Mooneylan komentáře u knih

Už jako malá jsem milovala řecké mýty. Hltala jsem Petiškovy příběhy všemi možnými dostupnými prostředky. Souboj Titánů jsem viděla asi milionkrát a gyros taky není špatné jídlo...
Nikdy jsem ale neměla možnost zaměřit se na hutnější, podrobnější a detailnější příběh jednotlivých postav. Hercules od Disneyho nebo příběhy Percyho Jacksona jsou sice fajn, ale nerovnají se poetickému vyprávění o dávných hrdinech. Kirké tohle všechno má. Je poetická, výpravná, oslavná, živelná i zemitá. Nemluvě o tom, že v audioverzi je skvěle namluvená. Tahle audiokniha byla skvělým zážitkem, potřebovala bych takhle další hrdiny nebo bohy. Co takhle Hádes, Medúza, Hypnos, Thanatos...co, hmm?

2 08.04.2024

Říkám to pořád a řeknu to znovu. Miluju povídkové sborníky. Povídky jsou skvělá okna do světů, které ještě nutně nemají osekané hrany, ale myšlenky jsou už loženy a vybudovány alespoň v letmých náznacích a zasety jako drobná semínka do hlav čtenářů.
Stejně jako ve všech sbornících, i tady se najdou slabší a silnější kusy. Za slabší bych považovala povídky o rodince upírů. Bylo to milé, ale spíše bych je četla dětem před spaním, než abych se u nich zamýšlela. Naopak za skvělou považuji povídku Usměvaví lidé, i když tam byla zápletka dosti jasná už od začátku, nezklamala. V audioverzi poslechnuto, odvyprávěno pány Mejzlíkem a Hruškou.

2 23.02.2024

Srdcovka je intimní zpověď Štěpánky Jislové o vyrůstání na sídlišti, hledání svého hlasu a pravé lásky a také o tématech, o kterých se ve "slušné společnosti" nemluví, ale mělo by! Autorce se na 240 stranách podařilo popsat to, o čem mnoho lidí z (nejen) naší generace mlčí, tiše přikyvuje a snaží se svůj štít nést hrdě dál balastem naneseným na našem vnitřním já. Rozhodně doporučuji všem, kteří vyrůstali v devadesátkách, pořád neví, jestli nepřijde někdo dospělý a neřekne jim: Vítej, tohle je dospělost! a všem, kteří chtějí od realistického příběhu také naději a víru ve štěstí.

2 29.11.2023

Do knihy jsem se pustila se silnou chutí, která postupně opadávala. I když mám ráda gotické romány a horory, a Taxidermistova milenka mi svým vyprávěním právě tento styl připomněla, nemohla jsem se do ní pořádně zakousnout. Nicméně námět byl skvělý, i když už zkraje titulu celkem předvídatelný. Moc se mi líbily popisy vycpanin do posledních detailů, včetně duševního rozpoložení. Zcela jistě neotřelé zpracování zajímavého tématu.

2 23.10.2023

Mám ráda povídkové knihy. Člověk si u nich odpočine, ale pořád může skákat ze světů do světů a pokaždé se bát trochu jinak. I když jsem se tady nebála až tolik, to přeskakování jsem si užila. Jen škoda, že když jsem knihu četla, za okny svítilo sluníčko a neřádil tam Halloween! :)

2 06.06.2023

No dobře, tady jsem to vzala při své cestě za klasiky trochu zkratkou, neb Obraz Doriana Graye jsem četla už na střední :D Ale co Cantervillské strašidlo? Krom toho, že jsem ho znala jen jako filmovou adaptaci s panem Bartoškou a paní Bohdalovou (díky Mikýřovi už slyším jen "Jiřinkoooooooooooooo" :D ), jeho knižní verzi jsem spolkla při jediné jízdě metrem. A co o strašidlu říct? Je v depresi (a není divu!), chce se vám ho pohladit a nalít mu sklenici horkého kakaa, zabalit ho do deky a pak po špičkách odejít do druhé místnosti a hlasitě se celému jeho osudu zasmát. Celá povídka je opravdu humorná a vážně si u ní odpočinete, pokud hledáte satiru na konzumní americkou společnost stojící proti tajuplné a mlhou zahalené britské smetánce.

2 11.06.2022

Když jsem o Rybách slyšela (poprvé cca před třemi lety), říkala jsem si, že to bude pěkná blbost. Chodící ryby? Cože? Ale jak už to u hororových mang bývá, tak z původního tématu, které může být tak trochu cringe s přitaženým culíkem, se vyklubal luxusní příběh. V dnešní době by mi vlastně nepřišel ani až tak nesmyslný (ha, ha....ehm). Skvělé jsou i trešničky na dortu v podobě dvou krátkých horůrků na konci titulu. Zcela doporučuji k odpolední kávě, která přerazí ten odporný hnilobný puch...

