Palivo komentáře u knih

Němčíkova prvotina, která vznikala i s reinkarnacemi snad 350 let je konečně na světě a zřejmě si zasloužila těch 14 000 litrů vína, které během výroby Němčík spořádaně vykloktal.

Smrthaus popisuje autorův rok a půl mezi ležákama ve starobinci, takže je v něm adekvátně sraček, chcánek a smutku, což je vždy dobrá konstelace pro velká antická dramata. Jelikož Němčíka znám a vím, že vždy po vypití decky jakéhokoliv špiritusu začne mluvit nesrozumitelnou ezoterickou řečí plnou buddhy, karmickejch vln a světového míru, byl jsem trochu v obavách, jak podá tenhle výlet do přestupní stanice pro mrtvoly, ale naštěstí se mu podařilo ustát všechny ty hrabalovsko-dalajlámistický plky co vede u ferneta a knihu naštěstí očividně napsal jako normální člověk = povedlo se mu najít tu správnou rovnováhu mezi buddhou, humorem, parodií, karikaturou a hnusem. Asi jako kdyby tu knihu napsal Buddha žaludem Henryho Millera.

Přesně to je to, proč kniha krásně utíká dopředu - tělesno a duchovno se tu utkává v hrabalovských soubojích prostého jazyka, který se šine cestu přímo skrz umírání a případné šukání nadržených MILFek v sesterských úborech, které Němčík podává jako ultimátní nymfy, přičemž všichni asi víme, jak takový starý rachejtle vypadají. Tady je i největší mínus knihy, kdy Němčík konečně může zašpuntovat jednu starou náčelnici všech MILFek a neudělá to. Proboha proč? Ještě jednou: proboha proč?

Tělesná katarze se tedy nekoná, ale jinak vše ostatní funguje dobře (především dobře vypointované humorné momenty s babkama, které by tak dobře nevystihl ani Jarchovský se Šabachem po vzájemné masturbaci v sauně) a na závěr to zanechá příjemnou pachuť bezmoci. Takové té universální, osudové bezmoci.

Slušných 75%

2 31.05.2015

Zakoupil jsem tuto knihu v touze přečíst si něco o vzniku legendárního šlágru kapely Kabát, ale jak se ukázalo, Esther Gerritsen pouze zneužila toto populární české slovo a nazvala jím knihu o umírající buchtě. Já ji odpouštím, ale jestli se tohle dozví Pepa Vojtek, asi bude mít z ostudy Kabát (hahahaha!).

Jak jsem už napsal, buchtóza umírá a tak se k ní nastěhuje její dcera, Buchtóza džunior, a v ten moment to začne bejte dost divný, protože obě dvě jsou ujetý, každá z nich ovšem bohužel ujela jiným směrem. Takže stará umírá, což jí jde docela dobře, a při tom řeší všechny kokotiny co udělala předtím, a mladá aby měla co řešit až bude za pár let umírat začne taky dělat kokotiny a to doslova, protože kokotů je kniha a její pusa plná. Všechno to docela příjemně utíká a kdyby Coco nekouřila jen tlustým chlápkům, možná by mě Gerritsenová i přemluvila k erekci - umí totiž dost dobře vyškrábat z vět smyslnou, údernou a sarkastickou část, což knihu dost žene dopředu.

Na konci ovšem zůstane trochu trpký pocit, protože i když to bylo hezky napsaný, nemělo to v podstatě žádný přesah a formát povídky by tomu slušel daleko víc. Ovšem je docela možné, že cílová skupina, mladé baculky, které řeší, jestli si koupit legíny nebo se podřezat, si z toho odnesou něco víc.

