puczmeloun komentáře u knih

Tři hvězdičky jako u prvního dílu, ale o dost slabší. Krve (a mnoha dalších nejen tělesných tekutin) je tu o dost víc, stejně jako soubojů, kvalitního černého humoru je ale méně (ten byl hlavním plusem prvního dílu), stejně jako logiky a napětí (to velké množství různých deus ex machina bylo překvapivé i na mě...). Je to prostě čistokrevná dopředu jasně směřující bojovka, kde se jako by mimochodem odhalují velká tajemství a důležité změny (třeba uzdravení "jedné z hlavních postav" je zmíněno jen tak mimochodem, přitom to v první půli znamená docela důležitou věc...) můžou mezi množstvím autorových/hrdinových vnitřních monologů (tedy dialogů) zapadnout. Jako bavilo mě to, ale dál už se do Kulhánka asi pouštět nebudu...

1 23.06.2023

Je to děsná blbina, ale na konci děsně zábavná :) Ale popořadě... Knížka je totiž zvláštní nevyrovnaná směs několika částí, propojených dopředu směřujícím příběhem hlavního hrdiny (dosti přímočarým - hrdina i příběh). Už od začátku teče (nejen) krev, následuje chvíle podivuhodného bezčasí, pokračuje od začátku prakticky oddělený příběh, kde se dlouho čeká na onen čin a ten pak nastane. Poslední třetina je pak asi nejzábavnější, konce se ale prakticky (bohužel) nedočkáme. Přesto čtení hodně baví a nejvíc autorův povedený černý humor :) I díky němu se vrhnu na pokračování a budu doufat, že příběh opravdu dojde do konce...

1 23.06.2023

Paráda. A to jak v roce 2016, kdy pro mě kniha znamenala nečekaný a velmi příjemný návrat do světa Harryho Pottera, tak v roce 2020, kdy jsem si ji jako jednohubku přidal po znovupřečtení základní série. Kdysi pro mě byly první stránky nutným zlem, všechna ta nová jména, úplně jiné tempo a styl, ale jak se člověk zakousne, už ho to nepustí. Zároveň musím uznat, že jako osmý díl čtený bezprostředně po sedmém to funguje ještě lépe. Nová dobrodružství, přímé odkazy a návaznosti na knihy dřívější, příjemně překvapivé zvraty, vše hezky svižné (miluju vynechávání nepodstatného, zde tedy střídání roků) a zároveň plné dramat a emocí, jak je na to správné divadlo potřeba.

Ano, některé věci jsou podivné a chápu ty, kteří tvrdí, že si knížka doopravdy těch pět hvězd nezaslouží, já jsem ale nadmíru spokojen. V roce 2016 jsem se na nového Harryho Pottera těšil, byl jsem připraven na něco slabšího - jde vlastně jen o scénář - ale tempo mi učarovalo. O tři roky později jsem byl znovu učarován a ještě o to víc potěšen, že tomu tento styl opravdu může slušet.

...a stejně jako před třemi roky jsem stále opravdu zvědavý na to, jak Prokleté dítě vypadá na jevišti. U nás se asi nikdy hrát nebude, ale třeba jednou vyjde návštěva v Londýně, nebo se záznam dostane do televize. Už jen ta magie, střídání scén a času. Musí to být nezapomenutelný zážitek.

6 23.06.2023

Zajímavá kniha ze dvou pohledů. Nejen, že příběh sám o sobě je dosti silný - i když pro něj jsem knihu nečetl - ale představení historie Afghánistánu, jeho vývoje, ovládnutí Tálibánem (víte, že Tálibán znamená Studenti?) a vůbec kultura jím poničená, je rozhodně důvod, proč si knihu přečíst. A mimochodem hanba Šoráví!

A na konec jen citace, která mi shrnuje část toho, co kniha čtenáři dá: "Vzpomněl jsem si, co mi říkal bábá kdysi před lety: Čurej na vousy těch pokryteckých opičáků. Nedělají nic, jen se probírají růžencem a odříkávají slova z knihy psané v řeči, které ani nerozumějí. Bože smiluj se nad námi, kdyby jim Afghánistán padl někdy do rukou."

5 23.06.2023

(SPOILER) Ano, kniha je nedokončená a sama by si zasloužila tři hvězdičky. Jenže, my všichni fanoušci víme, proč byla nedokončená a nakolik si musíme užívat vůbec faktu, že je. Jasně, někdy scény divně skáčou, nejsou dotažené, některé postavy, jako by neměly prostor, děj se rozběhne až někde za polovinou a konec je jen na pár stránkách.

