Šárka_D
komentáře u knih
Kočka a město
Nick Bradley
Ano, ano, a ano! Kočka a město mi neskutečně sedla, čtení jsem si přímo užívala a po dočtení jsem přemýšlela, jak by se život jejích postav mohl vyvíjet dál. Velkým kouzlem knihy je její forma - každá kapitola by mohla fungovat jako samostatná povídka, dohromady ale tvoří košatý příběh a ukazují, jak se životy lidí někdy jen letmo dotknou, a přitom hluboce ovlivňují. A ano, od nynějška už toužím navštívit Tokio.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Všechno hrozný, co si dovedeme představit, se lidem v KLDR děje. Fakt všechno. Autorka sehnala pestrý mix respondentů, díky čemuž je svědectví velmi vypovídající. Aby čtenář přece jen neotupěl, doporučuji číst výpovědi po jedné a nechávat si je "odležet".
Předčítač
Bernhard Schlink
Jedna z těch knih, které nejdou číst povrchně, protože jinak se musíte k určitým pasážím vracet a číst je znovu, neboť si zaslouží vaši plnou pozornost a hlavně přemýšlení. Obsahuje totiž spoustu filosofických otázek o vině a trestu, promlčení, vině v rámci práva a v rámci morálky a také o Německu jako poražené zemi, která se musela se svou strašnou minulostí vyrovnávat ještě dlouhá desetiletí po konci války, a asi se s ní vyrovnává ještě dnes. Dá se ale číst i jako "pouhý" milostný příběh mladíka ke starší ženě, tato linka je neméně působivá. Úžasné dílo.
Temná dcéra
Elena Ferrante
Skvělá kniha o těch stránkách mateřství, o kterých se nemluví, a o jedné nešťastné ženě, které možná matkou vůbec být neměla, protože to chce spoustu nesobeckosti, trpělivosti a potlačení sebe sama, na což není vlastně nikdo připraven, dokud dítě nemá. Depresivní, děsivé, přesto přitažlivé.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Tato knížka je bezpochyby výjimečná, jak svým zpracováním, v němž využívá vědeckou metodu, tak tématem, které si zasloužilo beletrizaci a odhalilo zapomenutou část historie. Přesto jsem měla na konci pocit jakési nedotaženosti, kvůli které ubírám hvězdičku.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Nemůžu si pomoct, přišlo mi to jako návod ke správnému chování pro žáky středních škol. Zjevná protitrumpovská rétorika a důraz na jediné správné vidění světa, tedy to autorovo. Další díla Snydera spíše vyhledávat nebudu.
O dívce Grace
Anthony Doerr
Vím, že Jsou světla, která nevidíme, jsou asi lepším a zralejším románem. Mně se ale stejně víc líbil tenhle. Velký příběh o jednom outsiderovi, který se potlouká světem. Ano, jsou tam nelogické kroky, "boží" zásahy a někdy byste hrdinovi dali facku. Ale stejně je to čtivé a hluboké a popisy aljašské přírody, sněhu a moře jsou tak fascinující...
Hastrman
Miloš Urban
Hastrman mě úplně pohltil. Nádherný jazyk první části, který až básnicky popisuje českou krajinu 19. století, pohanské zvyky a rituály, zamilovaný Hastrman, který má v sobě trochu z člověka a trochu z bestie. Urban čerpá z pohádek a mýtů, v textu cítíme Erbenovu Kytici i německý romantismus. Atmosféru spisovatel dotváří i volbou jazyka - když se příběh přesune do současnosti, i čeština je ve výrazivu současná a prozaičtější. Děj je velmi dobře vypointovaný, vše sedí, v závěru skvěle vygraduje. Nejlepší kniha, kterou jsem od Urbana četla.
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Smutné a dojemné, jak jen knihy o válce bývají. Velice sympatické hlavní postavy, důkaz, že nic není černobílé, a že obyčejní lidé jsou všichni společně válečné oběti, nehledě na strany, na kterých stojí. Autor píše čtivě a malebně, radost číst. Pobrečela jsem si.
Malý dům
Kjóko Nakadžima
Malíř pomíjivého světa nebo Soumrak dne, to jsou knihy, na které jsem si při čtení Malého domu nemohla nevzpomenout. Spojuje je nespolehlivý vypravěč (v posledním případě vypravěčka) a také nostalgická a příjemná atmosféra příběhu, což je v kontrastu s faktem, že se jedná o vzpomínky na válečnou dobu. Dvě ženy a chlapec si vystavěli svůj komorní, zdánlivě nedotknutelný svět stranou od událostí venku, až do té doby, kdy válka dorazila přímo do Tokia. Celý příběh se v závěru fantasticky uzavře (co by udělala správná služebná s dokumentem, který by mohl ohrozit její paní?) a zanechává otázky o spolehlivosti paměti a deníkových zápisků.
Kodaňská trilogie: Dětství – Mládí – Závislost
Tove Ditlevsen
Jako Geniální přítelkyně, ale reálnější, živější. Knihou se silně vine touha vymanit se z chudoby dělnického prostředí, postavit se na vlastní nohy, což se hlavní hrdince a zároveň autorce ne vždycky daří. Moc mě bavil popis tvůrčího procesu spisovatelky, pro níž je psaní nejvyšší potřeba a nutnost, bez něj je život plytký, prázdný. Ale jak si tahle ženská vybírala chlapy, a její potřeba na nich lpět a naprosto záviset, nad tím mi zůstával rozum stát.
