sagasir komentáře u knih

Skvělý Host se špatným dárkem

Představme si nakladatelství jako hosta (Host je i název jednoho našeho tuzemského nakladatelství, proto je psáno v názvu velkým počátečním písmenem) a jejich knihy jako dárek, který nám tento host vždy nabídne.

Myslím, že nakladatelství Host je pak opravdu skvělým hostem, jelikož nabízí opravdu skvělé tituly a také je skvěle zpracuje. Nicméně i ten sebelepší, sebeoblíbenější host se někdy sekne a nabídne vám něco, co možná na první pohled vypadá lákavě, ale při bližším prohledání zjistíte, že daná věc až takovou kvalitu nemá. Přesně to se mně stalo u Trolí katedrály.

Čekal jsem psychologickým dramatem nabytou knihu, no nestalo se. Postavy se už od začátku chovali mnohdy nelogicky a hlavně mně přišli všichni vesměs otravné a to už je co říct. Jeden ze stěžejních bodů knihy a tedy ono sexuální zneužití je v knize popsané jen tak hala bala, že by si ho nepozorný čtenář snad pomalu ani nevšiml. Samozřejmě netvrdím, aby o tom autor psal sáhodlouhý popis a zabíhal do detailů, ale trochu více rozvést by tuto událost mohl. Některé chování rodiny po této neblahé události pak už hraničilo se samotným šílenstvím. Co mně nejvíc na knize, ale vadilo byla její děsná nudnost. Dokonce mě jednou uspala a to už je u mě co říct, jelikož to mám kolikrát naopak.

Po dlouhé době jsem se rozhodl číst i něco jiného než detektivky a byla to špatná volba. Tudíž se vrátím k detektivkám a vyberu si pak nějakou jinou žánrovou beletrii. Snad to už tentokrát bude ta správná volba. Za mě 40%. Kniha se mně nelíbila.

10.12.2016

Jedna z dlouhé řady?

Kam vlastně zařadit tento thriller? Vybočuje nějak z řady severských knižních thrillerů a je tak dobrý aby vlastně mohl vybočovat? Za mě tedy ne. Já toto dílo hodnotím jako průměr.

Nechci tvrdit, že obálka knihy, která čtenářovi slibuje příběh plný napětí a dramatu čtenáře balamutí, ale já osobně bych toho napětí a dramatu klidně uvítal více. Co mně osobně už od začátku knihy docela vadilo, bylo obrovské množství postav. Dle mého kolikrát i naprosto zbytečně zasazených do děje. Jinak mně však postavy přišli vesměs zajímavé a dobře sepsané. Samotný příběh pak chvílemi i vázl a někdy se děj až moc motal kolem jedné určité věci. Také mně vadilo vcelku časté skákání jednoho děje k druhému. Tudíž jste často na jedné stránce tam a tam a náhle zase tady a tady. Párkrát jsem se přistihl, že jsem si dané řádky musel přečíst znovu, abych se v příběhu znovu zorientoval. Co se konce týče, tak ten pak považuju za uspokojivý. Můj verdikt k této knize je pak takový, že ji doporučuju spíše už zarytým čtenářům současných detektivek, jelikož nováčka by toto dílo od tohoto žánru mohlo odradit. Přes to všechno se mně kniha svým jistým způsobem líbila a nebyla úplně špatná dokonce si někdy v budoucnu přečtu nejspíš další díl. Jelikož Andaluský přítel je první díl z knižní série. Za mě 62%.

10.12.2016

Dánská Bestie

Bestie uvnitř je prvotina dánských sourozenců Hammerových. Kniha jako taková má samozřejmě své plusy a mínusy. Jako plusy uvedu kvalitně stupňované napětí, postavu komisaře Simonsena a jeho tým, originální téma a autorskou nebojácnost zabývat se pro mnohé tabu tématem pedofilie. Jako mínus vidím mnoho postav, které se v knize objeví zčista jasna a stejně tak zčista jasna zmizí. Mínusem také vidím kolumbovský styl vyprávění, tedy že už předem čtenář ví kdo je vrahem, a na dalších stránkách tak sledujeme strastiplnou cestu za tím, než vraha odhalí i policie. Uznávám, že tento bod, ale nemusí být mínusem pro každého a někomu naopak může vyhovovat. Já osobně však mám radši, když je vrah odhalen co nejpozději. Konec knihy mně pak přišel sice zakončený, ale tak nějak jakoby narychlo sepsaný a určitě by se dle mě mohl napsat i lépe. Místy mně vadilo i střídání stylu vyprávění, kdy jednu dobu nahlížíme na děj z úhlu vyšetřovacího týmu a jindy zase z úhlu vrahů. Za mně 70% a zde opravdu nevím nevím jestli si přečtu i další knihy z kriminální série sourozenců Hammerových, jelikož tento první díl mě zrovna dvakrát neuchvátil.

10.12.2016

A máme tu další krimi sérii

Jak už bývá zvykem objeví se dřív nebo později nějaký ten skandinávský autor detektivních příběhů a zahltí nás knihami ze série, kterou spojuje postava hlavního komisaře či komisařky.
Zde se nám objevila série s kriminální inspektorkou Malin Forsovou.

