Smečka ze čtvrtého pokoje
Mariam Petrosjanová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306165/bmid_smecka-ze-ctvrteho-pokoje-e3D-306165.jpg
4
85
19
Dům, ve kterém... série
1. díl >
Na kraji města uprostřed paneláků stojí Šedý dům, ve kterém žije Sfinga, Slepec, Lord, Tabákí, Makedonský, Černý a mnoho dalších. Není známo, jestli Lord pochází z urozeného rodu draků, ale Slepec je opravdu slepý, a Sfinga moudrý. Tabákí není samozřejmě šakal, ale cizí majetek mu rozhodně není cizí. Každý v Domě má svou přezdívku a za jeden den v něm toho prožijete tolik, co ve světě venku neprožijete za celý život. Dům přijme, nebo odvrhne každého. Dům v sobě skrývá hromadu tajemství i běžné „kostlivce ve skříních“. Dům je daleko víc než internátní škola pro děti, které opustili rodiče. Dům je jejich zvláštní vesmír. Mladý vozíčkář, přezdívaný Kuřák, žije v Domě už několik měsíců, ale dosud ho považoval jen za nudný a nezáživný ústav, za pouhé odkladiště pro postiženou a nechtěnou mládež. Vše se mění poté, co je kvůli kázeňským pokleskům převeden do jiné skupiny chovanců, do společenství výrazných osobností i prazvláštních individuí. Postupně zjišťuje, že je celé tohle místo mnohem zvláštnější, než si vůbec uměl představit. Že ukrývá tajemství, schopná obrátit celý jeho život naruby. Že dokáže měnit osudy všech, kdo se nachází v jeho zdech... a také je může zabít.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , Fragment (ČR)Originální název:
Курильщик , 2009
více info...
Přidat komentář
Toto je kniha, na kterou si prostě každý člověk musí udělat svůj vlastní názor. Tak zvláštní, že se to slovy nedá popsat...
Moc rádi byste se dozvěděli, proč, co a jak. Kde obyvatelé berou všechny ty věci a kde vlastně berou peníze , když rodiče je zřejmě zcela opustili a okolní svět pro ně jakoby neexistoval. Jestli jsou místní jen víceméně normální postižení, nebo jsou tím fantasy prvkem. Co znamenají ty halucinace některých lidí. A kdy už se něco stane? Stane se - na posledních pár stránkách. Knížku jsem dokázala přečíst bez přeskakování, jenže je dost rozvleklá. Čekáte na vysvětlení výše uvedených otázek, ale místo toho čtete jak parchantíci hrajou volejbal, pořád přemisťují světské svoje harampádí, balej se k moři a různě šibují mezi pokoji. To za nějakou dobu omrzí.
EDIT: První díl je nedílnou třetinou trilogie, proto prozradím, že druhé dva díly se nesou ve víceméně stejném duchu, a stejném nedostatku děje. Objeví se i holky, ale jejich varieta jsou buď éterické víly, nebo takové které snad dokážou přenášet pohlavní nemoci pohledem a nedotkli byste se jich třímetrovou tyčí, nic mezi tím.
Ukáže se, že někteří kucí se tak moc bojí odchodu do vnějšího světa po maturitě, že se noc předtím stanou totál mešuge, což zavdá příčinu k ne moc dobře vysvětleným chaotickým napadením a smrtím ve tmě. Taková hra Na sekyráče, jen s žiletkama. Prostě se dozvíte, že nějaké charaktery vč. jednoho vychovatele z minulosti umřely, ale jak a proč se to stalo, těžko říct, a kdoví proč má zákon před násilnickými fakany ručičky taaakhle krátký (asi jak kluk zvaný Sfinga), tak, že ani neproběhne řádné vyšetřování.
Pak je tam jakýsi ''matrix'', do kterého se mnozí studenti dostávají pomocí podezřelých látek, ale jak to celé funguje, proč se to děje a proč každý zažije stejný svět, to zůstane záhadou. Všechno je to popsáno příliš vágně a abstraktně, tak, že místo odpovědí zanechá jen další otázky.
Takže mám dojem, že autorka ty knížky psala spíše pro sebe, než pro čtenářstvo, které je skrz všechna ta neprozrazená tajemství popotahováno za fusekli.
Tak kvetnate vypraveni, ktere by si pohravalo s mou fantasii a balancovalo mezi svetem snu a skutecnosti, jsem jeste necetla. Doufam, ze dalsi dily me nezklamou.
Kdo je svobodnější? Slon běžci prérii a nebo mšice, která stráví celý svůj život na jednom listu?
