puczmeloun komentáře u knih

Jak propojit tajemství starého domu, pavoučka, dobrodružství (Tarzan, nebo zloděj...) a osvobození "uvězněné" kukačky. :) Navíc je v knize spousta drobných detailů – červotoči, světlo od světlušky, vymazlené ilustrace i s citoslovci a očividně původně 3D prvky... Už teď se s malým čtenářem těšíme na další Čendova dobrodružství...

3 18.08.2023

Původně jsem měl přečíst jen půl knihy pro jeden z povinných předmětů na univerzitě, ale kniha je tak zajímavá, že prostě nešlo přestat (první půlka je v jiné knize navíc doplněna komentáři jiných čínských mistrů a příklady z čínské historie, což všemu dodávalo další rozměr*). Zvláště proto, že je dosti krátká, srozumitelná a ve své podstatě velmi čtivá. Navíc je v ní obsažena moudrost používaná dlouhá staletí/tisíciletí a některé z věcí jsou v současných doktrínách či strategiích doteď. Nebo je tam jistá inspirace poznat.

Každopádně:
Ó mistrná vynalézavosti -
úlisná obezřelosti!
Ničeho nezačneš činit
aniž bys dříve nevyužil zvědů

* Sun Tzu: The Art of War. In Mahnken, T. G.; Maiolo, J. A. (eds.): Strategic Studies: A Reader. Routledge, London, New York 2008, s. 53-81.

3 18.08.2023

Čteno na doporučení, dočteno spíše "na sílu" a do dalších dílů se vrhat nebudu. Je to čisté fantasy, ale bez jakéhokoli překvapení. Když už přijde něco zajímavého, skryje se to do pozadí. Hlavní hrdince vše vychází, společenský systém je nekriticky přijímán, sebe/vraždy ze cti, otroctví, různé typy feudalismu, ale vše s japonským nádechem, kterému bohužel nerozumím - stejně jako používání tamních (nebo jen inspirovaných?) názvů zvířat, rostlin...

Shrnutí? Hry o trůny (zde nazývány jako Hry rady), bez žádného překvapení a s japonským nádechem a zajímavou rasou obřích mravenců (?), kteří však jak se rychle objeví, tak zmizí...

1 18.08.2023

Večerní jednohubka. Začátek pěkně pomalý, ale pak se to rozjede a už nás to nepustilo. Tím, že jsme měli knihu z druhé ruky, nás bavilo (a nemrzelo jinak samoúčelné s cílem větších prodejů) opravdové vystřihování, trhání a placení mincemi apod. Šifry nebyly nějak přehnaně těžké a dvě nesrovnalosti (dějové či šifrovací) jsme si dle všeho způsobili nepozorným čtením. Snad jen ten děj tedy mohl být trochu hutnější. Na to, že v knize byla mapa a množství předmětů, to bylo celé honem honem. Jasně, čas běžel a museli jsme zabránit katastrofě, ale často to bylo tak, že než člověk přečetl úvodní text k nové záhadě, už rovnou použil právě získaný předmět. Rozumím však tomu, že jde o hru pro mladší hráče. A k tomu i soundtrack na míru :) Bavilo, kniha splnila, co slibovala...

1 17.08.2023

Třetí a zároveň pravděpodobně také poslední mnou přečtený Vian. Začal jsem zajímavou Pěnou, prošel skrz podivuhodnou Motolici a skončil Srdcerváčem.

Kniha je to bezpochyby zajímavá, obsahuje mnoho podivuhodných, a jak je u Viana známé, také absurdních a paradoxních částí - potud dobré. Jenže hlavní děj se podivuhodně motá, tu odkáže na jeden motiv, tu vytáhne druhý, ale na konci žádný pořádně nerozvede a nedokončí. Proč? Jak? Co? To jsou normální otázky, které si člověk během čtení klade. Ano, u Viana je asi nutné je trošku ignorovat, ale v Srdcerváči jsou ignorovány prakticky úplně. Někde jsem se pobavil, ale celkový dojem je slabší. Alespoň že konec zase (jako u Motolice) někam tnul...

2 17.08.2023

Krásná to knižní podivnost. Akce, tajemství, zajímavé nápady, odkazy na realitu (dívám se tvým směrem tunguzská události), všudypřítomné využití fotografií v knižní verzi (snad dokonce i originálních historických) a dobré namluvení ve verzi audioknihy (pěkně graduje nejen dějem, ale i hlasem). A vůbec povedená atmosféra i "vesmír" knihy. I napodruhé motivuje k pokračování v dalších dílech...