Za sebe musím napsat, že postava hlavního hrdiny tady tedy hrdinky ve mně už dlouho nevyvolala tak rozporuplné pocity. Stále se nemohu rozhodnout, zda mám rád či naopak nemám rád Malin Forsovou. A zároveň nevím, jestli toto tvrzení mám brát jako plus, že autor dokázal vykreslit tuto postavu tak, že si čtenář láme hlavu, jaké k ní vlastně zaujímá stanovisko či jestli mně tato skutečnost vadí. Nicméně se asi raději přikláním k té druhé variantě. Musím také napsat, že děj opět nějak zvlášť nevázne, napětí se vám v knize opět dostane, ostatní postavy jsou sepsány také kvalitně a se zakončením knihy se myslím také smíříte. K rozsahu bych napsal asi jen to, že to je rozsahově klasická severská detektivka, zde konkrétně o 448 stranách. Netvrdím, že někomu se nemůže zalíbit zrovna tato kriminální série a také na rovinu přiznávám, že jsem z ní zatím přečetl pouze tento první díl, přesto si však dovolím tvrdit, že se na našich čtenářských pultech najdou lepší kriminální série. I přes toto tvrzení, si myslím, že se k této kriminální sérii vrátím a minimálně si přečtu její druhý díl už jenom proto, že jsem asi už věčný milovník krimi literatury konkrétně té soudobé severské a taky proto, že první díl první série prostě špatný nebyl, ale nebyl ani nijak zvlášť okouzlující abych kvůli němu pomalu hned běžel sehnat si druhý díl, což se mně u jiných sérií stává. Za mě 75%.

4 10.12.2016

Stálo Stallo za to ?

Nevím. Upřímně nevím, jestli kniha Stallo stála za to. Zda stála za přečtení. Kniha jako taková hodně naláká popisem děje. Avšak právě kvůli ději a jeho nekombinovanosti a neuvěřitelnosti táhne dílo jak celek vcelku dolů.

Uznejte sami nezní popis děje docela lákavě. Mně tedy ano. Čekal jsem, že z této knihy vzejde taková napínavá pohádka pro dospělé. Očekávání se naplnilo, ale přesto jsem trochu zklamán. Rovnou říkám, že kniha jako celek není špatná, ale čekal jsem od ní prostě více. Děj se chvílemi nudně táhne, postavy jsou mnohdy až moc akční a jindy zase pomalu k smrti nudné. Občasný popis prostředí je chvílemi až tak detailní, že si pak připadáte jako by jste četli slohovou práci na téma popis krajiny a ne danou knihu. Nicméně děj vás několikrát překvapí a rozhodně se nezačne ubírat směrem, který čtenář očekává. Což vidím jako plus. Jako plus také vnímám vykreslení a jednání fantastických postav z knihy. Ty Stallo sepsal bravurně. Sám za sebe pak konstatuji ,že kniha je zbytečně dlouhá a kdyby se určité pasáže zkrátily či úplně vynechali, tak by to vůbec nebylo na škodu. Jak jsem už psal výše jedná se prostě o takovou napínavou pohádku pro dospělé byť kniha je žánrově thriller. A já od ní prostě čekal více. Za mě 55%.

10.12.2016

Detektivkáři asi rádi cestují

Autoři detektivek asi vážně rádi cestují, jelikož tu máme opět detektivku, jejíž příběh se neodehrává v rodné zemi autora. Příběh nás totiž zavede do Číny.

Předem upozorňuju, že tohle je má první přečtená kniha od tohoto autora a tak ji rozhodně nebudu srovnávat s dalšími knihami autora a porovnávat tak jeho vývoj. Jako první musím opět vyzdvihnout přenádhernou obálku knihy a tímto tak smekám holt lidem, kteří záležitosti knižní obálky u nakladatelství Host mají na starosti, jelikož odvádějí skvělou práci. Za další chválím skvělé zpracování prostředí Číny. Na první pohled je vidět, že tady si dal autor záležet. Příběh samotný pak nevázne a najde se v něm opravdu málo hluchých míst. Zábavné je i jiskření hlavních postav mezi sebou. Osobně mně vcelku vadila romantická linka v knize, ale přežít se dá. Nutno dodat, že první polovinu knihy považuji za lepší než druhou. Ta druhá už mně přijde tak trochu pomalu jako sci-fi. Netvrdím, že se nejedná o kvalitní thriller, ale v porovnání s knihami severských autorů na mě působí spíš jako jejich mladší méně okouzlující bratříček. Přesto musí opět napsat, že příběh je napínavý, postavy skvěle sepsané a zakončení byť poněkud šílené tu taky najdeme. Za čtení tedy kniha rozhodně stojí. Za mě 72%.

2 10.12.2016

Čtení jedním dechem

Čas od času se vám do rukou dostane kniha, od které se prostě nemůžete odtrhnout. Pianista pak budiž tímto zářným příkladem. Kniha plná nelehkého životního osudu, strachu, štěstí, ale hlavně překrásného leč místy smutného příběhu. Prostě dokonalost sama.