29.05.2015

Tuto knížku jsem zakoupil v antikvariátu, protože byla strašně malá a černá, což jsou vlastnosti, které oceňuji na knížkách, ženách a rychlovarných konvicích. Navíc ji napsal Tucholsky, který si to v dospělosti hodil už z principu, protože ho štval Adolf Hitler, a to je přeci známka kvality. Až později jsem se dozvěděl, že se i přes ponurý design vlastně jedná o romantické letní čtení o páru skopčáků co jedou na dovolenou do Švédska. Přiznám se, že mě to trochu vylekalo, že tam budou nějaký plky o přírodě a květinách a tak, ale nakonec se ukázalo, že jsou mé obavy liché, protože Tucholsky všechny ty odporný věci, jako louky, přátelství a tak, podal naprosto svérázným stylem a jazykem (dolnoskopčácký plat), který snad poprvé v životě způsobil, že jsem četl optimistickou knížku a cítil se optimisticky. Tedy samozřejmě jen do momentu, kdy jsem zvedl oči od knihy a uviděl nějaký tlustý smradlavý lidi nebo seroucí psy.

6 21.05.2015

Jean-Michel Guenassia (vyslovuj Gynesovka) je vcelku populární autor pražské kvazi-intelektuální society, kterej mě vždycky sral tím, že se nedokázal vymáčknout rychlejc než za 400 stran. Psaní dlouhých románů je jen důkaz toho, že je autor egoistickej moula, kterej je navíc neschopnej narvat vše do dvouset stran. Když se to povedlo ostatním, tak nechápu, proč bych měl číst dlouhý knížky. To je jako honit místo tří minut devět, jakej to může mít smysl?

Stoprocentní jistota mě teda nalákala svýma sympatickejma 132 stránkama, ale ve finále to byl porod jako bych četl Bibli v hebrejštině v autobusu, který padá ze skály a je plnej lemurů, kteří se snaží udělat palačinky z peří a mimin.

Příběh je kriminálkou se sci-fi zápletkou z rodu "ty vole, tomuhle neuvěříš," kdy se zavřenej trotl rozhodne, že využije svého dvojníka k tomu, aby se na den dostal ven a pořešil byznys stylem hip hop eminem, jenže jako na potvoru se to vše zkomplikuje a to tak moc, že by z toho měl být v šoku i divák Kriminálky Anděl. Bohužel pro Gynesovku je to tak toporný, vycucaný z prstu a především tak předvídatelný, že by to konec odhalil i Jirka Krampol ve spánku.

Nemůžu tedy jinak a musím s politováním konstatovat, že kniha se kvalitativně nachází někde mezi obalem od Májky a kozama Jiřiny Bohdalový.

1 19.05.2015

https://wiwontwor.wordpress.com/2015/05/15/manual-pro-myslenkoveho-impotenta-a-rychlokvasku-martina-pecinu-jak-pripravit-genderove-vyvazenou-knihu/

1 15.05.2015

Bože.

Mladá francouzská čmafítas se přestěhuje do Prahy a bohužel je nucena být pořád doma a nic nedělat, protože její manžel vydělává nadprůměrné množství peněz, které je pak ona nucena utrácet. Chuděra. Z nudy tedy začne učit nějaký zazobaný Čechy francouzsky, ale zřejmě se v tento moment přesouvá kniha do nějakého paralelního vesmíru, protože všechny postavy si chtějí mezi sebou povídat jen o Lisabonské smlouvě, ropovodech a především nonstop o komunistech, z čehož má hlavní hrdinka větrák v prdeli, protože byla ve dvanácti členkou komunistické strany, ještě tehdy v Croissantlandu. Nicméně tedy mezi sebou dobrovolně vedou naprosto šílené, odpuzující a retardované dialogy, které jsou tak neuvěřitelně neskutečné, až jsem si v jednu chvíli myslel, že čtu přepis nějakého zasedání Rady pro pičoviny. Jedním ze studentů se stane i Roman Svoboda, muž, který umí chodit a dívat se do očí - což čmafítě stačí k tomu, aby se ji zapařily kalhotky a začala novou etapu svého rozmazleného života - nevěru. Bohužel, Roman Svoboda má rozdílné názory na verifikaci Lisabonské smlouvy, tak si naštěká jinou bábu a čmafíta propadá do deprese, že kromě toho, že je bohatá a nemusí nic dělat, tak ještě nemůže prcat s Romanem Svobodou, kterému po celou dobu v knize říká Roman Svoboda. Proč mu kurva neříká jen Roman? No a takhle to pokračuje pořád dokola, dokud se děj samovolně nevygraduje do absolutní fáze sraček, která mi připomněla salmonelózu, kterou jsem chytl v sedmé třídě.