Poprvé čteno v roce 2016, a to na základě nadšení z tehdy nového filmu, který knihu zpracovával značně po svém (co taky čekat od Burtona). Začátek byl až překvapivě stejný, i když kniha je logicky detailnější, popisnější a dovysvětlující, poté už se to začínalo viditelně lišit. Film šel dál svým super burtonovským šíleným stylem, zatímco kniha byla spíše normálnější, jak jen to s podivnými dětmi jde.

5 29.07.2023

CITACE: "Kolektivní vědomí má ale obvykle krátkou paměť. Jsme vrtkavé pošetilé bytosti s výjimečným darem ničit samy sebe."

...válka, vojenská a lidská dilemata, dystopie a vývoj lidstva pohledem spisovatelky. A ona zmíněná válka (spolu s přímou "hladovo-herní" akcí), která je v celé knize jen málo, slouží jako pozadí rozhodování o tom, kdy je možné obětovat lidské životy, jak vybírat mezi dvěma špatnými možnostmi, jak osobní cíle ustupují obecnému "blahu", jak jednotlivé osobnosti rozhodují v celkovém dění posouvané mnoha nebo jaké detaily rozhodují posun dějin. Celý příběh sice přímo navazuje na předchozí dva díly, ještě víc než předtím je to ale celé možné brát jako metafora toho, jak šílené lidstvo může být. Ona "individuální" dystopie hladových her a skupinová čtvrtoher se tady mění v chaos občanské války a řadu hutného psychologického pesimismu. A i optimističtěji laděné zakončení se mu nevyhýbá...

3 29.07.2023

Mírně slabší než první díl (hlavně kvůli delšímu mírně se táhnoucímu začátku), o trochu více ženského spisovatelského elementu (vztahy, móda, pocity...), ale znova drsná jízda až do konce. A to zvláště v posledních kapitolách, kdy už se děj prakticky nezastavil.

6 29.07.2023

Velká nálož informací pro každého Pratchettova fanouška. Já sám jsem jeho dlouholetým čtenářem, velká část mé knihovny obsahuje kousky právě od něj, včetně mé úplně nejoblíbenější knihy. Nějaké drobky ze života jsem tak už různě pochytil dříve, ale nijak do hloubky jsem se nepouštěl. Tuto knihu tak oceňuji jako plastický obraz člověka, včetně jeho neřestí není to takový kouzelný dědeček, do kterého se stylizoval, ale pěkně ostrý kritik, který uměl bolestivě seknout jazykem i pro mě neznámých části života, včetně jeho chovatelských a pěstebních zálib, bastlířství nebo praktického zájmu o všechna možná i nemožná témata (což se pravda v knihách hutně projevuje). Poslední kapitoly jsou pak opravdu velký doják, hlavně pro fanouška, jako jsem já, a nabízí velmi zajímavý pohled do zákulisí. Škoda, že to muselo být.

Pro mě extrémně zajímavá součást knihy je nahlédnutí do Terryho kuchyně jak jeho texty vznikaly. Od všelikerých nápadů a jejich zásobníku po onen "aha moment", kdy se vše spojí v uspokojivém závěru. V nejlepším slova smyslu rutina poctivé práce každý den napsání určeného počtu slov, opakované přepisování a hledání chyb i s editory a redaktory, přibývající vylepšení apod. živená nekončícím přívalem inspirace.

Za všechnu tu práci na životopisu Robovi určitě patří velké díky. K dokonalosti chybí jen drobnosti, jako třeba to, že očividné vtípky někdy úplně nevyznívají. Nu, Terry to i přes všechna ta léta s ním není, ale snaha je :) A pak to taky v některých částech knihy vypadá, že nechtěl nechat žádnou informaci nepoužitou a dostává se do úrovně detailu, která spíše řeší nějakou související událost/osobu, než samotného Pratchetta. Nebo je doslova vyčerpávající, jako kapitola o podepisování knih v různých koutech Británie (světa).

Pokud jde o českou verzi knihy, je to velmi dobře řemeslně zpracovaný kousek. Od překladu a korektury po interpreta audioverze, kdy lepšího snad ani najít nešlo. Je jen škoda, že vzhledem ke jménu knihy a jisté snaze právě poznámky pod čarou zdůrazňovat, jsou v audioverzi čteny v kontextu a nijak nezvýrazněny. (I když, jak to udělat tak, aby to bylo přirozené?) A sem tam jsem se taky přistihl u toho, že přemýšlím nad nějakým nepřeloženým jménem nebo kontextem, vyloženě směřovaným na britské čtenáře a těm českým nevysvětlen, bylo jich však jen pár.

...mimochodem, jak je možné, že s tou Terryho superkritičností prošlo v televizi něco takového, jako byl seriál Hlídka? Nechápu osobně, a to ani nositele jeho práv.

