MayaBu komentáře u knih

Lehce jsem se bála, že tento díl neudrží vysoko nasazenou laťku po díle prvním...ale naštěstí se mé obavy ukázaly jako plané.

Osobně mám v oblibě příběhy vyprávěné z více úhlů pohledu, takže tuto změnu jsem uvítala. Možná mě lehce zklamaly první kapitoly z Frentisovy perspektivy (jeho "výchozí situace" byla velmi náročná, to chápu, ale ty kapitoly v první půlce mi přišly dosti repetitivní a nudné. Naštěstí se to zlomilo), ale na ostatní si nelze stěžovat. Vélin je zpátky (ať chce či nechce), Reva mě velmi příjemně překvapila a u ní i Lyrny stále platí, že jsem na ně zvědavá do dalšího dílu. Zároveň mě velmi potěšil návrat jedné nejmenované postavy z jedničky, o které jsem myslela, že už neuslyšíme (a naopak doufám, že Kenis ještě dostane prostor).

Třetího dílu se tedy už opravdu bojím, protože si zatím upřímně nedokážu představit, co by tam autor musel vyvést, aby zkazil takhle luxusně rozjetou sérii. Uvidíme. Samozřejmě se na něj stejnou měrou i těším.

4 13.04.2021

Nejdřív jsem si říkala, že dám Hodinám 4*, protože to bylo zvláštní, ale tuze rafinované čtení, které mě místy uvrhlo do jakéhosi nekomfortu, ale nakonec nemůžu jinak než to zvýšit na 5*.

Četla jsem to podruhé, poprvé jsem to asi v 15 nedočetla dál než do třetiny (fakt, tohle má cenu číst až později) ale tentokrát, na druhý pokus, to dostálo mým očekáváním. Chce to mít trpělivost, přemýšlet nad tím a užívat si, jak informace a samotné dějové linky do sebe začínají pomalu zapadat. A mám dojem, že kdybych si předtím přečetla Paní Dallowayovou, našla bych v tom ještě víc. (filmové zpracování je také velmi dobré...a s úžasným soundtrackem)

13 09.04.2021

Výborné! Chodila jsem okolo této série velmi dlouho, několikrát jsem tuto knihu držela v knihkupectví v ruce, ale vždycky jsem ji vrátila zpět do regálu (lituji toho? Ano!), ale přeci jen si ke mně cestu našla - prostřednictvím vypůjčené audioknihy.

Bavilo mě to od úplného začátku do konce, (způsob vyprávění, kdy dospělý Vélin zasvěcuje do svého příběhu kronikáře, mi lehce připomněl Jméno větru) byl to bohatý příběh držící si možná lehce rozvláčnější tempo, ale akce tu samozřejmě nechyběla. I přesto si myslím, že je to kniha stojící hlavně na postavách, které jsem si velmi rychle oblíbila (jen tedy Dentos a Barkus se mi pletli pekelně dlouho...a můj oblíbenec byl po většinu času Kénis) a na většinu z nich se těším (a jsem na ně zvědavá) do druhého dílu.

Moje asi jediná výtka se týká samotného Vélina, který je...takový velmi dokonalý, ve všem, vždycky. Občas má možná slabší chvilky, ale vždycky z toho vyjde jako dokonalý hrdina. Je to ale tak dobře napsané, že mu to člověk tak nějak odpustí. A dokonce mu bude fandit :)

Pokud vás baví coming of age příběhy, kombinace rytířů s fantasy a nevadí vám číst o spoustě krve a smrti, Píseň krve vřele doporučuji. Jdu s chutí na druhý díl!

P.S. Audio verzi můžu také s klidným srdcem doporučit, načtena je skvěle. Jediným mínusem je (samozřejmě) absence mapy, tudíž jsem měla lehce zmatek co všechno patří do Spojeného království, co už jsou samostatné říše a co je vedle čeho, plus že si člověk déle zvyká na jména (a že jich je tam dost).

