Slezadav
komentáře u knih
Děti kapitána Granta
Jules Verne
Dobrodružný román od mistra Vernea mě většinu času velmi bavil. Putování hrdinů je napsané poutavě a napínavě. Množství geografických a historických podrobností v této knize je až zarážející a musím připustit, že jsem se opravdu mnoho z těchto oblastí nově dozvěděl.
Přesto tato kniha není bez nedostatků. Asi nejvíc mi vadil fakt, že ženy jsou popisovány ve většině případů jako nepříliš schopné a působící ve výpravě spíše jako přítěž, než k užitku. Asi zrcadlo doby, kdy kniha byla napsána, ale i tak to bylo nepříjemné. Kniha byla také možná až příliš dlouhá a některé kapitoly byly pouze vyprávěním o historii oblasti, kde se hrdinové zrovna nacházeli.
Kniha je velmi přístupná i pro děti, což ovšem může dospělého čtenáře mírně odradit. Vědomost, že autor nikomu z kladných postav nehodlá žádným způsobem ublížit trošku snižuje napětí v příběhu. Celkově dávám 4/5 velmi zábavné knize s pár nedostatky. Znovu ji už asi číst nebudu, ale dalším dílům od tohoto autora se určitě nebráním.
Doručovatelky
Alex Smith (p)
Velmi pěkný detektivní příběh odehrávají se v Anglii. Dostal jsem se k ní díky společnému čtení a moc příjemně mě překvapila.
Možná je to tím, že detektivky moc často nečtu, ale případ mi připadal dobře promýšlený a jednání detektiva ve většině případů smysluplné. Zločin únosu dívek a občasné vyprávění z pohledu jedné z nich dodávalo hezky thrillerovou atmosféru. Hlavní hrdina detektiv Kett většinu času dle klasického formátu spolupracuje s nezkušenou kolegyní. Strůjce celého zločinu byl pro mě poměrně překvapivý a závěr měl ty správné grády.
Co mi moc nesedlo byl detektivův osobní život a jeho "backstory". Zřejmě je nutné mít pojítko i na další díly série, ale mě prostě ty zmínky o jeho ženě a neustálé líčení toho, jak to má s dětmi těžké spíše obtěžovalo.
Na tomhle románu je velmi vidět, že autor je Brit. Pokusy o suchý humor ne vždy fungovaly, narážky na to, že někdo dělá špatně čaj byly už skoro trapné. Celkově dávám 4* za skvělý krimi případ a za detektiva, kterého jsem si v pracovním životě oblíbil, ale v rodinném mi lezl na nervy.
Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
Že mě Krev pro divoženku bude bavit jsem čekal, ale že až tolik rozhodně ne. Krev pro rusalku, na kterou tahle kniha navazuje, jsem četl již před nějakou dobou, ale ukázalo se, že mi bohatě stačilo pamatovat si základní kostru.
V této knize se autorce povedlo alternativní historickou realitu s přítomností rusalek, meluzín a dalších druhů víl dovést téměř k dokonalosti. Oceňuji i vysoký stupeň atmosféričnosti, kdy se autorce povedlo přenést mě zpátky v čase do osmdesátých let. Líbilo se mi i propojení s prvním dílem skrze některé postavy i osvědčený formát služebních parťáků. Navíc hlavní hrdinka Eliška Blažková mě svou dobrosrdečností a naivitou bavila ještě o chlup více, než deprimovaný Stolbenko v prvním díle. Sněgoňová touhle sérii opět dokazuje, že je možné napsat kvalitní fantasy i ve zcela českých reáliích, kde vystupují postavy jménem Vilemína Sudová apod. Ne fakt, tyhle jména víl mě vždycky donutila se uchcechtnout. Příběh sám o sobě je uvěřitelný a moc hezky graduje. Finále je výborné a oceňuji, že se povedlo udržet otěže a nikterak to nepřehnat.
V tomto odstavci jsem plánoval knize něco vytknout, ale ono upřímně není moc co. Takže přeskočím zrovna k závěru. Jde o prakticky perfektní pokračování série, přesto se však dá bez problémů přečíst i samostatně, protože návaznost je spíše volná. Dávám tentokrát bez jakýchkoliv pochybností plné hodnocení a doufám, že se dočkáme dalšího dílu z tohoto světa, kde by vám éterická rusalka nejraději sežrala xicht.