7 27.07.2023

Oproti první knize prakticky nemusím měnit hodnocení. Velice drsná až hororová fantazie a množství nápadů, tentokrát i těch grafických (toto "udržování čtenáře v pozornosti" já opravdu můžu). Zlepšila se kresba a ubylo propojení mimo Sandmana. A ještě více jsou vidět povedené hrátky jednotlivých sešitů v rámci příběhu celé knihy. A, jak jen to jde u nenormálního Sandmana říct, je Gaiman trochu více nohama na zemi, než zfilmovaná adaptace.

3 25.07.2023

Spousty fantazie, i té dost drsné, zajímavých nápadů i překvapení. Na druhou stranu kresba odpovídající svému stáří (moc tuhle "klasickou" supráckou formu nemusím) a sem tam (nadbytečná) snaha o zapadnutí do širšího supráckého universa. Líbí se mi, že si to někdy hraje "jen" na ploše jednoho sešitu, přitom to v celé knížce drží jedno prolínající se téma, které je úspěšně zakončeno. A oproti seriálové verzi to nabízí i něco navíc (nejen v detailech, ale také celých dějích).

4 25.07.2023

Krásné vyplnění námořní slepoty, resp. doplnění kontextu k důležitým částem (nejen) moderní historie člověka i z jiného pohledu*. Každý v Česku školou povinný např. slyšel o bitvách u Trafalgaru nebo Jutska, ale tady poprvé čtu o jejich komplexním zasazení do celé situace. Co jim předcházelo, jaký měly vliv... A k tomu zdůrazňování síly zásobování (v první a druhé světové válce především přes oceán, obzvlášť u Ruska, které na ní bylo závislé a dnes dělá, že nic), spousta zajímavostí napříč historií (pro mě především existence lodí pokladů Čeng Chea) i shrnutí předávání námořního žezla mezi mocnostmi (a krásně jednoduché znázornění tohoto faktu na obálce).

Velmi oceňuji grafické zpracování knihy. Modrá tomu opravdu sluší, má to styl a elegantní jednoduchost, velmi dobře se podařilo využít tento styl na kontextuální poznámky, mapy či doplnění. Škoda, že sem tam utekla nějaká poznámka/citace dolů pod text, být to taky sjednocené jako zbytek knížky, bylo by to úplně dokonalé.

*Jak to ostatně v tomto oboru společenských věd chodí. Jinak vám proměny mezinárodního řádu popíší různí teoretici mezinárodních vztahů (realismus x liberalismus x...), odborníci zaměření na mezinárodní obchod, strategická studia či vojenství nebo geopolitici.

4 19.07.2023

Čekal jsem spoustu zajímavých historek a dostal velmi dobrou motivaci k tomu se zase něco přiučit ohledně první pomoci. A i na ty historky došlo...

Téma je zábavně a poutavě podáno, jednotlivé typy případů, se kterými se záchranáři setkávají, doplňují jak příklady z praxe (a to i skrze rozhovory s konkrétními odborníky), tak zjednodušené rady pro čtenáře. Jen škoda, že neexistuje (nebo jsem jen špatně hledal?) nějaký shrnující leták, který by si zájemce vytiskl a přidal do peněženky. Když už si s tím autor dal takovou práci, je rada ohledně opakovaného čtení (či poslouchání v audioverzi) logická. V panice či stresové situaci je ale lepší jasný návod, než spoleh na vlastní nedobrou paměť. Nejlepší radou tak proto stejně zůstává nainstalování aplikace Záchranka, kde krom jiných výhod některé interaktivní návody jsou (Vít Samek má ale v knize schopnost věci zestručnit a zdůraznit tak, jak textaři v aplikaci ne).

3 19.07.2023

Vkročení do příběhu je skvělé. Atmosféra, alternativní fantasy realita, akce, drsnější humor... Piknik u cesty říznutý Zaklínačem (co mají Poláci s těmi konjunkcemi světů?), přitom nejde o nějakou kopírku, ale sebevědomý svět podivuhodných enkláv v centrech měst obývaných monstry. Země, kde funguje alchymie a magie (i zde jako bych viděl zaklínače a jejich znamení). To vše doplněné obdobím ruské nadvlády Polska na začátku 20. století, což je historický pohled v Česku málo dostupný. Natož v knize tohoto žánru.

