Niu komentáře u knih
Nádherná knížka pohádek. Možná ani ne tak pro děti, jako pro dospělé. U "Šťastného prince" a "Slavíka a růže" mi tekly slzy. Pohádku "Slavík a růže" jsem poprvé četla někdy ve čtvrté třídě z čítanky a už tenkrát to na mne hodně zapůsobilo a pamatuji si to dodnes. Wilde to napsal s takovou lehkostí okořeněnou špetkou ironie. Doporučuji.
K této knize jsem se odhodlávala velmi dlouho. Byla to v dětství oblíbená kniha mého táty a musím napsat, že jsem až doposud nevěděla, jakou četbu kromě detektivek má rád. Přiznávám se, že souhlasím s kladnými komentáři níže. Knížka se četla velmi snadno, až mě to udivilo. Nejvíc mě zaujala první a druhá část knížky. Chvílema jsem u knížky brečela (to když Alexej lezl sněhem, pak, když mu pomáhal děda Michajla do koupele), přišla na mne "nevolnost", když Alexej jedl ježka a další a další. Jeho dobrodužství na mne udělalo "opravdový" dojem. Na konci knížky mě přepadl sentiment a říkala jsem si, jaké by to bylo, kdyby se všichni znovu po letech sešli. Jo, můžu doporučit.
Povedené dílo. Líbil se mi začátek a konec, prostředek byl takový rozvláčný. Možná jsem čekala trochu více toho boje mezi obyvatelstvem a trifidy, ale toto zde bylo spíše jako okrajová záležitost. Lidé se budou sebevíc držet přesvědčení, že na Zemi patří, ale mně se vkrádala myšlenka, jestli opravdu nenastal čas pro trifidy, čas výměny. Dinosauři také museli ustoupit ... Ale i myšlenka Billa v závěru knihy nebyla zcela k zahození. John Wyndham měl dar vidět do budoucna. Co my víme, co je pravda? Dílo směle konkuruje sci-fi výtvorům Hollywoodu.
Tuto knihu jsem před lety četla v pořadí jako třetí (po Sněhulákovi a Levhartovi) a moc jsem v obraze nebyla. Tak jsem se na ni vrhla znovu a mělo to jiný efekt. Doporučuju určitě číst po řadě. Někdo si konenčně zasloužil, co měl. Příběh super. Postavu Harryho netřeba chválit :-)
Nooo, tak tohle bylo pro mne překvápko. Film znám, ale kniha je celkem jiná. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy dostala takový záchvat smíchu u knihy, že bych pro slzy neviděla na řádky. Opravdu doporučuju. Bridget je prostě Bridget.
Trvalo mi hodně dlouho, než jsem tuto knihu přelouskala. Není to úplně můj šálek kávy, proto moje pozornost přeskakovala ke knihám jiným. Docela mi trvalo se odhodlat a začít číst a do příběhu se zažít, ale poté se kniha tak nějak četla sama, nenásilně. Místy zbytečně natahovaný děj.
Jestli bude Nesbo i nadále takto pokračovat, tak pro mne budou nepřekonatelné díly Sněhulák a Levhart dávno překonány. Vážně bych nevěřila, jaký další vražedný příběh se dá vymyslet. Postava Harryho se mi líbí čím dál tím více. Více si uvědomuji provázanost předchozích knih. Chvílema tak uvažuju, co musí být Nesbo za člověka, aby ho napadaly takové příběhy. Co my musíme být za čtenáře, když mu to tak baštíme? :-D Super čtení, těším se na další díl.
Tak tohle je zaručeně jeden z nejlepších dílů hned vedle Sněhuláka a Levharta. Opravdu promakaný a pěkně zamotaný příběh. Můj typ na polivraha byl nakonec správně. Ale nesnáším :-D Nesbo za jeho dvojsmyslné vykládání příběhu na začátku a konci knihy (čtenáři pochopí). Mrazilo mě. Jo Nesbo píše knihy, které se čtou samy. Doporučuju a těším se na Žízeň :-D.
