Piercing
Rjú Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118075/bmid_piercing-CL3-118075.jpg
4
233
35
Provokativní bestsellery Rjú Murakamiho ukazují japonskou společnost obnaženou až na samou dřeň, se všemi zápornými jevy tokijského „pekla“. V psychologickém thrilleru Piercing (1994) se hrdina rozhodne zavraždit v hotelovém pokoji prostitutku, aby se zbavil nutkání ubodat svou čtyřměsíční dceru. Netuší však, že zvolená oběť trpí depresemi a hodlá spáchat sebevraždu. Mezi oběma schizofreniky začíná bizarní hra na kočku a na myš, aniž je zřejmé, kdo je vlastně kočka a kdo myš. Kniha se pohybuje na samé hraně mezi tragédií a černou komedií, nechybí v ní napětí, sex, násilí ani módní nihilismus.... celý text
Literatura světová , Novely , Thrillery
Vydáno: 2012 , Argo
Originální název:
Piassingu , 1994
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Velice zábavné a rychlé čtení. Je to kraťoučké, ale to přispívá tomu, že má vše rychlý spád a nic nebylo zbytečně natahováno. Nejsilnější stránkou je psychologie postav, nejistota a napětí, co se bude dít dál.
Kniha má hodně dobrý rozjezd a potenciál, nicméně mi ve výsledku přišel nevyužit... po celou dobu jsem měla pocit jako by mi tam něco chybělo.
Nejvíc mě zklamal konec. Chápu, že Murakami chtěl, abychom si to domysleli, nicméně na mě to spíš dělá dojem lenosti. Jako by autor ztratil páru a už se mu nechtělo knihu dopisovat. Otevřené konce mám většinou ráda, jenže tady je to vyloženě utnuto uprostřed děje. Skoro abych litovala toho, že jsem knihu začala číst.
Také se mi chvílemi zdálo, že kniha dělá z mentálních poruch pouťovou atrakci, že se za příběhem neskrývá nic víc než jen touha šokovat... Na druhou stranu toto dílo bylo napsáno v 90. letech, kdy něco jako ponětí o mentálním zdraví téměř neexistovalo a bylo to ještě větší tabu než dnes.
Ve výsledku ač mě kniha bavila, zdá se mi bezduchá, bez pointy... ale to je možná to, oč tu běží. Dostane se vám dávky nekompromisního nihilismu světa, kde nic nedává smysl. Zní to povědomě?
Tahle místy psychologická, místy až bolestně fyzická hra mezi dvěma ztracenými, a také vyšinutými dušemi, je úderná, a pekelně ostrá - stejně jako jehla, kterou na úplném konci použije Čiaki.
Námět je výborný,ale vlastní setkání dvou značně narušených jedinců,mě nijak nezaujalo.Možná šokující,ale zdlouhavé a vlastně i nudné.Konec obstojný,ale výsledný dojem nula,jako bych hlavní hrdiny sledovala nezúčastněně,nedostali se mi vůbec pod kúži.
Neuvěřitelně silný a intenzivní zážitek. Dospělý člověk je člověk, který přežil dětství. Každý si nese z té doby nějaké šrámy. A z některých se mohou stát přímo mrzáci. Nejsou schopni vytvořit fungující vztahy s jinými lidmi … a to ani tehdy, když se ten druhý opravdu snaží. Svět nahlíží svojí ustrašenou nebo agresivní optikou. Chybně přiřazují lidem motivace. Jsou ztracení a zřejmě bez šance se zařadit do lidské společnosti. O těch je tato novela. RM vypráví věcně, bez zbytečných emocí, jako bychom sledovali dění přes sklo. Ale neušetří nás jediného zlého detailu.
Zápletka mě zaujala, zvláštní bylo prolínání hlavních postav a jejich pochodů, ale nevím proč, četlo se mi velmi špatně, těžkopádně a závěr byl takový nijaký.
Tenhle Murakami mi opravdu rozumí. Výborný psychologický ponor do temnot neutuchajícího nutkání a následného špatného odhadu druhého. Prvek nepochopení a jen na několika náznacích vytvořeného nesprávného pohledu na druhého, je tak současně vypovídající, až to pěkné není. vskutku nadgenerační námět. Ze začátku mě až mrazilo, plíživý psychologický děs, a konec nečekaně překvapil. Takový závěr jsem fakt nečekal.