ALE některé dotažené kapitoly a hlavní scény (a že je opravdu jde lehce poznat), jsou prostě skvělé a za ty já přidávám onu čtvrtou hvězdičku. Ten, kdo čte Zeměplochu tak jako já mnoho let, prostě u jisté scény musel prožívat skoro až osobní ztrátu...

...a to, že SPOILER byla původně plánována jako znovuSPOILER čarodějky SPOILER, je super. Já si prostě zpětně představuju, že tahle linka byla dodělaná a usmívám se. Nu ať je Terrymu pokec se Smrťem lehký... Bylo to skvělých mnoho let...

...a kompletní Zeměplocha přečtena. Víc už jí nikdy nebude :(

6 23.06.2023

Rád, moc rád bych dal 4 hvězdy, ale nejde to. Rád bych našel v knize to, co tam není, ale prostě to není ono. Všichni, co milujeme Zeměplochu a Pratchetta víme, proč je kniha taková, jaká je. I proto na Pratchetta nikdy nezapomenu - i když věděl, stejně nepřestal psát a pokračoval v tom, co mu šlo nejlépe. Rozesmívat nás všechny. To se mu i přes nedostatky této knihy povedlo a já jsem za to rád. Děkuji moc :)

Mnoho lidí píše, že se jim nelíbil začátek - že je pomalý a rozvleklý. No ale takový je Prachett vždy - pomalé a nenápadné konce, stejně jako začátky. Proto já začátek žral, usmíval se, užíval si toho, že v ruce držím další novou Zeměplochu. Problém však nastal, když se kniha nikam dál neposunula. Pořád malé skoky, spousta oddělených historek, ale žádný "velký příběh". A tak to bylo pořád a pořád a pořád až jsme došli na konec. Ano, některé odkazy, které mi přišli "podivné", či naopak "nápadně skrývané", se nakonec vysvětlily - v tom je Pratchett pořád borec - ale mnoho malých etud dohromady velký příběh nedalo. Děj byl tlačen, než že by se vyvíjel. Za mě bych navíc zdůraznil ne-eliánovitost Elánia a strašné tlačení na pilu u zdůrazňování oné "trpasličí fundamentálnosti" a naopak "skřetí integrace". Pratchett vždy zdůrazňoval problémy našeho světa jeho vlastním způsobem - to je na Zeměploše to skvělé - zde to již však bylo až nezeměplošské.

Každopádně knihu jsem přečetl a jsem za to více než rád. Zvláště, když po "páře" zbývá už jen poslední díl s Toničkou Bolavou :(

5 23.06.2023

Po shlédnutí stejnojmenného filmu (a následně i dílu známého seriálu s Davidem Suchetem - bavil mě víc) mi to nedalo a chtěl jsem si pročíst i originál. Těch "ALE" totiž bylo ve filmu víc než dost a zajímalo mě, jak se s tím vypořádává originál (co všechno film změnil, ubral nebo přidal). A musím říct, že víc než dobře. Má to skvělou atmosféru té doby, Poirot je prostě skvělý (takový, jakého ho znám z už zmíněného seriálu) a celé to má rychlý spád. I když je pravda, že když už jednou člověk zná pointu, nikdy to nebude tak dobré jako na poprvé. Na druhou stranu mi některé kousky skládačky zapadly hned na první dobrou "při prvních výsleších", protože už jsem jako čtenář očekával, kde je skrytá pravda.

9 23.06.2023

Tohle prostě nemůže napsat spisovatel - jedině spisovatelka. Je to jiné - a i když hodně drsné - pokládá autorka důraz na v tomto žánru nezvyklé věci. Jasně, v některých pasážích se pak člověk může cítit nemístně (a u audiobooku, kdy se nedá "myšlenkově přeskakovat" je to ještě důraznější, než u psaného textu), ale i tím je ve výsledku tato kniha zajímavá. Odkazuji především na pocitové a vztahové pasáže.

Pokud jde o samotný děj, mám za sebou už tři zpracování (kniha, film, audiokniha...), takže žádné překvapení v těch nejdůležitějších zvratech, ale stále se mi líbí onen styl a nápaditost. Navíc hlas vypravěčky - v tomto případě Terezy Bebarové - ke knize opravdu sedne...