Z anotace jsem se dozvěděl, že tato dáma žila tři roky v Praze a vedla tu kurzy tvůrčího psaní - upřímně doufám, že cestou domů autobus s absolventy tohoto kurzu spadl do struhy, shořel a všichni zemřeli.

Accabadory byly vdovy na Sicílii, který místo luštění křížovek po večerech docházely k lidem v posledním tažení a na jejich prosbu jim přiložily k hlavě polštář a zeutanázovaly je. Přesně o tomhle vypráví i kniha této italské špagety, která se zaměřila na život jedné staré accabadory, která si z nudy k sobě vzala malou buchtičku, kterou její matka nechtěla, protože měla chleba jen pro tři dcery.

Kniha se čte moc dobře, ale nevím jestli je to tím, že spisovatelka dobře píše, nebo tím, že já dobře čtu. Bohužel, tohle se nikdy nedozvíme. Zjistil jsem, že mám asi nějakou slabost pro romány, kdy to postavy neměly vůbec lehký a kdy ještě neexistovaly počítače a telefony, takže se lidi místo nudění museli celej den hrabat na poli, kde sbíraly šutry nebo víno. Tyhle pasáže utíkají vcelku rychle, jen mě trochu zarazilo, že nikdo nejedl žádnou pizzu. To tehdy nebyly pizzy? Nicméně, jak se asi dalo očekávat, mladá buchtička uteče z domu a pak se vrátí a najde starou accabadoru v posteli potom co ji trefil šlak, no a je asi jasný, že je teda vystavena šílenými dilematu - asi jako když si chcete dát smažák a nevíte jestli s hranolkama a nebo s vařenýma bramborama.

Kromě toho se v knize nic moc neděje, což je asi dobře, páč kdyby tam třeba byli mimozemšťani, tak by to nedávalo moc smysl. Ale i přesto, že je to strašně hezky napsaný, nemůžu dát za víc, protože to prostě přišlo a odešlo bez nějakýho většího efektu.

2 12.05.2015

Žuzé Saramáču, jak by řekl kingpin Studia fotbal Pavel Čapek, si Slepotou dupnul a nakonec tu Nobelovu cenu přece jen dostal. A musím říct, že po právu. Aby někdo psal takhle dlouhý souvětí, na to musí být fakt chytrej. To se prostě nedá popřít, stejně jako se nedá vyvrátit, že velryby se vyvinuly z Haliny Pawlovský.

Docela mě mrzí, jak se někteří lidé v komentářích pouští do autorova stylu, jen proto, že jsou rozmazlení a chybí jim uvozovky. Taky mě mrzí, jak někteří vyčítají postavám nesmyslné chování a to i přesto, že Saramáču vždy stráví alespoň třicet vět tím, aby vysvětlil, proč se někdo zachová jako debil (a vždy to obhájí). Mrzí mě to, protože ti lidé si neuvědomili, o čem Slepota ve skutečnosti je. Ano, slyšel jsem hodně názorů, že poukazuje na naše zvířecí pudy a na to, co všechno se v lidech ukrývá. To je dobrý postřeh, ale pořád to není to, o čem vlastně Slepota je.

Slepota není knihou o slepotě, ale o tom, co by se stalo s lidstvem, kdyby na světě nefungoval ani jeden záchod!!! A to je ten pravý post-apo element této knihy. Nikdo nevidí kam kadí a když se náhodou trefí, nemůže to spláchnout, protože nefunguje splachování, někdo kadí na další lidi, někdo si kadí do kalhot. I mnou kdysi zhlédnuté německé porno, kde nebohá Helga z výčepu musela jít do sklepa, kde vyfasovala brčko, aby mohla dýchat skrz na obličej složený náklad šestnácti Jürgenů s kšandama, je proti Slepotě jen slabý náznak toho, jaký armageddon by nastal, kdyby zemřely všechny záchody na světě.

