Kodaňská trilogie: Dětství – Mládí – Závislost
Tove Ditlevsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509797/kodanska-trilogie-detstvi-mladi-zav-wNE-.jpeg
5
127
27
Niterná zpověď jedné z nejvýznamnějších dánských autorek dvacátého století V Dánsku již kultovní trilogie, původně vydaná ve třech útlých knihách, zavádí čtenáře do Kodaně mezi třicátými a sedmdesátými lety dvacátého století. Tove Ditlevsenová vypráví svůj životní příběh: pocházela z prostého dělnického prostředí a snažila se z něho co nejdříve uniknout do světa literatury. Kniha zobrazuje složitá ženská přátelství, manželství bez citu a porozumění, mateřství a nechtěná otěhotnění, milostná vzplanutí, rozpolcení mezi dvěma muži, závislost na alkoholu a drogách, ale především závislost na psaní. Autorka se v pouhých sedmnácti letech stala slavnou básnířkou, ovšem věnovala se i psaní novel, románů, povídek, esejů a především memoárů. Svůj život ukončila roku 1976 sebevraždou. Ačkoliv ji soudobá kritika kvůli dělnickému původu i prostému faktu, že je žena, nebrala příliš vážně, nakonec se vypracovala v jeden z nejnaléhavějších hlasů dánské literatury dvacátého století a se stejnou intenzitou oslovuje čtenáře po celém světě i dnes. ––– Nezpochybnitelné mistrovské dílo, které dokáže zaplnit jistý druh vnitřní prázdnoty. […] Tak trochu jako kdybyste zjistili, že hrdinky neapolské tetralogie Eleny Ferrante opravdu žily. — The New York Times V dnešní individualistické kultuře se spisovatelé tak často zaobírají vlastním životem, že se čtenář brzy začne nudit. Jako hotové zjevení stojí proti této tendenci bezohledná zpověď Tove Ditlevsenové z roku 1971 — autorka je ve svém líčení života podle středostavovských norem zcela nekompromisní, ovšem tato neúprosnost ve stejné míře dohání i ji, její manžele a okolí. — Weekendavisen Ačkoliv je Kodaňská trilogie jen malou částí autorčina mimořádného odkazu, už sama evokace souboje ženy z dělnické třídy s představiteli kulturní elity nebo s vlastními démony z ní dělá mistrovské dílo. — The Guardian... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno:
2023
,
Host
Originální název:
Barndom, Ungdom, Gift , 1967
více info...
Přidat komentář
Opravdu zajímavě napsaný životopis plných hlubokých citů, rozdělený do třech částí, kde je ale každá část Tovina života zcela rozdílná, jakoby o jiném člověku.
Zaujala mě spisovatelčina otevřenost v každé části zvlášť, její upřímná výpověď o rodině, dětech i závislosti, o věcech, o kterých je někdy lépe pomlčet, ale dějí se každému z nás a tak je milé si říct: tohle znám, tohle jsem cítila taky, s tím mám také problém.
Tove to v životě opravdu neměla jednoduché, život byl jak pro dívky, tak ženy v té době opravdu těžký a ona sama ke všemu působí jako slabé a jemné stvoření, i když jsou chvíle, kdy si dokáže stát za svým. Je těžké hodnotit cizí rozhodnutí a cizí činy, když jsme sami nezažili, to co oni. Na knize se mi prostě nejvíc líbí upřímnost.
Knih z Dánska moc neznám a spisovatelka u nás také příliš známá není, ale určitě by stálo si od ní ještě něco přečíst. Určitě si ji budete během čtení chtít trošku progooglit, jako já. Doporučuji milovníkům životopisů.
Po přečtení již chápu přirovnání ke slavné tetralogii od Eleny Ferrante. Musím přiznat, že mě Kodaňská trilogie bavila úplně stejně jako Geniální přítelkyně. Hlavní hrdinku jsem neměla nějak zvlášť v oblibě. Nechápala jsem její uvažování, ale přesto jsem s ní žila. Vciťovala se do ní. A u třetí části knihy, pojmenované Závislost, jsem skoro nedýchala. U pasáží, ve kterých svoji závislost popisuje mi bylo fyzicky špatně. Pokud u mě kniha svým textem dokáže vyvolat tyto pocity, hodnotím jí vždy velmi vysoko.
Kodaňská trilogie má čestné místo v mé knihovně.
Kniha měla skutečně spád. Byla tak syrově upřímná - klobouk dolů! Podobu s Genialními přítelkyněmi (které mám ale přece jen raději) jsem zprvu odmítala, ale něco na tomto přirovnání vlastně je. Hlavní hrdinku litujete, nechápete, odmítáte, ale přesto jí vždycky fandíte.
