Stehlík

Donna Tartt je výrazným a ojedinelým zjavom súčasnej americkej literárnej scény, literárna kritika hodnotí každý jej román ako výnimočnú udalosť. Za román Stehlík dostala v roku 2014 prestížnu Pulitzerovu cenu. Theo Decker má trinásť rokov, milujúcu matku a otca, ktorý ho zanedbáva. Priam zázračne prežije nehodu, ktorá ho pripraví o... celý text

Donna Tartt je výrazným a ojedinelým zjavom súčasnej americkej literárnej scény, literárna kritika hodnotí každý jej román ako výnimočnú udalosť. Za román Stehlík dostala v roku 2014 prestížnu Pulitzerovu cenu. Theo Decker má trinásť rokov, milujúcu matku a otca, ktorý ho zanedbáva. Priam zázračne prežije nehodu, ktorá ho pripraví o všetko, čo dovtedy poznal a ľúbil, a v New Yorku zostane sám. Našťastie sa ho ujme bohatá rodina a zdá sa, že chlapec napokon dospeje na muža. Theo však trpí. Chýba mu jeho minulosť a len ťažko nadväzuje nové vzťahy. Smútok je aj dôvodom, prečo chlapec silno lipne na obraze stehlíka, fascinujúcej maľbe holandského majstra Carela Fabritia, ktorý je jeho jediným spojivom so spomienkou na mŕtvu matku. A práve toto vzácne dielo ho zavedie do dobrodružného sveta, kde sú starožitnosti najvyššou métou, pre ktorú sa ľudia neštítia ničoho. Obraz stehlíka je Theovým talizmanom v nepreniknuteľnom labyrinte sveta, v ktorom za každým rohom číha nebezpečenstvo. Theovo putovanie vrstvami americkej spoločnosti je modernou odyseou o dozrievaní, prvých láskach a lúčení sa s nevinnosťou. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/23_/234476/stehlik-234476.jpg 4.2145
Originální název:

The Goldfinch

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Slovart (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (42)

Přidat komentář
lencin
18. června

Silný a velmi emotivní román o chlapci Theodoru Deckerovi. Líbily se mi detailní popisy jeho prožívání a motivací. Výborné.

kusma
16. května

Na začátku jsem byla nadšená. Pěkně psané, osud Thea mi nebyl lhostejný. Od té doby co se ale na scéně objevil Boris, šla kniha pro mě dolů. Až tak, že jsem jí odkládala, četla jiné a do dočtení se nutila. Chápu jeho roli v příběhu, ale pasáže, kde byl, pro mne byly hrozně zdlouhavé a nudné. Škoda. Nemohu hodnotit vysoko.

fruitbueno
08. května

Autorka má bezesporu mimořádný vypravěčský talent, protože sedm set stran čtení se vám naprosto nebude zdát. Přestože se zdá, že se v textu nic neděje, opak je pravdou. I skromné nedějové pasáže jsou důležité a dohromady tvoří ucelený soubor. Přesto mám se Stehlíkem obdobný problém jako s předchozí knihou (Malý kamarád). Potenciál knihy zůstal dle mého názoru trestuhodně nevyužit, pozornost od skutečně podstatného odváděly epizodní postavy (nemůžu si pomoct, vadil mi Boris). Proto jen průměrné hodnocení.

lerozka
11. března

už je to delší dobu co jsem četla, ale pořád vzpomínám. Výjimečné dílo, hlavně atmosferou a autentičností. Je znát, že jeho psaním autirka stravila hodne času.

teresinha
10. března

Malý ptáček a gigantická kniha. Nejen co do rozsahu. Stehlík od Tarttové je fakt opus. Taková malá epopej. Rozmáchlý všemi směry, občas až moc, ale neubírá mu to na čtivosti. Četla jsem tuhle knížku děsně dlouho a teď si ještě musím srovnat, co si o ní vlastně myslím. Ale zatím asi takhle.