Ať byla válka sebevíc krutější za jedno jí musíme vděčit. Vděčíme ji za příběhy. Příběhy plné žalu, smrti, nenávisti ale i štěstí, vítězství dobra a lásky. Jsou to pak právě tyto příběhy, které nás fascinují a nutí nás se k nim stále vracet a vracet. Nejinak tomu je i u Pianisty. Kniha se čte neuvěřitelně s lehkostí a rozhodně člověka nenudí. S pianistou se bojíte, radujete prostě s ním prožíváte jeho příběh. Ano až tak dobře je napsaná jeho postava. Ač se jedná v podstatě o one man show, která je však zatraceně zpracovaná. Při čtení si mimoto taky říkáte, jak je vlastně možné, že někdo musí zažít tolik krutosti a bolesti a pak jste více než šťastni za šťastný konec. Z knihy sálá neuvěřitelné charisma. Je to jako by vám snad předčítal váš děda či praděda a vy jen tiše poslouchali, jak on byl pianistou a vypráví vám svůj příběh.

Po přečtení knihy si pak jen řeknete, že je škoda, že už je konec a že byste to nikdy naživo nechtěli zažít. Jaký mám k této knize tedy ortel? Jednoznačně přečíst. Litovat by toho neměl nikdo.

10 10.12.2016

Láska ve smutné době

Na zadním přebalu knihy je věta: Příběhy doby, v níž láska sice občas nabývá bizarně neuvěřitelných podob, ale stále existuje. Tak přesně o tom tahle kniha je.

Hanif Kureishi autor bestselleru Budha z předměstí sepsal tuto pozoruhodnou povídkovou knihu a opět s ní u čtenářů zabodoval. O knize se tvrdí, že je směsicí šokování, strachu ale i pohody a komična. Nemohu než souhlasit. To vše je pak zabalené do skvělých příběhů s postavami, které vás chytnou a nepustí. Ze všech povídek na vás dýchá melancholie nad životem, láskou a pomíjivostí. Společně s autorem hledáte lásku i tam kde by ji čekal málokdo. Dalším tématem knihy je rebelský způsob života, takové to volnomyšlenkářství. Rozsahově kniha žádný problém nebude, jelikož má jen 209 stran. Je to takové příjemné svěží čtení u kterého možná na konci budete smutní, že už končí. Kniha jako taková mně osobně přijde jako jakási kronika soudobé společnosti, která se neschovává za jakési pozlátko, ale ukazuje se tvrdě, reálně a v celé své kráse. Právě ona pak děsí, šokuje, nahání strach, ale je i k smíchu. Knihu pak zaručeně nedoporučuju zarytým puritánům, jelikož se v ní hodně otevřeně hovoří o sexu a pro sprostá slova autor taky nechodí daleko.

Hanif Kureishi je dle mého skvělý vypravěč a tato kniha to jen potvrzuje. Hlavně co se mě osobně na ni kromě tématu, postav atd. líbí je právě její současnost. Jakoby ji někdo sepsal teprve včera. Co říct na závěr? Například si přečtěte povídku Příběh o Lejně. Je stejně tak absurdní, jako je dobrá. Opravdu vám ji doporučuji.

1 10.12.2016

Jedna přenádherná česká kniha

Občas se to poštěstí a vy z naprosto obyčejné záležitosti získáte neskutečný zážitek. Přesně tak to mám já s touhle knihou. Koupil jsem ji tehdy za směšných 50 korun na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě a vlastně jsem si ji koupil jen proto, aby mě s ní už neotravovala neodbytná prodavačka. Kupodivu jsem při jejím čtení prožil nebývale skvělý kulturní zážitek.

Sečteno podtrženo tato kniha mě naprosto dostala. Při čtení jsem z ní cítil tolik lidskosti, pravdy a boje za pravdu až jsem tomu nemohl uvěřit. Neskutečně precizně sepsaná kniha na které je vidět, že si na ní autor dal záležet. Je na ní prostě vidět, že si s ní autor vyhrál a neplácal slova jedno vedlo druhého, jen aby měl prostě nějaký text. Na knize je zároveň krásné a mrazivé právě ta její uvěřitelnost. Co také velice rád kvituji jsou skvěle popsané postavy.

V dnešní době čteme převážně cizí autory a možná je to škoda a tak někdy zkuste i českého autora. Já to takhle zkusil s panem Stránským a z Tiché pošty se vyklubala jedna z mých nejoblíbenějších knih.

3 10.12.2016

Historie ožívá

Stejně jak je rozsáhlá a krásná země jménem Španělsko, tak stejně tak krásná a rozsáhlá je i tato publikace zabývající se jejími dějinami. Mohu ji doporučit všem milovníkům historie a Španělska, ale i ostatním, kteří si zde jistě vyberou nějakou zajímavou kapitolu.

Na 911 stránkách (ano rozsah opravdu obrovský a na dlouhodobé nošení knihy např. v baťohu či kabelce opravdu nijak zvlášť výhodné) se postupně prokousáte španělskou historií od prehistorie po současnost této přenádherné země. Namátkou generál Franko, doba monarchie, mořeplavecké objevy. No je toho spousta. Já osobně mám edici Dějiny Národa od nakladatelství Lidové noviny velmi rád. Nabízí totiž ještě něco extra, jako například chronologické tabulky, přehledy významných událostí, nástin vztahů naší krajiny s danou jinou zemí atd. Sečteno podtrženo vždy se jedná o velice kvalitní práci. Po přečtení celé knihy, ale i některých jejich částí (troufám si totiž říct, že ne každý knihu přečte už jenom kvůli rozsahu či toho čím se zabývá) na vás dýchne historie a před vámi „ožijí“ takové postavy jako Juan Carlos I. či Isabela Kastilská. Španělská historie rozhodně není nudná a tato kniha to jen dokazuje a vy se tak díky ní dozvíte plno nových informací a třeba se tak jako já do této země a její historie bezhlavě zamilujete.

