Renatka11 komentáře u knih

Nádherné Vrchlického pohádkové verše dokreslují stejně nádherné ilustrace 15leteho židovského mladíka Martina Weisse. Úžasná jednohubka, která je s každým přečtením lepší a lepší, a tohle vydání Triády z roku 2012 v sobě
navíc má i jedinečné kouzlo starých knih.

20 19.01.2024

Krásné čtení, výborné otázky i odpovědi, pohoda, upřímnost a noblesa. Po vzoru závěrečného poděkování autorky děkuji jí za to, že tato kniha vznikla, mojí mamce za to, že mi ji dala, a především Karlu Schwarzenbergovi za to, jaký člověk byl a jak naší zemi sloužil. Děkuji!

24 18.01.2024

Saroyan sám se označil za básníka, který píše poezii ve formě povídek, románů, her. A přesně tak jsem vnímala i tyto jeho povídky, jako básně, poetické, něžné a občas trochu nesrozumitelné. Nejvíc se mi líbil Kolibřík, který přežil zimu, ale potěšily mě i ostatní. Zvlášť mě ale potěšilo,  že mi tenhle vánoční dárek dcera vybrala s vědomím, jak moc miluju Tracyho tygra. Děkuju, Baru. :*

19 02.01.2024

"Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinnen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova."
Těmihle krásnými poetickými verši končí příběh veronské lasky v překladu Erika Adolfa Saudka. Já jsem teď ale měla v rukou krásné kapesni vydání z roku 1964 v překladu Zdeňka Urbánka, u kterého mě mrzelo, že můj dojem z grafiky bohužel převážil nad dojmem z překladu. Často mi tam scházelo právě to poetično.
Každopádně už se těším na další setkání s milenci z Verony za pár let, jen příště zkusím v roli průvodce právě Erika A. Saudka nebo Martina Hilského.
Samotný Shakespeare je pro mě ale pořád jednička za 5/5 a moc doporučuji úžasné zpracování R&J Divadlem na Vinohradech.

Před ruskou invazí na Ukrajinu jsem jméno Volodymyra Zelenského vůbec neznala a myslím, že jsem nebyla sama. Dnes ho zná celý svět, ale, jak sám Zelenskyj píše v úvodu této knihy, nic by mu neudělalo větší radost, než kdyby tomu tak nebylo, ale jeho země žila v míru. Kniha obsahuje jeho vlastní výběr prezidentských projevů počínaje tím inauguračním z 20. května 2019. Už v něm zdůrazňuje nezávislost Ukrajiny v souvislosti s Ruskem zabranými územími Donbasu a Krymu. Ukrajinskou suverenitu pak vyzdvihuje i v dalších svých projevech před zahájením invaze, z nichž nejsilnější pro mě byl ten první z OSN. Síla a naléhavost jeho projevů po invazi je pak pochopitelně ještě výraznější. Jsem moc ráda, že jsem si do letošní vyzvy vybrala právě tohoto autora a tuto knihu a doporučuju ji nejen k přečtení, ale hlavně k uvědomění si současného uspořádání světa i obrovského odhodlání a odvahy Ukrajinců v obraně jejich země, ale i celé Evropy. Zatím jen navrhovaná Nobelova cena míru tak podle mě právem náleží jak Volodymyru Zelenskému tak, v duchu jeho inauguračního projevu "Každý z nás jsme prezident", i celému ukrajinského národu. A po přečtení tohoto výjimečného Poselství jsem si téměř jistá, že takhle by to vnímal a prezentoval i Zelenskyj sám.

27 19.11.2023

I když u mě zážitek z Osvícení nedosáhl síly a dojemnosti Míle, naléhavosti a lidskosti Vykoupení ani autentičnosti Kingových memoárů O psaní, šlo o jedinečné čtení. Zpětně mi ani nevadí, že jsem se chvílemi trochu nudila. Ty chvíle, kdy jsem se správně bála (většinou) nebo dobře bavila (jako Jackovu komentáři k prezidentům historicky ubytovaným v Overlooku), mi to vynahradily. Mimochodem, King evidentně stále zastává stejný politický názor a jasně ho prezentuje i na svém twitterovém profilu. A, přestože stejnojmenný film jsem viděla jen jednou a pamatuji si ho spíš mlhavě, dokonale šíleného Jacka Nicholsona jsem v Jackovi Torrancovi viděla po celou dobu čtení a ráda si ho v nejbližších dnech znovu připomenu.