Masama
05. března

Závěr knihy přehnaně filozofující, ale jinak příběh plný nečekaných zvratů.

denib
21. ledna

Můj oblíbenec Stephen King o knize napsal: "výtečně napsaný román, který osloví srdce i hlavu". A já s ním naprosto souhlasím. Během čtení jsem si jen říkala: "Panebože, co se tomu klukovi ještě stane? Do čeho se ještě namočí?" A úplně jsem přitom zapomínala, že to je jen fikce. Je pravda, že knížka může někomu připadat zdlouhavá, ale já vyloženě hltala každé slovo (pravda, občas s touhou poposkočit trochu dopředu). Díky té podrobnosti jsem měla každou scénu před očima - nebo spíš úplně v hlavě. Když např. vybuchla bomba, byla jsem úplně stejně zmatená jako Theo. Když se Theo vrátil do NY a nevěděl, kam jít, byla jsem nešťastná jako on. A potěšil mě i nepřeslazený konec. Pro mě je to prostě skvělá kniha. Doporučuji jí všem, kdo se nezaleknou její tloušťky. Ostatní o hodně přijdou.

mařinka.vonná
18. ledna

"A kdybych mohl cestovat v čase, tak bych ten řetízek bez rozmýšlení přecvakl a ani na okamžik by mi nevadilo, že by obraz nikdy nevznikl." Zamyšlení nad jedním obrazem, touha po něm a meditace nad tím, jaké by to bylo, stvořit kolem něj příběh.

KACABAK
19.11.2016

Kniha má zajímavý příběh, ale myslím, že by mohla mít o polovinu méně stran. Zvláštní příběh, který se točí kolem obrazu. Chvílemi jsem knihu odkládala a začala jsem raději číst i jiné. Do konce knihy sice nevíte, co s obrazem bude, konec mi ke knize vůbec neseděl.

vandalka
06.11.2016

Nelekejte se rozsahu tohoto románu, stojí za to. Donna Tartt píše výborně a dokáže naprosto mistrně zachytit hluboké emoce. Spotřebuje na to spoustu papíru, pravda, a znám řadu autorů, kteří dokáží podobného efektu dosáhnout s minimem vět, ale autorčina výřečnost má na druhou stranu tu výhodu, že máte příležitost se do postavy či situace položit hlouběji, pročtete se tam, procítíte, bude vás to bolet s nimi. Dlouho. Prvních přibližně sto stran jsem byla vyloženě nešťastná a nebyla si jistá, jestli tu knihu vůbec chci číst. Theodore velmi živě popisuje okolnosti smrti své matky, do nejmenšího detailu si vybavuje každé její gesto, úsměv, poznámku, zatímco nad popisovaným dějem se vznáší mrak zmaru a blížící se tesknoty. Bylo to pro mě osobní, bylo to smutné. A vůbec, celou dobu mě překvapovalo, že u Theodora jsem si výrazně častěji než u jakékoli jiné literární postavy říkala: „Panebože, jak já ti rozumím!“. Já měla Theodora ráda. Ano, učinil řadu nešťastných rozhodnutí, ale většinou byl při těchto příležitostech nějakým způsobem mimo. Jeho dospělost byla skutečně chvíli méně poutavá než jeho dospívání a ta spletitá zápletka ke konci mi moc nesedla, ale celkově jsem víc než spokojena. A samozřejmě nelze nedocenit, jak vábivě Donna Tartt hovoří o umění a o restaurování nábytku :)

Nifredil
30.09.2016

Vzdala jsem to. Už do začátku mě to nechytlo a hned na rozjezd je první epizoda celého příběhu taková, že mě to odradilo. Čekala jsem úplně jiný příběh, jinak podaný a přiznám se, že i z jiné doby. Nezvládal jsem to přes prvních 50 stránek, prostě ne. Pro mě velké zklamání, protože zatím vždy knihy, které obdržely Pulitzerovu cenu, byly skvělé. Asi příliš očekávání, ale pro mě tahle kniha není.

gossipavlina
16.09.2016

Do té doby, než se v knížce objevili rusky mluvící, a hlavně jednající, občané, mě kniha bavila. Nenazvala bych ji výjimečnou, ale přišla mi zajímavá. Jakmile do děje vstoupili ,,Ivanové" s kolty nízko u pasu a se svaly i tam kde by je normální člověk neočekával, tak mi to přilšlo,............ trapné, no. takové prvoplánové, obyčejné, fádní. Ani ten konec plný filozofických úvah už to nenapravil. proto dávám hvězdy 4.