Šest vran
Leigh Bardugo
Po letmém shlédnutí hodnocení Šesti vran jsem v to doufal, ale po tom, jaké jsem měl pocity z Griša trilogie jsem opravdu nečekal, že to bude dobré. Ale ono je to výborné ! Na rozdíl od Grišy se autorce povedlo vyvarovat nesmyslného emocionálního průjmu i trapného pre pubertálního chování hlavních hrdinů. Pravděpodobně i ta nejslabší postava z téhle knihy je daleko lepší, než cokoliv z Grišy.
Šest vran rozhodně není tuctovka pro teenagery, ale vyspělá fantasy jízda, kde z nějakého důvodu jsou snad všichni hlavní hrdinové mladší 18 let, což je trochu škoda, protože to ubírá na uveřitelnosti a realističnosti některých jejich činů. Pravda ovšem je, že tady to na rozdíl od Aliny nebo Mala rozhodně nevadí. Nechovají se jako ubrečení, žárliví fracci a když se rozhodnete ignorovat fakt, že jejich věk je specifikován, tak není těžké si typických YA témat nevšimnout. Já si v duchu celou jejich skvadru "postaršil" asi o deset let a 99% fungovalo skvěle.
Oproti původní trilogii je tady o malinko slabší world building. Ketterdam je super, Ledový palác mi připadal až příliš uměle kýčovitý. Celkově je Šest vran daleko více zaměřeno na postavy, což jim dává potrebnou hloubku. Velmi dobře se daří stupňovat napětí po celou delku knihy, kdy rozjezd je pomalejší a ke konci je to na můj vkus až příliš divoké a brakovité. Poslední čtvrtina knihy by se jistě dala zvládnout s větší grácií, ale autorka měla nejspíš potřebu to pořádně rozjet a malinko to přehnala. Ale i tak některé zvraty byly překvapivé a stejně jako od brakovek jsem se od čtení šesti vran ke konci nemohl odtrhnout.
Chvíli jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami, je to tak na pomezí. Nakonec rozhodlo to, že Grišu jsem hodnotil třemi a tohle bylo určitě víc, než o jednu třídu lepší.
Revoluce
František Kotleta (p)
Velmi podobné předchozímu dílu. Cyberpunkový svět opět skvělý (škoda, že výlet mimo Prahu byl tak krátký až skoro odbytý). Závěr mi připadal malinko zmatený a uspěchaný, ale jinak se to samozřejmě četlo parádně a akce střídala akci. Škoda, že některé hlášky jsem už četl v jiných Kotletových dílech. Dost mě bavily narážky na aktuální/nedávné politické/kulturní dění v české společnosti.
Píseň krve
Anthony Ryan
Musím říct, že tohle je pro mě masivní překvapení. Neměl jsem příliš vysoké očekávání, ale Anthony Ryan mě s Písní krve úplně složil. Parádní temné, dospělé fantasy s důrazem na detail, které se parádně čte. Všechno, co v knize je působí naprosto uvěřitelně a já coby čtenář jsem neměl žádný problém se do příběhu vžít. Pan Ryan je fantastický vypravěč.
Velmi oceňuji, že mě Píseň krve přesvědčila, že i období dospívání lze ve fantasy literatuře napsat pro dospělé publikum a udržet se stranou typických YA slátanin. Líbily se mi také všechny souboje/akční scény, kterých bylo přesně akorát a ani nebyly zbytečně dlouhé a fokusované, což bývá v podobných románech častý nešvar. Příběh obsahuje prakticky vše, co od fantasy románu čekám - akci, boj, napětí, intriky, přátelství, zradu, špetku romantiky a trošku magie. Co víc si přát ?
Mohu s klidem říct, že v této knize nebylo vůbec nic, co by mě jakkoli iritovalo. Téměř po každé kapitole jsem měl onen pocit "ještě jednu a pak už opravdu půjdu spát"
Je to první dílo od Ryana, které jsem přečetl, ale už teď se zařadil mezi mé oblíbené autory. Trochu se obávám toho, že další díly série mají klesající hodnocení, ale snad to tak zlé být nemůže, když to napsal stejný autor jako tenhle skvost.
Půl krále
Joe Abercrombie
Jednoduché, úderné, zábavné. Někdy se říká, že v jednoduchosti je krása, ale tady je to tak trochu dvousečné.
