslet, byla by kniha hodna ( podle mého názoru) čtyř hvězd.

thomascz84
16. ledna

Sputník má láska - krásna kniha plná tajemna. Knihu bych si klidně přečetl znova, kdyby ten konec knihy byl jiný. Závěr mě celkem nepříjemně překvapil, ale za přečtení to opravdu stálo.

Msourkova
15. ledna

Divím se průměrnému hodnocení, za mě je Sputnik Murakamiho nejlepší kniha. Ideální délka, neotřepané téma a především hlavní zápletka příběhu mi opravdu přišla originální, skoro až jako z "Věřte nevěřte". Potěšila mě ponaučení ohledně času a vyzrálosti, které jsou k psaní knihy potřeba. Za mě top, 5 hvězd.

poetree
01.09.2016

Nebylo to špatné, ale pro mne ani dobré - průměr. A mně se nechce číst průměrné knížky. Chvíli jsem si říkala, jestli to fakt napsal Murakami... no ale nakonec jsem tomu uvěřila.. a ještě mě nebavil styl psaní Fialky - dokumenty na disketě. Závěrečná story s krádeží to trochu zachránila.

Marisa
20.08.2016

Já nevím, kniha mě prostě nějak nechytla. Trvalo mi se začíst a pak, když jsem se konečně začetla, zase mě to přestalo bavit :/ . Norské dřevo bylo úplně něco jiného :)

dark.ma93
18.07.2016

Poetická a krásná kniha :) Směs erotiky, moře a složité lidské psychologie. Knihu jsem si oblíbila hlavně kvůli vypravěči K.

Irmon
13.06.2016

Zajímavá kniha, určitě né nejlepší od Murakamiho ale četla se moc dobře a to je ostatně to podstatné. Vřele doporučuji.

sabanka
30.05.2016

Srdcovka ... Určitě má Murakami i lepší díla, ale ty já ještě nečetla :)

myreadingplace
26.05.2016

Melancholie, jemnost a úžasné osobnosti. Nebyla to má první kniha od Murakamiho, ale i přesto se mi líbila, a to díky té jednoduchosti. Jsem však trochu skeptická jak knihu ohodnotit. Mám si nechat rezervu na další díla? V tento moment nebudu řešit omáčku, ale celkový dojem. Četlo se mi lehce, skoro jako bych byla taky někde u moře, v jiném světě a opravdu mi to zpříjemnilo dny.

alef
13.05.2016

Krásný, řekla bych skoro až poetický příběh, opět, tentokrát jen lehce, s příměsí tajemna a erotiky, i když v tomto příběhu trochu méně než v jiných Murakamiho příbězích. Tady totiž nejde ani tak o erotiku, ale je to příběh řekla bych niternější, jde hodně do hloubky, tak hluboko, že jsem chvílemi měla pocit, že to snad ani není možné, skláním Murakamimu poklonu, ... takhle dokázat vyjádřit slovy skrývanou a potlačovanou vášeň, osamělost, ale i žádostivost duše, touhu těla ...

"Tehdy jsem to konečně pochopila. Že jsme si sice byly navzájem skvělým doprovodem na cestě, ale nakonec že jsme jenom osamělé kusy železa, kroužící každý po jiné oběžné dráze. Zdálky se zdáme být nádherné jako padající hvězdy. Ve skutečnosti ale nejsme nic víc než vězni v celách, kteří nemohou nikam jít. Když se dráhy, po kterých obíháme, občas protnou, můžeme se setkat svými pohledy, nebo se možná mohou dotknout i naše duše. To je ale jen na krátkou chvíli. V příštím okamžiku už jsme zase beznadějně samy. Dokud jednoho dne neshoříme na prach a nevrátíme se zpátky k nule."

"Pokud by totiž z našich nedokonalých životů zmizelo všechno, co nezbytně nepotřebujeme, nezbude nám už asi ani ta nedokonalost."

"Pro každého člověka na světě existuje něco zvláštního, čeho nemůže dosáhnout než právě v jistém specifickém věku. Plápolá to jako malý, křehký plamínek. Ti šťastnější ten plamen přepečlivě chrání, nechávají ho růst, a pak ho nad sebou můžou v žití držet jako pochodeň. Jakmile ale jednou zhasne, už se nikdy nevrátí."

aronoele
29.04.2016

Moje třetí od Murakamiho.. bohužel mě nevtáhla tak, jako "Norské dřevo" nebo "Na jih od hranic na západ od slunce".
Nic proti lesbické lásce, ale nevím, asi už mi to přišlo zase "na jedno brdo".. :D
Hlavní ženská postava - Fialka je zase trochu blázen a když se ztratila, přestalo mě čtení prostě bavit... Byla tam skvělé pasáže a ne tolik sexu, což mě pro změnu potěšilo... Skalní fanoušky Murakamiho určitě potěšila, já mu dám asi zase někdy šanci, ale zatím ne.

