Nočnípták komentáře u knih

Celá Martinova série je strhující. Ještě mě bavit nepřestala. Možná je to i tím, že jsem nesledovala tv seriál. Podívám se na něj někdy v budoucnu. Teď mám strach, abych si nezkazila zážitek z knih. Je přímo kruté, že není zatím pokračování.Já dávám opět 5 *.

4 11.04.2018

Tady se sešli dva lidé- "mistři slov", kteří k sobě měli velice blízko. Jeden verše tvořil a druhý nám je přiblížil. ,Korespondence mezi nimi je opravdu tichým dvojhlasem. A jak se krásně doplňuje čeština se slovenštinou.
Knihu mám už z prvního vydání.Žádné CD ani DVD. Takže musím sehnat to novější,
protože tu krásu chci nejen číst, ale i slyšet. Díky, milamarus.

7 11.04.2018

Jaroslav Krejčí měl to štěstí, že směl a mohl fotografovat několik vzácných lidí ve chvílích, kdy jimi nic vnějšího už nemohlo otřásat. A o tomto okamžiku jejich života nám zachoval svědectví.
To jsou slova Zdeňka Kirschnera, kterými uvedl tuto knihu. Použila jsem je proto, že sama nenacházím ta správná, kterými bych vyjádřila obsah knihy. Je jedinečná. Můžu vřele doporučit. Já jsem naplno prožívala už autorovo předmluvu. Těším se na další komentáře.

6 11.04.2018

Život už mě dávno naučil,
že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější,
co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.

Při vyslovení jména básníka Jaroslava Seiferta mám vždycky pocit že mě pohladila čísi sametová dlaň.
V těchto verších je všechno. Láska, stesk, něha, krása, porozumění, přátelství, smutek i smíření. Ostatně jako i v dalších Seifertovo sbírkách.

7 11.04.2018

Pořád mě to baví!!!

2 07.04.2018

Baví mě to!!!

5 07.04.2018

Tak už i já patřím k těm,kteří propadli Martinovo sérii Píseň ledu a ohně.Nikdy by mě to nenapadlo,protože seriál jsem nesledovala.Z knihy jsem byla nadšená.Autorova fantazie je snad nevyčerpatelná.Jeho dobře vykreslené postavy,různorodost v životě na drsném severu a u královského dvora.Zápletky,intriky,láska i brutalita.To všechno se zde najde.A co je hlavní-baví mě to.Určitě bude bavit i vás.

8 07.04.2018

Moc pěkný příběh.Každého,kdo má rád životopisy,historii a umění,určitě potěší.Já měla knihu docela dlouho připravenu k přečtení.Pořád jsem ji odkládala.Pak jsem dělala na Virtuální Univerzitě třetího věku semestr Život a dílo Michelangela Buonarroti.Parádně mě četba doplnila přednášky.Navíc se zde seznámíte s dalšími velkými italskými umělci a jejich díly. Dáte si do souvislosti jejich životy s historií papežů a dalších mocných rodů.Budete mít touhu vidět Davida a Sixtinskou kapli na vlastní oči.

7 06.04.2018

Mně se líbila.O maličko míň než první díl,ale opravdu jen o maličko.

2 05.04.2018

Dost se to vleklo,ale konec pak měl spád

3 05.04.2018

Tuhle knihu jsem objevila u dcery.Zkusila jsem to.Takové knihy jsem nikdy nečetla,tak jsem ji chtěla do výzvy.No a už jsem přečetla i ty další dvě.Někdo tady píše,že je spíš pro mladší.Tak to mě lichotí,od teď jsem nějak omládla.Nejlepší byl první a druhý díl,ale i ten třetí šel.
Čtenářská výzva 2018 - 17. Kniha žánru, který běžně nečtete

4 05.04.2018

Na to nemám.Nedočetla jsem.Cítím se dost provinile,málokdy nedočtu.Asi na tenhle druh četby nemám buňky.

Syrová sága,která se rozhodně nečetla lehce.Je zde hodně postav,musíte se soustředit,občas i vracet.Přesto se mě moc líbila.Možná to bylo tím,že jsem od ní nic nečekala.Četla jsem ji totiž dřív než knihu Člověk Gabriel,která je vlastně předchůdcem ságy.