Příběh odsýpá skutečně velmi rychle, velmi lineárně, poměrně předvídatelně. Přesto je velmi dobře napsaný, zábavný a má výborné postavy. Nedosahují sice kvalit postav z Prvního zákona, přesto na rozsah knihy velmi dobré, stejně jako funkčně minimalistická světotvorba, která funguje výborně.
Druhou stranou jednoduchosti je fakt, že mně trochu chyběla hloubka a to prakticky ve všech aspektech, ať jsou to postavy, příběh nebo myšlenky. V některých pasážích mi děj i jednání postav připadalo skoro naivní.
Každopádně ač negativa jsou, není jich moc a kladné stránky převládají. Půl krále mě opravdu bavilo a zbytek série mě nemine. Číst tohle v době, kdy jsem byl mladší, tak bych knihu asi vynášel do nebes. Doporučil bych někomu, kdo má rád YA a chtěl by zkusit dospělou fantasy, protože tohle bylo něco tak akorát přesně mezi.
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
V druhém díle autorka navazuje na první díl naprosto ve všem, včetně stylu. Vrací se všechny známé postavy, přidává se pár nových.
Bohužel prakticky všechny postavy jsou velmi archetypální a celkem ploché. Nicméně vzhledem k tomu, že se stále jedná o dětskou knihu je tenhle fakt možná spíše výhodou.
Stále platí všechno, co jsem psal v komentáři už u prvního dílu. Svět je plný nelogičností, příběh jen sledem různých scén, které mají mezi sebou časové mezery. Ovšem stejně tak platí, že kniha je velmi čtivá a má své kouzlo a osobitý ráz.
I přes veškerá negativa, nelogičnosti a plytkost příběhu jsem se od knihy nemohl v závěru odtrhnout. Je pravda, že konečné rozuzlení mohlo možná být údernější, ale i tento pocit nejspíš pramení ze znalosti filmu a toho, že jsem tuto knihu před lety už četl.
Dávám stále solidní 4*, ale doufám, že další díly budou jen lepší, nelze recyklovat podobná témata neustále dokola.
Harry Potter a Ohnivý pohár
J. K. Rowling (p)
Čtvrtý díl série zatím z mého pohledu bohužel nejslabší. Myslím, že tímto dílem jsem se dostal v sérii do míst, která si na rozdíl od předchozích příběhů vůbec nepamatuji. Co se mi líbilo byl stále stejný velmi akční, živý a čtivý styl, kterým Rowlingová píše. Dalším plusem shledávám to, že příběh zůstává temnější a není tak dětský jako počátek série. Hlavní hrdinové se dostávají více do fáze dospívání a řeší situace s tím spojené, což sice není můj šálek kávy, nicméně myslím, že autorka si s tím poradila velice dobře.
Negativ bych na Ohnivém poháru našel ovšem také dost. Tím největším je pro mě neuvěřitelné množství omáčky, která není důležitá ani pro postavy, ani pro děj a jen knihu natahuje. Tohle čtivo mohlo být klidně o polovinu kratší a vůbec nic by se nestalo. Daly by se vynechat celé kapitoly s Ritou Holoubkovou, MS ve famfrpálu a pravděpodobně i Hermion boj za práva skřítků. Nejspíš i mnoho dalších věcí, které jsem už vytěsnil jako nedůležité. Kromě toho v příběhu stále zůstává plno nelogičností a míst, kde autorka předvádí totální psí kusy s vysvětlením "magie". Na jednu stranu je fajn mít svět, kde je cokoli co si autor usmyslí povoleno, ale na druhou stranu by se takový svět neměl zneužívat příliš. Přesně tohle se tady podle mě děje a Rowlingová se do některých věcí začíná už celkem zamotávat. Hodně situací při zpětném odhalení čtenáři dává smysl, ale když se zamyslím, tak nechápu, jak je možné, že kouzelníci (kteří jejich svět znají jako své boty) danou věc nedokázali odhalit dříve, nebo neměli mechanismus, který by jí zabránil.
Hodně jsem přemýšlel, jestli tomuhle dílu dát 3 nebo 4 hvězdičky. Nakonec končím na velmi silných třech, protože té omáčky která nikam nevedla bylo v téhle knize skutečně absurdní množství. Stejně tak různých podivností, které se z mého pohledu nedařilo autorce vysvětlovat (někdy se ani nesnažila).Celá hlavní zápletka s turnajem šampionů stojí na extrémně chatrných základech. Zatím rozhodně nejslabší díl série a doufám, že s dalšími knihami půjde kvalita nahoru.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
Předposlední díl série rozhodně nezklamal, ale že bych byl totálně oslněn se také říct nedá. Série si tady drží stále stejnou čtivost i akčnost. Naštěstí tenhle díl nebyl zbytečně přebujelý a dlouhý. Je vidět, že v tomto směru si nejspíš autorka (nebo editoři) vzali některé nedostatky předchozích dílů k srdci.