2 01.04.2022

Abych se přiznala, některé pasáže jsem si musela přečíst dvakrát. A to hned ze dvou důvodů. Ten první, horší z nich, byl zamotanost celé situace. Někdy se nedalo na první dobrou odhadnout kdo je kdo a k čemu směřuje. Druhý, ten lepší, byl naprostá dokonalost kreseb. Obzvláště těch, které se odehrávaly v pralese.
Černá orchidej je zásadní komiks, který, dalo by se říct, formoval Gaimana k sepsání série Sandman. Snovost, absurdnost a éteričnost celého příběhu jen volá po pánu snů! A Batman je jen třešinka na dortu ;)

2 17.12.2021

Miluju Mýty! A přesně u takových komiksů mě mrzí, že nejsou delší, robustnější, detailnější. Tereza v Zemi hraček by jistě snesla o pár stovek stránek víc!

2 11.09.2021

Odpočinkové nadsazené veledílo, které nešetří sexem, jídlem a mrtvolami! Doporučuji k dekadentní náladě a sklence vychlazeného, no, čehokoliv :D

2 08.06.2021

Gerda na comiconu? Gerda se snaží být klaďas? Gerda JE klaďas???? Cože???
Tahle jízda vypadá, že bude mít šťastný konec, ale nebyla by to série Nesnáším Pohádkov, kdyby se něčo ošklivě nevymrkalo. Takže si držte klobouky, protože do čtvrtého dílu je daleko!

2 26.05.2021

Jen jednou za sto let se Smrt objeví jako jedna z nás. Tudíž smrtelná. A jedině tehdy si může dát jablko, párek v rohlíku a taky zažít to, co obyčejný smrtelník. Jen jeden den stačí, aby se mohla vrátit ke své práci.

2 05.04.2021

Protože už jsme u šestého dílu ze série Sandman, nebudu tu představovat Neila Gaimana, Věčné nebo samotného Pána Snů. Bylo by to jako nosit dříví do lesa. Raději vypíchnu svou oblíbenou část této knihy, kterou je bezesporu povídka Lov. Něco v ní vyvolává vzpomínky na životy dávné, životy budoucí i životy, které probíhají ve snech. Kde je ale ta tenká hranice, kdy končí sen a kdy začíná realita? Vím, hloupé otázky. Sny se s realitou nedají porovnávat, neb sny jsou mnohem reálnější, než realita sama...

2 27.02.2021

Skvěle zpracovaný příběh mistra štětce Caravaggia. Konec mě nechal bez dechu, takové naděje...! Ale i takto si s námi dokáže historie zahrávat...

2 30.01.2021

Sandmana jsem četla poprvé na střední škole, kdy jsem na něj narazila v dětském oddělení (jaký to poklad!) naší městské knihovny. Četla jsem ho vždy na přeskáčku, ale i tak mě vtáhl do svých snových sítích a nepustil. Nyní ho čtu tak, jak to má být, hezky popořadě, díl po dílu. V Údobí mlh se blíže podíváme na zoubek Peklu, které je zde skvěle popsáno, stejně jako různé panteony světových (i mezisvětových) božstev. A kdo nakonec získá klíč k Peklu, kterého se vzdal samotný Lucifer? (aha, tak tady začal ten seriál!!!). To už se dozvíte sami. Jediné, co vám mohu říct je, abyste vstoupili a tiše našlapovali. Nikdy nevíte, komu byste mohli narušit sen...

2 03.04.2020

Nádherná povídková kniha, u které si každý milovník hororu 19. století přijde na své. Trochu mě nudily povídky z prostředí železnice, ale to je spíš můj osobní přístup, než hodnocení kvality povídek. V Domě Sáry doporučuji všem, kdo milují E.A.Poea a zároveň chtějí zkusit něco jiného. Díky, mistře Grabinski!

2 05.03.2020

Jednoduché a krátké povídky, jsou psané v klasickém pratchettovském stylu, i když se ne všechny odehrávají na Zeměploše. Dokážu si představit, že by to byl skvělý úvod do Pratchetta pro děti, kterým se budou tyto povídky skvěle číst před spaním.

2 10.02.2020

Skvělá kresba, báječné téma. Jen je příběh trochu uspěchaný a až moc se prohazují časové linky. Škoda, že to není rozpracovanější. Nicméně určitě stojí za přečtení :)

2 06.02.2020

Dobře, veškeré manga série jsou evidentně o cliffhangerech a nekonečných nervech, jak příběh vlastně dopadne :D
Druhá kniha Královské hry je přesně taková. Když si už už myslíte, že se to začne rozplétat, tak houby... :D O to víc se ale těším na další díl.

2 17.12.2019

Krásný příběh z dávných dob Západozemí. Rozhodně doporučuji fanouškům Hry o trůny. Celý příběh doplňuje atmosféru a povědomí o "legendách" z vašeho oblíbeného světa. Každý fanoušek by měl takové "behind the scenes" znát :)

2 11.12.2019