3 23.06.2023

Když jsem knihu (a její pokračování) četl před léty poprvé, užíval jsem si ji jako doplněk ke stejnojmennému seriálu, hledal jsem rozdíly od adaptace i vynechané podrobnosti, později také pocit, že něco už vím dopředu před televizními diváky. Teď, když jsem se ke Hrám o trůny dostal podruhé, ztrácí už onen moment "překvapení" a "novosti" (jak rychle se může zvrtnout život hlavních postav, žádná to nemá se smrtí a životem dané navždy). Už mě nehnala otázka - jak to bude dál. V podobných žánrových knihách mě alespoň zajímá větší důraz na detektivní část, minimálně v prvním díle je vše v podstatě přímočaré. Zároveň jsem nedokázal najít skryté odkazy či nějaké neodhalené novinky, které mám tak rád např. v Pratchettovi.

Dříve také nebylo vždy úplně jasné, jaké sny, blouznění a vzpomínky odkazují na budoucnost, na minulé knihy apod. Teď, když jsem na to dával pozor, se přikláním spíše k tomu, že jde prostě o lineární příběh s naivním přístupem. Vždy jsem doufal, že se dozvíme víc o tom, proč se tak divně mění roční období (jak vypadá planetární soustava tohoto světa, že jsou zimy a léta tolik nepravidelné - vzpomínám na geniální Problém tří těles), jak je to s magií a různými náboženstvími, proč některé fungují více a některé vůbec? V seriálu jsme se žádného vysvětlení nedočkali, jsem zvědav na Martina... To už ale od prvního dílu odbíhám opravdu daleko...

Oceňoval jsem také vyprávění doplňované z různých perspektiv, pamatoval jsem si jejich vzájemné překrývání, ve Hrách o trůny ho ale mnoho není. Co naopak z atmosféry knihy úplně čiší, je to, jak moc rád by George R. R. Martin ve svém vlastním světě žil. Všechny ty společenské zvyky, čest, intriky, rody a jejich vazalství. Důraz na bohy a konzervativní řád, předurčené místo každého a jasně dané role. Jenže míst, kde bych se tím opravdu bavil, mnoho nebylo - vyzdvihnout ale musím např. vyjednávání lady Catelyn s Walderem Freyem a postavy Tyriona i Varyse, které se ve světě pohybují neomylně jako ryby (ne ty Černé :) ve vodě. Také už jsem si nepamatoval, že do textu Martin vkládal tolik krátkých, ale natolik - obzvláště v audioverzi - výrazných "prasárniček" (kterým následně bylo na HBO dáno více prostoru). Všemu tomu klasickému přístupu dává důraz zvolený jazyk - tolik přechodníků už jsem dlouho neslyšel... A pojetí textu dobře odpovídá také konzervativní zpracování audioknihy (čtená Františkem Dočkalem), dokonce sem tam doslova "šustí papírem", jako by šlo o četbu nějakého kronikáře :)

6 23.06.2023

(SPOILER) Rozhodně zatím nejdéle čtený díl série. Dostali jsme se totiž někam do půlky a dál to několik měsíců nešlo. A ne, není to (jenom) počtem stránek. Celý začátek je opravdu velmi natahovaný*, tím hlavním důvodem je ale podivuhodný děj a ne zrovna sympatické postavy. Ty jsou totiž buď hodně otravné nebo odporné a k tomu ještě svojí vlastní parodií - když už jsou zlé, tak jsou prostě čistým zlem a nemají žádné jiné vlastnosti. Často se v této knize stává, že navíc nedokážou úplně logicky přemýšlet, nevyužívají možnosti kouzel představené v minulých i tomto díle a samotná hlavní zápletka, slabší a tolik nedržící pohromadě jako v předchozích knihách, tak získává během času hned několik smutných "ale".

Mimochodem, samotný Harry Potter tady neslouží jako klasická hlavní postava, už jen kvůli své časté nesympatičnosti a přehnané pubertální otravnosti, ale jako katalyzátor dění, okolo kterého se vše děje (nikoli kvůli/díky němu), a ukázka mnoha chyb dějem proplouvajících postav mladých i starých.

