MayaBu komentáře u knih

Jandy Nelson umí psát, to bezesporu. Navíc dokáže do svých knih kombinovat těžší témata a věnovat se jim tak, že jde pořád o "fajn oddechové čtení", které ale pořád má i trošku hloubku.

To ale bylo v případě Nebe je všude silně přehlušeno zkraty hlavní hrdinky (resp. jejího chování, které už po nějaké době čtenáře nutily protáčet oči), nedotažeností některých vedlejších postav (ehm, třeba zrovna jistý přespříliš dokonalý chlapec) a nereálností prostředí (na mě trochu moc kouzelných kytek a bláznivých příbuzných). Zatímco Dám ti Slunce byl YA příběh nutící k zamyšlení obsahující špetku romantiky, mám pocit, že tady šlo (bohužel) především o romantiku a to ještě lehce podivnou (bez toho milostného trojúhelníku by bylo na světě lépe). 2 - 2,5*

5 13.09.2020

Mno, ještě v polovině jsem si říkala, jak slibná oddechovka to je, ale po dočtění si už úplně nejsem jistá.

V první řadě to je romantika s prvky fantasy, nikoliv obráceně (což čtu častěji). Upřímně příběhy s upíry nevyhledávám a u tohoto jsem se ke konci nemohla zbavit dojmu, že čtu jakousi drsnější a drobet promyšlenější verzi Stmívání pro dospělé... Některé postavy (dívám se hlavně na tebe, Matthewe) mají tendenci postrádat ve svém chování a rozhodnutích logiku nebo svou povahu měnit pomalu odstavec od odstavce. Přidejme k tomu ještě neustálé (až zbytečné) odhalování nových a nových informací o tom, jak mimořádná a vyvolená je hlavní hrdinka... Uznávám ale, že se jakmile jsem si zvykla na autorčin styl, četlo se to dobře a v hlavních rolích příběhu vidím vědce ráda. Nemám tušení, jestli půjdu i do druhého dílu, ale určitě se chystám na seriál (už proto, že herecké obsazení vypadá slibně).

7 27.08.2020

Pustit se do této knihy bylo velmi impulzivní rozhodnutí, kterého ale opravdu nelituji.

Mělo to snad všechno - čtivost, relativně vyrovnané tempo (a některé momenty, co do napínavosti, pak byly vážně jak vystřižené z thrilleru), opravdu zajímavé postavy, téma/ta s přesahem a nesmím opomenout, že mě neskutečně bavila Barešova přirovnání a narážky v popisech.

Této knize skutečně fandím, aby si našla co nejvíc čtenářů, protože si pozornost zaslouží.

8 15.08.2020

Johna Greena zřejmě nikdy nebudu řadit mezi své oblíbené autory (Želvy považuji za skvělé, ale Papírová města ani Aljaška mi dech nevzaly). Asi to bude těmi filosoficky laděnými myšlenkami a sděleními, na kterých v podstatě vystaví celý příběh, ale ne vždy je pak čtenáři dovysvětlí. Chybějí mi tu jasně definované konce a pointy nebo jednoduše vždycky čekám víc, než dostanu.

Nutno ale podotknout že vedle Papírových měst mi přišlo Hledání Aljašky jasně lepší, byť žádná z postav (bohužel ani Aljaška) si mé sympatie nezískala a dlouho jsem tápala, o co vlastně v ději ve výsledku půjde. Na seriál jsem upřímně zvědavá.

8 06.08.2020

K Nikdyuši jsem se dostala na doporučení z instagramu a jsem upřímně nadšená, že jsem ji vzala do ruky.

Je to nesmírně čtivý příběh zasazený do bohatého a skvěle popsaného světa, žasla jsem před autořinou fantazií a kreativitou. Ani postavy ale nebyly odfláknuté a s Morrigan Crowovou, hlavní hrdinkou, jsem neměla sebemenší problém, držela jsem jí palce od začátku do konce a budu i ve druhém díle, na který se rozhodně chystám.

6 03.08.2020

Takže - neskutečně jsem si to užila.

