Renatka11 komentáře u knih

Přestože jsem tuhle homeopatickou příručku nepřečetla zdaleka celou, využívám ji poměrně často a ráda a proto ji doporučuji. Díky mamce se v základních homeopatikách celkem vyznám, ale u specifičtějších problémů se většinou podívám sem. Homeopatika v rodině úspěšně používáme řadu let při léčbě dospělých, dětí i zvířat, takže doporučuji nejen knížku, ale i homeopatii jako takovou.

21 07.05.2023

Rozhovor dvou mimořádně silných a inspirativnich žen, které sehrály v historii naší země významnou roli a které se přesto upřímně brání označení Ikona nebo legenda. Zajímavá nahlédnutí do jejich životů a vzpomínání na jejich rodiče, manžele, děti, přátele a kolegy skvěle doplňují dobové citace z Rudého práva, schůzí UV KSČ, Charty 77, Několika vět a dalších souvisejících zdrojů. Výborné čtení!

22 07.05.2023

Krásně romantické a magické. Dykův Krysař je úžasně charismatický, Agnes nádherná a zvuk píšťaly podmanivý. Ráda jsem se k tomuhle krásnému pohádkového příběhu díky výzvě po letech vrátila a ještě omámena píšťalou zvýšila jeho hodnocení na plný počet.

44 06.05.2023

Vtipná klasika, se kterou jsem se překvapivě setkala poprvé. Byla jsem přesvědčena, že jsem Lakomce četla kdysi na střední, ale teď mi kromě hlavní zápletky povědomý nebyl, tak mě asi tenkrát minul. A přestože se nedá úplně přenést do současnosti, je z něj zřejmé, že povahy, hodnoty a touhy lidí se ani za těch pár století skoro nezměnily.

37 06.05.2023

Kafka mě nikdy nelákal a nebýt toho, že dcera poslouchala před pár měsíci Proměnu k maturitě, asi bych se k němu jen tak nedostala.
O to víc jsem byla příjemně překvapena. Nejen, že mě bavilo audio podání, které jinak u knížek nepreferuju, ale jako fanynka Havlových dramat jsem si užívala i absurditu celého příběhu i přístupu Řehoře a jeho okolí, zvlášť těch nejbližších, k proměně. Dnes jsem dočítala i knižní verzi a audiokniha za mě v tomto případě jasně vede.
Při další návštěvě Prahy uz si nesmím nechat ujít návštěvu kavárny Řehoře Samsy v pasáži Lucerna, která mě svou útulností láká už dlouho, ale jejíž originální nazev jsem zaznamenala právě až po poslechu Proměny. A můžu tam dát třeba šanci dalšímu Kafkovi. :)

34 01.05.2023

Výborné, silné, smutné a šokující! Občas jsem viděla vzdálenou podobnost s tím, co se dělo za komunistů u nás, i v souvislosti s právě shlédnutým seriálem Volha, i když u nás to byl proti KLDR hodně slabý odvar. Přesto věřím, že ani v Koreji tohle nemůže trvat na věky a zajímalo by mě, kdy a jak se korejský systém zhroutí. Ale to asi ještě potrvá. Autorce děkuji za rozšíření obzorů a Databázi za to, že jsem se díky ní opět dostala k něčemu tak dobrému.

53 01.05.2023

Diky denikove formě opravdu hodně sugestivní! Občas jsem byla Martou já, občas moje 18letá dcera a já v roli matky. Za mě jedna z nejlepších věcí od Soukupové, spolu se Zmizet. Na zvláštní styl psaní jsem si chvilku zvykala, ale po několika desítkách stránek už jsem jeho jinakost skoro nevnímala. Skvěle dokresleno obrázky i prostřední komiksovou části na tvrdším modrém papíře "Jiní o Martě". Oceňuji tak i krásnou grafickou stránku knihy.

26 23.04.2023

Po nespočetném zhlédnutí Menzelova skvělého filmu a nedávné návštěvě Kerska, včetně zastávky u Hrabalovy chaty a obědě v Hájence, jsem dostala chuť se s touhle klasikou seznámit i v její originální podobě a byla to vážně nádhera. Z knížky na mě kromě jedinečné atmosféry kerských alejí provoněné borovicemi polesí čišela i Hrabalova životní moudrost, pokora, láska k lidem a k přírodě, nadhled a smysl pro humor.
Kapitola Maminčiny oči, která se stejně jako pár dalších ve filmu neobjevila, mě dojala jako už dlouho nic.