Jsem rád, že Saramáču jako jeden z mála velkých spisovatelů poukázal na tento hypotetický katastrofický scénář, který se již brzy může stát skutečností.

9 29.04.2015

Předem si tedy nemyslím, že je dobré zvolit si za hlavní postavu nudnou anglickou frigidku, jejíž největší životní dobrodružství bylo to, že přemýšlela nad sendvičem. Po vcelku nudném dětství, které Barnes natáhne na celou třetinu, během které se nestane nic, i když to chvilkama vypadá, že ji vohne pilot internovaný v jejich domě, tak konečně nastupuje druhá třetina, kdy se frigidka nechá ukecat do manželství, jen proto aby zjistila, že je vážně studenější než mrazák. Přesto ale nadržený manžel dokáže uskutečnit čaj o páté s její vulvou, což má za následek to, že se jí narodí další frigidní pacholek, stejně tupej jako ona, akorát s tím rozdílem, že má penis, takže je to vlastně ještě smutnější, protože všichni víme, že muži se rodí jen proto, aby zaseli semeno a dohráli Mortal Kombat. Když už to vypadá, že budeme sledovat jen mongoloidní stárnutí dvou anglických mrazniček, se na scéně náhle objeví synova přítelkyně, militantní afektovaná bisexuální běhna, která starou rašpli nutí aby ji voblízla hráz, jenže to se ji nepodaří, protože v mrazákulandu mají zrovna slevy na led, takže všechno očekávání přichází v niveč. No a po takto nažhavené druhé třetině přichází třetina třetí, kterou se Barnes rozhodl ukončit stylem matrix kam se podíváš.

Ano, samozřejmě i v této knize hrají prim klasická Barnesova témata (dospívání, stárnutí, víra, paměť, smysl života, vojíždění padesátek a podstata lidství), které dokáže úderně prodat skrz jízlivé otázky, ale kupodivu se mu je tentokrát moc prodávat nechce. Nebo spíš, nemá to takovou razanci, protože příběh je tak nudný, že kdyby jej Radek John namluvil na audioknihu, měli bychom tu nejničivější zbraň všech dob. To vše je smutné, protože s Barnesovejma myšlenkama víceméně souhlasím, taky bych na ně rád znal odpovědi. Jenže tahle kniha je jen takové pohlazení po žaludu bez následné edžakulace.

4 27.04.2015

Nejméně zábavné cinnosti na světe: 3. Skrabani brambor 2. Holení varlat 1. Čtení teto knihy

Boxera, brouka jsem si koupil před lety, jenže pak se moje tehdejší buchtička stěhovala z bytu, páč jsme se neshodli na tom, jak často hrát playstation a kolik mít dětí, takže jsem o knihu logicky přišel, protože buchtičky mají nezměrnou touhu odnášet z bytu víc věcí než kolik do něj přinesly. Zajímavý je, že vždycky vytrejdujou knížky za odličovací tampóny, který mi nechaj v koupelně. Teďka byl Boxer, brouk ve slevě tak velký, že by pro něj důchodci jeli až do Tanvaldu, takže jsem knihu opět zakoupil a jelikož s nikým nesdílím svůj úžasný život, tak jsem ji i dočetl.

Četlo se to hezky, teda až na pasáže, kde si to homosexuální židi rozdávali do kaďáku. Nemusím snad ani dodávat, jak jsem se při čtení všech těch prasáren bál, aby mi nestoupnul. To se naštěstí nestalo, a tak můžu s klidem říct, že kniha ušla, i když Beauman trochu tlačí na pilu v používání cizích slov a rozepisování nesmyslů. Ale i to se dalo přežít, protože většinou sklouzne do "stančíkovsky" dadaistických témat a tak nějak to uteče. Jediný co mě mrzelo je to, že když už měl v knize boxery, teplouše, židy, fašisty a brouky, neproběhl ani jeden gangbang.

Jednu hvězdičku navíc za skvělou balící hlášku: "Madam, myslíte, že bych si dnes o páté mohl vypít šálek čaje s vaší vulvou?"