7 04.03.2021

Proč mi proboha trvalo tak dlouho vzít ji do ruky? (Na Achilleovu píseň nedám dopustit a Kirke jsem měla v plánu v aj, dokud se neukázalo, že se dočkáme překladu.) Bylo to úžasné čtení a mým vysokým očekáváním dostálo. (Myslím, že Madeline Miller se právě stala mou autobuy autorkou)

Moje znalosti řecké mytologie jsou získané čistě z bájí, které mi rodiče četli jako malé (Percy Jackson mě bohužel minul), ale způsob, jakým je autorka podává a propojuje, je fascinující. Svět, kde všechno řídí osud; bohové neznají míru krutosti; všude číhá nebezpečí a intriky, ale zároveň v něm najdete spoustu lásky. Ach bože, Kirke osobně i Telemachos, Telegonos a Daidalos mi přirostli k srdci.

7 21.02.2021

No, bylo to něco úplně jiného než jsem čekala...vysloveně špatným pokračováním bych to nenazvala, ale vedle prvního dílu to nebylo úplně ono.

Jakmile jsem zjistila, že dojde ke kompletní změně POV ze kterých je příběh vyprávěn, upřímně mě to zamrzelo, protože ano, já měla v prvním díle radši Rhena než Greye. Toho jsem si sice tady rychle oblíbila, hlavně když mi Lia Mara přišla víc než polovinu knihy jako absolutně nijaká a nesympatická, ale stejně bych bývala ráda i kapitoly z Rhenova a Harperina pohledu.

Tempo vyprávění bylo stále slušné, ke konci pořádně gradovalo a ten úplný závěr?!? Argghhhh! Už zas pěkný cliffhanger. Na třetí díl jsem tuze zvědavá. A hrozně moc se bojím, že budu zklamaná...3,5*

5 04.02.2021

Morgenstern je a asi už navždy bude mým oblíbeným básníkem.

Jeho nonsenské básně mám doma už ve dvou vydáních (tudíž ve dvou překladech) a ráda si zalistuji oběma, baví mě hledat rozdíly. Upřímně mě mrzí, že němčina nepatří mezi jazyky, které bych ovládala, takže originál si nepřečtu...

Vřele doporučuji každému, kdo má rád hrátky se slovy. Mezi mé oblíbené patří třeba Velké Lálulá, Estetická lasička, Tyčkový (resp. Plaňkový) plot a Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců.

Upřímně jsem po druhém díle, který v mých očích zachránila až poslední třetina, netušila, že bude ten závěrečný taková pecka.

Jistě, má to své mouchy - největší je asi délka, protože to mohlo mít alespoň o 100 stran víc aby si člověk všeho dostatečně užil. Ale jinak? Má to spád; má to pořádné zvraty a to od začátku do konce, takže se člověk opravdu nenudí; má to Jude (hrdinka s charakterem, to je u vílích příběhů skoro vzácnost...) a ano, taky Cardana, kterého už jsem v tomto díle konečně začala chápat a mít ráda; má to relativné propracovaný svět a bavilo mě propojení s tím naším; plus to má dokonce občas i vtip.

Královnu ničeho jsem tedy zhltla během dvou dnů a jsem s ní velmi spokojená. Dokonce bych řekla, že nad očekávání. Zkrátka dobré "grand finale". 4,5*

3 30.12.2020

Jako ochutnávka severských mýtů se tato kniha zřejmě osvědčí (ještě lépe s nějakými vikingskými zpěvy do sluchátek pro lepší atmosféru). Já ale čekala víc, nejen jednoduché podání jednotlivých příběhů. Špatné čtení to ale určitě není. /čteno v originále/

5 25.12.2020

Tato kniha má našlápnuto stát se mým letošním "překvapením roku". Upřímně - původně jsem vůbec neměla v plánu ji číst, nejsem fanoušek retellingů a už vůbec na na Krásku a zvíře. Nakonec jsem po ní ale sáhla v originále ve chvíli, kdy jsem nevěděla, co číst dál. A jsem velmi příjemně překvapená.

Největším plusem jsou postavy. Výborně popsané, komplexní a oblíbitelné (po přečtení některých recenzí mám pocit, že Rhen zas tak oblíbený není, ale I'm here for all those morally gray characters, takže já byla unešená i z něj, hlavně pak ukázek všech jeho stránek, ale slovo "komplexnost" už jsem zmínila).