29 17.04.2023

Alenu Mornštajnovou mám moc ráda a k jejím knížkám se ráda vracím, abych si je znovu připomněla a prožila. Po přečtení Lesu v domě ale myslím, že k němu se už chtít vracet nebudu. Stejně jako u ostatních jejích příběhů je i tenhle výborně napsaný, hodně silný a bohužel i hodně uvěřitelný, ale kromě lítosti, smutku, nespravedlnosti a úzkosti jsem u tohohle pociťovala i velkou žaludeční nevolnost. Při besedě s autorkou v loňském roce, kdy už na této knize pracovala, říkala, že chtěla konečně napsat něco veselejšího, ale že to bohužel ani tentokrát nedopadne. A opravdu nedopadlo.

66 15.04.2023

Přestože mé čtení Prvních lidí na Měsíci provázela neobvykle dlouhá čtenářská krize, rozhodně nebylo důvodem to, že by mě knížka nudila, jako spíš spousta dalších radostí i povinností. Styl psaní mi vyloženě sedl a příběh, i když ne úplně strhující, se mi taky líbil. Neuvěřitelný rok prvního vydání - 1901 - je tu sice znát, ale má v sobě právě i to velké kouzlo nepoznaného. Miluju staré knížky, takže mě hodně bavilo i české vydání z roku 1964, u kterého jsem byla navíc míle překvapena jmenem odpovědného redaktora Josefa Škvoreckého. V rodině máme dokonce i úplně první české vydání Ottova nakladatelství z roku 1908, ale pro lehčí čtení jsem zvolila to o víc jak půl století novější. Ráda bych si od Wellse přečetla i román Neviditelný nebo kultovní Válku světů, jejíž rozhlasová adaptace z roku 1938 pod vedením Orsona Wellese způsobila díky své uvěřitelnosti v Americe paniku.

24 11.04.2023

Almodóvara miluju jako režiséra pro jeho osobitost a originalitu vyprávěných příběhů. Nejraději mám jeho filmy Na dno vášně, Vše o mé matce, Mluv s ní a Volver, které vznikaly v letech 1997 - 2006. A právě jeho filmy mě přivedly i k jeho nejoblíbenější ženské postavě, kterou napsal a která ožívala už v 80. letech ve sloupcích pro časopis La Luna
Na první pokus se mi Patty sice přečíst nepovedlo, ale teď, díky 13. bodu letošní výzvy a s pár lety odstupu, už ano a, přestože mám Almodóvara ráda trochu jinak, vlastně jsem se docela bavila a kromě ohromné spousty sexu tam našla i velkou dávku humoru. Každopádně s klidným svědomím mohu doporučit jen jeho filmy, Patty klidně vynechte. Třetí hvězdička je za prostřední část knihy Vycpávky, čtvrtá za můj obdiv k Almodóvarovu filmařskému umění.

16 26.02.2023

Jako titul do 12. bodu letošní výzvy - Kniha od začínajícího autora - to bylo ideální, kouzelné, grafický dokonalé - obrázky i font písma a kraťoučké. Čekala jsem něco ve stylu Malého prince a dostala jsem to, životní moudra zabalená do laskavého příběhu. Přiznám ale, že v tomto případě na mě těch mouder a laskavosti bylo na tak malém prostoru trochu moc.

24 18.02.2023

Spoustu z toho, co v těchto rozhovorech z loňského roku zaznívá, zaznělo i v mnoha prezidentských debatách v průběhu ledna. Tady je ale hodně informací navic a ty známé jdou mnohem víc do hloubky. Bonusem pro mě bylo, že právě díky nakoukaným debatám jsem i při čtení rozhovurů pana Pavla téměř slyšela a viděla.
Komentář k nedávno dočtené knize Havel od pana Žantovského jsem ukončila tím, že "pevně věřím, že si v lednu zvolíme takového prezidenta/prezidentku, který na Havlův odkaz konečně důstojně naváže" a jsem šťastná, že se nám to zvolením Petra Pavla povedlo!

29 11.02.2023

Další skvělá Soukupová, ve které jsem se opět nacházela. Tentokrát dokonce o to víc, o co podobnější je Veroničina rodina mé vlastní, chápajíci manžel, dcera veganka, mladší syn... Veronika se dostává kvůli rodinným problémům, vyčerpání i nadměrnému pití do problémů, které moc nezvládá řešit, i když pro to dělá své maximum. Občas mě hrozně štvala, ale i tak jsem jí fandila a doufala, že to všechno nějak ustojí. Zajímavé bylo sledovat rodinu nejen z pohledu Veroniky, ale i jejích dětí, hlavně to, jak to vnímají jinak a jak se často zbytečně míjíme. Naprosto respektuju autorčin záměr, ale mně osobně trochu scházel pohled Veroničina manžela, který mohl tuto mozaiku ještě doplnit.