adorjas
31.08.2016

Asi som prehnane kritická, ale nemôžem si pomôcť- jedna z najväčších vyprávačiek posledných rokov? Pretože, napísala 700 stranovú knihu? A v podstate o ničom? Ako si dali trávu tu a niekedy aj niečo silnejšie? Postavy neuveriteľne otravné, neexistovala ani jedna, ku ktorým by sa bola objavil aspoň náznak sympatie.
Dve hviezdičky, ale dávam, za záverečné myšlienky o vnímaní umenia a pravdy.
SPOILER: V istých častiach som tam videla náznak Americkej tragédie- Theo sa dostáva medzi vyššiu spoločnosť so zásnubami, následne motívy Zločinu a trestu, a na konci námet na Pygmaliona, v časti, kde akoby obraz bol vnímaný ako živá bytosť...

fog
13.06.2016

Krásný a bolestný příběh o ztrátě, přátelství, rodině a léčivé síle umění, o pocitu viny a snaze o vykoupení... Autorka má zvláštní způsob, jak popisovat postavy, prostředí, atmosféru - jsou tak živé a detailní, bohaté a propracované, že ve vás vyvolávají pocit, jako byste byli na stránkách knihy spolu s postavami. Rozhodně to však není kniha pro ty, kteří nemají rádi příběhy, které se točí kolem drog. Konec nebyl dokonalý, ale moje hodnocení odráží skutečnost, že se jedná o knihu, na kterou se prostě nedá zapomenout.

„...A jakkoli bych rád věřil, že se za iluzí skrývá nějaká pravda, dospěl jsem k závěru, že se za ní žádná pravda neskrývá. Protože mezi „realitou” na jedné straně a bodem, k němuž dosahuje lidské vnímání, existuje mezní zóna, jakási duhová hranice, v níž se rodí krása a kde se střetávají dva velmi rozdílné povrchy, mísí se a navzájem zamlžují, aby nám poskytly to, co nám život neposkytuje: a právě v tomto prostoru existuje veškeré umění a veškerá magie...”

alena67
06.06.2016

knížka se dobře čte, jen konec je takový neurčitý.....

iška
29.04.2016

Po přečtení všech možných recenzí jsem se na knihu opravdu těšila. Musím přiznat, že je skvěle napsaná, ale také, že ač mě chvílemi pohltila, chvílemi jsem se téměř nudila.

myshmother
20.04.2016

Velmi "čtivá" kniha. Prvních asi 30stránek jsem váhala, jestli má cenu číst dál, ale když se děj rozběhl, už mě nikdo nemohl zastavit. Hlavní hrdina mi občas svým chováním lezl na nervy, ale o tom ta kniha je. Nejvíce problematické bylo přenášení mimo domov (nejvhodnější by asi byla nákupní taška na kolečkách :-D ). Pár lidí se divilo, proč čtu slovník, než jsem vysvětlila, o co jde. :-)

kessey
09.04.2016

Čtyři hvězdy, ale teda jen s odřenýma ušima. Příběh vážně skvělý a originální a určitě stojí za přečtení, ale místy mě ubíjela neutuchající sebelítost hlavního hrdiny.

Melein
02.04.2016

Knihu jsem dostala na vánoce a nějak jsem neměla odvahu ji otevřít. Nicméně minulý týden jsem ji přece jen vzala do ruky a nakonec mě tak uchvátila, že jsem ji jen stěží odkládala, abych se alespoň trochu vyspala. Stehlík je nádherný příběh, který stojí za to přečíst.

hlina
30.03.2016

Moc se mi líbí některé komentáře níže.
Ze začátku mě kniha naprosto vtáhla a já se "řítila" stránkami dál. Ale pak najednou mi těch stran přišlo zbytečně moc. (A to nemám vůbec nic proti tlustým knihám:-)) Najednou jsem nevěděla, proč se s tím autorka tak "patlá".
Ve chvíli, kdy se kniha stala gansterkou jakoby chytla druhý dech. A jak se blížila k závěru, zase mě začala bavit. Ale kniha pro mě má dva závěry. Ten první se mi líbí a s knihou rezonuje, ale ten druhý (těch opravdu posledních pár stran) jako by byl odjinud, pro mě byl navíc. Měla jsem pocit, jakoby někdo přes ten nádherný obraz, kterým jsem se kochala, přehodil hadr.
Viddím to tak na 3 a 1/2, ale protože autorka určitě má potenciál, dávám 4.