Vyjímečná kniha... úplně mimo můj výběr. Mám Aspergerův syndrom a tak knihy popisující sociální vztahy, kdo, s kým, kde... mám být s tím nebo oným... tak ty odkládám. Ale tato kniha je opravdu dobrá a ta poslední část týkající se závislosti mě úplně dostala. To si budu pamatovat navždy. Doporučuju, i když to třeba není vaše oblíbené téma. Nejsem vzdělaná v literární vědě ale připomnělo mi to Zolu a naturalismus.
Jako Geniální přítelkyně, ale reálnější, živější. Knihou se silně vine touha vymanit se z chudoby dělnického prostředí, postavit se na vlastní nohy, což se hlavní hrdince a zároveň autorce ne vždycky daří. Moc mě bavil popis tvůrčího procesu spisovatelky, pro níž je psaní nejvyšší potřeba a nutnost, bez něj je život plytký, prázdný. Ale jak si tahle ženská vybírala chlapy, a její potřeba na nich lpět a naprosto záviset, nad tím mi zůstával rozum stát.
Čekala jsem od toho o dost víc. Pro mě to nic šokujícího nebylo, příběh se mě nedotkl. Jediné plus vidím v tom, že se to četlo velice rychle.
Je to moc dobře napsané, skvěle pojatý příběh o vývoji člověka a jeho cesta ke sebezničujícím aktivitám.
Mimořádně dobře popsané pocity, ale autorka se v nich zároveň nepatlá víc než je třeba. To samé platí o myšlenkách v knize. Moc se mi líbila.
Nemůžu hodnotit hvězdičkami něčí život.
Navíc je Tove hodně otevřená a na dobu, ve které žila a ve které psala, i dost neortodoxní. Ale právě proto byl její život divoký, nespoutaný a kromě psaní chaotický.
Klobouk dolů za upřímnost i za to, že se nesnažila dělat ze sebe lepšího člověka, ale byla prostě jen ženou z masa a kostí. Která měla velkou slabinu. Závislost. Na druhých, na fetu, na psaní. A do všeho šla po hlavě. Na druhou stranu byla dost sobec. Jela po své koleji, děti, zraňování svých nejbližších, k tomu byla zcela hluchá, alespoň soudě podle knihy.
Nelehké čtení. Tím spíš, když víte, že si Tove vzala život.
Kniha neni tolik vyjimecna formou (to neni kritika!), ale je fakt zajimava obsahove a se i dobre cte. Nekolikrat jsem si vzpomnela na Genialni pritelkyni, kterou stale nejsem schopna docist, pritom bych rekla, ze je to z podobneho soudku (treba se ale pletu, jen tamto se mi cetlo spatne a vlastne me to nezajimalo, tohle me fakt vtahlo). Taky me cteni hodne privadelo k zamysleni, jak chude se jeste relativne nedavno zilo a jak malo si vazim treba sprchy :) Zaverecnou cast netreba vic rozebirat, proste masakr a klobouk dolu za otevrenost.
Myslim, ze jeste jina uroven by byla, kdyby to byla pro nas notoricky znama autorka. Predstavme si, ze by si takovy memoar napsala nejaka nase prvorepublikova autorka..
Pane jo, tak tohle byla opravdu niterná zpověď. Neumím si představit jak taková otevřenost a upřímnost mohla působit na lidi v době původního vydání knihy. To asi muselo být šokantni. Seznámení se s poměry v dělnické čtvrti v části knihy dětství bylo moc zajímavé, celkem mě překvapilo jak spisovatelka omezeně vnímala svět kolem sebe, v podstatě se jí nijak více netýkala ani válka, lidí okolo ní taky víceméně připlouvali, její mateřství a péče o děti to je taky kapitola sama pro sebe, zajímalo ji především psaní, touha se prosadit a později tablety a injekce. Tove byla velmi zvláštní bytost , necítila jsem k ní (i když jsem chtěla) ani sympatie, ani lítost. Vzhledem k tomu, že nemám žádné zkušenosti s drogami, tak pro mě byly velmi zajímavé a nové ty jí popsané pocity, stavy a způsob přemýšlení, jak to vidí a cítí ten závislý. Uznávám, že jsem konzervativní a její snaha zbavit se těhotenství a vůbec způsob jakým o těhotenství přemýšlela apod. mě děsil, pobuřoval a šokoval. Brr
Kniha se mě dotkla svou syrovostí a křehkostí zároveň. Každá část měla své kouzlo - i když jsou rozdílné, dohromady tvoří kompaktní celek, upřímnou zpověď, z jejíhož závěru člověka mrazí.
Mám radost, že se podařilo vydat i takto starou knihu, skvělý příspěvek do skandinávské autofikce. Chválím i perfektní překlad.