Pořád si myslím, že spousta interakcí mezi jednotlivými hrdiny a jejich chování je místy velmi strojené až umělé. Velkou část knihy děj ubíhá celkem pomalu a příběh je takový nemastný neslaný. Měl jsem pocit,že důležité pasáže se odehrávají velmi rychle, až skoro ošizeně, zato mnoho prostoru je věnováno různému tlachání a vztahům. Závěr je samozřejmě plný napětí a akce, jako vždycky - tohle Rowlingová celkem umí. Velmi pozitivně hodnotím také to, že se autorce konečně povedlo dát kouzelnický svět do alespoň trochu konzistentního stavu a v téhle knize už jsem nenašel žádné do očí bijící nelogičnosti a ohýbání zákonitostí podle současné potřeby.
Celkově dávám 4* s tím, že v rámci série tohle rozhodně není nejlepší ani nejhorší díl. Takový lepší nadprůměr, který ale příliš nevybočuje z řady.
2001: Vesmírná odysea
Arthur Charles Clarke
Klasika, na kterou jsem se velmi těšil, ale nakonec převládlo spíše zklamání. Ne, že by kniha byla nějak špatná, ale prostě očekávání nenaplnila.
Jednotlivé části příběhu na sebe navazovaly spíše volně a měl jsem dojem jako tří téměř samostatných povídek. První dvě mě nezaujaly skoro vůbec, třetí část cesty do kosmu byla jednoznačně nejzajímavější.
Nicméně ani tady se nedá říct, že bych byl ohromen. S ohledem na to, kdy byla kniha napsána je jednoznačně potřeba ji respektovat, ale z dnešního pohledu některé věci už působí jednoznačně vousatým dojmem. Moc mi nesedly ani velmi zdlouhavé popisy a vizuální vjemy vesmíru na úkor propracovanějšího děje.
Co je potřeba pochválit je celkový námět, střet člověka s UI a silný závěr, který mi myšlenkový tok velmi rozproudil. I přes všechny skvělé věci, které kniha obsahuje dávám průměrné hodnocení s konstatováním, že mě kniha jako celek příliš nenadchla.
Rod země a krve
Sarah J. Maas
Po dočtení této knihy u mě ze všech možných pocitů nejvíc převládá osvobozenost. Nesnáším nedočtené knihy a tady jsem měl v průběhu častokrát chuť knihu odložit. V některých částech bylo toto nutkání velmi silné, jiné pasáže se mi četly celkem dobře.
V první řadě mi u téhle knihy vadila její délka. Ne že bych neměl rád dlouhé knihy, ale musí to mít nějaké opodstatnění. Tady by se dalo zkrátit minimálně na polovinu, možná i víc. Připadalo mi, že čtu první draft před jakýmkoli editačním zásahem.
Co se příběhu týče, tak první úvodní část, která se táhne cca 200 stran je absurdně dlouhá, plná zbytečností a ze všeho nejvíc mi připomínala něco jako epizodu seriálu Sex ve městě. Další části jsou jakýmsi nepříliš podařeným pokusem o mysteriózní detektivní příběh, kde jsem měl pocit, že hlavní postavy bezcílně pobíhají od jednoho místa a vodítka k dalšímu. Některé zvraty byly pěkné a dávaly smysl, jiné byly zbytečné a přes čáru. Přesto byly právě tyhle prostřední části asi nejlepší a jsou velmi pěkně zakončené ve stavu, kdy každý dostal, co si zasloužil. Kdyby kniha skončila tady (strana cca 600), tak bych byl se závěrem celkem spokojen a dal i 3 hvězdy. Bohužel v poslední části se autorka pokoušela o akční nářez, přičemž pohřbila všechno, co do té doby jakž takž vybudovala a udělal z hlavní hrdinky Mary Sue a nakonec vše zakončila přeslazeným a kýčovitým happy-endem.