adso_
23.04.2016

Pro mě děj předvídatelný; text místy ve své poetičnosti nucený, kostrbatý - nevím, radši méně obratů než takové, které mě ruší. Nelogická slovní spojení asi měla navodit pocit rozletu, nevázanosti, oproštěné poetiky od tradičních vazeb, ale na mě se nedostavil ten pocit, kdy se ve slovech utápím.

marketaddd
21.04.2016

Já nevím, jsem dost na pochybách, jak ohodnotit tuhle knihu. Příběh byl poutavý, ale to je asi tak vše. Vůbec jsem si nedokázala představit, jak hlídač v supermarketu má sáhodlouhý monolog o morálních zásadách. Taky nevím, jak zní jméno Fialka v originále, ale určitě by bylo lepší ho použít.

LišákPlyšák
19.02.2016

Podle ostatních komentářů jsem zjistila , že jsem buď měla zvolit jinou knihu pro první setkání s tímto autorem a nebo to prostě není pro mne . Každopádně z toho mám dojem , že se do ničeho dalšího asi pouštět nechci . Uvidíme .

Alena_S
09.02.2016

Poprvé se mi u Murakamiho knihy stalo, že moje první reakce byla "Sakra, kde to má druhý díl, okamžitě potřebuju pokračování!!" :-) Jenomže není :(

čef
21.01.2016

Osamělý souputnik ležící ve vlahé noci pod bledým měsícem, který napřahuje ruce, přitahuje si stanovené množství času a hned ho zas pouští dozadu - to je jen jeden z mnoha fantastických Murakamiho obrazů, které se musí dotknout každého. A takových je tato kniha plná.

vikina75
06.12.2015

Já asi prostě nejsem zrozena na čtení Murakamiho knih, první knihu, která se mi dostala do ruky (Kronika ptáčka na klíček) dostala několik šancí, ale bohužel se mi nepodařilo knihu dočíst. Sputnika jsem tedy se skřípěním zubů dočetla, ale není to prostě autor pro mě, nechápu myšlenkové pochody, děje a tak prostě všechno. Takže pro mě palec dolů :-(

Pett
06.10.2015

Absolutní nádhera!!! Procházet se jeho příběhy je jako pohlazení... už po první stránce jste lapeni ve víru myšlenek... zbožňuji jeho charakteristické znaky, je to vždy jako setkání s milým známým... tuhle studna, tamhle kočka, tady měsíc... a vždy se mi po někom zasteskne... Aomame, Ptáček na klíček a další moji blízcí... atmosféra byla opět omamující... scéna na ruském kole opět dechberoucí... myšlenkové pochody opět okouzlující... inu, co naplat... jsem za-mi-lo-va-ná... vážení :)

Pralev
20.09.2015

Těžko se mi Sputnik hodnotí. Kdyby to byl můj první román od Murakamiho, asi bych tu pěl nadšené ódy, jak krásně Haruki Murakami umí psát a jak magicky jeho věty a odstavce působí. Problém je, že ve srovnání s jinými jeho knihami mi tato přišla povážlivě slabší. Je to, jako kdyby vzal 1Q84, ořezal ho na 200 stránek a příběhu se jen tak povrchně dotkl, místo aby šel do hloubky.

Redmassie
20.08.2015

Po knize Kafka na pobřeží, byl Sputnik pro mě menší zklamání, takové suché a méně mě příběh pohltil, místy mě lehce nudil. Ale po přečtení a zpracování díla, musím hodnotit kladně. Příběh má své kouzlo a záleží jakým pohledem se na něj díváme.
Podobně tomu tak bylo u knihy Na jih od hranic, na západ od slunce. Představa, že Šimamoto ani možná neexistovala (Jak Murakami uvedl v rozhovoru), dalo příběhu nový rozměr. Podobně jsem přistupovala ke Sputnikovi.

HankaJosefiova
28.07.2015

Mám od něho knihy ráda ale tato měla už opravdu moc otevřený konec. Vypadla jsem z něho.