Moje první setkání s TÍM DRUHÝM Murakamim. Vyrazilo mi to dech! To přece není možné aby byli oba tak geniální. Šílené, temné, depresivní, divné a naprosto nezapomenutelné.
Divný Japonec vykresluje divnou japonskou atmosféru pomocí divných japonských zápletek a divných japonských postaviček.
Nejspíše jde o enormně rozdílné kulturní tradice, ale u Murakamiho knih se mi stává, že chování a uvažování jeho postav těžce nerozumím. To ale rozhodně není kritika, rád se přiučím něčemu novému.
Piercing pojednává o velmi ožehavém tématu. Když jsem četl o čem kniha je, byl jsem znechucen, ale o to víc zvědav, úchylná témata nás přeci všechny hrozně baví, proč by jinak na vrcholu prodejnosti trůnili detektivkáři, kteří v každé stvoří tak úchylné vrahy, až se divím kam na to ti zvrácenci chodí. (Detektivky sice nečtu, ale od otce znám zápletek víc než dost)
Murakami dokáže vražedné choutky popsat téměř poeticky, s takovou lehkou nadsázkou. Píše o přípravách na vraždu, jako by šlo o něco tak obyčejného, jako je nákup potravin či holení genitálií. Zápletka se vyvíjí nečekaně, sem tam vás kniha postříká semenem, pak zase krví a skončí to samozřejmě divně, kdo by to byl řekl?
Kdybych měl Japonsko popsat jen z jeho knih, šlo by o bezútěšné místo plné bizarních figurek. Jak daleko je tento popis od pravdy?
Měla jsem chuť na něco opravdu silného. A taky japonského. Tady jsem dostala obojí. Opět velká spokojenost, i když jsem už knihu jednou četla. Moc se mi líbilo, jak postavy uvažovaly, tak drasticky, tak bez obalu - jako by to bylo normální - chtít někoho seknout sekáčkem... Dostala jsem chuť na další výlet do Japonska.
Oproti jmenovci, tohoto autora považuji za nedoceněného! Jeho příběhy jsou čtivé, neskutečně syrové a atmosféra vystupující z jeho knih je tak tíživá, že má čtenář skoro dojem, že cítí veškeré pachy i teplotu vzduchu...Neskutečně sugestivní!
No to byla zase asijská šleha!
Rjúa jsem četl už dvakrát, přičemž ani jednou to nebylo fajn, jen divný. I když jsem od té doby vypil 59 litrů Becherovky, knížka V polévce miso mi nějakým záhadným způsobem zůstala v hlavě. Piercing se mi líbil námětem, ale pořád jsem ho odkládal. Třeba takový klíče si asi nepřečtu nikdy, ty odkládám každej den. LOL.
Ale zpět ke knize. Maník má pořád choutky bodnout do něčeho sekáčkem na led, a aby ho náhodou nenapadlo bodnout do svýho mimina, rozhodne se, že si zajde vybít tuhle představu na prostitutku. Přitom stačilo, kdyby mu někdo řekl "di se bodnout, (LOL)" jenomže to ne, to se v Japonsku neděje, takže maník nataxíkuje na hotel, všechno to naplánuje a pak se mu to samozřejmě všechno začne hroutit, především tedy i proto, že prostitutka je stejně šílená jako on. To není překvapivé, protože všichni asiaté jsou očividně ujetí víc než Tomáš Říháček z naší vesnice. Ten ujetej byl, ale ne moc, takže nakonec policajtům neujel. LOL.
Knížka má dobrej spád - když mi spadla v tramvaji z ruky, byla na podlaze tak za sekundu a půl.LOL. Bože, jsem ve formě dneska! První polovina se motá kolem plánování a minulosti hrdiny (hodně svižný), druhá zase rozjíždí neskutečný večer v hotelovým pokoji, kde obě postavy nechápou tu druhou zcela jasně, takže se tu rodí faux-pas halinovských rozměrů. LOL.
Celkově to byla příjemná jednohubka, která se určitě bude hodit, pokud někdy půjdete na večírek. Tam je jednohubek vždycky málo. LOL.
Další výborný příběh z pera Ryuua Murakamiho, který ukazuje, co všechno s člověkem mohou udělat nezahojená traumata z dětství.