V knize se vyskytuje mnoho fantastických bytostí, podivných druhů magie a podobně. Čekal jsem, že v takhle dlouhé knize autorka nabídne pěkný ucelený pohled na svět, kde se děj odehrává. Bohužel ve většině případů dochází pouze k zahlcení naprosto zbytečnými informacemi, které jsou v danou chvíli nic neříkající. Tam, kde by se nějaké vysvětlení hodilo však nepřichází. Výsledkem je podivný guláš informací, který je sice obsáhlý, ale přesto dost neuspokojivý. Škoda, že autorka nepřišla s něčím originálnějším, než smícháním různých mytologií a historií do jednoho kotle. Tím nám vznikne svět Midgard, vládnoucí třída organizovaná jako římané apod., vlastní invence nic moc.
Velkým záporem pro mě byl fakt, že se velmi často opakovala různá slovní spojení, která už nemohu ani cítit (hedvábné vlasy,inkoustově černá apod..). V celém městě nejspíš nežije nikdo, kdo by měl gram tuku navíc a neměl nádherně vyrýsované svalnaté tělo. Neustále se opakující popisy, jak někdo kouká někomu na oblinu zadku, nebo se někomu rýsují svaly nohy při pohybu. Působilo to dojmem, jako kdyby každá postava byla neustále nadržená. Taky nechápu, proč se postavy oslovují střídavě jménem a příjmením, klidně na jedné stránce 3x jinak. To snad nikdo normální nedělá.
Co se samotných postav týče, tak Bryce mi většinu času připadala jako naprostá slepice. Když konečně dospěla do stavu, ze kterého se mohla poučit a změnit, tak ji autorka poslední částí knihy zase vrátila zpět do kurníku. Hunt jako postava taky žádná sláva, ale nejhorší to nebylo. Nicméně ve chvíli, kdy oblíbenou postavou je domácí mazlíček, tak asi tušíme, že je něco špatně.
Poprvé jsem zkusil vysoce hodnocenou Maasovou. Přestože fantasy je můj oblíbený žánr, tak jsem tušil, že tohle bude něco trochu jiného. Asi nejsem ani moc zklamán, protože jsem tušil, že tyhle dámské fantasy nebudou pro mě. Kdyby neexistovalo posledních 200 stran a kniha končila ve chvíli, která sice není úplně happy, ale dává perfektní smysl, hodnotil bych i přes spoustu negativ jako slabší průměr. Bohužel naprosto absurdní závěr přiklonil hodnocení ke slabým 2*
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Zakončení Cch'-Sinovy trilogie bylo po poněkud roztahaném prostředním díle celkem svižné, přestože i tady by se dalo dost stránek ubrat. Hlavním protagonistou je tentokrát Sin, se kterou jsem se nedokázal sžít tolik jako s hlavními hrdiny předchozích dílů.
I zde se nachází mnoho námětů k zamyšlení a také mnoho faktických chyb. Zachována zůstává struktura pomalejšího rozjedu a velké závěrečné gradace. Musím přiznat, že tady mi připadalo, že závěr přišel příliš náhle a bez varování. Určitě bych si ho více užil s pomalejším nástupem. Možná byl i příliš megalomanský. Přesto velmi zajímavý.
V tomto díle se série dostává žánrově do plnohodnotné space opery a myslím, že se začíná odklánět od "hard" sci fi, což není rozhodně na škodu, ale i tak se mi asi nejvíce líbil jemně mysteriózní první díl série. Velmi rád bych si někdy přečetl knihu věnovanou putování Gravity a Blue Space.
Tato kniha je pro mě stejně jako předchozí na rozhraní čtyř a pěti. Vzpomínka na Zemi je podle mě lépe zpracována, než Temný Les, který se mi zase více líbil konceptuálně. Dám tentokrát slabších 5* pro vyváženost.
Epos o Gilgamešovi
neznámý - neuveden
Hezký náhled do historie literatury. Oceňuji komentáře před jednotlivými pasážemi, které děj osvětlují. Bez nich by četba byla o dost náročnější. Jelikož mnoho pasáží chybí nebo je nekompletních působí dnes tento epos v některých místech spíš jako kostra, kde si čtenář musí hodně domýšlet.
Každopádně je celkem zajímavé, jak se některá témata z eposu o Gilgamešovi přenesla dál např. do Bible nebo řecké mytologie. Čtenářský zážitek to tedy moc není, ale zajímavé a poučné ano. Umím si představit, že moderní fantasy retelling by měl celkem potenciál.
