Natty
komentáře u knih
Skvěle propracovaná kniha s několika časovými linkami různých osob, přičemž mě každá z nich bavila a nikdy jsem se nenudila. Nejvíce mě vtáhla ta "Baťovská" část a těší mě, že jsem se dozvěděla něco nového i z této historie. I přes všechny rodinné tragédie a traumata mi přišlo, že každá postava měla až neuvěřitelné štěstí a konec byl na můj vkus až moc sladký, i tak se mi kniha nepředstavitelně moc líbila a doporučila bych jí k přečtení všem.
Zajímalo by mě, kdo byl ten chlápek s šátkem a kytarou, to mi nedá spát. :D
Velmi silná kniha o první světové válce, která si nebere servítky a vše čtenáři předkládá ve vší surovosti, kterou toto období přinášelo. Při čtení jsem hluboce prožívala všechny útrapy společně s mladičkými německými vojáky a velmi mne vtáhla psychologická linka o vlivu vojenského prostředí na psychiku a problémy se začleněním se zpět do všedního života.
*** Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. ***
Během povinné četby jsem se jí vyhýbala a tak přišla na řadu během letošní čtenářské výzvy. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.
Šikmý kostel mě upřímně nadchl. Příběh je silný, lidský a plný emocí. Je to jedna z těch knih, které nejen přečtete, ale v mysli opravdu prožijete společně s postavami, které navíc působí skutečně, jejich osudy jsou drsné, ale napsané s citem a respektem. Oceňuju, jak autorka dokázala oživit kus naší historie bez zbytečné romantizace – syrově, pravdivě, ale s empatií. Navíc je to přesně ta část historie, která by se k nám, žijících daleko od tohoto kraje, bez knihy nikdy nedostala. Jsem tedy moc ráda, že jsem měla možnost nahlédnout pod pokličku těchto událostí.
Příběh o apokalypse formou celosvětové slepoty a několika "přeživších" vidomých mě velmi bavila, ale pět hvězdiček bych dala až ve chvíli, kdy by se kniha více zaměřila na samotné trifidy, původně jsem snad i doufala, že jim ty oči vyšlehají oni a jejich existence bude onen zásadní problém. Takhle mám pocit, že byli jen jedním z celé řady problémů na cestě za vybudováním nové společnosti, byť vcelku nepříjemným, neřešitelným a nebezpečným. Bavily mě různé teorie, které si skupinky určily jako ty zaručeně nejlepší možné pro obnovu lidstva, všechny však v mých očích směřovaly k jisté záhubě. Co mi chybělo, tak zmínka strachu z další vlny komet a čekala jsem více potulných banditů. Rozhodně ale doporučuji k přečtení. Stojí za to.
Velmi brutální kniha plná násilí, krutosti a zvěrstvech o malém chlapci protloukajícím se světem během 2. světové války. Věřím, že pro mnoho lidí nedočtitelné dílo, sama jsem měla chuť knihu odložit - a to mám zásadu, že dočítám všechno. Nutno uznat, že bravurně napsaná. Taková nejlepší nejhorší kniha, kterou jsem kdy četla.
Velmi chytlavá sci-fi kniha plná (ne)všedních technologií, o přátelství i zradě, cestování časem, hibernaci a lásce ke kocourovi ve velmi zdárně propleteném příběhu s postupně se odkrývající zápletkou. Kocour Pet si mne získal svou nefalšovanou kocouří osobností.
Byť byla kniha napsaná v roce 1957 o budoucnostech v letech 1970 a 2000, ve spoustě věcí se autor trefil.
Nebýt čtenářské výzvy, nikdy bych po této knize nesáhla a byla by to velká škoda. Právě se stala jednou z mých nejoblíbenějších.
*Někdy je potřeba vyzkoušet všechny dveře, jedny z nich musí být ty, které vedou do léta.*
Knihu jsem četla jako dítě ještě předtím, než mi byla uložena za povinnou četbu a doteď si pamatuji, jak se mi drtivá většina básní líbila. Asi to bylo tím, že to byla jedna z prvních ponuřejších knih, ke kterým jsem se dostala. Recitování Kytice pak neminulo ani mě.
Je to až neuvěřitelné, že se něco takového může dít v dnešním _více či méně_ civilizovaném světě. Člověk je po přečtení neuvěřitelně vděčný za svobodu, kterou ve své zemi má. Četlo se to samo, jen jsem neustále kroutila hlavou nad dalšími a dalšími krutostmi a nesmyslnostmi, které dokázali v KLDR zavést jako normu. Doporučuji k přečtení.
Kniha je rozhodně jiná než ostatní knihy autorky, už jen proto, že jsou psané z velké části z pohledu mladého děvčete, i tak jsem jí ale přečetla za jediný den. Je to temná, ale skvělá kniha.
//
Co se týče dění v posledních dnech:
Ani po značné snaze nevidím doslova žádnou souvislost s jiným příběhem, která je roztahávána v mediálních debatách. To by se v tom mohl vidět každý člověk s podobným traumatem.
Narážky na téma "zlo plodí zlo" jsem v knize také nikde nanašla.
Tak asi tak...