Dočetla jsem knihu s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. To jako fakt? Nenacházím slov. Kniha mě ze začátku moc nebavila, drogová sféra není mým šálkem kávy. Ale jak se to začalo postupně rozplétat, nešlo přestat číst. Konec mě vzal ... to ohlédnutí, jak si člověk myslí, že to bude ... a pak ta realita.
Levharta jsem si stejně jako Sněhuláka chtěla po letech připomenout. Opravdu se nemůžu rozhodnout, která kniha z těch dvou je lepší :-) Skvělé, děsivá zápletka a opravdu hodně propracovaný děj. Ale jedno jsem nepochopila. Název knihy. Neustále se píše právě v této knize o přízraku, takže jsem chvilkama myslela, že čtu Přízrak. Doporučuji všemi deseti!
Kinga mám ráda a jsem zvyklá na jeho rozvláčné a místy zdlouhavé psaní. Překvapilo mě, že na Kingovo dílo zde vystupuje jen málo aktérů. Brilantní dílo; z pohledu psa - to tady snad ještě nebylo, ta beznaděj, blížící se nevyhnutelné ... Supr. Nepochybuju, že Cujo byl mazel. Bohužel ... Doporučuji.
Sněhuláka jsem si přečetla znovu po třech letech, abych si připomněla, jestli si tento díl pamatuji dobře. A ano - dokonale mrazivé dílo, výstižný název.
Výborný díl, opravdu tak nějak jsem si představovala, že to skončí. Celkem jsem se trefila i do celé zápletky. Doporučuji.
Skvělý díl, kniha se četla sama. Super zápletky, na takové zvraty jsem spíše zvyklá u Deavera. Super Harry Hole. Doporučuji.
Vlastně ani nevím, jaký komentář k této knize napsat. Jo, kniha se mi líbila, četla se dobře, což zajistí to, že knihu dočtu vždy do konce. Ale zas tak úplně ono to nebylo. Možná to bylo kapitolami o II. světové válce, možná tam bylo moc historie, taková roztahanost děje. Měla jsem u této knihy trochu problém porozumět, co tím autor míní, např. vykreslení některých situací ... nepochopitelné čtení mezi řádky.
Vždy, když začínám číst tuto sérii, říkám si, že to nebude ono (on Lincoln Rhyme od Deavera je prostě Lincoln Rhyme :-D). Mýlím se, protože Harry, i když je takový jaký je, přiroste k srdce. Bohužel, začala jsem snad nejlépe hodnoceným Sněhulákem a Levhartem a pak jsem to vzala od prvního dílu. Švábi mě překvapili o malinko více než Netopýr. Bylo to dobře propracované. Můj typ ohledně vraha byl správný. Určitě mě to nakoplo si přečíst další knížky.
Hercule Poirot patří k mým oblíbeným postavám, a když jsem si chtěla splnit Čtenářskou výzvu s podmínkou "první věta začínající otázkou", dlouho jsem neváhala. Velmi dobře znám filmy s hercem Davidem Suchetem, i přesto mě mile překvapilo, s jakým humorem a nadhledem, dokonce až vtipností Agatha Christie psala své dílo. Jo, mělo to své kouzlo. Všem, kdo čte rád odlehčené detektivky, doporučuji.
Nenapadá mě nic než slova "strašná mrcha" a to jsem ještě oproti Nickovi slušná :-D. Kniha se četla dobře. Viděla jsem první film, tak jsem věděla, do čeho jdu. Ale právě proto jsem se nemohla u poslední třetiny knihy dokopat to dočíst. Tam jsem věděla, že to bude hodně nepříjemné. Kniha ve mně zanechá vždy více toho negativního, co se v příběhu odehrává. Bylo to opravdu odporné, místy jsem až žasla, kam je schopná Amy zajít. Brrrr.
Kniha se mi líbila, byl to takový Verneovský styl psaní. Při čtení mi opravdu běhal mráz po zádech. Představy, co doktor Moreaua prováděl, mě děsily. Na konci knížky jsem byla ráda, že to, co se stalo „zvířecím lidem“, se znovu navrátilo do původního stavu. Také jsem chápala, jak asi Prendic prožil zbytek života. Zajímavé počtení a jsem ráda, že díky Výzvě jsem po tomto díle sáhla.