Děj se na začátku rozjede rychlým tempem, které se (víceméně) drží až do úplného konce. Skvělá byla i romantická linka, protože působila nejen jako správná slow-burn, ale taky byla velmi reálně působící díky nejistotě na obou stranách. A hlavně - Temné a osamělé prokletí není jen o romanci. Je taky nutno zachránit zanedbané království před hrozící válkou.

Jistě, chyby by se našly - ať už bližší vysvětlení skutečnosti, jak Emberfall vydržel bez vládce pět let nebo nedostatečná specifikace detailů oné kletby (třeba jak je to s plynutím času na Rhenově zámku a mimo něj, v tom musel být nějak háček, aby počty sezón, unesených dívek a let vycházely).

Podrtrženo, sečteno, za mě daleko lepší než Dvůr trnů a růží. Velmi se těším na druhý díl a tento doporučuji.

3 05.12.2020

Upřímně jsem trošku zklamaná. Líbila se mi pohádkovost celého vyprávění, svět i čtveřice hrdinů (z nichž je každý jiný, ale nejvíc mě bezkonkurenčně zajímá Edmund). Hlavně druhá polovina knihy ovšem postrádala delší bojovou scénu a obecně trošku víc komplikovanosti. Chápu, je to fantasy pro děti, ale stejně, všechno bylo odbyto velmi stručně a rychle. A taky mě lehce štval Aslan, "božský" lev, čiré dobro, zachránce všech a všeho... Tak teď hurá na Koně a jeho chlapce.

4 14.11.2020

Máte nějakou knihu, u které víte, že vás vytáhne ze čtecí krize, pomůže vám cítit se lépe, prostě nikdy nezklame? Pro mě je tato jednou z nich.

Jde o citlivý příběh o přátelství, lásce, ztrátě a hlavně o duševním zdraví. Hlavní hrdinka Aza trpí obsedantně kompulzivní poruchou, myšlenkové spirály jí ovlivňují život víc než by chtěla a člověk se snad nemůže ubránit tomu, aby jí fandil a držel palce. Nechme stranou onu detektivní zápletku, ta není úplně špatná, ale nikterak ohromující, věnujme se radši Daisy a Davisovi, upřímné dívce s lehkou posedlostí StarWars a chlapci, který pozoruje hvězdy a píše básně. Dynamika mezi postavami tu nemá chybu.

Myslím, že když John Green čerpal při psaní Želv ze svých osobních zkušeností s psych. poruchou, dal do této knihy skutečně kus sebe. Spousta vět si zaslouží vypsat jako citáty, ať už protože trefně pojmenovávají pocity a nebo dokáží povzbudit.

Abych tuto ódu zakončila, nezbývá než podotknout, že u této knihy se nikdy neubráním slzám a vřele ji doporučuji. Ne ovšem jako YA detektivku, ale jako knihu o důležitém tématu.

Tento román má speciální místo v mém srdci už proto, že mě kdysi uvedl do světa Jane Austenové. Teď jsem ho vzala znovu do ruky a musím říct, že jsem si ho užila mnohem víc než v patnácti.

Jane Austenová opět s vtipem kritizuje manýry a povahy, ale také do textu vpašovává ústy Anny Elliotové myšlenky mimo jiné o vzdělání žen. Anna je introvertní, nesmírně obětavá a zároveň moudrá a všímavá bytost, oblíbila jsem si ji rychle a kapitán Wentworth také patří mezi mé favority napříč autorčinými díly (byť své mouchy samozřejmě má). Předposlední kapitolu jsem každopádně četla s širokánským úsměvem...

Zkrátka Anna Elliotová nebo Pýcha a přemlouvání (což jsou obojí mimochodem divné názvy, proč to není prostě Přemlouvání?) je dílo, které si zaslouží pozornost. Jen by mě zajímalo, proč dalo nakladatelství Leda na nejnovější vydání fotku Keiry Knightley, tato kniha adaptace má, s ní ale nikoliv.