Mluvčí za mrtvé
Orson Scott Card
Wow, tak tohle bude ještě chvíli rezonovat. Mluvčí za mrtvé je jak formou, tak obsahem úplně jiná kniha, než Enderova hra a přitom nese mnoho společných myšlenek a některé ještě prohlubuje.
Velmi oceňuji, že se autorovi povedlo mě zaujmout téměř od začátku knihy. Nebyla tady snad jediná příběhová linie, která by mě nudila. Prasečíci byli velmi originální a naprosto skvěle propracovaní. Po většinu knihy, jsem si myslel, že jsem některé věci pochopil a odhalil. Ukázalo se, že to sice byla pravda, ale byla to pouze malá špička ledovce. V poslední třetině už knihu prakticky nešlo odložit. Všechno do sebe krásně zapadlo a Mluvčí za mrtvé poskytnul opravdu obří množství intelektuální potravy.
Jediné, co mi možná maličko chybělo byl nějaký vyslovený záporák na planetě Lusitanii, který by Mluvčímu překážel. Chvilku to vypadalo na biskupa, ale ve finále i ten vyšel docela se ctí. Konec plný naděje a optimismu také úplně nemusím, ale tady mi překvapivě ani tolik nevadil.
Po Enderově hře jsem absolutně nečekal, že by pokračování dosáhlo stejné úrovně, nicméně nakonec se mi Mluvčí za mrtvé líbil asi ještě o chloupek víc. Ano, je to kniha úplně jiná, ale to je jen další důkaz geniality autora, že dokázal napsat knihy tak rozdílné a přesto obě naprosto skvostné.
Hyperion
Dan Simmons
Hyperion jsem poprvé četl ještě na střední škole a už tenkrát mě uchvátil. Teď po letech je zážitek ještě silnější. Většinu věcí jsem si už nepamatoval a jsem si jistý, že mi jich při prvním čtení uniklo faleko víc, než teď.
Hyperion je unikátní svou formou příběhu přiloženého dalšími příběhy, které se skládají hezky dohromady jako skládačka, která do sebe zapadá. Ačkoliv jednotlivé postavy nejsou nijak extra propracované, příběh každé z nich stačil k tomu, abych si s nimi vytvořil určité pout. Až na kněze, jehož příběh se mi líbil nejvíc, ačkoliv v něm on sám figuruje minimálně.
Každý z příběhů je podán jiným stylem a rozhodně není možné se zavděčit vším všem. Jsou tu prvky hororu, detektivy, military, cyberpunku...Opravdu rozmanité a bohaté. Některé příběhy mi nesedly úplně stoprocentně, ale žádný nebyl špatný. Trochu škoda, že Hyperion končí v takovém cliffhangeru. Je potřeba ho spíše považovat za první část příběhu, než samostatný román. Co mě příliš neuchvátilo byla přidaná povídka Kentaurova smrt, která byla velmi kraťoučká a podle mého ne úplně zajímavá.
Celkově jsem si tuhle knihu fantasticky užil a ihned začínám pokračování. Je to fantasticky napsaná space opera, která se i díky střídání stylů velmi dobře čte a pokud někomu nějaká část nesedne, má ji relativně rychle za sebou. Nejlepší části jsou podle mne příběh kněze a celkové rámcové vyprávění. Oceňuji i Štíra jako skvělého a mysteriózního antagonistu.
Perunova krev I.