Podivná kniha se spostou podivných postav. Nevím, jak to popsat. Čímsi ta kniha byla ohromně uhrančivá a fascinující. Na druhou stranu... o co tam vlastně slo? Spousta postav, jejichž účel se v ne/ději úplně ztrácel. Dějová linka, která prakticky neexistovala. Ale zas trn jazyk? Ty popisy a dech života toho podivného domu? To bylo blaho. Na tuhle knihu musí být člověk naladěn, aby si ji užil. Já v sérii však asi pokračovat nebudu.
Absolutní unikát, nikdy jsem nečetla nic podobného. Tato kniha se nedá odložit nedočtená, naprosto vás pohltí. Ještě jsem nebyla ani v polovině a už jsem sháněla další díly. Internátní škola pro zdravotně postižené děti, tělesně i duševně. Musíte přečíst všechny 3 díly, nejlépe hned za sebou, pak pochopíte víc než jen dějovou linii, o tu tady ani tak moc nejde. Dávám plný počet hvězdiček a kdyby to šlo, dám jich i víc.
Nedočítané... Spisovateľka má určite osobitý štýl, no v kniha mi chýba dejová línia.
Prazvláštní příběh, jehož největší slabinou pro mě byla absence konkrétní dějové linie. Než jsem se stačil zorientovat kdo je kdo a co s čím jak souvisí, byla půlka románu za mnou a děj v plném proudu. Přesto mi bylo nadále záhadou, o co že to vlastně kráčí. Ona totiž Mariam Petrosjanová nevyrukuje s ničím přímočarým, neustále se pohybuje v náznacích a nevyřčených motivech, kdy rozehrává drobné vedlejší linie, o kterých však nemáte ani ponětí, zda jsou pro další vývoj podstatné, či ne. Může s tím ovšem souviset fakt, že Smečka je třetinou jedné knihy, a podle toho je také koncipována.
Na obhajobu spisovatelky musím uvést, že jako stylistka je velmi hravá a pro člověka s otevřenou myslí musí být její imaginace fascinující. Podmanivá atmosféra podivuhodného domova jde na ruku se spletitým vyzněním, kdy hodně závisí na tom, jak k dílu od počátku přistoupíte. Jenže když po dočtení pochybuji, zda jsem skutečně už v cíli, nebo ještě stále na startu, je něco špatně. Dost možná ale ve mně.
Wooow tahle kniha mi vyrazila dech.....
Úžasná.... zařadila se mezi mé oblíbené...
Tato kniha mě velmi zaujala, že se stala mojí oblíbenou. Ta kniha byla velmi složitá svoji tématikou a bylo těžké ji v 11ti letech porozumět. U této knihy jsem měla velmi zvláštní pocity a musím přiznat že kniha změnila část mé osobnosti k lepšímu ale i k horšímu. Určitě knihu nedoporučuji těm, kteří vydrží číst jen krátce, nebo mají rádi zábavné a lehké čtení.
Tuto knihu musíte číst velmi pozorně, být schopni logického myšlení a mít smysl pro iracionalitu. To dává hodně zabrat. Pokud nezvládnete, kniha se vám líbit nebude. V opačném případě vás doslova pohltí a budete ji číst znovu a znovu.
Podivné a až hypnoticky zvláštne... Miestami akoby som čítala Burroughsa z prostredia psychedelicky ladeného Domu...
Divné, náročné čtení. Když něčemu chybí smysl, mám tendenci si jej dosazovat sama. A to je podle mě případ této knihy: mnoho divných a temných příběhů a dialogů, ale ani v půlce knihy pořád nevíte, o čem to celé vlastně je. Co se tady řeší? Dům, ve kterém co? Hlavně tato otázka mě nutila číst rychle dál, abych na samém konci pochopila, že kniha sama vám neodpoví. Odpověděla jsem si nějak sama, ale s mou interpretací by leckdo nemusel souhlasit. Na to vám dá kniha právo, vyložit si ji svobodně po svém, a nebo se utopit v množství temných dějů o lidech deformovaných fyzicky i duševně...Podle mě není hlavní postavou člověk, ale Dům sám o sobě. Jako nějaký oživený mechanismus se svými pravidly, jehož obyvatelé jsou jen jeho součástmi. A Kuřák na to celé nahlíží společně se čtenářem jakoby zpovzdálí. Poznává způsob fungování této zvrhlé mašinérie podobným tempem jako čtenář, aby se na konci knihy mohl sám rozhodnout, zda do této hry vstoupí, nebo si uchová svou samostatnost za cenu osamělosti a nepochopení. Ale třeba se pletu...Je to kniha, v níž...