36 12.11.2023

Tak reálné a tak povědomé! Dědina od Dvořákové jako by z oka vypadla té, kterou znám z dětství já. Přestože ta moje není na Vysočině ale v severních Čechách, bylo tam všechno - typický slovník, vesnické zabíjačky, pohřby i klepy, malý krámek Jednoty uprostřed vsi, ženské v zástěrách a chlapi v montérkách i hledání nových koťat v seně. Dokonce i ten talířek na obálce je stejný jako ten po babičce. Za mě opravdu povedená nostalgie.

49 31.10.2023

(SPOILER) Opět čapkovsky chytré, nadčasové, zábavné a dobré, od předmluvy až po závěrečnou oponu. Opět zajímavé téma a krásný jazyk. Čapka jsem si zamilovala teprve nedávno a jsem ráda, že mám z jeho díla ještě tolik k objevování. Až teď mě ale napadá, kolik by toho mohlo být, kdyby místo jemu určených 48 let žil právě on tři století...?

31 21.10.2023

Nerada srovnávám jednotlivé knížky od jednoho autora, ale teď mi to nedá. Je to asi tím, že Zemi jsem dočítala před pár týdny a nadchla mě, dál i překvapením, že tentokrát bych rukopis autora vůbec nepoznala, a pak tím, že, zatímco Země na mě působila naprosto uvěřitelné a silně, u Dravce jsem cítila od začátku spíš rozpaky. Knížce nemůžu upřít čtivost a důležitost toto téma otevírat, ale všechny ty šťastné a nešťastné náhody mi prostě neseděly a postavy mi přišly poměrně ploché. Pokud se ale autor za ty čtyři roky od vydání Dravce (2018) po vydání Země (2022) o tolik posunul, už se moc těším na jeho další knížku.

21 21.10.2023

Merle představuje ústy fiktivní postavy Rudolfa Langa jedno z nejhrůznějších období v dějinách lidstva a jednoho z největších válečných zločinců Rudolfa Hösse. Naprosto věcný a přitom slohově naprosto dokonalý styl vyprávění věrohodně vystihl Langovu/Hössovu osobnost, velmi silně ovlivněnou výchovou, založenou na bezvyhradné poslušnosti. Nejděsivejší tak pro mě byly nejen dvě poslední kapitoly o budování a vedení koncentračniho tábora a z poválečného soudu, ale i úvodní kapitola z Rudolfova dětství, která dalši vývoj jeho osobnosti předurčila. A pravě vzhledem k jeho dětství s absencí lásky mi přišel málo uvěřitelný Langův téměř idylický vztah k jeho ženě a dětem a pochybuji, že to tak Höss opravdu měl. Každopádně jde o skvělé čtení, které mi navíc bylo místy povědomé. A, přestože Emanuel byl nesrovnatelně větší sympaťák než Rudolf a Malevil nesrovnatelně lepší místo k životu než Osvětim, při čtení jsem díky nezaměnitelnému Merleho stylu vyprávění jistou paralelu vnímala.

37 14.10.2023

Neskutečně krásný, hodně smutný a geniálně poskládaný příběh, který mě nutil přemýšlet a trénovat paměť od začátku až do konce. Přestože jsem s Leou, Mirabelkou, Vincem, Kurtem a Hermannem strávila jen dnešek, v myšlenkách se k nim budu vracet už asi napořád. Rozhodně jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla, která mi střídáním časových rovin i tématem připomínala moji srdcovku Zvuk slunečních hodin.

28 23.09.2023

Petra Dvořáková mě baví čím dál víc a její Zahrada mě dostala asi ze všech jejích knížek úplné nejvic! Ani ne tak příběhem, který byl podobně silný jako skvělé Vrány, jako krásným poetickým stylem vyprávění. Přestože šlo o hodně smutný příběh, Jarka jsem vnímala jako dobrého člověka, který se všemi svými démony bojuje, jak nejlépe umí. Pochopitelný byl ale i pohled druhé strany a i já jsem měla strach, co se může stát.
Každopádně vsechny barvy, zvuky a vůně Zahrady ve mně budou ještě dlouho doznívat.

