Teckovana
komentáře u knih
Dědečkova vyprávění o ptácích
Ervin Lázár
Má úplně první kniha o ptácích. Uprchlík na ptačím stromě je sice napínavější, košatější a hlavně s hezčími ilustracemi, ale přišel až po Dědečkových vyprávěních. :-)
Osud tažných ptáků
Maarten Hart
Pokud se člověk přenese přes několik neobratností v překladu (např. "rákosiště") a některé naturalistické prvky (traumata z dětství), může si tuto introvertní knihu docela oblíbit. Maarten je dost svérázný hrdina, občas jedná příliš zkratkovitě a ne se všemi jeho myšlenkami souhlasím, ale přesto je sympatický, mimo jiné pro své zaujetí přírodou a pro urputné hledání víry a smyslu. Každopádně to s vnímavým čtenářem docela zamává.
Tradiční Japonsko – Tajemství ze samurajských břehů
Antony Cummins
Autor své povrchní povídání o tradičním Japonsku sepsal tak nepřehledně a rozříštěně, že se mi to dost špatně četlo a neulehčily mi to ani časté překlepy v japonských jménech. Je smutné, že sjednotitel Oda Nobunaga, který je zde často zmiňován, není ani jednou napsán správně. Navíc jsou mnohé japonské zvyky líčeny z pohledu Evropana jako barbarské, kuriozní a víceméně nepochopitelné. Pokud to myslíte se studiem Japonska vážně, tak pro první seznámení s esencí tradiční japonské kultury raději sáhněte po něčem jiném, třeba Tanizakiho Chvále stínů.
Nástup Východu?: Eseje
Tanja Dückers
Pěkný sborník esejů na téma současnosti a blízké budoucnosti střední a východní Evropy. Nejzajímavější jsou asi ty dva na konci - Halyna Kruk a její analýza Ukrajiny a Alexandra Salmela o Finsku, Slovensku a Evropské unii. Je docela zajímavé, že z šesti zde zastoupených autorů je pět žen a jen jeden muž. :-)
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Tentokrát je to ještě slabší než Dešťová hůl a ta taky nebyla zrovna skvělá. Jihočeská tématika a rozkrývané staré vesnické křivdy, které by snad mohly být zajímavé, jsou tu jen naznačené, ale nejsou to hlavní. Hlavní téma je krize středního věku jedné profesorky literatury, tedy tak banální příběh, že mi připomínal televizní seriál. Ani vybroušený styl dialogů, ani povrchní aluze na světovou literární klasiku tuto knihu příliš nepovyšují z beznadějného zabředání do průměru. Škoda, Rybí krev byla mnohem lepší a je jasné, že Hájíček dobře psát umí, jen poslední dobou trochu ztrácí "rajc".
17 dní v Japonsku aneb postřehy ze života na jiné planetě
Miroslav Stejskal
Tyto knižně vydané zápisky z cesty do Japonska jsou zhruba na úrovni turistického blogu, jakých na internetu najdete spoustu. Text spočívá v kombinaci povrchních postřehů a pseudofilozofických úvah. Autor doporučuje před cestou do Japonska shlédnout dva filmy - Geiša a Poslední samuraj, což myslím o jeho erudici říká vše.
Doprovodné fotografie také nejsou příliš oslnivé a hlavně k nim nejsou žádné orientační popisky. :-(
Emisar
Jóko Tawada
Vzhledem k současným izolacionistickým a nacionalistickým tendencím se zdá, že nějak podobně by mohla vypadat i naše blízká budoucnost, jakkoli se to může zdát bizarní. Kniha útlá svým rozsahem, ale závažná svými tématy.
Neutěšenci
Kazuo Ishiguro
Trošku větší rozsah mi nijak zvlášť nevadil, Ishigurův styl si při čtení užívám. Text je rozdělen do rozumně dlouhých kapitol a atmosféra postupně pořád houstne. Atmosféra je poznamenaná střední Evropou se svou provinčností, snobismem a značně nepříjemnou minulostí, která není dobře reflektovaná, ale ani zcela zapomenutá. Soumrak dne je podle mě naprostý vrchol, ale ani tohle vůbec není špatný a nudný román. Nebylo by divu, kdyby podle této předlohy natočil někdo skvělý film nebo kultovní seriál.
