Nočnípták diskuze u autorů

Při poslechu rozhovoru s hercem Mirkem Hanušem jsem se dozvěděla, že ucitelka a spisovatelka Helena Longinová je matkou jeho ženy Jany. Ta napsala Rádio v mrazáku.

Rufus zálesák. Kniha pro malé zálesáky, trampy, vlčata. Úplně vidím jak jsou z ní nadšení. Škoda, že už nejsem cílová skupina. Stejně jsem si jí moc užila.
Pane Dolenský, prosím, ještě nějakou další.

Jsem nadšená z knihy povídek Země skrytých úsměvů.
Za ten nápad, oslovit české autory k napsání těchto povídek a k sestavení a vydání knihy, patří paní Hejkalové podekovaní.

To já zase dávám šanci dalším knihám paní Soukupové i když se mně Marta v roce vetřelce nijak zvlášť nelíbila. Ale je pravda, že Klub divných dětí se mi líbil moc. Četla jsem ho jako první z jejích knih a byla jsem tak nadšená, že mě Marta v dalším čtení nemůže odradit.

Ráj na zemi. Od mých šestnácti let bylo pro mne rájem na zemi Steinbeckovo údolí Salinas. Teď mám ráje dva. Tím druhým jsou Kyino bažiny kde zpívají raci, bažiny pobřeží Severní Karolíny paní Owensové.
Kde zpívají raci - nádherný čtenářský zážitek. Děkuji paní Owensová.

Pana Třeštíka mám moc ráda. Pro jeho humor, který je mi blízký. Proto, že má rád poezii, fidorky, kešu oříšky. A že používá slova jako švicuňk,furt a debil.
Až přečtu jeho Umění vnímat umění a Umění vnímat architekturu, tak určitě přijdu na další věci, proč je mým oblíbeným autorem.

Tak mi už zbývá přečíst jen poslední knihu od paní Klevisové - Štěstí je zadarmo. Nad jejími kočičími povídkami jsem si uvědomila, i když jsem pejskař, že bych ráda měla zrzavého kocoura.
Povídky jsou moc pěkné, ale z detektivek jsem opravdu nadšená. Netrpělivě čekám na další.

Paní Klevisová, uděláte svým čtenářům brzo radost?

Podle koček/ i dalších zvířátek/ bezpečně poznáte dílo pana Kantorka. Je to jako jeho podpis.

Mám ráda Šrutovy knihy. Poezii i prózu. Dětské i dospělácké. Ve všech nám ukazuje jak je krásný český jazyk. A ilustrace paní Miklínové v jeho knihách - pravé potěšení.
Dočetla jsem právě Pana Kdybycha, asi zavedu mezi dětmi vtipné nadávání podle Šruta.
"Ty Popokatepetle!"
"Ty Veverská Bítýško!"

Paní Miklínová láká moc pěkně. Aspoň mne právě nalákala. Hned v lednu uspořádám pro vnoučata výpravu do Prahy a nazvu ji třeba "Bacha, Žrouti". Jsem zvědavá jestli jim docvakne kam vlastně jedeme. Nebo to bude do poslední chvíle překvápko?
Ilustrace paní Miklínové máme moc rádi a její tvorba spojená s Pavlem Šrutem zasluhuje nepočítaně *.

Čtenáři Hamec tímto děkuji za bezva tip.

Paní Ilona Borská si dovedla najít moc zajímavá témat pro všechny své knihy. Nejraději mám její životopisné romány. Pro mne na pomyslném žebříčku je jedničkou příběh doktorky Vlasty Kálalové -Di Lotti. Hned po ní následuje další lékař, profesor lékařské fakulty a zakladatel sanatorií František Hamza.

Tak to já mám asi smůlu. Přečetla jsem To prší moře a Dobře mi tak a spolehlivě mne to odradilo od čtení jejích dalších knížek.

Pane Lyndon, prosím,moc prosím, nutně potřebuji další díl. Máte rozepsáno? Přece nemůžete nechat své hrdiny v půli cesty a nás, své čtenáře, v nejistotě.
"Nedokončená cesta je jako nedopovezený příběh."Cesta sněžných ptáků.

Jsem blázen do pana Honzáka. Miluju jeho povídání, jeho názory na život.Je to diagnóza?

Přečetla jsem Kdo jinému jámu kopá a jsem radostná. Jinak se to asi vyjádřit nedá. Stále na knihu myslím a pořád cítím radost. Josefína je velice živoucí. Často jsem se přistihla, že dávám rovnítko mezi autorkou a Josefinu. Marie Rajfova=Josefina Divíšková. Vůbec bych se nedivila, kdyby to tak bylo.
Objevila jsem další, mně moc milou, autorku, kterou si dám do oblíbených. A teď hurá na další příhody Josefiny.

Objevila jsem nového autora. Tedy on není zrovna nový, na kontě už má osmnáct knih. To jenom já jsem o něm nic nevěděla. Cukrárna u Šilhavého Jima - to bylo počteníčko. Prý knížka pro děti. No, možná ano, ale my dospělí snad taky můžem,ne? Vždyť v nás zůstává kousek dítěte, většinou.
Osmnáct knížek, to bude chvíli trvat, než je přečtu,ale už se na ně těším.

Poděkování paní Rowlingové.
Paní Rowlingová, moc Vám děkuji za Cormorana a Robin. Všichni tady chválí Harryho Pottera, o detektivkách se nezmiňují. Mně se líbí oboje. Díky,díky,diky.

Jako první jsem od pana Křenka četla sérii Valigurky z Kopečka. Tehdy to pro mne byl veliký zážitek. Darovala jsem knihy mamince a od té doby jsme je obě četly několikrát. Pak přišla na řadu kniha Chalupa na spadnutí. Zjistila jsem, že i humor pana Křenka je mi velice blízký. A Dlouhé uši v trávě? Několik let mi trvalo, než mi došlo, že jde o stejného autora. Je obdivuhodné, že někdo dokáže napsat knihy, které si jsou tak velmi vzdálené tématem,formou i stylem.
Pan Křenek se stal mým oblíbeným autorem. Žádnou z jeho knih jsem zatím neodložila nedočtenou.

Irena Sendlerová - jméno, které si zařazuji na přední místo mého žebříčku hrdinů. Moc mne mrzí, že tu Nobelovo cenu míru nedostala. Zasloužila si ji.

Četla jsem S Baťou v džungli. Moc zajímavé čtení. Nejen o životě J.A.Bati, ale i o známých lidech z jeho blízkého okolí. Za tuto knihu autorku musím pochválit. V rozhlase jsem ji neslyšela, což je možná dobře, protože při často používaném slově "jakoby" mě naskakuje husí kůže. To mi však nebrání pustit se do jejích dalších knih. Jsem zvědavá, jestli mne také tak zaujmou.