53 17.09.2023

Moje třetí knížka od Agathy a první se slečnou Marplovou. Moc se mi libilo tohle nové paperbackové vydání, bavil mě libozvučný styl psaní i sympatický a důvtipný farář Leonard Clement v roli vypravěče. A tak díky za krásný dárek k narozeninám, Baru. :*

32 04.08.2023

Po delší době jsem se vrátila k Zdeňce Jordanové a jako vždy po dočtení její knížky mám pocit svobody. Ač nejde o literární skvost a styl vyprávěných příběhů je spíš jednoduchý, poselství knížky o poznávání souvislostí v našich životech pro jejích naplnění je hodně inspirující. A tak, hledejme souvislosti...

21 08.07.2023

Backmana miluju a, přestože tuhle knížku zdaleka nevnímám jako jeho masterpiece, libilo se mi, jak je osobní a milá. A navíc se mi se svojí žlutou obálkou hodila k 17. bodu letošní výzvy.

34 19.06.2023

Na veletrhu Svět knihy si už tradičně pořizuju i knížku z Knihovny Václava Havla a tentokrát jsem vybrala tenhle útlý výbor Havlovych prezidentskych projevů z let 1990 - 1995, který byl vydán u příležitosti 25. výročí zvolení Václava Havla prezidentem Československa. Původně jsem si chtěla "dávkovat" max. jeden projev denně, ale najednou jsem na konci a vím, že se ke knížce budu určitě ráda vracet. Kromě předmluvy pana Palouše a předposledního projevu z Filadelfie, kterým jsem bohužel moc nerozuměla, jsem si čtení užila a oceňovala konkrétně:
- odzbrojujici upřímnost z "kafkovského" projevu na Hebrejské univerzitě,
- pojmenování středoevropského druhu strachu z projevu z hudebních slavností v Salzburgu,
- úvahy o individuální a kolektivní nenávisti z projevu na Konferenci o nenávisti v Oslu,
- zpytování svědomí ohledně využívání výhod politické moci a s tím související výstižný titul knihy "Sám sobě podezřelý" z přebírání Sonningovy ceny v Kodani,
- apel na politickou morálku a slušnost z přebírání čestného doktorátu na Newyorské univerzitě,
- zvažování rozporuplné role intelektuálů v hroutících se totalitních systémech postkomunistických zemí a jejich vliv na národni i světovou politiku z projevu z Tokia
- úvahy o naději a "zázraku bytí", který nás přesahuje a který nás může i přes vsechny odlišnosti v globálním světě spojovat, z konference Budoucnost naděje v Hirošimě
Knížku krásně uzavírá osobitý doslov pana Žantovského a poznámka editorky, paní Freimanové, která vysvětluje, proč do knihy vybrala z celkem 230 Havlových prezidentsjych projevů právě těchto osm.

23 15.05.2023

Nejdřív jsem viděla spolu se synem asi před rokem film a teď jsem se dostala i k jeho knižní předloze. A, přestože se ze mě ani po shlédnutí filmu ani po přečtení knížky nestal skalní fanoušek Klubu rváčů a stejně jako jeho překladatel Richard Podaný jsem zásadně proti zbytečnému ničení věcí a ještě víc proti násilí, asi jsem pochopila, co na tomto fenoménu ostatní mají. Pomohl mi v tom jak chlapský pohled syna, tak autorův skvělý epilog a znovupřečteni šesté kapitoly, původní povídky, ze které Palahniuk pro svůj kultovní román vycházel, tak i výborný doslov překladaele.
A tak, respektujíc pravidlo číslo jedna a pravidlo číslo dvě, už končím.

37 14.05.2023

Tuhle knížku jsem si dneska v knihovně půjčila vlastně omylem, když jsem si šla pro poslední Tokarczukovou, ale místo Vnímavého vypravěče požádala o Ztracenou duši. Nakonec jsem si tak odnesla obě a nelituju. Tahle jednohubka je nádherná graficky a nese hezké a jednoduché poselství, že je dobré občas zpomalit, abychom se měli šanci vrátit k sobě samým.

32 10.05.2023

Zvláštní silný příběh, kde se první 3/4 jen velmi pozvolna odhalují životy dvou hlavních ženských postav a otvírají se jejich staré rány, aby se v posledni čtvrtině vše rozjelo na plné obrátky. Zajímavé bylo, že i na mě příběh občas působil, jako bych se vracela v čase. Na druhou stranu mi ale některé momenty přišly bohužel málo uvěřitelné.

30 08.05.2023

Poezii nečtu moc často, ale o to víc si ji pak užívám, tak jako teď už poněkolikáté Máchův Máj. A tak opět díky za krásné verše, Karle Hynku, a zase někdy na shledanou, Hynku, Viléme, Jarmilo!

49 07.05.2023