Natty
komentáře u knih
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Skvěle propracovaná kniha s několika časovými linkami různých osob, přičemž mě každá z nich bavila a nikdy jsem se nenudila. Nejvíce mě vtáhla ta "Baťovská" část a těší mě, že jsem se dozvěděla něco nového i z této historie. I přes všechny rodinné tragédie a traumata mi přišlo, že každá postava měla až neuvěřitelné štěstí a konec byl na můj vkus až moc sladký, i tak se mi kniha nepředstavitelně moc líbila a doporučila bych jí k přečtení všem.
Zajímalo by mě, kdo byl ten chlápek s šátkem a kytarou, to mi nedá spát. :D
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Velmi silná kniha o první světové válce, která si nebere servítky a vše čtenáři předkládá ve vší surovosti, kterou toto období přinášelo. Při čtení jsem hluboce prožívala všechny útrapy společně s mladičkými německými vojáky a velmi mne vtáhla psychologická linka o vlivu vojenského prostředí na psychiku a problémy se začleněním se zpět do všedního života.
*** Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. ***
Během povinné četby jsem se jí vyhýbala a tak přišla na řadu během letošní čtenářské výzvy. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Kniha je rozhodně jiná než ostatní knihy autorky, už jen proto, že jsou psané z velké části z pohledu mladého děvčete, i tak jsem jí ale přečetla za jediný den. Je to temná, ale skvělá kniha.
//
Co se týče dění v posledních dnech:
Ani po značné snaze nevidím doslova žádnou souvislost s jiným příběhem, která je roztahávána v mediálních debatách. To by se v tom mohl vidět každý člověk s podobným traumatem.
Narážky na téma "zlo plodí zlo" jsem v knize také nikde nanašla.
Tak asi tak...
Vrány
Petra Dvořáková
Velmi smutná krátká kniha o rodinných traumatech, až nechutně mizerné výchově, snaze po pochopení a tíživém osamocení v kruhu vlastní rodiny. Mámu bych propleskla, Katuška mi byla více než protivná a o tátovi ani nevím, co říci.. Konec jsem tušila a ani se tomu nedivila. Přečteno za jedno odpoledne.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Knihu jsem četla jako dítě ještě předtím, než mi byla uložena za povinnou četbu a doteď si pamatuji, jak se mi drtivá většina básní líbila. Asi to bylo tím, že to byla jedna z prvních ponuřejších knih, ke kterým jsem se dostala. Recitování Kytice pak neminulo ani mě.
Zahrada
Petra Dvořáková
Už od začátku knihy bylo cítit, že je tam něco špatně. Kniha je o sebepoznání, vnitřních démonech a nepochopení. Oceňovala jsem to vlastní sebeodsouzení a snahu o sebenápravu - a díky tomu se následně s hlavní postavou i trápila, když byl ostatními odsuzován _vlastně neprávem_. Zpětně se mi zdá až neuvěřitelné, že jsem dokázala s takovým člověkem soucítit a litovat za úděl, který mu byl do vínku vložen, už jen to značí, jak dobře je kniha napsána.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Je to až neuvěřitelné, že se něco takového může dít v dnešním _více či méně_ civilizovaném světě. Člověk je po přečtení neuvěřitelně vděčný za svobodu, kterou ve své zemi má. Četlo se to samo, jen jsem neustále kroutila hlavou nad dalšími a dalšími krutostmi a nesmyslnostmi, které dokázali v KLDR zavést jako normu. Doporučuji k přečtení.
Nabarvené ptáče
Jerzy Kosiński
Velmi brutální kniha plná násilí, krutosti a zvěrstvech o malém chlapci protloukajícím se světem během 2. světové války. Věřím, že pro mnoho lidí nedočtitelné dílo, sama jsem měla chuť knihu odložit - a to mám zásadu, že dočítám všechno. Nutno uznat, že bravurně napsaná. Taková nejlepší nejhorší kniha, kterou jsem kdy četla.
Vodník
Tereza Bartošová
Česká detektivka, ve které figuruje hned několik obětí - jedna ztracená žena a jedna mrtvola úplně jiné ženy nalezená ve vodě u náhonu. Dvojice policistů byla docela fajn, ale čekala jsem asi nějaké větší šetření a zvraty, nevím, něco tomu zkrátka chybělo. Po začtení se však příběh utíkal rychle a byla to příjemná napínavá oddychovka, zamotaná zápletka tak akorát, jak to mám ráda a žádný krvák. Rozhodně lepší než Klekánice.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Krásný vánoční příběh o ponaučení, nápravě charakteru a lásce. Nikdy nic není ztraceno, vše se dá napravit i na stará kolena. :)
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Milé pohádky mého dětství, které ve mně jen podnítily celoživotní kočkomilku.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Úžasná kniha. Na začátku mi pár stran trvalo, než jsem se pořádně začetla, ale pak jsem se od knihy vůbec nemohla odtrhnout. Skvělá nevšední myšlenka na příběh, úžasně to vše na sebe navazovalo a byť jsem odhadla, jak to celé skončí, užila jsem si to. Určitě jedna z těch, které si jednou přečtu znovu.