Pepa62
26.03.2016

„Stehlík je unikát..., oslňující román..., pravé literární potěšení...“. Podobné superlativy z přebalu, doporučení například od Stephena Kinga, Pulitzerova cena, to vše přináší velká očekávání.
Já, bohužel, podobné nadšení nesdílím. Četba těch 730 stránek mě připomínala jízdu rychlovlakem, který provází skvělé reference spousty nadšených cestujících, vlak chvilkami pěkně sviští, cesta vesele ubíhá, pak ale vlak několikrát výrazně zpomalí, někdy takřka zastaví a když nakonec dorazíte do cíle, tak jste z celkového dojmu poněkud rozpačití.
Příprava na román zabrala autorce určitě spoustu času, a tak jako by měla potřebu všechny ty nabité znalosti „prodat“ - podívejte, co jsem všechno, například, zjistila o restaurování starožitností.
Takže, pokud zůstanu u onoho přirovnání (každé přirovnání poněkud kulhá) k rychlovlaku, tak cesta dobrá, občas výborná, občas poněkud pomalejší a celkově poněkud zbytečně dlouhá. Nicméně nad dopravcem hůl nelámu a rozhodně vyzkouším jeho chystané spoje do stanice Tajný příběh a Malý přítel.

Ládja
25.03.2016

4* chvilku jsem myslel i na pět *, ale prostřední část, která pro mě byla utrpení a nuda to vše srazila. Konec se opět dostal do tempa a do nálady a do skvělé knihy, ale přes ten prostředek se nějak nepřenesu. Jsem rád, že jsem Stehlíka četl, po dlouhé době kniha, kdy jsem se jen nerad loučil s příběhem a s lidmi. Kniha plná zamyšlení, ale i normálního pohledu na svět z pohledu dítěte/ dospívajícího/dospělého. I když by se dalo říci, že ty pohledy jsou stejné, nebo minimálně hodně podobné, ale každý z těch pohledů se dostane o kousek dále v životě a smrti. Promyšlení o smrti, životě a krásném uměleckém díle. Co všechno dokáže jeden obraz? A co všechno ještě dokáží ty další obrazy, které se schovávaní v každém z nás...Kniha která si zaslouží pěkné místo v knihovně.

jolii
10.03.2016

Ano, kniha patří k těm, co je člověk čte dlouho do noci. Začátek skvělý, s neustálou otázkou co bude dál? Pak mě ale trochu nudily pasáže o drogových excesech a rauších hlavních hrdinů, tak jsem trochu přeskakovala. Tarttové se ale skvě povedlo vykreslit postavu Borise, doslova jsem se u čtení ošívala. Nevyzpytatelní lidé jako on mě znervózňují i v reálu. Po rozvleklém středu byl konec zase trochu moc rychlý. Celkově jsem se ale bavila, těšila i zamýšlela, takže spokojenost.
Stránku 725 čtu už poněkolikáté ( mám vydání od Arga).

JezinkaJ
17.02.2016

Byla jsem z té knihy paf. Výborný příběh, výborně napsaný. Rozvíjející se děj a Theův osud mě rozčiloval a nutil se jím zabývat i když jsem nečetla. Vůbec jsem nedokázala odhadnout kam bude další vývoj směřovat a to mě vždycky hodně baví.
Nelehký osud, život plný překážek, osamělost, chyby. Nepomíjivé výtvarno to též velmi oceňuji. Skvělá četba i když ne veselá a lehká.
A nejspíš si obstarám reprodukci "toho" obrazu.

salamandrina
13.02.2016

Ze začátku jsem z knihy byla nadšená, miluji tlusté knihy s detailními popisy. Od chvíle, kdy je hlavní hrdina dospělí a kniha se stává spíš takovou gansterkou, jsem se už nutila knihu dočíst. Závěrečný nihilistický projev hrdiny na posledních pár stránkách je nicméně dokonalý!

ZuzanaL
11.02.2016

Jedna z nejlepších knih, které jsem poslední dobou četla. Měla jsem z toho chuť začít fetovat, až tak to bylo přesvědčivě napsané. A ta obálka...kvůli ní jsem si vlastně knihy všimla. Tak jednoduchá, čistá, narozdíl od příběhu...