Stromy znamenají svět
Richard Powers
Velká očekávání zůstala nenaplněna. Což o to, informací o stromech kniha přináší spoustu, a populárně naučné povídání o nich také považuji za nejsilnější stránku knihy. S příběhem to bylo horší. Ačkoliv se autor rozmáchl mezi množství postav a dlouhé časové období, nemohla jsem se zbavit dojmu plytkosti a nudy, a kdyby byla kniha o polovinu kratší, úplně by to stačilo, protože hlavní myšlenky by se daly zhustit.
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Na začátku jsem měla pocit, že Orwell své 1984 snad od Zamjatina celé obšelhnul, a po přečtení už jsem si tím byla jistá. Jasně, Orwell nám nabídl mnohem propracovanější svět, vytříbenější jazyk i sloh, poutavější ztvárnění. Ale ten základ, ten tomu dal Zamjatin.
Mapa času
Félix J. Palma
Škoda, přeškoda, že Host nevydal i pokračování Viktoriánské trilogie, které je Mapa času prvním dílem. U českého čtenáře to asi moc neuspělo, ono to nechytí po prvních stránkách, ale když dáte knize šanci, bude vás bavit, a díky štědrému počtu stran i docela dlouho. Autor je vtipný, prostředí přitažlivé, jednotlivé příběhy provázané a výborně vypointované a nenápadný hlavní hrdina, spisovatel H. G. Wells, si vás stránku po stránce získá. A ještě budete přemýšlet, jak by to cestování v čase mohlo fungovat...
Baletky
Miřenka Čechová
Nevěřím, že kdyby si tuhle knihu přečetla jakákoliv matka malé holčičky, ještě by ji někdy chtěla dát na ten krásný a vznešený balet. Ale rodiče jsou různí, pravda, a dítě může mít i člověk, který by ho možná vůbec mít neměl. Syrová výpověď o bolesti, beznaději, nenávratnému pokřivení dětské duše, předčasné dospělosti a zároveň nevyzrálosti až do dospělého věku. Slova se sypou přímo a naléhavě, bez kliček a jinotajů, autorka nikoho nešetří, a nejmíň ze všeho sebe. Jak to, že takové dílo uniklo pozornosti Magnesie Litery???
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
Nechala jsem se nalákat knižními bloggery na "úplně jiný příběh z války, vůbec ne takový, jako všichni ti tatéři z Osvětimi" (které nečtu, takže jestli jsou ještě slabší, tak potěš), a bohužel jsem dostala jen další válečnou limonádu. Příběh ukazuje, že válka není černobílá, což dojde asi každému, komu už bylo patnáct, nejde nikterak do hloubky. K dobru autorovi přičítám čtivost a napínavý konec, určitě ale nejde o žádné veledílo. Z podtitulu "Láska proti říši" mě úplně bolí oči.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Ruta Sepetysová rozehrála na stránkách románu v našich končinách nepříliš známé téma, které má ale velký potenciál. Čtivé knize ubírám jednu hvězdičku za přespříliš "teenage" pohled a jednoduchost, což je však v rámci žánru young adult pochopitelné.
Druhé město
Michal Ajvaz
Hele, tohle ne. Ajvaze jsem si zkusila ve dvou knihách, což bude asi i finální počet mých přečtených děl od tohoto autora. Co ale říct k Druhému městu? Námět to vskutku není originální (Nikdykde, Kobercové apod. zvládli paralelní světy mnohem lépe), hlavní hrdina je plochý, celý děj se dá shrnout tak, že aktér prochází městem a něco vidí. Nikam to nesměřuje, zápletka neexistuje, popisy dějů a jevů připomínající drogový trip to bohužel nezachrání a nejsou ani k dobru. Být kniha objemnější, určitě bych ji odložila, takhle jsem ji se zaťatými zuby vydržela.
Pražské jaro
Simon Mawer
Události Pražského jara posloužily autorovi nejen jako kulisy, ale jako samotný hnací motor dvou více či méně milostných příběhů, které vyvrcholí okamžikem ruské okupace Československa. Mezi britským diplomatem a českou dívkou vzniká plnohodnotný dospělý vztah, sledujeme tu vlastně klasickou variaci na sbližování dvou lidí. Pár studentů z Oxfordu má pro změnu milostnou rovinu zamotanější a ne tak jednoznačnou. Právě tito dva pro mě reprezentují postoj okolního světa k okupaci: Když přijedou do Prahy, na studentských shromážděních hlasitě provolávají sympatie a podporu "anglických pracujících" místnímu lidu a socialismu s lidskou tváří, po okupaci ale rychle zmizí ze země, přičemž československou tragédii sledují s jakýmsi odstupem, protože není jejich, netýká se přímo jejich národa. Byla jsem nadšena tím, jak cizinec dokázal ztvárnit důležitý moment české historie, ocenila jsem taky vložené kapitoly, které na chvíli přerušovaly příběh a vysvětlovaly nějaký historický moment či kulturní jev, který by byl pro zahraniční čtenáře neznámý. Vynikající kniha, která volá po opětovném čtení.