My

My https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11395/bmid_my-0W0-11395.jpg 4 737 149

Své stěžejní dílo, románovou antiutopii My, napsal Zamjatin v roce 1920. V letech 1924/25 se objevila v překladech do češtiny, angličtiny a francouzštiny. V Rusku byla vydána až v letech přestavby, v roce 1987. Jádrem díla je život v „Jednotném státu“ vzniklém někdy ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v této době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“, lidmi – šroubky. Ženy jsou pojmenovány samohláskami, např. I – 330, a muži souhláskami, např. hlavní hrdina je D – 503. Život těchto lidí je organizován a přísně střežen Úřadem Strážců. Všichni lidé žijí v prosklených domech, takže nemohou nic skrýt. Vstávají každý den všichni ve stejnou minutu, stejně odchází do práce a stejně jdou i na odpočinek. Na každé sousto při jídle mají předepsaných padesát skousnutí. Na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Vůle kolektivu zde pod totalitním diktátem Dobroditele zcela vytlačuje svobodu lidského myšlení.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Sci-fi

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Мы (My) , 1920


více info...

Přidat komentář
Jílek_K._Ondřej
Jílek_K._Ondřej
20.03.2024 4 z 5

(SPOILER) Po přečtení knihy jsem si (jak to dělám po každé přečtené knize) přečetl pár recenzí zde na databázi. Po zjištění, že byl román napsán ve 20. letech minulého století jsem se nevěřícně zahleděl do dáli; do té imaginární „kamery“, kterou si občas před sebou představí každý z nás. Orwell se tedy tímto románem inspiroval, a ne naopak. Podobnost s 1984 jsem jasně vycítil.

Jména postav podle písmen bylo zapamatovatelné a těch postav bylo celkově v příběhu docela málo. Popis situací matematickými funkcemi a postupné odhalování pravdy, které kolem sebe hlavní hrdina odhaloval krásně vykrystalizovalo v jeden celek a já přímo cítil, jak do sebe zapadají ozubená kola jeho myšlenek. Nedělalo mi problém si svět z přímek a skla představit, hezky byl popsán i „změť a chaos“ našeho přítomného života zobrazeného pomocí starodávného domu.

V jednotlivých pasážích jsem se ale ztrácel, nedokázal jsem si pořádně představit popsané situace a místa, ve kterých se postavy nacházely. Padající trojúhelníky z nebes – přirovnání pocitu, či skutečný popis děje události? Musím ale uznat, že některé pasáže na mě zapůsobily: přímé dotlačování společnosti, či dětí na tu jejich „comfortably numb“ Operaci s velkým O. Zapůsobily i děsivé představy např. naftové potravy, sexuálních povolenek a izolující Zelené stěny.

Hodnocení ****, a taky jsem moc nepochopil proč ten Integrál vůbec stavěli.

666Jitka
666Jitka
06.03.2024 4 z 5

(SPOILER) První dystopický román z roku 1920 musel být opravdu ojedinělou novinkou na trhu knih a musel leckomu svými myšlenkami zamotat hlavu. Není divu, že tato kniha nebyla pochuti totalitním režimům, jejichž myšlenky a pravidla se v knize dají krásně rozpoznat. Všeobecně přijímané DOBRO Jednotného státu zbavené emocí, fantazie a vášně, které, jakmile vybočujete a onemocníte "duší", vás nekompromisně, avšak za souhlasu všech správných členů společnosti, vymaže ze světa - to by tak scházelo, aby někdo měl jiné názory a postoje, než ty uzákoněné a nejlepší pro všechny. Proto bude lepší, když všichni podstoupí Velkou Operaci pro své dobro, aby už byli všichni jenom spokojení a v soukolí státu šlapali jako hodinky. Pro mě byla kniha jako prvotina dystopie povinnost. Místy je vyprávění napsané trochu zmatečně a nepřehledně, člověk se tak trochu ztrácí, nicméně poselství knihy je zřejmé a nedivím se, že příběh ovlivnil i další dystopické průkopníky.