Jenže... Postupně se začne ukazovat, že úvodní kapitoly jsou oproti zbytku knihy nadprůměrné. Atmosféry ubývá, děj skáče, větví se, šmodrchá a snaží se o intriky, ale moc mu to nejde. Jako by primární měly být samostatné (akční nebo pseudohistorické) scény nebo motivy, jejich logické a plynulé propojení (včetně některých motivací) a celkový děj z toho vychází až jako sekundární, cíl autora je jinde. Vše pak narazí v závěru, kdy kniha nemá vlastní uspokojivý konec, což je nešvar, který u knižních sérií fakt nemám rád. Ani mě to pak nemotivuje k pokračování.

6 14.07.2023

Bezčasí střídajících se roků, atmosféra všeobecného úpadku bez výrazných orientačních bodů. Pěna dní, která se postupně slévá v řeku rozkladu. Celostátní politika je od začátku dávkována jen velmi málo mezi příběhy lidí, které jsou hlavním obsahem knihy. Členové gangů, místní obyvatelé, opozice, doktor, pralesní vládce. Vše pod všudypřítomnýma očima galaktického vládce (dnes už Superkníra).

V knize je spousta detailů, které pro mě byly nové, i rozvedení a doplnění o Venezuele už známých informací. V hlavě mi utkvěly především zarůstající pilíře nedostavěné železnice, rozpadající se metro, do kterého teče, zbytečně drahé otáčení koně na vlajce (doleva samozřejmě), postihy voličů v referendu proti Chávezovi přímo na základě jmenných seznamů, společenská vrstva tzv. Los enchufados přisátá na nejvyšší vrstvy státu, inflace 10 000 000 procent, z Kuby "vypůjčená" (nejen) tajná policie...

Na druhou stranu knize ubírá body zdánlivě (?) nedořešený rámec. Třeba když se najednou ve 2/3 knihy objeví deníkové zápisky, které byly použity v samotném úvodu. A když se po všech těch lidských příbězích začíná řešit velká politika. Zmíní se tady volby, tu převrat, támhle referendum, ale jako bych už měl něco znát a vědět. Jako by to celé vycházelo z dřívějších novinových článků, které tehdy nevznikaly tak, aby na sebe vždy navazovaly.

...a pak to taky bylo tíživé čtení. Jako příběhy z totalitní Číny, Sovětského svazu, KLDR... Vždy mi na mysl jde, jak moc váš život ovlivní "jen" to, kde se narodíte a koho "dostanete" jako vládce. A zda má zrovna vaše země zdroje pro korupci (ropa ve Venezuele či Angole), nebo je strategicky důležitá pro nějakou světovou velmoc (KLDR, Sýrie)*. A neuděláte nic. Statisíce lidí, klidně miliony, nezmění nic. A nezbývá jiná cesta než exil...

*A jak dokáže udržení totality pomoci světová pandemie, stačí jen být označen za biologického teroristu a jste ve vězení.

2 07.07.2023

Krásně se to čte/poslouchá, děj plyne, postavy se střídají, objevuje se velké množství vtipných i hlubokých scének*, zásadních myšlenek a pak je najednou konec. A to konec dobrý, plný zajímavých zakončení a propojení. Oproti jiným zeměplochám jsem tady ale nedostal nějakou šťavnatou krizi. Něco nosnějšího než oslavu životnosti hudby (doprovázenou vší tou součástí tehdejší popkultury), co by všechny ty jednotlivé stránky (samy o sobě skvělé) ještě lépe propojilo. Možná je to ale jen tím, že do tohoto tématu nejsem tak zažraný. Hudbu mám rád, ale jako umění, nikoli ve smyslu showbyznysu - ve všech těch jménech a očividných narážkách se bohužel nevyznám (a že je tam toho samozřejmě spousta, hledejte na známém webu L-space). Pro mě tak jde o slabší Pratchettův kousek (ve srovnání s nezeměplošskými knížkami je ale stále velmi dobrá). A samozřejmě, ta hlavní pointa se "začátkem" a odkazující na jednu ze základních fyzikálních teorií je parádní, to zase jo.

...v audioverzi je to vše samozřejmě doplněné také skvěle padnoucím přednesem (nejen zeměplošského :) herce Jana Vondráčka a hudebními předěly na míru. Tak to má být :)

A mimochodem, jsem jediný, kdo Challamados doteď četl jako "Čalamados"? V originále jde o Llamedos, takže by mě zajímal názor pana Kantůrka i to, zda byla nad tématem při audioknižní adaptaci vedena nějaká debata.

* Speciálně narážím na stand-upy komické dvojky seržant Tračník a Noby Nóblhóch, kteří se vždy objeví, nadhodí nějakou "velmi důležitou" otázku a zase nenápadně zmizí...