Na konci kniha nutí k zamyšlení, zdali ten náš život je takový, jakým ho opravdu chceme mít, nebo s ním něco uděláme a splníme sny, které dlouho uchováváme v hlavě, bohužel již v podobě výčitek, že k tomu nikdy nedošlo.
„Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš."
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Příběh o silných ženách zasazený do období protektorátu, druhé světové války a následujících let, se všemi problémy týkajících se těchto dob. Irma je skvělá žena a Editu, i když částečně chápu, tak i trochu odsuzuji. Na konci knihy je příjemné odhalení velkého tajemství. Doporučuji.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Na knihu jsem se chystala velmi dlouho, díky letošní knižní výzvě se k ní konečně dostala a vcelku i splnila má očekávání. Těžké téma rakoviny uchopené za ten správný konec s kapkou černého humoru, který nikdy nevyzní lépe než právě z úst nemocných, kteří s ní mají zkušenost. Kniha o nevšední mladé lásce mezi Hazel a Augustem, rodině, přátelství, nemoci, zklamáních a ztrátách.
Anežka
Viktorie Hanišová
Autorčin styl psaní mi velice vyhovuje, a i když se mi Houbařka líbila o něco více, i tady jde o podařený příběh. Nazvala bych to celé hledáním mateřské lásky. Musím přiznat, že Julie mě již od začátku svým chováním, přemýšlením a ignorantstvím opravdu rozčilovala, na druhou stranu jsem ale chápala, proč je v nitru taková. Konec by si zasloužil o trochu více lásky, nevadí mi jeho otevřenost, ale přišel mi zbytečně uspěchaný. Proto o hvězdičku méně.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Knihu jsem zhltla za dva dny. Tato zápletka vytržená z naší reálné historie, byť usazena do imaginární sudetské vesnice Skláře, mě velmi rychle vtáhla do děje a nepustila. Rodina zde získala hospodářství a malým překvapením navíc - původní německou rodinou, jež v domě žila po několik generací. Kdo je tady teď doopravdy doma? Jak zvládnou společně žít než nastane finální odsun Němců? Mohli by se z nich mezitím stát i přátelé? Kniha surově ukázala, co musely obě strany v době nastupujícího komunismu prožívat a, popravdě, bylo vcelku jasné, jak to celé skončí.
Strašně mě mrzela ta zarputilost, lži, naivita, snadná zmanipulovatelnost a uměle vytvářená nenávist, ať už šlo o kteroukoliv stranu. Takhle to však, bohužel, opravdu bylo.
Líbil se mi (alespoň částečný) posun Františkova vnímání. Kéž by tak v té době prozřeli všichni.
4,5/5
Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Velmi zajímavá sbírka poezie, ke které mě dovedla čtenářská výzva. Bavila mě ta svéráznost a autentičnost doby, ve které básně vznikaly.
Jilmy porostlé břečťanem
v korunách dubů jmelí
veselejší se nestanem
proč bychom smutní být měli
Na kůře olší choroše
ve stěnách domů plíseň
minuly prchavé rozkoše
hlubší nás svírá tíseň
Zas pruty mříží na oknech
a ruce v pouta dané
to abych aspoň v těchto zdech
sepjaté měl je Pane
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
(SPOILER) Kniha, ke které jsem se dlouho odhodlávala, ale nakonec stála za to. Zase trochu jiný soudek, maličko jednotvárný děj, vzhledem k místu, kde se odehrává, ale vtáhl mě a přečetla jsem to během dvou dní. Konec jsem odtušila již u prvních zmínek, ale vůbec mi to mé „jistojisté přesvědčení, že jde zrovna o tohle“ nepřekáželo v dalším čtení. Je fajn, že až do posledního okamžiku je čtenář udržován v neustálém napětí. Pocity jsou popsány vcelku uvěřitelně, až překvapivě se člověk vcítí do kůže malé strádající ztracené holčičky. Jen si moc nedokážu představit, že by to zvládala takto dlouho.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Milé nenáročné povídky, mnohdy s hlubším posláním, které jistě osloví i nekočkomily.