Slezadav
Slezadav
04.03.2024 2 z 5

Co na tohle říct ? Myšlenky jednoznačně velmi hluboké, často znepokojující. Bohužel chaos s jakým je tohle dílo napsáno je natolik extrémní, že mi brání dát vyšší hodnocení. Byly kapitolky, které jsem četl dvakrát a stejně nepochopil, o co v nich jde. Častokrát probíhal dialog a já se ztrácel v tom, kdo řekl co. Jak se postavy ocitly na místě, kde zrovna jsou ? A kde to vlastně jsou ? Totální zmatek nad zmatek, který mi bránil se začíst a proniknout do děje. Měl jsem pocit, že autor musel být při psaní tohoto románu na drogách. Pokud by témata a myšlenky byly zpracovány bez nedokončených vět, s jasným přehledem co, kdy a kde se odehrává, přemýšlel bych asi i o maximálním hodnocení. Myslím, že jsem s vypětím všech sil pochopil nakonec asi vše, ale někdy to byl fakt oříšek (první let Integrálu.. nemám slov, tak pěkná scéna to mohla být a vznikl totální maglajz). Závěr samozřejmě předvídatelný zcela podle linek dystopického žánru, přesto opět velmi chaotický.
Neubráním se klasickému srovnání s Orwellovým 1984. My je podle mě hloubkou myšlenek a propracovaností totalitního státu na stejné ne-li vyšší úrovni. Nicméně z pohledu přístupnosti čtenáři, řemeslného zpracování a koherence textu je 1984 rozhodně lepší volbou pro běžného člověka. Bohužel jsem byl touto knihou spíše zklamán.

Bedrich84
Bedrich84
24.02.2024 4 z 5

Anti-utopický román z roku 1920!!, kritika nadvlády společnosti nad jedincem, jasná inspirace pro Orwellovo dílo 1984 (až překvapivě podobné), úplně otočené hodnoty, svoboda jako nebezpečí, fantazie jako choroba, absolutní pořádek a poslušnost jako jediná možná cesta. I po sto letech stále velmi aktuální.

harry9603
harry9603
27.01.2024 5 z 5

Četl jsem to na gymnáziu někdy před rokem 2008. Už si to moc nepamatuju, ale bylo to úchvatné. Zajulalo mě, že autor uvažuje o dobývání vesmíru v daleké budoucnosti, zatímco Orwell v románu 1984 na to ani nepomyslel. A ve skutečnosti byl měsíc dosažen již roku 1969.
S potěšením na tomto webu pozoruji, že kniha oslovuje čtenáře i dnes. Očekával jsem, že bude spíše zapomenuta.

Leona333
Leona333
06.01.2024 4 z 5

,,Tak děvče, vem si svůj index a čtenářský deník a pojď s tím k tabuli. A rovnou se tě cestou sem zeptám na dystopii, která, jak všichni víme..., je díky satiře..., "modernějším se vyjadřováním, zpochybňováním" daných věcí - témat i v literatuře..."

Takhle si mě v polovině devadesátek na střední, při hodině češtiny proklepl můj třídní, který svůj obor opravdu miloval...
No a do literární antiutopie - dystopie, patří i My. On je to vlastně taky takový index - deník..., kam si hrdina tohoto příběhu, hlavní konstruktér integrálu, tedy číslo D-503 zapisuje, popisuje vše a všechny kolem..., až do doby než na jistém místě potká I-330. Ženské číslo, které je jiné než všechny ostatní... A od té minuty se mu jeho život a hodnoty..., změní.
Je mi zcela jasné, proč někteří přirovnávají tohle dílo, myšlenku k Orwellovi. Dokonce i to, proč jim je Orwell bližší, stravitelnější... Neb ten si své postřehy a názory v 1984, či ve Farmě..., tak trochu "zjednodušil a ulehčil" třeba skrze chování zvířat..., kdežto Zamjatin se zde vyjadřuje opravdu dost technicky - matematicky viz. čísla, vzorce, křivky..., což nemusí každému při čtení vyhovovat.
I když autor nepatří mezi mé TOP, přesto čas od času, do jeho tvorby juknu.

Hyaenodon
Hyaenodon
01.10.2023 4 z 5

Nejšílenější scény... Zátah operovaných na neočk... neoperované a výlev U o tom, jak odvedla na operaci celou třídu a jak museli děti svazovat... Knihu jsem četl před necelými třiceti lety na gymplu, ale až po 1984, Konci civilizace a Callocainu.
Zamjatinovi se podařilo vytvořit celkem uvěřitelý svět, ve kterém můžeme vidět narážky na (nedávnou) současnost. Severní Korea, covidové hry, ale třeba i libovolnou "diskuzi" na internetu, kde se odlišné názory netrpí. Na Orwella to prostě nemá, ale za mě čtyři a půl hvězdy.