Temnota všemi aspekty odpovídá prostředí a době, kde se odehrává - všechno je syrově popsané, intenzivní a brutální - teče hodně krve, za zradu se platí cena nejvyšší, najdou se tu dvorské intriky i pořádné zvraty, výborně propracované postavy a navrch zajímavá romantika (u které člověk občas tají dech, nikoliv protáčí oči, hurá). A ještě ke všemu je to čtivé (možná občas popisy převládají nad akcí, ale nudné to prostě není ani chvilku). Velmi se těším na další díl.

(jen úplně nevím, jestli tuto knihu přímo řadit do fantasy, když má blíž k jakési historické fikci. Při pohledu na některé zdejší komentáře, to vypadá, že jí toto zařazení víc ubližuje než pomáhá...)

6 16.07.2020

Pokud jde o (už pomalu unavujícím způsobem se opakující) YA fantasy s vílami, Krutý princ jednoznačně strčí Dvůr trnů a růží do kapsy.

Holly Black totiž píše o zajímavých postavách, hlavní hrdinka její knihy není bezchybná, ale je jednoduše oblíbitelná, zvraty občas opravdu překvapí a čte se to skoro samo od začátku do konce. Množství násilí kontrastuje se mnoha popisy lákavého jídla a krásných šatů, nápad s naším světem hned vedle toho vílího byl také skvělý.

Upřímně se těším na druhý díl, protože tahle série vypadá slibně. Váhám mezi 4 a 5*

6 01.07.2020

Psychologické thrillery obvykle nečtu, ale Zmizelá mě už před pár lety zaujala anotací a pochvalnými recenzemi, takže jsem se do ní teď konečně pustila. A jsem ráda, že jsem těch předlouhých 520 stran už konečně dočetla.

Nápad měla autorka vskutku zajímavý, dělení perspektiv Nicka a Amy také nebylo špatné. Jenže to bylo děsně dlouhé a natahované, zvlášť pak posledních sto stran, navíc po pár prvních zvratech mi došlo, že přestávám být zvědavá, co bude dál.

6 28.06.2020

Velmi příjemné čtení, byť závěr byl zvláštně utnutý, klidně bych snesla dalších třeba dvacet stran...

Každopádně jinak se mi zdá Rozum a cit rovnocenným dílem k Pýše a předsudku. Elinor mi byla tuze sympatická, paní Jenningsová dodávala vtip a, co velmi oceňuji, jistý "darebák" se dočkal jakéhosi vykoupení.

Zkrátka velice dobrá kniha, ideální mix romantiky a jemně satirického exkurzu do tehdejší společnosti. A filmové zpracování, za které dostala Emma Thompson Oscara za scénář, je, nutno podotknout, také tuze dobré.

17 06.06.2020

Takové milé čtení (když je tam Florencie a popisy italských specialit, tak to snad ani jiné být nemůže :), ale má své mouchy. Pokud si čtenář všimne, tak všechny události se dějí neskutečně (tudíž nereálně) rychle za sebou a jisté nelogické postupy a ukvapené závěry hlavní hrdinky, no, škoda mluvit. Jako romantická oddechovka třeba na léto ale Láska & gelato poslouží dobře.

5 20.05.2020

Velmi zajímavá filosoficky a snově laděná kniha, u které podle všeho hraje velkou roli v jakém duševním rozpoložení čtenář je a nakolik chce/je ochoten Coelhovým moudrostem naslouchat. Mně se líbila. Jen mě maličko mrzí, že jsem s Coelhovým dílem začala Veronikou a ne právě Alchymistou, protože po nepříliš provedeném prvním setkání mi dlouho trvalo, než jsem této knize (daleko lepší...) dala vůbec šanci.

11 16.05.2020

Ano, ano, ano! Čekala jsem zajímavou fantasy a přesně to jsem dostala.

Velmi čtivě napsané, s originálním světem (kombinuje moderní vynálezy - třeba telefon a auta - s magií a od sebe odtrženými archami. Zní to šíleně, ale kupodivu to funguje... tedy když k tomu přistupujete bez očekávání jasně daných pravidel (a) promakaného logického world buildingu) a zajímavými hrdiny. Hlavní hrdinka mi byla sympatická a upřímně držím palce i Thornovi, u ostatních jsem na vážkách co od nich čekat. Žádné vysloveně kladné postavy tu totiž nenajdete, na všechny je potřeba si dávat pozor. To je právě to, co mě ve výsledku bavilo nejvíc - ty intriky, politikaření a neodhadnutelné charaktery postav.