Abnormálně narušené postavy a jejich malý výstup plný podivností. V hlavní roli: sekáček na led, probodaná stehna a tak dále. Vlastně se mi to i docela líbilo, jen mi prostě chyběl nějaký honosnější závěr, jakési rozhřešení.
Komentář obsahuje mírné spoilery. Z prvního přečtení jsem si moc nepamatoval, tak jsem tomu po čase dal druhou šanci. S tím, že se mi titul hodí do Čtenářské výzvy. No, asi už stárnu a měl bych přejít na laskavou literaturu pro staré panny. Všechno to brutální psycho, které si jindy užívám, mě tady nějak nezaujalo. Je tam všechno, krvavé sekání sekáčkem do lidí, zneužívání dítěte, týrání dítěte, sebepoškozování, deprese, drogy, prostituce, sado maso, plán vraždy. Ale hlavní kapitola je spíš nekonečnej porod, než čtenářovo spokojené mlaskání nad autorovou odvahou. Vliv dětství na pozdější úchylnost je asi reálný, ale působí jako velké klišé. Neustálé sledování tematicky předvídatelných myšlenek hlavních postav mě i přes malý rozsah knihy maličko unavovalo. Průměr, jednohubka, žádné opravdové perverzní umění. :-) (Čteno v překladu Jana Levory.)
No pane Rjú, docela jste mě překvapil. Vaše knihy jsou opravdu zajimavé. Necchi říci, že v nich popisujete neobyčejné příběhy, spíše v nich popisujete obyčejné příběhy neobyčejným způsobem.
Kniha se mi líbila. Přečetl jsem jí jedním dechem. Napsaná je opravdu čtivě a není pochyb, že je to chytlavé téma, které se mi hned po prvních stránkách začalo líbit. Kniha Piercing se mi líbila více než "Nekonečná, téměř průzračná modř". Přesto v obou knihách je popis netradičních myšlenek tak dokonalý, že si je představuju i já sám.
Už teď se těším na další knihu od Rjú Murakamiho.
První kniha od Murakamiho, kterou jsem měla tu čest přečíst. Člověk si musí zvyknout na temnou atmosféru knihy, kde už při první stránce jste plní obav, co jste to otevřeli za dílo.
Hlavní hrdina, vyčnívající ze společnosti, frustrovaný, na kterém je brilantně ukázáno, jak jednotlivce ovlivní dětství a následně utrpí psychika. Zdá se jako poměrně normální člověk (i když vysvětlete někdo definici slova "normální") , kterého potkáte na ulici... ale není vše tak jasné, jak se na první pohled zdá. Mám z tohoto velmi smíšené pocity. Ani zde nehledejme žádný děj- představí se nám jen dva lidští trosečníci, kteří proplouvají životem s tíhou u srdce.
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno japonská literatura piercing Tokio
Autorovy další knížky
| 2008 |  V polévce miso |
| 2009 | Čáry |
| 2011 | Nekonečná, téměř průzračná modř |
| 2012 | Piercing |
Kniha Piercing je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 326x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 7x |
Piercing pro mě nakonec představoval zklamání, neboť anotace nedostála svým slibům. Ve výsledku se to, na co ona sama láká, odehrálo na posledních deseti stranách.
Domnívám se, že hlavním poselstvím knihy bylo ukázat, jak může během let vyplout na povrch trauma z dětství, co všechno dokáže absence lásky ze strany rodičů směrem k dětem. To bylo zpracováno, dle mého, velmi dobře; sledujeme myšlenkové postavy obou postav, jimž bylo v dětství určitým způsobem rodiči ublíženo, spolu s postavami na ta traumata postupně přicházíme, začíná nám dávat smysl, proč se teďka v dospělosti chovají tak, jak se chovají, proč myslí tak, jak myslí, proč se živí tím, čím se živí.
Ocenit musím i tempo a celkovou psychopatickou atmosféru, nicméně jak jsem již psala, hlavním kamenem úrazu budou mylná očekávání. Možná jsem jen zvracená, ale těšila jsem se na větší psycho; dva psychopati na jednom místě, jeden s úmyslem toho druhého zavraždit brutálním způsobem, druhý se sebevražednými sklony.
Pokud chcete sáhnout po něčem krátkém, psychologickém a z jiného kulturního prostředí (Japonsko), sáhněte klidně po Piercingu, jen si, raději, nedělejte velká očekávání.