FMMMM
FMMMM
16.09.2023 2 z 5

U této knihy mám pochybnosti, kam ji zařadit a jak ji uchopit. Celé dílo na mne působí Dostojevského Idiotem v (blízké?) budoucnosti a částečně Tevisovým Zpěvem drozda. Úvodní stránky mě lehce rozladily květnatou mluvou popisem, na kterou v dnešních knihách už moc nenarazíte. Dostat se k této knize jako úvod do sci-fi, dosti bych váhal, zdali tento žánr vůbec číst.

ela1972
ela1972
01.08.2023 4 z 5

K této knize jsem se dostala úplnou náhodou a už vůbec takové knihy nečtu.
Ale nevím, nějak mě i bavila a díky krátkým kapitolám se dobře četla. Doufala jsem v jiný konec, ale co už...

Thalin
Thalin
27.06.2023 4 z 5

Musím se přidat k těm, kterým místy přišla kniha docela chaotická. Některé pasáže jsem musela přečíst víckrát, abych je pochopila nebo se nad nimi zamyslela. Mám ráda knihy, které čtenáře donutí se nad určitou myšlenkou nebo situací zamyslet a tady jich bylo hodně. Místy mě trošku trápila forma, jakou je to napsané, ale beru to tak, že to patří k tomu tématu a projevu čísla, z jehož pohledu je kniha napsaná. I když zrovna ta absence jmen a přidělená čísla mi trošku vadila. Ale jinak rozhodně zajímavý počin.

jakub2199
jakub2199
02.06.2023 5 z 5

Rozhodně je těžké posuzovat knihu, která založila moderní žánr dystopické sci-fi literatury bez ohledu na její pokračovatele. Na první pohled se může mnoho témat a bodů příběhu a dějového zasazení derivativní, ale opak je pravdou. Kniha působí podobně, protože se stala tak významným vlivem (především Huxleyho Konec civilizace a Orwellův 1984). Je sice pravdou, že její pokračovatelé se dočkali mnohem větší slávy, ale už jen pro ocenění děl následujících a rozhodně i pro své vlastní kvality stojí za to knihu přečíst.
Pokud bych měl nějakou výtku tak by to bylo zakončení, které působí až příliš uspěchaně, ale rozhodně nikoliv nekvalitní, jen by si příběh zasloužil delší zakončení.

osman111
osman111
05.03.2023 4 z 5

Antiutopický román z roku 1920!!

Neexistují jména, vše se podřizuje blahu Jednotného státu, duše a fantazie jsou (téměř) vymýcené nemoci, vše je řízeno Dobroditelem, a to od  počtu zkousnutí při jídle až po minuty na odpočinek.

Jakou zemi Vám to připomíná?

Jsem nadšená. Deníková forma hlavního hrdiny D-503 je dokonalá. Rozum, matematika, nalajnovanost.
D-503 je šťastný, žije přece v dokonalém státě. Je šťastný dokud...
Dokud nepříjde žena I-303 a zjištění, že šťastný není.
Onemocní touhou, začnou se mu zdát sny (známka nemoci) a pochybnosti narůstají.
Nebudu více prozrazovat.

Toto prosím vyšlo 20 let před Orwellem. Nechápu, že tato kniha nemá více pozornosti. Pokud se Vám Orwell líbil (jakože asi jo), určitě si ji přečtěte.

Doporucuji přečíst po Svědectví o životě v KLDR od Niny Špitálnikové).

Není to oddychovka, nečte se úplně lehce, ale prosím, opravdu do toho jděte.

GeRaltzRiVie01
GeRaltzRiVie01
11.02.2023 4 z 5

Jediné co se dá vytknout, tak je zvolená forma textu.. Občas jsem se v tom dost ztrácel, ale jinak geniální.

tomas6658
tomas6658
27.01.2023 4 z 5

Dystopický antiutopistický román popisující totalitní společnost budoucnosti, sycené zneužíváním technického vývoje, to vše téměř třicet let před Orwellem.
Odlidštění člověka a jeho přirozeného lidského vnímání v mašinerii technicistního striktně autoritářského systému, nemožnost svobodného myšlení a konání.