František Kotleta (p)
Moje první zkušenost s Kotletou. Už jsem četl pár knížek od Kulhánka a Kotleta je navíc už tak známý, že jsem přesně věděl, co čekat. Nemýlil jsem se a přesně podle očekávání tohle byla akční jízda se spoustou přestřelek s bohy, spoustou krve, jadernými vtipy a šukáním, které z vás udělá poloboha. Stáhnul jsem po Kotletovi, když jsem potřeboval něco lehčího, abych měl změnu od právě dočtené Mistborn trilogie a rozhodně nelituji, Kotleta splnil, co jsem potřeboval. Pravda, mohlo to asi být i o chloupek lepší a tak si v hodnocení nechám ještě trochu rezervu.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Závěr Pána Prstenů se vším všudy, jak měl být. Přečteno včetně dodatků (v lingvistické části jsem už dost přeskakoval). Napětí, poslání, přátelství, nebezpečí, hrdinství, beznaděj. Všechno tahle kniha má a Pán Prstenů je zcela po právu považován za dílo, které formuje celý žánr a za klasiku moderní literatury. Stejně jako u předchozích dílů mě více bavilo putování všech ostatních, než hobitů. Ti mi k srdci stále nepřirostli a jsem mírně zklamán, že Tolkien nedal vice prostoru elfům a trpaslíkům. Trochu ke škodě možná bylo, že jsem viděl filmy (které se překvapivě dobře drží predlohy) a tudíž jsem na spoustu míst a osob měl již zavedenou představu. Rozhodně si ještě něcood pana Tolkiena v budoucnu přečtu, protože je skutečně mistrným vypravěčem (ač se někdy nechává strhnout velikášstvím a přílišnou epičností). Za mě 5*
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
První díl proslulého Pána prstenů. Četl jsem ihned po Hobitovi a musím říct, že změna tempa je velmi razantní. V Hobitovi se neustále něco děje a dobrodružství plyne, k tomu se Společenstvo prstenu dostane až ve druhé polovině knihy. Právě druhá půle s putováním Společenstva zasluhuje absolutorium a 5*. Bohužel začátek knihy- zejména pak prolog a několik prvních kapitol jsou poměrně nudným pojednáním o zvycích hobitů proložené špetkou genealogie. Musím říct, že z mého pohledu jsou hobiti neobyčejně nezajímaví, prakticky všechny národy Středozemě včetně lidí jsou záživnější. Evidentně Tolkien si hobity velmi oblíbil a dal jim velký prostor. Naštěstí po příchodu do Roklinky se příběh stane vyváženějším a není na hobity tak zatížen. Kniha je velmi čtivá, děj plyne a ilustrace od Leeho jsou taktéž skvělé a parádně navozují atmosféru. Bohužel kvůli rozvleklému úvodu nemohu hodnotit celek jako perfektní, dávám 4* s tím, že pokud následují díl bude pokračovat tak, jak tento končil, tak na perfekt dosáhne.
Svědectví
Stephen King
K této knize jsem se velmi dlouho odhodlával, zejména kvůli tomu, jaká je to bichle. Mohu jen konstatovat chybu a říct, že se jedná o parádní román od skvělého spisovatele. Moc pěkné líčení, jak by to mohlo vypadat, kdyby pandemie dosáhla zcela katastrofálních rozměrů.
Post apokalyptický svět je vylíčen zcela uvěřitelnélě a živě, stejně jako postavy, které jsou bohatě propracované, vrstevnaté a zcela uvěřitelné. Myslím, že skoro každý si v záplavě hlavních postav najde někoho, s kým se může ztotožnit.
Docela jsem přemýšlel, jestli dám 5* nebo jen 4. Bylo totiž i několik věcí, které bych knize vytknul. Zejména je příliš obsáhlá, zejména v první polovině. Ano, hodně scén nějakým způsobem určuje a vybrušuje různé postavy, které nás příběhem provázejí. Nicméně myslím, že je hodně scén i zcela zbytečných a tvoří jen vatu, bez které by příběh byl úplně stejně dobrý. (plus by se neničila vazba knihy, která i při velmi pečlivém zacházení při tomto počtu stránek neskutečně trpí). Druhá věc, která byla pro příběh velmi důležitá, ale mě moc nevyhovovala, byla mystická rovina sdílených snů, božího určení atd. Ne že by mi to vadilo nějak moc, ale věřím, že i bez těchto pomůcek by si King dokázal poradit. Na druhou stranu právě tato témata vnímám jako něco, co román definuje a posouvá směrem k žánrům, které bych od běžného post-apo nečekal.
Spousta lidí tvrdí, že King neumí dobré konce. Podle mě minimálně tady ukázal, že na tom tak špatně není. Myslím, že zakončení se celkem povedlo (i když si umím predstavit i to, že by kniha končila o 50 stran dříve a otevřeněji, což by se mi kupodivu líbilo asi ještě víc).
Musím se přiznat, že chvílemi se mi přístup RF zamlouval i více, než Svobodná Zóna. Tohle musím připsat Kingovi také jednoznačně k dobru, že i záporné postavy dokáže napsat tak, že s nimi čtenář soucítí, ba dokonce sympatizuje.
Oblíbené postavy, které mě bavily nejvíc : Harold, Nick, Popeláč, Glen
méně oblíbené postavy : Matka Abagail, Fran, Joe.