micha-ella komentáře u knih
Duševní nemoci mě zajímají, tohle je pátá kniha, kterou jsem na podobné téma četla a vždy to byl skutečný životní příběh. Obdivuji, jak se s tím Elyn uměla poprat. Síla!
Velmi zvláštní a deprimující, hodně podob s Cestou - i když jiné.
Úžasné. Britský spisovatel opět zasadil svůj příběh k nám, velmi se mi to po Skleněném pokoji líbilo.
Na to, jaký byl pan Arnošt Lustig výborný spisovatel - je tato kniha o něm nepovedená.
Odložila jsem, nedočetla. Zdá se mi, že autor je úchyl.
Mám velmi silnou intuici a přitom jsem realista. O obsahu této knihy jsem hodně pochybovala, protože vše, co autor ve svém životě údajně vyřešil svým vlastním duševním působením, by se mohlo přihodit náhodným štěstím. Zázraky jsou obvykle po přísném zkoumání vysvětlitelné. A navíc - ve vyprávění jsem našla několik věcných chyb, které pro mne byly důkazem, že si leccos vymyslel. Každopádně by se mi moc líbilo, kdyby se životy opakovaly...
Chudák Iveta, všichni se na ní popásli. Horší než Blesk!
Bulvár. Chudák paní Jirásková.
Nedočetla jsem. Pomalé, rozvleklé, zbytečně obsáhlé. Přestalo mě to bavit.
Právě jsem dočetla. Skvělý námět, přímo pro mne. Myslím, že hodně čtenářů knížku odloží pro přemíru filosofických úvah, které se tolikrát opakovaly a točily dokolečka a znovu opakovaly, až jsem měla chuť ty pasáže přeskočit. Ale táhla mě dál zvědavost, jaký bude závěr. Nepochopila jsem (možná z nepozornosti, možná jsem přece jen nějaký odstavec přeskočila?) proč hlavní hrdina nechtěl vypadat stejně jako dřív, proč nechtěl navrátit svojí podobu. To neměl vůbec žádnou svojí fotku? To si nemohl kůži obtisknout z jiné části svého vlastního těla? To si sám sebe dost nevážil? atd. Je dost zvláštní, že chytrý vědec, který žil vcelku spokojeným životem, nechce ten život vrátit. Nebyl mi vůbec sympatický, jen jsem ho pro jeho neštěstí litovala. Zato jeho žena - klobouk dolů...