Celou knihu pak zachraňuje mistrovské pero Rowlingové (a očividně překladatele Pavla Medka), kdy se text už v dobře zalidněném fantasy světě dobře čte (a následně poslouchá...). Když jsme si po jisté pauze začali Fénixův řád pouštět jako audioknihu, z úst "čtoucího dědečka" už to zase celkem šlo... Navíc, poslední kapitoly jsou výrazně svižnější, výživnější i živější a knize přinesou mnohá vysvětlení. Ano, děj X (SPOILER: např. dost podivné vyšetřování Harryho obrany proti mozkomorům) se zdá na začátku opravdu nesmyslný, když ho ale prosazuje postava Y (SPOILER: Umbridgeová mozkomory přivolala a následně sama seděla ve vyšetřovací porotě), dává ke konci jistý smysl Z (SPOILER: logicky pak Umbridgeová nehledá jak problém vyřešit, ale spíše jak dosáhnout svých cílů, i když pak ona sama a celé Ministerstvo kouzel vypadá zmateně a hloupě).

* V tomto je lepší film, který podle knihy vznikl. Vybírá totiž jasné, zapamatovatelné a děj posunující pasáže. I postava Harryho je už od samého začátku zvýrazněna jako onen katalyzátor dění, než nějaký hrdina. Chlapec, který přežil a teď často nestíhá, co se to kolem něj děje. A když už se sám k něčemu rozhodne, jsou to zmatené a pubertálními emocemi přesycené kroky.

4 23.06.2023

Další krásné a propracované ilustrované vydání, čtivý děj, vtipné i drsné pasáže a svět fantazie mého dětství, který mě opravdu baví i teď. Jen mě trochu zlobí ony nelogičnosti, které stejně jako v Kameni mudrců ubírají na dokonalosti. Ano, jde o pohádku a chápu, že jde o zkratky, které autorka používá, aby děj ubíhal, kam má. Přesto se člověk někdy až chytá za hlavu, co to ti (nejen hlavní) hrdinové dělají (resp. proč to nedělají).

2 23.06.2023

Ticho před bouří, jejíž první blesky přicházejí s posledními kapitolami. Nějaké zdánlivé nelogičnosti v sobě Princ dvojí krve skrývá (viz např. hutnější internetová debata o ne/používání Felix Felicis), ale po dvou spíše otravnějších dílech tady máme znova knihu o Harry Potterovi plnou fantazie a osudových zvratů, kterou je radost číst a poslouchat. Tedy krom přemíry zmínek o "muckání" :)

5 23.06.2023

Zatím nejméně povedený díl. Přišlo mi to natahované a plné otravných situací*. Hlavní nápad - ohnivý pohár a s ním spojený turnaj tří škol - je dobrý, ale je ho tam strašně málo a táhne jen malé části knihy. Mimo to se totiž řeší milion podružností - "otročení" skřítků**, puberta všech nebo otravná Holoubková***. Konec knihy je pak jako u předchozích dílů velmi silný, s rychlým spádem a pointou. Jak se opravdu začne něco dít, Rowling ví jak a co psát. Být kniha kratší a věnovat se hlavnímu tématu, rozhodně je mnohem lepší.

* Harry se chová jako hlupák nejen s "vejcem", trampoty se schodem, ples...
** Opravdu divně napsané. Pratchett téma v knize Pod Parou pojímá mnohem líp - a to je přitom jeho horší kniha. Nemluvě o tom, že tady je celé téma skoro zbytečně, protože nikam nedojde a odejde do ztracena, kde se k němu už autorka nevrací.
*** Takovou novinářku by každý editor vyhodil. Tedy pokud není Denní věštec nějaký kouzelnický bulvár. Spíš se obávám, že autorku tehdy musel "honit bulvár", tak se z toho holt musela vypsat.

4 23.06.2023

Zakončení série, jak má být. Je to jiné než předchozí knihy, více se to věnuje budování celého světa a mnohem méně Bradavicím. Konečné propojení všech dřívějších náznaku a dějů je velmi uspokojivé a čtivé, což zároveň s větší temností děje a všudypřítomnou smrtí dělá z Relikvií citelně dospělejší knihu. A to i přes Harryho přetrvávající občasnou nesnesitelnost.