3 04.04.2018

Krásný příběh,nádherný jazyk.Je to něco úplně jiného než Dcery.Nemůže se to srovnávat.Člověk Gabriel je pohlazení po duši.Život z doby našich pradědečků.Dcery jsou pro mne syrovou ságou rodu až do současnosti.I Malé zázraky jsou moc hezkým povídáním.Kateřina Dubská prostě umí potěšit své čtenáře.

4 04.04.2018

Tohle teda byla slabota.Sice jsem ji dočetla,ale přiznávám,že jsem přeskakovala.Dřív než jsem došla do poloviny bylo jasno. Do vody teda rozhodně číst nebudu.

Moc pěkná kniha.Marta Davouze nám vylíčila život výjimečné,skromné ženy o které by jsme jinak neměli šanci se vůbec něco dozvědět.Vždyť kdo z nás kdy dřív slyšel o neteři Franze Kafky,nebo o manželce E.A.Saudka?Tato kniha je úplně něco jiného než autorčiny předchozí z Bretaně a myslím, že je i trochu zastínila.

6 04.04.2018

Knihu jsem četla na doporučení naší knihovnice.Musím jí poděkovat.Po Stehlíkovi jsem měla strach,že se mě nebude dlouho nic líbit.A už zažívám další euforii.Ale teď mám o to větší obavy.Číst dvě knížky za sebou,aby mě jejich děj takhle pohltil,to je vysoko nastavená laťka.Moc se mě kniha líbila,četla se opravdu"jedním dechem" a ten useknutý konec byl sice nečekaný,ale tím podle mě příběh jenom získal.

Mám ji zařazenou mezi knihami,které právě teď čtu.Asi tam bude napořád,protože ji budu číst stále.Od začátku do konce,potom napřeskáčku a pak zase znovu od začátku.Najdete v ní všechno, na co právě pomyslíte.Vždycky si vyberete.Vůbec se neztotožňuji s názorem,že je feministická,jak tady bylo napsáno.Navic mě nějak minul humbuk se kterým bylo očekáváno vydání.O tom jsem se dozvěděla až nyní tady z komentářů.Já prostě nakráčela do knihkupectví,rozhlédla se,vzala do ruky knihu a po přečtení prvních veršů věděla,že si ji odnesu.Smutek,radost,láska,porozumění,moudrost,štěstí.To tam všechno je.Komu se nelíbíla,zkuste ji vzít do ruky znovu a jenom tak lehce nahlédnout a přečíst kousek.Za pár dní to zopakujte a uvidíte co všechno objevíte.

Jak to jenom pojmenovat?Bomba?!Zážitek!?Slova mi nějak nestačí.Dlouho jsem se knihu chystala,pořád ji dávala dospod hromádky a četla jiné a jiné.Odrazovala mě ta tloušťka.Nedala se číst v posteli,ani se s ní nedalo cestovat v batůžku.Ale ten zážitek,když na ni konečně došlo.Po letech jsem četla až do rána a potom každou volnou chviličku.K obědu sekaná,další den párek.Domácnost v dezolátním stavu.Ještě,že můj muž je taky knihomol.Vydržel to.

10 02.04.2018

Zjeví se někdy volán nevolán kapitán Nemo nebo Korkorán....Něžné verše pana Seiferta,které v několika vydáních ilustroval Jiří Trnka.Ty byly upraveny pro děti.Některé básně jsou zde navíc,např.Píseň o jízdě na kolenou,Píseň o slabikáři.Některé chybí.Myslím,že to však vůbec nevadí.Vždycky říkám,že každé dítě by mělo mít v knihovničce Maminku,Broučky a Malého prince.Tak jsem se také postarala,aby je mé děti a vnoučata měli.Každý z nich má svoji osobní Seifertovo Maminku.Jenom na ty dva nejmenší ještě čekají v mojí knihovně.Mám s ilustracemi Jiřího Trnky,Karla Svolinského,Ludmily Jiřincové.Ale už teď vidím,jak kupuju jiné,protože nevím,které se vzdám.Komu je smutno,potřebuje pohladit,nebo se jen tak rozněžnit a zavzpomínat, ať si přečte Maminku.

20 02.04.2018