Tahle knížka si zaslouží daleko víc pozornosti než se jí u nás dostává. Navíc je fyzicky nádherná - nejen obálka, ale ono to má i modrošedý inkoust! Potřebuji si pořídit druhý díl.

8 13.05.2020

Je mi to opravdu líto, ale s Emmou jsme si nesedly. Četla jsem o jejích perepetiích dlouho, protože prvních asi sto stran a posledních dvacet bylo neskutečně pomalých. Navíc jsem touto autorkou už značně rozmazlená, takže jsem měla vysoká očekávání.

Emma mi byla dosti nesympatická a to taky ničemu nepřidalo. Většina hrdinek v autorčiných knihách má nějakou chybu/chyby, které jim komplikují život a které jsou alespoň z části vyváženy nějakým povahovým rysem, díky kterému je prostě stejně máte jako čtenář rádi, ale Emma je přehnaně sebevědomá až arogantní osoba chovající se k ostatním všelijak (a stejně ji považují za dokonalou), v podstatě od začátku do konce. Monology "vtipné" slečny Batesové jsem už občas měla tendence přeskakovat a ani příběh slečny Fairfaxové mi dech nevyrazil.

Chápu, co v tomto díle měla Austenová v úmyslu kritizovat a z čeho si utahovat, ale na rozdíl od Pýchy a předsudku nebo Anny Elliotové mi tu chybělo víc oblíbitelnějších postav (paní Westonová a pan Knightley to nezachránili) a silnější vedlejší dějové linky. Láme mi srdce, že nějakou knihu Jane Austenové hodnotím slabými 3*...

8 10.05.2020

Ideální kniha na zlepšení nálady, ověřeno. (už potřetí :)

Milé YA, které nemá žádnou hloupoučkou hlavní hrdinku a autorce nechybí vtip. Ano, ten "fantasy aspekt" zápletky mohl být asi trošku dotaženější, ale od toho tu máme další díly, ne? Liv, Henry i některé další postavy (dokonce i ten nepříliš chytrý klučina Jasper) mi už zkrátka přirostli k srdci.

7 23.04.2020

Není to kniha, kterou přečtete na jeden zátah, ale vyplatí se ji dočíst. Upřímně jsem byla příjemně překvapena, nejen že autorovy názory měly hlavu a patu, ale dokázal čtenářovi dát hned několik podnětů k zamyšlení (a to ať už je čtenář věřící či nikoliv).

5 21.04.2020

Na tuhle knihu jsem se velmi těšila přestože s žánrem sci-fi nejsem největší kamarádka. Ano, máme tu svět, kde Americe vládne prezidentka, hlavní hrdinka je bisexuální a její přítelkyně je černoška, takže jestli jste alergičtí na americkou korektnost, vezměte to v potaz. Upřímně mi ale nic z toho nepřišlo do příběhu rvané až tak "na sílu" abych zvažovala, že kvůli tomu tuto knihu odložím, vždyť jsou to detaily...

Bylo to setsakra čtivé, takže jsem prostě četla a četla až...byl najednou konec. Hlavní hrdinka nebyla zrovna nejsympatičtější a nějak mi k ní nesedělo optimistické vyznění jejího "poselství", což je zřejmě můj největší problém s touto knihou. Jinak ale technické odbočky, fascinující Sen a písnička Call me maybe jako nápověda od mimozemšťanů byly skvělé.

7 19.04.2020

Poprvé jsem Hunger Games "četla" (poslouchala) jako čtrnáctiletá a to předtím, než jsem viděla film. Byla jsem unešená, neskutečně mě to bavilo a všechny tři díly jsem zhltla během jednoho týdne.