Misha11
06.07.2015

Začnu asi takhle: tohle byla má druhá kniha od Murakamiho. První jsem přečetla Norské dřevo, které miluju.
Začátek Sputnika se mi líbil, následná zápletka byla taky fajn, ale ten konec, ten mi přišel tak zvláštně..nedotažený? (nemyslím ani tak úplný konec - ten je celkem fajn, každý v tom vidí něco jiného, myslím poslední část knihy - tam mi přijde, že se vůbec nic neděje, že je to nepromyšlené,.. a na samotném konci se vlastně vůbec nic nevyřeší). Chvílemi jsem si připadala, že čtu nějakou sci-fi a ne světový román. Ale zase nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, Harukiho styl mě baví, krásně se čte, jen jsem prostě čekala víc a především něco jiného..

oXide
26.05.2015

Nevím, Murakami je výborný spisovatel, ale Sputnik jakoby lehce pokulhával za ostatními knížkami, především za Norským dřevem. S Kafkou na pobřeží se nedá už vůbec srovnat - to bude nepochybně námětem.

Většinou nechci srovnávat, není to správné, když je předmětem hodnocení pouze tato jedna kniha, přesto si to neodpustím.

Nemůžu se zbavit dojmu, že Murakami se i přes svou kvalitu dost opakuje, stejně jako například Remarque. Neříkám, že to ubírá na kvalitě jeho děl, nicméně je to po čase může ovlivnit směrem k horšímu. K horšímu z pohledu čtenáře, který má Murakamiho načteného. A právě tak to je.

Celkově se ve Sputniku nic neděje, pominu-li na první pohled patrný hlavní děj. Přesto obsahuje zajímavé úvahy a vlastně na pozadí se odehrává jakoby další dej, ten je však jen lehce načrtnutý. Většinou Murakamiho knihám dodává surrealismus jistou osobitost a to zvláštní kouzlo, kdy není děj vymezen hranicemi reality. A proto je tak oblíbený, proto se dokázal odlišit.

Tady si však nejsem úplně jistý, jestli to knize spíše neuškodilo, pokud vezmu v úvahu poněkud jiný formát knihy, co se délky týče. Jakoby zde mnoho věcí chybělo. Na druhou stranu, pokud by kniha přišla o ten nádech surrealismu, který se vznáší nad příběhem, spadla by nepochybně do průměru

Ale co si to nalháváme? Ona vlastně tím průměrem je – bohužel.

mone
05.05.2015

Co se týče tematiky, osobně mám raději toho přízemnějšího Murakamiho, kterého známe z Norského dřeva a z Na jih od hranic, na západ od slunce. Toho, co nemá tolik potřebu experimentovat s metafyzikou a imaginací. Sputnik, má láska má svým existenciálním laděním a problematikou hledání vlastní identity blízko ke Kafce na pobřeží, a priori imaginárnímu příběhu s vnitřním hlasem. Oba tyto romány však představují pouze jednu z variant Murakamiho poetiky. A to je další věc, která je mi na úspěšném Japonci tolik sympatická – neustrnul v osvědčené poloze, ale zkouší hledat i jiná východiska vlastní tvorby. Laťku, kterou si kdysi dávno nastavil, přitom pořád drží. A co víc – své jméno povýšil na úroveň synonyma pro kvalitní čtení.

denisa3489
23.03.2015

Kniha mě naprosto vtáhla do děje. Četla jsem ji po cestě do práce, na obědě, za chůze, prostě imrvére. Byla jsem z ní úplně paf. Samozřejmě byla naprosto nepředvídatelná a to na ní bylo tak krásné. Určitě jsem ji nečetla naposledy, protože je to přesně ta kniha, kdy při každém dalším přečtění, člověk objeví nové myšlenky, které předtím nezaznamenal. Od Murakamiho jsem nejprve četla Norské dřevo. Byla jsem v rozpacích z těch všech neobjasněných pasáží. U téhle knihy jsem už věděla, co můžu čekat, a byl to pro mě opravdu kulturněintelektuální zážitek.

Fifi15
19.03.2015

Jak jsem již psala v "Norském dřevě" - čtivý autor, ale výsledný dojem z knihy nikdy nepřesahuje závratné výšiny. Navíc ta fantaskní rovina....

helkol
13.03.2015

trochu mi příběhem připomíná Norské Dřevo a možná proto se mi časem tak něják děje obou knih popletly dohromady, to ale nic nemění na tom že byla velmi čtivá a možná si ji přečtu znova

sonihe
22.02.2015

Přečtena jedním dechem..Po Norském dřevu jsem měla obavy, jestli útlá knížečka dokáže splnit má očekávání, naštěstí byly neopodstatněné..

f.enjoy69
09.01.2015

Sputníček-miláček, místním hodnocením spadá sice do kategorie "modrých", ale nenechte se odradit... Další úžasné čtení, zajímavá zápletka a hlavní postavy, které opět vybočují svým chováním a myšlením...

5* :o) Pro mě srdeční záležitostí a kniha určitě nadchne nejen příznivce "sputníků"...