Strindberg v sukni. Drsné, ironické, zábavné, poutavé, extrémně čtivé. Tu a tam člověk nevěří vlastním očím, když si uvědomí význam toho, co je napsáno zlehka, bez fňukání a sebeobhajoby. Pro mne strašlivá, přitom autentická poslední část - člověk potřebuje něco, aby život zvládal - takže alkohol, prášky, tvorba, sex či vztahy mají prakticky stejnou hodnotu...
Náhodou jsem po ní šáhla v knihovně a vůbec nelituju. Kniha se krásně četla. Bohužel jsem trochu špatně nesla závěr knihy, kdy se autorka dostala do drogové závislosti. Ty popsané pocity bažení, přiznání, že droga je víc než děti nebo láska k muži, na mě byly moc silné. Ale o to větší zážitek to byl.
Tove - úprimná, ironická, smutná, hľadajúca, šťastná, veselá, otvorená, závislá, láskyplná, láskyhľadajúca. Ja len dúfam, že sa od nej preloží toho viac, pretože ani v angličtine toho veľa od nej preloženého nenájdete. Jedná sa o ďalšiu "nájdenú" autorku - t.j. po smrti sa na ňu relatívne zabudlo, pre literárnu kritiku, pripadala príliš lyrická a romantická, ale zase zažíva ohlas.
Celá kniha je veľmi sugestívna, až nehanebne úprimná k svojim pocitom a prežívaniu, avšak zároveň sa popisuje s takým odstupom, až je to priam strašidelné. Posledná časť trilógie sa mi čítala extrémne ťažko, nemám rada a neobľubujem tieto témy o závislosti, avšak Ditlevsen priam punktičkársky popisuje tú špirálu pádu.
Otec jí řekl, že žena nemůže být básnířka.... A ona se jí přece stala.... Opravdu niterná zpověď autorky. Část Děství a částečně i Mládí působí jako sociální drama, neb Tove pocházela z nuzných poměrů a pro její poetickou duši bylo náročné se potýkat s realitou a také s dominantní matkou. Ostatně zvládat realitu pro ni bylo obtížné celý život. Část Zavislost je nejdrsnější. T.D. je ve své zpovědi hodně otevřená. Její osud mě zasáhnul.
Také se mi to velmi dobře četlo. Nepřítomnost přímé řeči vůbec nevadí - začetla jsem se tak, že jsem si to zprvu vůbec neuvědomila, a až jsem to ´´zjistila´´, tak mě samotnou překvapilo, že mě to při četbě ani trochu nevadilo. Je to taková upřímná zpověď autorky.
Je to dar, umět psát takovým způsobem, o svém životě a s takovou otevřeností vůči těm, kdo budou vzpomínky číst. Je to krása, radost i smutek a velmi čtivá záležitost, až na poslední část, ta mě drtila, ale i to byl život Tove D. A škoda, že není pokračování.
Úžasná kniha, ani nevím, co mě na ní nejvíc zaujalo. Možná vyprávění těžkého života z odstupu a bez vzdychání, postavy, které jsou skvěle vykreslené a zároveň mi pořád trochu unikaly, nebo autorka, která žila život podle svého a kašlala na konvence.
Co napsat? Tove znovu a znovu vyrážela dech svou upřímností. I ve chvílích děsivé syrovosti se tu neustále proplétají její verše a naprostá přesnost toho, co a jak vidí. Skláním se před tou krásou.
Štítky knihy
dánská literatura 30. léta 20. století Kodaň autobiografie dělníci
Kniha Kodaňská trilogie: Dětství – Mládí – Závislost je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 163x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 90x |
| Chystám se číst | 278x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 3x |
Tak jako téměř pokaždé, mě u životopisů a biografíí, nejvíc baví úvodní část, kdy se teprve z malého dítěte stává někdo odlišný, výjimečný. Ovšem k biografiím přistupuji trochu víc obezřetně, protože si uvědomuji, že do knihy se dostane pouze to, co nám autor hodlá sám prozradit. Na první pohled se ovšem zdá, že je tato zpověď zcela upřímná. Tove se rozhodně nevykreslila jako dobrý člověk. Špatná matka, lhostejná k následkům svých činů a k utrpení druhých lidí. Ovšem téměř všichni umělci jsou zvláštní lidé a mají úplně jiné vnímání okolního světa. Závěrečná část popisuje, jak drogově závislý člověk, zcela přestává uvažovat racionálně. A z druhého pohledu, jak muž dokáže ženu za pomocí drog zcela ovládat. To co nakonec napsal samotný život, je vlastně zcela logickým vyústěním jejího života. Audiokniha moc povedená není. Paní Dagmar Čárová jí sice načetla velice dobře, ovšem zvukař odvedl velmi mizernou práci, když si nepohlídal, aby hlasitost velmi často nekolísala. Při poslechu přes sluchátka, je to velmi nepříjemný pocit.