ziriant
10.02.2016

Stehlík mě uchvátil tak, jak to dokáže jedině pořádně obsáhlá kniha. Ale pozor, myslím tím výborná obsáhlá kniha. Musím říct, že v průběhu čtení jsem se sama cítila tak trochu pod vlivem, omámena, stejně jako vypravěč, a i za to autorce patří poklona, protože je to pro mě jeden z důvodů, proč vůbec číst. Přeskoky ve věku hlavní postavy a tím pochopitelně přeskoky v ději jsou vložené jakoby nic, docela čtenáře zaskočí, ale při zpětném promyšlení bych řekla, že je považuju za uvážené, zvolené na vhodných místech a správným způsobem.
Jediné pochyby mám co se týče závěru příběhu, od míst, kde se to začne zvrhávat trochu jiným směrem, než bych si představovala. Také co se týče samotného zakončení jsem docela na rozpacích. Ne, "šťastný konec" (rozuměj jako z telenovely) bych si nepřála, nicméně bych čekala více konkrétna. S finálním poselstvím nelze než souhlasit, ale zde mi přijde až zbytečně naservírované. Přes to všechno považuju Stehlíka za čarovnou knihu, k níž se jistě budu ráda vracet a kterou bych bez váhání doporučila dále.

babsi66
05.02.2016

Knížkou jsem si krátila čas při marodění, takže jsem ji mohla přečíst na jeden zátah během pár dnů. A nejsem si jistá, jestli bych z ní měla pozitivní dojem, kdybych ji četla delší dobu. Nicméně takto jsem se na několik dnů zcela ponořila do světa Thea a jeho Stehlíka a po dočtení mám pocit, že to, proč mám ráda tlusté romány, ve Stehlíkovi je.

Ačkoli jsem se nemohla zbavit dojmu, že se v knížce nic neděje, děje se tam všechno možné. Theo není žádný hrdina, ale jen někdo, komu se jakousi náhodou, omylem, dějí samé nepříjemné věci, s nimiž se snaží s menším či větším úspěchem vypořádat. Z knížky tak čpí určitá marnost nad tím, že různé události se dějí, ať člověk chce nebo ne a je jen na něm, jak se s tím popere. Líbil se mi kontrast obyčejného Thea, popisy jeho obyčejného každodenního života a myšlenek, kterým se marně snaží uniknout a zbavit se nepříjemných vzpomínek.

Jedinou výtku mám k odkazům na Harryho Pottera, přezdívka Thea, zmínka o hadím jazyku, jméno Luciuse Reeva coby slizkého záporáka...to si mohla autorka odpustit a ničemu by to neubralo, Avšak i přesto, je pro mě Stehlík románem, který si určitě jednou budu chtít znova přečíst.

.

puml
04.02.2016

Není to špatný román, možná že v angličtině má své kouzlo, ale v češtině na mě ta první osoba s tisíci a tisíci "jsem" působí dost rozpačitě. Příběh samotný mě moc neoslovil, dost se vleče a často jsem přeskakoval celé stránky. Hlavní protagonista Theo se mi nedostal vůbec "pod kůži", stejně jako ostatní postavy. Snaha vystihnout rozpory současné americké společnosti není špatná, ale také nepřináší nic moc originálního a vesměs mi to všechno přišlo tak nějak strašně chtěné. Tarttová umí psát a klást slova za sebe, o tom žádná, některé popisy jsou opravdu vynikající, ale od románu čekám víc než záplavu pěkných popisů, encyklopedický výčet ve stylu kde je co a kdo je kdo, a postavy, které mi byly spíš protivné... (tak proč s nimi trávit čas?...) Dost přeceňovaný román jehož plus spatřuji v tom, že mě v těch pár dnech dokázal vždy krásně uspat. Jen je ještě potřeba zmínit, že toto hodnocení není k celému románu. Nedočetl jsem a ani se nechystám dočítat.

Osobně se mi ze současných takzvaně "velkých amerických románů", co vyšly v Argu, víc líbila Svoboda od Jonathana Franzena (viz můj komentář).

vlcka
03.02.2016

Kniha je ideální společnicí pro zimní večery, uvařte si hrnek čaje, připravte něco dobrého a ponořte se do dramatického příběhu Theodora Deckera. Tragická událost převrátí jeho život vzhůru nohama a Theo se ocitá na místech a mezi lidmi, o jakých by se mu ani nesnilo. Stovkami stránek čtenář proplouvá s lehkostí a svižně, nenajdete obšírné popisné pasáže ani zdlouhavé úvahy. Rozhodně se proto nelekejte rozsahu a velikosti románu, nudit se určitě nebudete.


Štítky

Pulitzerova cena

Autor a jeho další knihy

Donna Tartt

Donna Tartt
americká, 1963

Uživatelé mají knihu

v Přečtených184x
v Právě čtených15x
v Knihotéce59x
v Doporučených28x
v Chystám se číst274x
v Chci si koupit46x