Občas není na škodu vrátit se do minulosti a když se jedná o španělskou historii tak tu rozhodně berte všemi deseti. Nebudete litovat. Zkuste to pak jako já a pusťte si nějaký španělský film a po něm se začtěte do této knihy klidně za zvuků nějaké té překrásné španělské hudby a nechte historii ožít. K dokonalému zážitku pak schází asi jen barevné fotografie a ilustrace v knize místo černobílých a pro milovníky vína nějaké to jejich španělské tekuté zlato.

3 10.12.2016

Dobrý čaj a dobré počtení

Uvařte si nějaký lahodný čaj a poté se s ním a touto knihou někde v klidu usaďte. Do rukou se vám dostal takový malý letem světem čajový průvodce. Přesto v něm najdete vše. Od historie po současnost čaje, recepty na lahodné čajové šálky, čajové rituály a dokonce i věštění z čajových lístků s malým symbolickým slovníčkem.

Kniha rozměrově velmi malá a i stránek má oproti jiným titulům poskromnu, přesto není o nic bezvýznamnější a já ji rozhodně doporučuju ke čtení. Nejenom proto, že čtením krásné literatury by měl být knihomol živ, ale občas by se měl začíst i do nějaké té odborné literatury. V tom případě je tato kniha tím ideálním po čem sáhnout. Dozvíte se v ní plno zajímavostí a najednou si uvědomíte, že nepijete jen obyčejný čaj, ale něco se svou historií, tajemnem a věcmi okolo toho. Třeba vás kniha chytne až tak, že si budete chtít pořídit a poté vypěstovat vlastní čajovník. I při tomto vám bude kniha velmi nápomocná. Obsahuje mimo jiné totiž také kapitolu o rostlině jménem Čajovník.

Mezitím co si budete vychutnávat lahodný čaj, do hlavy se vám budou hrnout kvanta nových informací o čaji a vy pak můžete „dělat chytrého před svými přáteli“. Abych vás ještě víc navnadil, tak v knize se například dozvíte i něco o čajových ochutnávkách, obřadech, jak správně čaj podávat atd. Bohužel tato kniha má jednu velkou nevýhodu a to, že se nedá koupit samostatně, ale pouze v setu s konvičkou a šálky na čaj.

Tak šup do knihkupectví a udělejte si pak dobrý čaj a začtěte se. Nemuseli by jste litovat.

1 10.12.2016

Seghers německý král detektivek

Autoři severských detektivek by se s tímto autorem a jeho knihami rozhodně měli seznámit, jelikož jim v nich vyrostla nebývalá konkurence. Dokonce si troufám říct, že kdyby si několik čtenářů co přečetli i nějaké severské detektivky přečetlo Seghersovu knižní sérii s komisařem Marthalerem nejeden by neváhal říct, že Seghersovi knihy jsou minimálně stejně tak kvalitní jako ty ze severu. A to už je co říct.

Co dodat? Snad jen to, že děj se nezasekává, knihu máte přečtenou raz dva, postavy opět sepsané kvalitně, po dočtení knihy se nemůžete dočkat dalšího dílu, nechybí napětí či klidnější postavy, příběh je uvěřitelný, Marthalera prostě musíte mít rádi a některé možná zklame konec, který vám však nevyzradím. Co vám, ale klidně vyzradím, je to, že přečtením této detektivky rozhodně neprohloupíte ba naopak. Za mě 90%.

3 10.12.2016

Kepler vs Seghers kolo 1

Kepler a jeho Paganiniho smlouva

Po přečtení Partitury smrti jsem se hned rozhodl, že tuto knihu srovnám s další detektivkou a to konkrétně s Paganiniho smlouvou od Keplera. K tomuto nápadu mě dovedl jeden společný motiv a to vážná hudba. Autoři detektivek k ní mají asi nějak blízko, jelikož její motiv se krom těchto dvou autorů objevuje i u Hanninga Mankella. Nyní už k samotnému srovnání.


Leč detektivní romány od Larse Keplera miluju, tak musím říct, že Partitura smrti se mně líbila o něco víc. Paganiniho smlouva se pro mě místy až zbytečně vlekla a měla svá hluchá místa, kdežto u Partitury smrti jsem tohle nezažil. Velice jsem ocenil i začlenění historie do příběhu. Ať už Keplerův komisař Linna či Seghersův Marthaler, tak oba mají své vnitřní kouzlo a povahové rysy kvůli kterým je budete mít rádi, ale i naopak neradi. Tudíž se nemohu rozhodnout co se postav týče, která kniha je lepší. Činím tak i proto, že ostatní postavy v té či oné knize mají své kouzlo a spoludotváří děj. Rozsahem se mně pak rozhodně víc zamlouvá Seghersova kniha a to přesto, že mám jinak radši rozsáhlejší díla. U obou knih pak kvituju takovou víceméně klidnou notu příběhu, pomineme li popis obětí. Nechci tím však říct, že by knihy nějak tratily na napětí, jen že působí takovým klidným dojmem proti obvykle děsem a přílišným napětím napěchovanými detektivkami ze současné doby. Se samotným příběhem se pak nejspíš ztotožníte u Partitury smrti a to už jen kvůli prostředí, jelikož Frankfurt máme, když to trochu přeženu, víceméně za rohem. Musím také opět pochválit krásné knižní obaly, je vidět, že Host si na tomhle hodně zakládá.