Teď jsem se, o pět let později, k HG dostala znovu. Ke své spokojenosti jsem zjistila, že se mi to líbí pořád stejně a jednu z předních příček mezi mými oblíbenými knihami bude tahle série okupovat dál. Collinsová píše tak, že čtenář hltá příběh a žasne nad promyšleností světa i postav, které jsou sympatické a hlavně lidské, protože mají své chyby i svědomí. Katniss je jako hlavní hrdina výborná právě proto, že není (ani zdaleka) dokonalá.

Na závěr ještě musím vychválit audioverzi této knihy, kterou excelentně načetla Tereza Bebarová. Už se těším na re-poslech dalších dílů.

14 16.04.2020

Šla jsem do toho bez jakýchkoli očekávání a ve výsledku jsem spokojená s tím, jaká (pro mě) nezvyklá kniha to byla. Elif Batumanová píše hutně, ale brzo přijdete na to, že taky s dávkou vtipu, originálních obratů a spoustou odkazů nejen na literaturu. Selinin příběh je lehce nekonzistentní, moc tomu nepřidává ani fakt, že autorka skáče (hlavně na začátku) pomalu s každým odstavcem mezi místy a situacemi, takže čtenář má pocit, že se na něj hrnou nesouvisející útržky. To, že nejsou úplně nesouvisející a že pomáhají dokreslit jakési širší souvislosti, mi došlo až někde u stránky 100.

Hlavní postavy jsou intelektuálové, hlavní hrdinka pak neskutečně sečtělá, byť v životě a vztazích dost nejistá osoba, která ale moje sympatie nakonec přeci jen získala. Zato Ivan je ... člověk by se i snažil mít ho rád, ale ... ne. Tahle kniha ovšem není jen o jeho "vztahu" se Selin, žádné obavy, je i o dospívání, hledání (nejen sebe sama) a je zajímavou sondou do dané doby.

Idiot určitě nesedne každému. Mně ke spokojenosti chybělo buď ještě pár stránek navíc a nebo uzavřenější konec. Nutno ještě pochválit krásné české vydání, je nádherně provedené - obálka, barevná ořízka stránek, prostě všechno.

8 05.04.2020

Čtivá a sladká knížka s opravdu nádhernou obálkou. Jako oddechovka víc než ideální. Nápad s dimenzemi a cestami mezi nimi je sám o sobě skvělý, ale chybělo mi dovysvětlení některých drobností ohledně fungování Ohniváka. Je však jasné, že technická stránka věci tady není stěžejní. Milostný úhelník je v této knize taky svým způsobem jedinečný, ale spoilerovat nebudu :) Fakt milé čtení, navíc (ještě jednou) je třeba ocenit tu boží obálku! Byly by to tedy tak 3* za děj a jedna navíc právě za ni.

7 31.03.2020

No tedy...Márquez uměl psát, to bezesporu. Jeho květnatý styl, kdy vydatně popisuje, nebojí se zdůrazňovat krásné věci, ale ani jít až do naturalistických popisů, byl pro mě zprvu zvláštní, ale své kouzlo měl. Tím víc, když si člověk uvědomí, že si jeho postavy vystačí s minimem přímé řeči a čtenář to nikterak výrazně nepocítí.

Jenže příběh a jeho aktéři mě zklamali. Je to v podstatě červená knihovna a Márquez slovem "láska" vůbec nešetří a maskuje jím všechno možné. Ještě zhruba ve dvou třetinách jsem si říkala, že to není tak špatné, ale pak přišlo zjištění, že mně už tak velmi nesympatický hrdina je vlastně i pedofil...navíc autor se k této otázce staví nanejvýš lhostejně, což jen umocnilo mé znechucení. S postavou Ferminy jsem měla ten problém, že jsem ji občas naprosto chápala, ale vzápětí jsem nad jejím jednáním kroutila hlavou (a tak pořád dokola...). Úplný závěr ve mě taky žádné emoce nevyvolal (nepočítám-li tedy záchvěv úlevy, že to mám za sebou a příšerný Florentino Ariza už mě nepotká).

Mám vskutku smíšené pocity. Bylo to jako číst latinskoamerickou telenovelu, ale napsanou...no ano, laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Zvláštní kombinace

7 27.03.2020