Na knize mě velmi bavilo, že jsem mohla při čtení společně s postavami jednoduše procházet reálnými místy a hledat si je na mapách. Krušné hory vůbec neznám, ale teď bych se tam moc ráda podívala. Co se týče příběhu, skoro jsem to štěstí Petrovi ani nepřála - za to, jakým člověkem celý život byl. Nebo spíše ani nevěřila, že dokáže udělat za svým zhýralým životem tak tlustou čáru a dokáže začít znovu, lépe a jen vlastními silami. Stále jsem čekala na chvíli, kdy to začne jít zase z kopce. Alkoholismus je těžký soupeř, se kterým se, tuším, nebojuje snadno. Kniha je taková milá jednohubka, nezklamala, ale ani se nevryla nijak hluboko.
Tak to bylo opravdu něco pro mě, další kniha od Mornštajnové, která mě po citové stránce úplně odrovnala. Děj se odehrává v alternativní realitě následující po sametové revoluci - po takové, která socializmus nezahnala, ale ještě více podnítila. Hlídky na každém rohu, strach z toho, co kde a komu můžete říci, kdo vás udá byť jen za špatně volená slova, třeba i z vlastní rodiny. Někteří jsou bez soudu uvěznění, někteří zmizí beze stopy, děti jsou vytrhávány z vlastních rodin a přetvářeny na pilíře socialistické vlády, které nepokládají otázky a státu pevně věří. Marii jsem vroucně přála alespoň o špetku více štěstí, než kolik ho dostala. Magdalenu vlastně chápu, byla v tom všem vychovávána a až do dospělosti odtržena od hrůzné reality, ještě, že nakonec také dospěla ke své svíci.
Soudružky, které nejsou schopné ani doručit poštu, bych profackovala. Taková škoda.
Na konci jsem si pěkně pobrečela, výborná kniha, kterou všem doporučuji.
Krásný vánoční příběh o ponaučení, nápravě charakteru a lásce. Nikdy nic není ztraceno, vše se dá napravit i na stará kolena. :)
Velmi smutná krátká kniha o rodinných traumatech, až nechutně mizerné výchově, snaze po pochopení a tíživém osamocení v kruhu vlastní rodiny. Mámu bych propleskla, Katuška mi byla více než protivná a o tátovi ani nevím, co říci.. Konec jsem tušila a ani se tomu nedivila. Přečteno za jedno odpoledne.
Milé pohádky mého dětství, které ve mně jen podnítily celoživotní kočkomilku.
I poslední díl trilogie byl velmi čtivým, byť velmi smutným dílem. František se mi celou dobu svým způsobem protivil svou pýchou a zatvrzením, ale na jednu stranu se to dalo i pochopit. Strašně mi bylo líto toho nadšení z pražského jara v šedesátém osmém, kdyby tak věděli... Zakončení knihy a pomyslné uzavření kruhu pro mne bylo pohlazením po duši.
Česká detektivka, ve které figuruje hned několik obětí - jedna ztracená žena a jedna mrtvola úplně jiné ženy nalezená ve vodě u náhonu. Dvojice policistů byla docela fajn, ale čekala jsem asi nějaké větší šetření a zvraty, nevím, něco tomu zkrátka chybělo. Po začtení se však příběh utíkal rychle a byla to příjemná napínavá oddychovka, zamotaná zápletka tak akorát, jak to mám ráda a žádný krvák. Rozhodně lepší než Klekánice.
Pokud máte rádi anglický humor, smysl pro nesmysly a chcete číst něco, po čem vám v hlavě uvíznou hesla typu "Ó frétná chrochtobuznosti" – tohle je kniha pro vás. Nechápu, jak jsem mohla žít bez znalosti toho, že nejdůležitější věcí v životě je mít u sebe ručník.
Tahle knížka není jen sci-fi, je to filozoficko-existenční jízda vesmírem, kde místo odpovědi na smysl života a vůbec dostanete číslo 42 a radu, ať nepanikaříte. Miluju to.
A pokud vás tento komentář děsí, tak to radši vůbec neotvírejte.
Opět skvělý rozhovor, tentokrát s nejznámějším českým kriminalistou a bývalým šéfem české mordparty. Pan Moravec prostě umí skvěle pokládat otázky a vést rozhovory záživným způsobem - vždy se dočkám odpovědi přesně na to, na co bych se sama ráda zeptala.. A pokud na druhé straně navíc sedí člověk s tak silným charisma a tolika úspěšně vyšetřenými případy vražd, nemůže to nikdy dopadnout špatně. Hltala jsem každou stranu, doporučuji, výborné čtení. Seriály jsem doposud neviděla, ale nyní velice ráda rozšířím své obzory.
Už od začátku knihy bylo cítit, že je tam něco špatně. Kniha je o sebepoznání, vnitřních démonech a nepochopení. Oceňovala jsem to vlastní sebeodsouzení a snahu o sebenápravu - a díky tomu se následně s hlavní postavou i trápila, když byl ostatními odsuzován _vlastně neprávem_. Zpětně se mi zdá až neuvěřitelné, že jsem dokázala s takovým člověkem soucítit a litovat za úděl, který mu byl do vínku vložen, už jen to značí, jak dobře je kniha napsána.