Partitura smrti je tedy svěží, kvalitní detektivka, která se v záplavě velmi kvalitní severské krimi rozhodně neztratí a mohu ji jen vřele doporučit. Už jen z důvodu toho aby si čtenáři všimli, že sakra kvalitní detektivky se momentálně nepíší jen na severu Evropy, ale blíž než si myslíme. Za mě 84%.

2 10.12.2016

Detektivky ze Skandinávie máte konkurenci


Pro jednou jsem se opět rozhodl, že si koupím nějakou novou knížku. Jak je u mě poslední dobou zvykem, opět jsem zapátral mezi detektivkami. Kupodivu jsem si však nevybral žádnou od severského autora, ale sáhl jsem po autorovi z Německa. Tohoto výběru jsem naštěstí nakonec nemusel litovat. Naopak jsem za něj velmi rád. Objevil jsem totiž dalšího skvělého autora, který se kvalitou minimálně této knížky vyrovná těm skvělým severským detektivkám.

Tato kniha mě chytla hned ze začátku a až do konce mě nadšení z ní neopustilo. Co na ní nesmírně obdivuju je její lehkost a to, že je naprosto v celé své škále uvěřitelná. Mimoto se mně opět potvrdilo, že nepotřebuju nevím kolik obětí a nevím jak drastické scény, abych byl s danou knihou spokojen. Jediné co mně v knize vadilo, byl ten skok z roku 1966 do roku 2005. Obrovským kladem této knihy jsou i její postavy, které jsou tak reálné až je to někdy k neuvěření. Bravurně je tu také sepsán vztah viny a trestu a celkově je kniha velice dobře psychologicky propracovaná. Děj sice nekvapí nějakým obrovským tempem na druhou stranu ani nenudí. Nenalezl jsem zde ani žádné zbytečné pasáže a děj se drží svého a zbytečně neodbíhá od příběhu, který je v knize vyprávěn.


Sečteno podtrženo, tato kniha se v klidu vyrovná bravurním severským detektivkám a dá se směle prohlásit jako konkurence pro ně. Já se již nemohu dočkat, až si přečtu další knihu tohoto autora a než se tak stane, tak tuto knihu doporučuju všem milovníkům čtení a obdivovatelům kriminálek a zvláště pak severských aby si mohli udělat případné srovnání.

3 10.12.2016

Žádný zázrak

Znáte to když vám někdo pořád vychvaluje jednu věc až neodoláte a zkusíte ji taky. V lepším případě ji zkusíte také a zalíbí se vám a v opačném případě se vám nebude líbit. Bohužel u Alchymisty se jedná o ten druhý případ. Jednu dobu jste skoro vždy jako odpověď na otázku zda se vám nějaká kniha líbí či jakou knihu čtete dostávali, že se dotyčnému líbí či čte Alchymistu. I mně se to stávalo a tak jsem si říkal, že si tento dle oblíbenosti a čtivosti knižní „zázrak“ také přečtu. Nakonec jsem čtení litoval. Kniha se mně jednoduše nelíbila.

Což o to příběh je to určitě zajímavý a s obrovským potencionálem, ale jakmile přijde jeho knižní zpracování jeho úroveň už pokulhává. Klidně se mnou nesouhlaste, ale mně to přišlo chvílemi až moc magické, podivné a hlavně takové přeslazené. Nemohu se ubránit srovnání s Malým princem od Exupéryho. Ve své podstatě i zde je hlavní hrdina vtažen do magického víru poznání sebe samotného a nových věcí či světů. Na rozdíl od Alchymisty mně, ale přijde Malý princ nenásilně, jednoduše a za to o to krásněji sepsán. U Alchymisty tomu tak není, tedy alespoň podle mě. Jinak jsem bohužel ten typ čtenáře, který musí mít hlavně kvalitně sepsaný příběh a až pak se zabývá věcmi jako jsou třeba postavy a jelikož tady kvalitně sepsaný příběh nebyl ani jsem se postavami v knize nějak zvlášť nezabýval. Přesto mně přišli takové hrozně idealistické, kýčovité, prvoplánové a jako reklama na dobré skutky.

Závěrem tedy dodám, že knížka se určitě přečíst dá ,ale nijak zvlášť z ní odvaření nebudete, nebo alespoň já nebyl.

3 10.12.2016

Pokračujeme s úsměvem na rtech

Čtěme i humornou literaturu. Obzvlášť když je to teď samá kriminálka, fantasy, červená knihovna, historické romány, psychologické thrillery. Udělá vám to jen a jen dobře. Nemusí se pak ani jednat o současného spisovatele. Durrell toť jasným důkazem. Dostal mě už knihou O mé rodině a jiné zvířeně a jejím pokračováním si mě doživotně získal.