Je to zajímavá kniha. Místy strašně nudila, místy "vcucávala" do sebe úplně. Přišlo mi, že nějaký výrazný děj nemá. Jednotlivé kapitoly na sebe sice navazujou, ale zároveň jako kdyby byly různými epizody seriálů či sitcom, které společné maj leda tak postavy. Je to mystika, ale i každodenní rutina. Teda, každodenní v rámci Domu. Nejvíce si mě získaly úžasně živé vyvážené postavy, netriviální situace a hlavně atmosféra. Autorka píše velmi hezky, ale některé situace nezvládá a příliš podrobně popisuje. Některé části knihy mi připadaly.. stejné.
Líbila se mi myšlenka, že i když nemáš ruce, když jsi na vozíčku nebo slepý, i když jsi invalida, můžeš být silný, stačí vynaložit úsilí.
A co tahle série?
Tuhle knížku jsem vyhrál skrz soutěž na jednom blogu věnujícímu se knihám a recenzím na ně. Bylo i samotné její čtení pak výhrou?
Objevila se nám tu další série. Tahle teprve začíná a tak se na pultech knihkupců u nás objevil teprve její první díl. Má cenu s ní začínat? Čtěte tuhle recenzi dál a zjistíte můj názor.
Kniha se žánrově řadí mezi fantasy literaturu, ale pravda tomu tak úplně neodpovídá. Nenajdeme zde typické prvky, jako třeba kouzla či kouzelné bytosti. Na druhou stranu je příběh celkově něčím zvláštní a nelze ho bez pořádné dávky fantazie číst. Z příběhu stále vyčnívá jisté tajemno. Zajímavé je i to, že byť je kniha určena primárně dětským a mladším čtenářům, tak hlavní postavy jsou silní kuřáci a cizí pro ně není ani láhev alkoholu. Vzorem pro tyto věkové kategorie tudíž asi nebudou. Ze začátku autorka rozhodně nijak neseznamuje a rovnou nás tak říkajíc vhodí doprostřed všeho. Vy se tak musíte ve všem rychle zorientovat. Prvotním možným problémem se tak stane zapamatování si postav, kterých je v textu víc než dost. Určitou pomůckou může být to, že nemají jména, ale jsou označovány dle nějaké své vlastnosti. Takže tu máme Lorda vedle Slepce, Tlusťocha, Kuřáka atd. Zajímavé je i samotné časové vyznění příběhu. Nejenom, že sledujete proměny hlavních hrdinů, ale v mezikapitolách zjišťujete minulost onoho Domu v průběhu času. Pravda, i tady se budete trochu ztrácet. Místy je kniha celkově taková krapet chaotická a místy působí neuspořádaně. Jistá zmatenost však vcelku dobře koresponduje se samotným prostředím domu. Čtenář se jinak při čtení rozhodně nenudí. Tam kde se vysvětlí jedna záhada, tak tam se rázem objeví druhá. Zklamu pak ty, co se těšili na uzavřený konec, tady se ho nedočkáte. Přece jenom se jedná o úvodní díl trilogie. Jazykově je pak kniha hotovým potěšením. Najdeme zde zajímavé slovní obraty, přívětivý i černý humor, pořádnou dávku cynismu, jistou porci tragédie atd. Pěkné je i to, že autorčin styl psaní dokáže být takový na první pohled nelogický. Je však nelogický opravdu? Čtenář si může s touto myšlenkou po celou četbu pohrávat. Vysokému hodnocení pak nahrávají i skvěle zvládnuté postavy. Ty nenudí, jsou plastické, bavila mě jejich interakce, charakter a prostě se u nich nejedná o špatné zpracování. Nebude chybět ani informace o rozsahu díla. Úvodní díl série pak má konkrétně 328 stran.
Nevím jak vás, ale mě fantasy baví a nemusí to být ani to klasické doslova fantasy. Přidá li se ještě do toho parta zajímavých dětí a kvalitně zpracovaný příběh, tak pak se většinou spokojenost dostavuje téměř sama. Vyzkoušel jsem a jsem spokojen. Úvodní díl pro naše čtenáře nové trilogie hodnotím 90 % a v příštím roce si téměř určitě přečtu její pokračování.
Štítky knihy
tajemno ruská literatura magický realismus dark fantasy arménská literatura fantaskní vztahy mezi vrstevníky děti se zdravotním postižením
Smečka ze čtvrtého pokoje
Kniha Smečka ze čtvrtého pokoje je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 108x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 102x |
| Chystám se číst | 119x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 2x |
Fakt ne. Snažil jsem se, ale cca ve třetině jsem už dost přeskakoval, pak jsem přeskočil až na konec a bylo to pořád stejné. Téměř žádnou knihu, kterou jsem vzal do ruky od svých pěti let, jsem neodložil nedočtenou. Tuhle tedy ano a když jsem si uvědomll, že vyšly další dva díly... prostě ne.
Jednu hvězdičku dávám za to, co možná v knize je a já jsem to nenašel.