9 24.04.2015

Příjemná jednohubka, kterou se nám Ernest snaží sdělit klasickou existencionální tezi, kterou v osmdesátých letech minulého století zpopularizoval belgický, čtyřikrát rozvedený kickboxer Jean-Claude Van Damme, a to jest že silnější pes mrdá. Zde je kickboxerem stařičký rybář Santiago, který místo aby v klidu seděl na pláži, kouřil doutníky a štípal kubánské šlapky do prdélek, vyjíždí na moře, kde jako první člověk v dějinách několik dní surfuje po hladině na ručně vyrobeným rogalu z ryby. Vše nakonec ale přijde v niveč, protože po spanilé jízdě, kdy Santiago pravděpodobně dojel až do vod Argentinského moře, náhle došel Hemingwayovi rum a tak místo večerní žranice pro 200 kubánců končí kniha prequelem k čelistem, kdy žraloci zaútočí na mužorybí rogalo a postupně udělají z pořádného candáta jednu velkou kostru. Jako správný kulturní barbar, jsem vůbec netušil o čem Stařec a moře je, o to víc jsem byl překvapen a potěšen, jak naturalisticky kniha dopadla a jaká tedy byla její hlavní myšlenka - berte si na moře podběrák, jinak vám z ní nic nezůstane.

7 21.04.2015

Tato kniha mě tedy moc nezaujala. Čekal jsem, že se dozvím nějaký věci o sexu s Evou Braunovou, nebo jaký punčochy měl Göering nejraději, ale místo toho autor pořád mele jen o nějakým Čerčilovi z Anglie a o frontách, což teda není vůbec strhující. Já už byl taky párkrát ve frontě, třeba na lístky nebo na autobusáku, a žádná zábava to teda nebyla, natož abych to cpal do knížky

2 18.04.2015

Každé souvětí této knihy je delší než knížky Barbory Nesvatbový, takže tímto tuto knihu rozhodně nedoporučuji těm dvěma ženským, který dělají na Flóře v pekárně. Kromě toho je to ovšem kniha velmi dobrá. Dá se číst jak na záchodě (odzkoušeno doma i u rodičů), tak i v pokoji či kuchyni. Moc se mi také líbilo, že vydavatel zvolil bílý papír a černé písmo = text je velmi dobře čitelný. Co se týče děje, tak tady bych trochu vytknul, že kniha vůbec neobsahuje sex, tanky, výbuchy a ani jedním slovem se autor nezmiňuje o Jirkovi Pomeje. To se ale dá pochopit. Taky bych ocenil, že autor, ač národností Nor, napsal tuto knihu v češtině - obdivuhodné. Celkově přečtení této těžké a intelektuální knihy řadím do vrcholných výkonů mého života, hned po bok vyhrání ping pongového turnaje v 9.třídě a uvaření kuřecích závitků s rajčaty.

3 18.04.2015

Třídílné zrcadlo obsahuje 24 krátkých povídek, což z ní činní ideální knížku na záchod. Navíc při tak vysokém počtu povídek vydrží skoro na měsíc ( neplatí pokud máte střevní chřipku). Nejvíc se mi líbila povídka Misantrop, s ohlédnutím zpět ale nemůžu řict, zda to bylo dějem či tím, že jsem se pěkně vykakal. Nicméně co vím jistě je to, že Moravia píše chladně a strojově o banalitách a maličkostech, které, i když se po většinu času odehrávají pouze v myšlenkách hlavních hrdinů, neznámou silou koušou do vašeho vlastního podvědomí a svědomí. Je ovšem nutné přistoupit na to, že Moravia sází na italské lážo plážo tempo a i na to, že většina povídek vypadá asi takto: Claudio chtěl mléko. Pak mu došlo, že už nemiluje svoji ženu. Pak mu došlo, že ji vlastně miluje. Nalil si mléko. Zamyslel se a řekl: Nalil jsem si mléko a teď je tedy nalité.