Ivan53
Ivan53
05.11.2022 5 z 5

Knihu som si najprv vypočul v pôvodine ako audioknihu, neskôr čítal slovenský preklad, a musím povedať, že pani Szabová nesklamala (podobne ako pri románe Džamila). Román je mi bližší ako Orwellov 1984, ale neviem posúdiť, či je Zamjatinov román lepší, alebo sa mi podvedome viac pozdáva pôvodné dielo, a nie Orwellov čiastočný plagiát. Román nie je samoúčelný, pretože tak v dobe svojho vzniku, ako i dnes, zdvíha varovný prst a pootvára nám okno do štátneho zriadenia, v ktorom by sme asi neboli šťastní. Vzťahy medzi ľuďmi, vnútorný svet hlavného hrdinu, to všetko je prirodzené a uveriteľné, hoc na pozadí niečoho nepredstaviteľného. Keď pred dvomi rokmi prijali v Dánsku zákon, že na súlož s manželkou je nevyhnutné úradné povolenie, spomäl som si na ružové papieriky z tohto románu ;-) Vrelo odporúčam.

uzivatel92175
uzivatel92175
12.10.2022 5 z 5

Chaotické ale geniální

Vidlička
Vidlička
11.10.2022 5 z 5

(SPOILER) To vás umíme, chlapi, dobře zblbnout, co?! ;-) Naštěstí pro Déčko vynalezli operaci na odstranění fantazie. Já chci taky!!!

Paragyus
Paragyus
10.10.2022 5 z 5

Zdálo se to v mnoha chvílích poněkud chaotické , ale přesto poutavé a bylo zde ukázáno nezměrné množství dystopických vizí, které známe od Orwella nebo Huxleyho. Je s podivem, že autor není více znám a citován...

Rilian
Rilian
09.10.2022 3 z 5

Úvodem bych asi měl zmínit, že se mi kniha nečetla dobře a měl jsem problém se začíst do jednotlivých kapitol. Na druhé straně uznávám historickou hodnotu tohoto díla, stejně tak musím vzít v potaz dobu, kdy byla kniha napsána.
Pokud tento román porovnáme s Orwellovým 1984, pak si můžeme povšimnout, že oba autoři v některých dějových prvcích zašli do většího extrému, kdežto v jiných se drželi zpátky. Orwell kupříkladu upřel obyvatelům Oceánie právo na sex (Antisexuální liga), kdežto Zamjatin ho v Jednotném státě pouze omezil na přídělový systém (růžové lístky). Naproti tomu Zamjatin přišel s plánem, jak by Jednotný stát mohl kontrolovat myšlení svých lidí a vymazat jim fantazii. V 1984 O´Brian přiznává, že je to zatím jeden z nedosažených cílů Strany. Samotný závěr je u Zamjatina trochu povzbudivější, protože je zde alespoň naděje, že Jednotný stát způsobenou krizi nepřežije a samotnou naději vyjádřila i jedna z postav, když přirovnala revoluce k nekonečnu. Žádná revoluce není poslední. Orwell zakončil svůj román velice depresivně. Všechen odpor je marný, protože Strana si řídí i svůj vlastní odboj a proléti se nikdy nevzbouří.
Dějová linie v podstatě popisuje reakce racionálního a pragmatického člověka, který byl vychován v přesvědčení, že všechny životní problémy jsou jenom matematické rovnice s jasným výsledkem. Žena I-330 mu však do života vnese zmatek a mysl D-503 se musí vyrovávat s iracionálními pocity jako radost, láska či morálka.
Knihu mohu doporučit, ale čtenář nesmí očekávat akcí nabití příběh nebo detaily z historie Jednotného státu. Osobně mi v příběhu scházelo nějaké vysvětlení, jak celý tento režim vlastně vznikl. Zvláště, když si lidé evidentně něco z dějin před Jednotným státem pamatují, což je další rozdíl oproti Orwellovi. Nechci říci, že v Jednotném státě bych chtěl žít, ale oproti 1984 jsem zde necítil takovou stísněnost a nemožnost útěku.

iceVS
iceVS
30.09.2022 5 z 5

...Je to s vámi špatné. Udělala se vám asi duše...
...Nevyléčitelné...
...Usmívám se. Nemohu se neusmívat; z hlavy mi vytáhli nějakou třísku, v hlavě je lehce, prázdno...
...Fakta jsou taková... poněvadž jsme neměli vysvědčení o Operaci, odvedli nás do nejbližší posluchárny, zde jsme byli přivázání ke stolům a podrobeni Velké Operaci...