42 08.02.2023

Hrozně smutné a tísnivé a zároveň hrozně krásně napsané.
Všudypřítomné obavy a strach o životy své a svých blízkých i o své majetky prostupují celým příběhem stejně jako postupně mizející naděje spolu s postupně vzrůstající děsivou jistotou zúčastněných pánů I mladé Kateřiny.

Opět hodně silné a strašně dobře odvypravěné! Spousta spisovatelů má tu moc vtáhnout mě hned od první stranky, ale to, jak to umí Viktorie Hanišová, je jedinečné. U jejích knížek ani nedutám a hlavní hrdinové mi přijdou hrozně skuteční a blízcí bez ohledu na to, jak moc mi jsou nebo nejsou podobní. A, i když mám při čtení většinou stažený žaludek a fyzický strach z toho, který kostlivec vyleze tentokrát ze skříně, nemůžu knížku odložit. Stejné to bylo i u Neděle odpoledne strávené s Teem, Maričkou a Jindřichem. Občas mi toho sice přišlo na jednoho člověka a na jednu rodinu trochu moc, ale celé to do sebe zapadalo a i mě nutilo přemýšlet o vlastních rodinných prioritách a hodnotách. 4,5 * , z toho 4 za příběh a 5 za skvělý vypravěčsky styl.

40 10.12.2022

Z šestice kraťoučkých povídek, které tématicky doplňují včera dočtené Na západní frontě klid, mě nejvíc dostala první s názvem Nepřítel, ale i ostatní byly hodně dobré. Remarqua jsem objevila někdy v nácti prostřednictvím Tří kamarádů a Nebe nezná vyvolených, ale až teď, když se k jeho knížkám po letech vracím, se do jeho psaní vyloženě zamilovávám a jsem ráda, že mi toho od něj zbývá ještě tolik k přečtení.

37 05.12.2022

Strašně intenzivní a uvěřitelné, to jsou asi nejsilnější pocity po dočtení. A taky moc dobré! A smutné! Občas jsem si připadala, jako bych byla na bitevním poli s Paulem a spolu s ním cítila všechen ten zmar, bolest a odevzdání i obavu z nemožnosti začlenit se do normálního života po válce. Remarquova vlastní zkušenost byla přímo hmatatelná. A přestože hrůzy války bez ní úplně pochopit nemůžu, nesmyslnost válek, zvlášť v souvislosti s probíhající zbytečnou valkou na Ukrajině, určitě ano. "...Proč? Proč se s tím už neskoncuje?..."

75 04.12.2022

Skličující a depresivní tím spíš, že je to tak autobiografické. Havel své zkušenosti s vězením i životem po něm promítl do Leopolda, který dobrovolně vězní sám sebe ve svém bytě a čeká na to, až ho uvězní jiní. Na druhou stranu, jak už je u Havlovych absurdnich dramat zvykem, je i Largo desolato hodně vtipné.

29 24.11.2022

Výborné! Tato rozsáhlá biografie představuje Havla nejen jako mimořádnou a inspirativní osobnost s pevnými postoji a názory tak, jak jsem ho vždycky vnímala a za co si ho vážím, ale i jako normálního člověka s jeho chybami a zlozvyky, ne s cílem ho dehonestovat, ale naopak víc přiblížit.
Havel je tu detailně vylíčen snad ve všech svých životních rolích, od synka z vážené pražské rodiny, přes zapáleného mladého může a kritika politických poměrů, literáta, divadelnika, počínajícího až světově uznávaného dramatika, manžela, přítele, disidenta, vězně, chartistu, bojovníka za lidská prava i prezidenta. A tak po dočtení smekám znovu jak před Havlem samotným za jeho slušnost, odvahu, názorovou pevnost, reprezentaci naší země ve světě a velký podíl na jejim dovedení do EU a NATO, a v neposlední řadě i za jeho úžasná absurdní dramata,
tak i před Žantovským za neuvěřitelnou obsáhlost, srozumitelnost a čtivost textu, ale i za pohodovou atmosféru, úctu, lásku a humor, které na mě z knihy čišely.
Navíc mi bylo hodně sympatické, že autor i přes svůj blízký přátelský i pracovní vztah s Havlem, zmiňuje sebe spíš okrajově.
Zajímavé také je, že kniha byla napsaná původně pro zahraniční čtenáře v angličtině a až pak ji Žantovský překládal do češtiny, čímž poprvé překládal sám sebe.
Vaclav Havel pro mě vždycky byl PAN prezident a jedinečná osobnost spojená s jedinečnou dobou, což se touhle knihou nijak nezměnilo. Díky ní ho ale teď vidím mnohem plastičtěji a barevněji.
A vzhledem k tomu, že další prezidentská volba se opět blíží, pevně věřím, že si v lednu zvolíme takového prezidenta/prezidentku, který na Havlův odkaz konečně důstojně naváže.

35 23.11.2022