Z celé knihy přímo sálá laskavý humor, pohoda, klid, láska k životu jako takovému, láska k přírodě a fauně i flóře v ní se nacházející. Tohle musí obměkčit i toho nejzarytějšího morouse na světě. Příběh se čte sám od sebe, navazuje na sebe, nemá hluchá místa, čtení rozhodně nenudí, naopak velice baví díky mnoha vtipným situacím. Durrell je úžasná osobnost a vy ať už chcete či nechcete, musíte obdivovat jeho nezměrnou lásku ke všemu živému. Tenhle pán toho udělal pro přírodu tolik a my bychom mu za to měli být vděční. Měli bychom mu být vděční i za to, že díky jeho knihám tuto nesmírnou lásku přenese i na vás. Za vděk určitě poslouží i úchvatný popis ostrova Korfu a všech jeho krás, tajemných zákoutí a kouzelných západů slunce. Přiznám se, že Řecko nepatří mezi mé vysněné destinace, ale po přečtení knihy jsem o návštěvě této určitě krásné země uvažoval a nadále i uvažuji. Samozřejmě by mé kroky mířily na Korfu, kam taky jinam. I tohle dokázat je pro mě známka opravdu dobrého spisovatele. Autor si dobře poradil i s postavami. Setkávat se tak budete s autorovou vypečenou rodinkou. Co ti zase všechno vyvedli? No málo toho rozhodně nebylo, ale prozrazovat to nebudu. Tohle se prostě musí přečíst. Jisté je však to, že si je oblíbíte zase o pořádný kus více. V knize nechybí ani další známé postavy z úvodního dílu a dočkáme se i několika nových zajímavých hrdinů a hrdinek. Jazyk v knize použitý si pak také zaslouží výbornou známku. Je nesmírně čtivý, hravý, místy i takový trochu starodávný, plný krásných příměrů, přirovnání, metafor, náznaků atd. Hotová hra se slovy.

Tohle se prostě čte samo. Čtení baví a vyvolává ve vás vzpomínky na minulost. Na dětství a na to jak jste milovali své zvířátko a co všechno jste s ním zažili. Ukazuje krásu života v celé své velkoleposti a ta by se měla navždy chránit. Ukazuje jednu místy dost zvláštní, ale veselou rodinu. Schválně je i vaše rodina tak trochu šílená v dobrém slova smyslu? Ptáci, zvířata a moji příbuzní je prostě kouzelná kniha, kterou však budete mít hodně rychle za sebou. Má totiž jen 197 stran. Naštěstí má pokračování a jinak Durrell napsal plno dalších knih. Doporučuji se na autorův svět podívat i z jiné strany. Tedy konkrétně zkuste seriál The Durrells. Ten právě pojednává o době, kdy rodina žila na ostrově Korfu. Už byla odvysílaná první série obsahující jen 6 epizod a druhá řada nás teprve čeká. Seriál se povedl a vy ho můžete s knihami minimálně porovnávat. Na závěr ještě dodám poslední dvě věci ke knize tady recenzované. Tou první je její procentuální hodnocení. Tomuto dílu uděluju rovných 100 % a jediná výtka snad jen, že by knize slušely nějaké ilustrace. Přece jenom krásně barvitý popis prostředí by si je rozhodně zasloužil.

3 09.12.2016

A co tahle série?

Tuhle knížku jsem vyhrál skrz soutěž na jednom blogu věnujícímu se knihám a recenzím na ně. Bylo i samotné její čtení pak výhrou?

Objevila se nám tu další série. Tahle teprve začíná a tak se na pultech knihkupců u nás objevil teprve její první díl. Má cenu s ní začínat? Čtěte tuhle recenzi dál a zjistíte můj názor.

Kniha se žánrově řadí mezi fantasy literaturu, ale pravda tomu tak úplně neodpovídá. Nenajdeme zde typické prvky, jako třeba kouzla či kouzelné bytosti. Na druhou stranu je příběh celkově něčím zvláštní a nelze ho bez pořádné dávky fantazie číst. Z příběhu stále vyčnívá jisté tajemno. Zajímavé je i to, že byť je kniha určena primárně dětským a mladším čtenářům, tak hlavní postavy jsou silní kuřáci a cizí pro ně není ani láhev alkoholu. Vzorem pro tyto věkové kategorie tudíž asi nebudou. Ze začátku autorka rozhodně nijak neseznamuje a rovnou nás tak říkajíc vhodí doprostřed všeho. Vy se tak musíte ve všem rychle zorientovat. Prvotním možným problémem se tak stane zapamatování si postav, kterých je v textu víc než dost. Určitou pomůckou může být to, že nemají jména, ale jsou označovány dle nějaké své vlastnosti. Takže tu máme Lorda vedle Slepce, Tlusťocha, Kuřáka atd. Zajímavé je i samotné časové vyznění příběhu. Nejenom, že sledujete proměny hlavních hrdinů, ale v mezikapitolách zjišťujete minulost onoho Domu v průběhu času. Pravda, i tady se budete trochu ztrácet. Místy je kniha celkově taková krapet chaotická a místy působí neuspořádaně. Jistá zmatenost však vcelku dobře koresponduje se samotným prostředím domu. Čtenář se jinak při čtení rozhodně nenudí. Tam kde se vysvětlí jedna záhada, tak tam se rázem objeví druhá. Zklamu pak ty, co se těšili na uzavřený konec, tady se ho nedočkáte. Přece jenom se jedná o úvodní díl trilogie. Jazykově je pak kniha hotovým potěšením. Najdeme zde zajímavé slovní obraty, přívětivý i černý humor, pořádnou dávku cynismu, jistou porci tragédie atd. Pěkné je i to, že autorčin styl psaní dokáže být takový na první pohled nelogický. Je však nelogický opravdu? Čtenář si může s touto myšlenkou po celou četbu pohrávat. Vysokému hodnocení pak nahrávají i skvěle zvládnuté postavy. Ty nenudí, jsou plastické, bavila mě jejich interakce, charakter a prostě se u nich nejedná o špatné zpracování. Nebude chybět ani informace o rozsahu díla. Úvodní díl série pak má konkrétně 328 stran.