Zapadající slunce (+ 4 povídky)
Osamu Dazai (p)
Prózy Osamu Dazaie jsou jako filmy Jasudžiró Ozua - křehké, emočně silné, poetické, pomalé, zkrátka výsostně japonské. Spolu s o něco staršími spisovateli Kawabatou, Tanizakim a Ibusem tvoří zlatý fond moderní japonské literatury. Zde mi nevadily ani zřetelné levicové náznaky inklinující k marxismu.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Petr Fiala kdysi řekl, že Mňága a Žďorp hraje veselé písně o smrti, a přesně tahle charakteristika vystihuje i tuto knihu. Říká se, že humor a sex jsou naše jediné zbraně v boji se strachem ze smrti. Lucie Faulerová zde vyskládala celý arzenál pro spřízněné čtenáře. Hodně vtipné, i když vulgárně, lehce filozofické, místy absurdní a surrealistické, občas i malinko morbidní texty (téma sebevražd), ale jako celek výborné čtení se špetkou naděje.
Na Chesilské pláži
Ian McEwan
Souhlasím s tím, že lehké proškrtání zbytečných odboček by z této novely mohlo udělat vynikající povídku. Takle je to jen průměr, i když celkem dobře napsaný.
Role člověka
Kari Hotakainen
Hotakainen po tématech rozpadu rodiny a krize bydlení zabrousil do celospolečenských otázek současného Finska. Korporátní kultura ve střetu s bezdomovectvím a s cynickým bohatstvím tvoří absurdní situace ve stylu skvělého filmu Toni Erdmann. Roli člověka to také slušelo na plátně, ale kniha je samozřejmě o stupínek výše.
Mezi nebem a zemí
Antonín Líman
Doplněk pro Krajiny japonské duše - eseje o literatuře, filmu, mýtech a rituálech. Může posloužit jako úvod pro japanologická studia, ale zaujme i laické čtenáře.
Izanagiovský motiv v románech Haruki Murakamiho
Tomáš Jurkovič
Velmi zajímavý a čtivý pohled na nejčtenějšího současného japonského autora. Podrobný rozbor šesti Murakamiho románů analyzuje skryté motivy v příbězích a dává je do kontextu mezi sebou a v rámci celé japonské historie a kultury. Kniha má v podstatě jen jeden malý háček - pokud jste ještě některé Murakamiho knihy nečetli, dozvíte se jejich zápletky a rozuzlení předčasně. :-)
Zeď
Marlen Haushofer
Kniha, kterou může číst každý čtenář trochu jinak. Především je to napínavý příběh o přežití o samotě, což do značné míry známe už od dob Robinsona Crusoa. Dále je tu linka navazování vztahu se zvířaty a zde musím velmi ocenit etologické zaujetí bystré pozorovatelky zvířecí duše. A nakonec tu ještě můžeme najít otázky filozofické na téma smyslu života jednotlivce a křehkosti celé naší rádoby pevné a kulturní civilizace.
Rumunsko - krajina na hranici Európy
Lucian Boia
Kniha, která přehledně a srozumitelně shrnuje pohnuté rumunské dějiny, současný stav a letmo i vyhlídky do budoucna. Pokud chcete vědět o Rumunsku víc než většina cizinců, Lucian Boia vám poskytne dobrý základ.
Sto básní: Svět staré japonské poezie
* antologie
Toto není jen tak nějaká sbírka poezie, spíš zážitek z objevování starého Japonska a jeho kultury. Jsem ráda, že jsem aspoň symbolicky nové ilustrované vydání podpořila.
Na domácí frontě
Kari Hotakainen
Příběh o tom, jak málo stačí, aby se rozpadly dobré vztahy s ostatními. Hlavní hrdina je tak trochu rytířem smutné postavy - bojuje "na domácí frontě" o svou rozpadající se rodinu a útulný domov pro ni, ale vůbec si neuvědomuje, že ostatním lidem ubližuje a že to, oč se snaží, je pouhá iluze a zbožné přání. Bonusem tohoto napínavého příběhu je také typicky hotakainenovský černý humor.
Říkal jsem mu Kravata
Milena Michiko Flašar
Krátká ale trefná sonda do soudobé japonské společnosti. Hlavní hrdinové se snaží být platnými členy společnosti, ale vůbec se jim to nedaří. Tlak okolí může být někdy tak silný, že může člověku sebrat chuť žít. Jediné, co mi v textu docela vadilo, je naprosto nezvládnutý přepis japonských termínů a jmen do češtiny.
Botčan, mazlíček staré Kijo
Sóseki Nacume
Zpočátku úsměvné vyprávění o nezkušeném gymnaziálním profesorovi postupně graduje spolu s intrikami pokryteckých kolegů a provokatérských studentů. Vcelku zajímavá novela, i když kvalit Polštáře z trávy a Sanširóa jistě nedosahuje.