3 07.07.2023

Pangalaktické problémy, několik ras mimozemšťanů, různorodé technologie, odboj, hrdinství... Přitom civilní, uvěřitelné, lidské. Jde o kluky, žádné supermany nebo Dušíny. Dobrodružství temné, někdy pravda opakovaným pojmenováním bezvýchodnosti situace až útrpné, ale nepřehánějící a nepřehrávající. Už jen samotný začátek knihy nás vrhá do jasně dané situace, která je pro lidstvo dlouhodobou velkou katastrofou, přitom i v ní si někteří dokáží najít své místo na slunci.

Kniha je sice určena pro mladší čtenáře (resp. posluchače), svými zvraty ale dokáže bavit i ty starší. Osobně se mi líbil ten poslední, osudově-vesmírný, který svou velikostí a historičností dosahuje úrovně myšlenky Temného lesa (Liou Cch'-Sin) - ostatně autor nad nosnými tématy dle svých slov očividně hluboce přemýšlel, o doplňující video si mu můžete e-mailem napsat. Krásně tak vše zapadlo na své místo a i dumavému/šťouravému čtenáři je umožněno přejít některé dřívější dějové nesrovnalosti/otázky s uspokojením.

Co naopak knize trochu ubírá, je děj úplně závěrečných stránek. Kdyby se místo něj hlavní postava probudila ze sna a předcházející dění by bylo jen noční můrou, rozdíl bychom prakticky nepoznali. Můžeme jen doufat, že vše opravdu proběhlo jak mělo a "vesmírné horory" se jednou nevrátí s ještě větší intenzitou. Nemluvě o všech těch dalších mimozemšťanských rasách, na které se při "nápravě" (asi?) nehledělo.

Druhou výtku bych měl k autorově popisu cizích míst. Vzhledem k tomu, že se čtenář jako pozemšťan (logicky) nemá čeho chytit, je orientace dosti obtížná (o to víc v audioverzi). A pokud zrovna nepomáhají ani obrázky, je zmatení dokonalé. Pokud tedy nebylo vyvolání těchto znejisťujících a desorientačních pocitů opakovaně autorovým cílem.

Během poslechu jsme také zjistili, že bez fyzického výtisku není zážitek plný. Ilustrace jsou totiž skvělé, atmosférické a text organicky doplňují. Všem posluchačům doporučuji všemi deseti. Hlas Jana Vondráčka knize dává nový rozměr, obrázky vše dělají ještě o řád reálnější.

4 05.07.2023

Ano, přiznávám, že jsem se do knihy pustil s tím, že se mi docela líbil stařík. Tato kniha je ale - dle mého názoru - snaha o jeho nápodobu, avšak nepovedená. Děj mnohokrát skončí a pak se zase rozeběhne, oproti staříkovi nebylo mnoho míst kde bych se smál a tlačení na pilu v otázce politiky (jak švédské tak mezinárodní) bylo až moc silné, zvláště, když ani není jasné, co vše je ještě autorova nadsázka a co už je výmysl. Škoda, Jonassona si už tak asi nikdy neotevřu...

6 23.06.2023

Spíš 3,5 hvězdičky :)

No co u téhle knížky říct. Čte se hezky, sem tam pobaví, nenudí, přináší oddech mysli, ale není v ní nic, co by jakkoli překvapilo, či zásadně zůstalo v mysli. Pro studenta mezinárodních vztahů je samozřejmě príma vidět takto lidské setkání s některými důležitými představiteli a kouknout na to, jak Stařík, co ještě nebyl Staříkem, ovlivnil toliko důležitých věcí. Ve výsledku je to ale příliš přímé a "nehravé". Proto mě i více bavila současná linie, která v sobě skrývala i jistá překvapení.

Ve výsledku je to ale taková "milá" knížka. Ani víc, či míň...

7 23.06.2023

Normálně detektivky a thrillery (mimo sci-fi a alt. realitu) nečtu a tato kniha se mi do rukou dostala vlastně náhodou, kvůli mému koníčku - geocachingu. A tak snad můžu jen dodat známou větu: "Don't Mess With a Geocacher - They Know the Best Places to Hide a Body."

I pro mé oblíbené téma by tak byla kniha zajímavá. Jasně, člověk se někdy popadal za hlavu, proč hlavní postavy jednají, tak jak jednají (nebo v některých případech spíš nejednají), něco bylo až zbytečně protahované a párkrát jsem si všiml jistých blbůstek, ale výsledek byl velmi čtivý. Poslední čtvrtinu jsem dokonce přečetl na posezení skoro bez dechu. Kdo a proč jsem odhalil o chvíli dříve než hlavní hrdinka, ale teorií jsem měl během čtení samozřejmě více. I proto čtení bavilo :)

4 23.06.2023