Nevím jak vás, ale mě fantasy baví a nemusí to být ani to klasické doslova fantasy. Přidá li se ještě do toho parta zajímavých dětí a kvalitně zpracovaný příběh, tak pak se většinou spokojenost dostavuje téměř sama. Vyzkoušel jsem a jsem spokojen. Úvodní díl pro naše čtenáře nové trilogie hodnotím 90 % a v příštím roce si téměř určitě přečtu její pokračování.

3 07.12.2016

Kratičká, ale z domova

Máte tak dvě hodinky i méně čas? Chcete opravdu krátkou knížku? Napsanou známým a respektovaným autorem z domova? Knížku obsahující povídky? Tak to pak sáhněte po Království za story, jelikož splňuje všechny tyto požadavky.

Taky jste tuto knihu dostali za něco a nebo k něčemu? Třeba za nákup? Vypovídá to o ní něco? Možná ano a možná ne, ale popravdě na zadek si z ní opravdu nesednete. Je opravdu ideální tak na výplň trošku delší chvíle, ale nějaký hluboký čtenářský zážitek tady rozhodně nečekejte. Za prvé je smutné, že povídky vám rozhodně neutkvějí delší dobu v paměti. Za pár minut už vlastně ani nevíte, o čem byla ta poslední. Nijak spolu ani moc nesouvisejí. Povídky jsou pak jednak vtipné, tak i smutné až depresivní. Celkově jsou však takové nemastné, neslané. Vtipná není zase až tak vtipná. Přitom humor je s autorem neodmyslitelně spjatý. Smutná, depresivní povídka je zase tak nějak podivně smutná a depresivní. Mírně oceňuji pár otevřených konců u povídek. Alespoň tím autor nutí čtenáře přemýšlet a umožňuje jim si je dotvořit dle vlastní fantazie. Někdy v povídkách zmateně hledáte pointu. Je to takové zmatené, stejně jako samotný obsah knihy. Třeba jak může někdo hrát na piano a přitom mávat rukama atd. Ze samotných povídek pak pan samotný autor nejde skoro poznat a nevědět kdo je autorem, tak ho já i mnoho dalších vůbec netipne. Jazyk je také takový obyčejný, pomalu jako kdyby knížku napsalo dítko chodící ještě na základní školu. Objevil jsem i pár vážně podivných slovních obratů a za boha nemohu přijít na to, co tím chtěl autor říct či naznačit. Bohužel nebudu pět ódu ani na postavy. Jsou strašně obecné, nudící, místy prapodivné. Čtenář je hned zapomene. Nakonec to však v konečném důsledku asi tolik nevadí. Přece jenom čtete rychle povídku za povídkou a stejně tak rychle se objevují nové a nové postavy. V úvodu recenze jsem také psal, že čtení tohoto dílka vám zabere přibližně tak dvě hodiny. To je pravdivá informace. Kniha má totiž pouhých 80 stran.

Lámu si hlavu nad tím, proč vlastně tahle kniha vyšla. Pro nové čtenáře autora tahle četba rozhodně nebude kdovíjak skvělá a ani jeho fanoušci rozhodně nejsou z tohoto díla nadšení. Nicméně i mistr tesař se utne, jelikož však za knihu nic neutratíte, tak to vem čert. Dodávám i dnes velice nízké procentuální hodnocení, konkrétně 35 %. Šabach určitě umí mnohem, mnohem lépe. Tak mi to alespoň bylo totiž tvrzeno, jelikož se zatím jedná o mé první seznámení s tímto autorem.