...a ano, závěrečná kapitola je už svým způsobem "legendární", ale to už k tomu patří :)

7 23.06.2023

Po slabší Tajemné komnatě je Vězeň z Azkabanu znovu velmi silným pokračováním Harryho Pottera. Když pominu už dříve chválené skvělé ilustrace (a vlastně celé zpracování knihy) od Jima Kaye, je i samotný příběh propracovanější, má silnější zakončení a nejsou v něm takové nelogické podivnosti. A navíc nás bavily i zdejší nápady, dramatické zpracování některých kapitol a i téma, které, i když je s Vy-víte-kým stále spojeno, směřuje spíš k samostatnému příběhu. Malý oddych od plánů Vy-víte-koho není vůbec špatný. Každopádně velmi povedené...

3 23.06.2023

Krása. Ty obrázky, ty vzpomínky. A až mě po dlouhých letech od prvního přečtení překvapuje, jak je tahle pohádka od začátku vtipná a zároveň drsná. Ano, pořád beru to, že je to kniha pro menší čtenáře a v některých momentech bych měl poznámky k ději a jeho menším nelogičnostem, představivost autorky a celý kouzelnický svět mě ale dokáže natolik vtáhnout (ano, pořád...), že nekriticky zařazuji do poličky doporučovaných a vrhám se do druhého dílu...

6 23.06.2023

Stručné, přitom velmi výstižné. Hry Karla Čapka mám opravdu rád, protože svou koncentrovanou formou míří přímo na střed. Nezdržují se "zbytečnostmi" a přitom i tak hluboké téma, jako je cena ne/smrtelnosti, dokáží v pár dějstvích vytěžit na dřeň. A to zábavně i vážně současně.

Zároveň jsem rád, že jsem si o knize nezjišťoval hlubší podrobnosti, než člověk zná z hodin češtiny (tedy ono téma délky života), takže pro mě mohl být děj větším překvapením. Ano, neskrývají se tam nějaké zásadní neočekávané zvraty, ale i tak si z toho člověk může udělat menší detektivku.

8 21.06.2023

Po přečtení knihy Valerian: The Complete Collection (inspirován znovushlédnutím filmu na stejný námět) jsem si musel vzpomenout na jednu z knih mého dětství, která stále přetrvává v knihovně. Velkou knihu komiksů, ke které jsem se dostal skrze četbu Ábíčka :) A tak jsem začal po večerech znovu číst...

Je pravda, že některé části jsou velmi slabé - jak zmateným dějem plným jmen a nesmyslných zvratů, tak nepěknou kresbou (viz např. marsovské příběhy) - ale za Galaxii a Vzpouru mozků to určitě stojí (a právě ty mi nejvíc připomínají zmíněného Valeriana). Skvěle vystavěné příběhy. Stejně jako Druhá výprava nebo Malí bohové.

Jsem rád, že jsem se ke knize po tak dlouhé době zase vrátil...

3 21.06.2023

Neuvěřitelné, jak to pořád funguje. A ano, přiznávám, i na mě. Přitom nejsem cílová skupina...

Když totiž pominu všechny části, které vyloženě necílí na moje čtenářské zaměření, rozhodně rozumím tomu, že i po více než 200 letech od vydání je kniha stále oblíbená a čtená. Mění se totiž svět, technologie nebo zvyky, ale lidi, ti se prostě mění jen minimálně. A i když zrovna nejste obyvatelem rodinného sídla se sluhy, nějakou část rodiny nebo přátel prostě v textu pozná každý. Nemluvě o ústředním příběhu, který dokáže zasáhnout i takového balvana, jako jsem já :) A to jsem si myslel, že onen známý film s Keirou Knightley je dílo vycizelované i na jiné publikum. Nikoli. I knihu jsem si tak svým způsobem užil, dodává tomu celému zajímavou plasticitu. Včetně zábavných rozhovorů mezi rodiči hlavních ženských postav.

A tedy lady Catherine, jako by vypadla z Kerska. Máte štěstí, že jdu zrovna kolem...

A tohle je s pidižvem naše aktuálně nejoblíbenější knížka vláčkově-technická. Moc hezké ilustrace, spousta zajímavých informací a průřez historií železnice od počátků až k hyperloopu. Pár stránek je zatím vizuálně zaměnitelných, tak jsem zvědav, jak se ze strany menšího ze čtenářů postupně změní vnímání. Určitě to totiž není naposled, co ji budu otevírat...

...stejně jako u knížky Kdo roste v lese (Kateryna Michalicyna) totiž platí, že kdybych si počítal všechna přečtení dohromady, tak s žádnou roční výzvou na množství přečtených knih nemám problém :)

2 21.06.2023