2 18.04.2015

Větou "Obloha spí a kdesi za křovím čeká na tebe žena vymodelovaná ze syrového masa. Budeš ji krmiti ledem?" se Jindřich Štýrský zařadil po bok Jiřího Pomeje a Jiřího Krampola a stal se tak teprve třetím Čechem, kterému bych bez mrknutí oka vykouřil bambuli.

5 18.04.2015

Po několika týdnech neustálého sledování psychologicko-sociologických sond Farmár hladá ženu a Aj múdrý schybí jsem se rozhodl, že je zapotřebí ponořit se více do slovenského naturelu a tak jsem šáhl po Rubatu, páč anotace "buchta na vesnici co má vožralého manžela si to začne rozdávat s nevlastním synem" slibovala techno thriller minimálně na stejné úrovni, jako když ve třetí série Farmára Jožo nenakrmil prasata, Janě řekl, že je kokot a zlil se na palouku.

Inu, nenaplnilo se to. Sem tam nějaký střípek přiletí, to když například manželka po pořádné rubačce od starého zareaguje tak, že jde koupit maso a udělá řízky na véču, ale jinak tu není v podstatě nic o krmení prasat, hrdinové mluví souvislé věty a nonstop vožralá je tu jen jedna postava, čemuž, když se to odehrává na Slovensku, nevěřím.

Nicméně, i přesto, že jsem neukojil svoji touhu po exkurzi do hloubi slovenského hnoje (a to je myšleno doslovně), byl jsem uspokojen, protože skoroincest je rozehrán bezvadně a nějaká ta vražda s nádechem slepičáku je pořád na spadnutí. Bravurní je, že Sloboda toto téma, které by Troška jistojistě přetavil do Slunce, Seno, Slovensko, podává naprosto fatálně, samozřejmě a seriózně, což se může jevit jako sebevražda, ale v jeho podání to funguje, protože všechno detailně prokresluje a hloubí. Uršula, hlavní postava, moří čtenáře vlastními monology a myšlenkami, které poskakují od "dneska udělám slepičí vývar" až po "Bůh není mrtvý a rozhodně není muž." Ano, i o Nitezchem tu přemýšlí slovenská žena při vaření oběda.

Antické drama ovšem přichází a to v míře solidní, přičemž to hlavní se ale odehrává někde úplně jinde, aneb "co teda s tím Bohem". A za ty myšlenky, klobouk dolů.

3 18.04.2015

Jakýkoliv post ze serveru nornik.net poskytne daleko lepší pohled na tuto problematiku, než tato hloupá, uplakaná, naivně moralizující černobílá kravina. Například:

Tak jsem se opět vyskytl na desítce bylo asi 23:00. A jelikož jsem se nacházel kousek od privátu Monika tak jsem zavítal i když minule jsem z toho odvařenej nebyl.
Do telefonu mi bylo řečeno že se zde nacházejí 3 tapiny.Když jsem byl na schodech říkal jsem si
ty vole náročnej.... snad si vybereš.
Zvoním otvírá mi tapka která se mi zalíbila hned takže mi spadl kámen z ramen.
Zouvám si botky a už zde vidím nějaké křampy a taky že jo norník těsně předemnou. Vzpoměl
jsem si na minulou frontu u koupelny a pomodlil se.
No jak říkám holčina mě zavedla na cimru že zavolá kamarádku na představovačku takže jsem měl výběr z dvou tapin.Kamarádka byla McBuk takže padla volba na mojí vrátnou slečnu Nikolu.
Nikola věk 23 asi sedí výška 176 váha 65 dlouhé černé vlasy ,kozy bych to viděl na trojky.
Taková hubená hezká holka poznávací znamení kérka ornament na zádech.
Takže když se mě ptala na jak dlouho (samo chtěl jsem na hodinu) hodil jsem na ní fintu že zatím zaplatím 800 na pul hodky a když to bude dobrý tak docáluju zbylé čtyři kila.
Cekal jsem jako jinde že mě vyfakuje že takto né ,ale k mému užasu že OK.
Jo a jestli chci extras OB nebo anál. OB jsem nedal a na anál mi zasvítili oči že jako ten bych si štrejchnul ale že to asi s mím bejkem neklapne diví se já jí říkám mám zkušenosti.
Tak když ti výška a šířka budou vyhovovat tak si to rád domáznu řekla OK a už mě
lifrovala do koupelny že je tam volno.
No opět jsem se pomodlil a šel a KURWA já to věděl!!!!
Bejk norník předemnou se tam asi luxusně usral!!! Ty vole já mám smůlu řekl jsem si.
A napadlo mě že po mě pujde Nikola a řekne si to je kanááál.Okno nikde sprej taky ne tak jsem chvilku mával ručníkem jak vemeno.Po mém tanci s ručníkem jsem usoudil že je smrad snad v
normě tak jsem zalezl do vany a hle zase netekla teplá tak jsem si vzpoměl na vojnu a hodil
otužovačku páč už jsem tam trávil dost dlouho takže na teplou čekat nemohu.
Když jsem se zmrzlej jak hovado vrátil na cimru Nikola hlesla ty si ale poctivej tulen vodu máš rád co??? A přitom mi sjela pohledem na bejka a řekla ten anál asi pujde a odběhla do koupelky.
Když dorazila nic o smradu neříkala takže OK.
Přitulila se a začala si se mnou povídat a mazlit se kozy má Delux pěkně formovaný.
Je kamarádská ukecaná zvědavá pohodová holka při mazlení jsem jí projížděl frndu a bejk už hlásil stav OK!! Nikola když viděla jak jsem se pochlapil řekla měls pravdu ten anál bych fakt nedala. A začala kouřit. má pecku v jazyku takže celkem fajn si s bejkem zaskotačila.
Po chvilce dotaz jak to chci jestli pujdu na ní a olízla se.Tak jsem jí řekl možná že jo ale ted pujdeš ty na mě a olizovat se budu jááá.
No a pak to přišlo můj uhlavní nepřítel GEL. Mrdla si ho tam a pak si tam mrdla bejka.
Jela fantasticky stála při tom na bobečku a přirážela jako o život sex kvalita takže i naše jazyky
začli šermovat ,ale ten posranej gel!!!Já cejtil píču žádné tření prostě mi přišlo jako že mrdám vzduch.Tak ve snaze taky něco cejtit jsem jí přetočil na klasiku a začal jí vodit po pelechu jako
pejska po parku.
Nechala se krásně kočírovat pak se zavrtěla já ucejtil malinko odpor a už jsem stříkal.
Paráda byl jsem nadšenej ani jsem nestačil vydechnout a už nám kolegyně klepe na dveře že pul hodka je v prdeli.Ríkám to zopakujem já docáluju ty čtyři kila a ona jéé já jsem ti to minule
řekla blbě to musíš dát zase 800.
Zaburácel jsem to si děláš prdel! Začala mi vysvětlovat že mi to zapoměla říci když jsem přišel z koupelky že se to dozvěděla od kolegyně a že by jí to jinak neprošlo.
Byla hodná a povidala mi - to kdybys věděl hned tak tu hodinu dáš co?
Ríkám jasan no nic tak jindy zbalil jsem se a vypadnul.
Takže pánové pohodáři romantici a přátelé dobrého mrdu Nicol je fakt třída-až na gel

4 18.04.2015

Až Vianovsky šílená poetika žene tenhle příběh dopředu jako stádo koní, ale tam kde Vian přidává poslední instanci šílenství, tam Dürrenmat tlačí na základní lidské hodnoty. Hezky se to čte, snadno se rozkóduje mravní ponaučení, ale k hlubšímu zásahu pořád přeci jen knize něco chybí. Přesněji tanky, Jirka Pomeje a anální sex.

1 18.04.2015

Jelikož umím italsky, recenzi jsem se tentokrát rozhodl napsat jazykem autora: Boloňéze stadžione tutti frutti maldini. Pippo Inzagi, venezia quatro formadži gnoči alexandro del piero. Totti carbonara ragú, špageti tortelini lambordžini. Farfale diavola pizza alberto tomba, don corleone ferrari fusilli fabio cannavaro.

2 18.04.2015