1 07.12.2016

Napětí pěkně postaru

Pojďme se zase trochu napínat. Opusťme zmrzlý sever Evropy, opusťme větrem a deštěm bičované anglické pobřeží a vydejme se do jeho vnitrozemí. Konkrétně do středověké Cambridge. Zde se totiž recenzovaný příběh odehrává. Středověká Cambridge je pak nesmírně kouzelná. Samotná lokace a to ať už časová nebo místní si u mě vysloužila jedničku s hvězdičkou. Nezevšední, celkově je originální a ať tak či onak je kvalitně zpracovaná. Autorka popisem míst, chováním postav atd. dokáže textu opravdu vtisknout život jakoby z počátku dvanáctého století. Vše je prostě uvěřitelné, konkrétně na 400 stranách uvěřitelné. Spisovatelka se s ničím nepáře a tak tu máme za chvíli mrtvolu. Ono nestačí, že ta mrtvola je dítě, ono je těch mrtvol více, konkrétně čtyři děti a všechny brutálně zavražděné. Chudáci. Bohužel, jak už to tak v té době bylo běžné, tak vina padla na židovskou komunitu. Tito lidé to opravdu snad neměli nikdy jednoduché. Opravdu za tyto vraždy však může někdo z nich? To už si zjistěte sami. Sami si však nemusíte zjišťovat můj názor na hlavní postavy z knihy. Tady se zase autorka nejspíš držela hesla: proč to udělat jednoduše, když to jde i složitě a nabídla nám hned tři zajímavé postavy. Hotový charakterový, kulturní mišmaš, ale skvěle zpracovaný. Postavy mají hloubku, dokážou být i zábavné, vzájemná interakce mezi nimi je velice zajímavá a každá je hlavně svá a má něco do sebe. Dle popisu se tak zpočátku možná zdá, že půjde o nesourodé trio, ale opak je pravdou a navzájem se skvěle doplňují. Nejvíc prostoru pak dostává mladá lékařka a zaslouženě. Ta se z postav totiž nejvíce povedla. I další věci se však autorce v této knize povedly. Samotný děj nenudí, dokáže překvapit, perfektně zapadá do minulosti, nemá hluchá místa, není překombinován a čte se s lehkostí. K jazyku také nemám výtek. Franklinová ho dokázala přizpůsobit dané době a vymyslela i pár trefných přirovnání a krásné metafory. Vizuál knihy hodnotím také na výbornou. Zvláště mapa na vnitřních stranách knižních desek se vážně povedla. Celkově se tahle kniha povedla.

Jde o výtečnou alternativu současným detektivkám ze Skandinávie a jejím anglickým bratříčkům. Zasazení děje do minulosti knize rovněž pomáhá. Podíl na vysokém hodnocení mají pak i kvalitně zpracované postavy, nenudící děj, který ví kdy přitlačit na pilu a kdy naopak čtenáře nechat vydechnout. Závěr pak nic nekazí. Možná je pak tato detektivka oproti jiným trochu opomíjená a možná je to i škoda. Nicméně ani to jí neubírá na mém skvělém 100 % hodnocení.

Pokud se po jejím přečtení budete chtít vrhnout na spisovatelčinu další detektivku, tak mám pro vás dobrou zprávu. Vykladačka smrti je totiž prvním dílem série. Nějakou dobu si tedy s Franklinovou případně pobudete. Teď už si jen na ni najít ten čas.

8 06.12.2016

Detektivní ikona a její svět

Tuhle knihu si prostě musí přečíst každý milovník této nyní už detektivní ikony, bez toho by to prostě nešlo. Tohle je prostě velice povedená sonda do komisařova světa a nebude se vám z ní chtít zrovna moc odcházet. Jen pro upřesnění píšu, že jsem tuto knihu četl před Neklidným mužem. Dějově totiž probíhá před ním a Neklidný muž je i označen jako poslední případ komisaře. V této samotné knize pak není z Neklidného muže skoro nic představeno, takže spoilery nehrozí.

Nejprve ke krimi novele. Jednoduše starý a dobrý Mankell s Wallanderem. On to snad ani nijak neumí. Odmyslíme si to obrovské klišé, že zrovna v zahradě u statku, který možná komisař koupí objeví ruku a následně celou kostru a celá novela je rázem bez chybičky. Je přehledná, jasně někde začíná, pokračuje a má jasný a uzavřený konec. Rozsahem kolem sto stran ji máte hned přečtenou, takže to je spíš taková literární jednohubka. Zápletka jinak uspokojivá až na to klišé, ale to autorovi ihned odpustíme. Čte se jednoduše a v ničem neodvádí od hlavního děje. Neočekávejte nějaké kdovíjaké krváky, přemíru napětí a akce, ale nudit vás rozhodně také nebude. Prostě opět povedený příběh s oblíbeným komisařem. On to snad ani autor jinak neumí, ale to už jsem psal. Jen možná trošku chybělo nějaké to větší cestování, kterým je Mankell ve svých příbězích tolik pověstný. Postavy se zde jinak chovají více než klasicky aneb žádná odchylka od normálu a komisař je jednoduše už starý a oblíbený pardál. Jazykově se novela také nijak neliší a nabídne nám jazykový styl, na nějž jsme u Mankella zvyklý.

Druhá polovina knihy už je taková encyklopedická, informativní a ocení ji hlavně fanoušci komisaře a jeho světa. Na jeho svět se podíváme veskrze sumárum jeho případů ale i hlavních postav z nich. Nechybí však ani obecnější jmenný rejstřík. Objevíte i rejstřík míst z jeho světa (Do Ystadu kde žije a pracuje, bych se jednou velice rád podíval), pár informací o samotném komisaři, třeba jak přišel vůbec na svět a co má vlastně rád. Prostě exkurze do jeho světa se vším všudy. Na úplný závěr pak nechybí ani kratičká lekce výslovnosti Švédštiny. Je to velice zajímavý jazyk a silně uvažuji o jeho učení.

Nevím jak vy, ale já Wallanderův svět beze zbytku miluju a tato kniha mě v tom opět na 295 stranách jen utvrdila. Jak jsem psal výše, tak tohle je prostě povinnost pro každého jeho oblíbence, kterou hodnotím 100 %. Mankell skrz Wallandera stvořil detektivní ikonu a na tom se už nikdy nic nezmění.

6 05.12.2016