Rozhodla jsem se, že se po mnoha letech znovu pokusím začíst do Letopisů Narnie (jako asi 11 letá jsem se neprokousala Lvem, č. a skříní, načež jsem tuto sérii vzdala). Takže tentokrát to zkouším hezky opravdu od začátku. Čarodějův synovec byl fajn, takový pohádkový, občas i vtipný a možná i alegorický (své domněnky si jdu potvrdit troškou hledání), tak jsem zvědavá, co další díly. (posloucháno jako audiokniha, nelze nedoporučit)

4 25.10.2020

Tato kniha je zajímavý případ - moc jsem se na ni těšila, anotace vypadala více než slibně, obálka je možná lehce překombinovaná, ale stále pěkná, navíc se na ni jen hrnuly pozitivní ohlasy. Tak jsem se do ní konečně pustila. A upřímně? Prvních 300 stran byl očistec. Styl, jakým to bylo napsáno, vůbec neevokuje / nepodporuje přestavu, že se děj odehrává v 19. století a všechno, včetně děje, mi to přišlo velice šroubované. (O předvídatelnosti nemluvě, ale tu jsem čekala). Mám ovšem zásadu rozčtené knihy dočítat, i když se mi nelíbí, což se v tomto případě ukázalo jako skvělý nápad. Posledních asi 180 stran jsem zvládla na jeden zátah, culila jsem se u toho jako idiot a říkala jsem si, že ano, takovouhle slow burn romanci jsem chtěla (budu akorát ignorovat úplný závěr, ten to malinko zase zkazil...).

Je to oddechová četba, u které je třeba málo přemýšlet, aby si ji člověk opravdu užil. Ne, není to Austenovka a ani by se to k nim nemělo přirovnávat, protože to je trošku jiný level. Možná by to přeci jen mohlo být kratší, zvlášť ta proklatá první polovina...ale zřejmě chápu, proč ji má tolik lidí rádo - prostředí knihovny, Londýna a opravdu pomalu se rozvíjející roztomilá romantická linka jsou na podzimní večery docela dobrými společníky.

10 21.10.2020

Až překvapivě dobrá komedie. Místy se člověk pousměje nad jednáním postav, ale nejlepší jsou jednoznačně autorovy, respektive překladatelovy, hrátky se slovy, kterých Večer tříkrálový skýtá nesčetně.

P. S. Nad názory hraběte Orsina a rychlostí, jakou se jistá hraběnka dokáže zamilovat jsem sice kroutila hlavou, ale to už k Shakespearovi tak nějak patří

5 18.10.2020

Nechutné čtení. Opravdu hnusné a nechutné, ale ve své podstatě brilantní. Hlavní postavy jsou neskutečná monstra a člověku se ani nechce věřit, jak děsiví vlastně jsou. Posloucháno jako audiokniha v podání Jaroslava Dolečka, která nemá chybu. Tfuj, jsem ráda, že jsem se k Nadanému žákovi konečně dostala, ale asi jednou stačilo.

14 13.10.2020

(tento komentář bude asi dost nesouvislý, je to tím, že pořád zážitek z této knihy zpracovávám)

Páni, tohle byla celkem síla. Minimálně dvakrát jsem měla slzy v očích, po dočtení jsem tu knihu nebyla s to položit, prostě jsem ji držela, skoro objímala, jako bych doufala, že to objetí pocítí i Conor. Jak já mu fandila a držela palce! Moc dobře vím, že si tuhle knihu pořídím domů a budu ji číst ještě několikrát.

15 02.10.2020

Knihy paní Mornštajnové se mi už začínají zdát jako sázka na jistotu, když hledáte poutavé čtení o obyčejných lidech, které je neobyčejně napsané. Tiché roky se mi velice líbily, šlo o komorní příběh sledovaný ze dvou perspektiv, plný smutku, ale nepostrádající naději. Ideální čtení na podzimní večery

30 25.09.2020

Jsem velmi ráda, že jsem dala Steinbeckovi druhou šanci (řekněme, že O Myších a lidech mě nadchlo méně než jsem čekala...). Tohle bylo totiž opravdu mistrovské dílo. Popisné, syrové, místy i drsné, ale skvělé čtení. Kdyby mi někdo řekl, když jsem byla tak na straně 150 a trápila se, že děj vůbec neutíká, že mi rodina Joadových (jo, nakonec i ta notně otravná Růže Sáronská...) nakonec přiroste k srdci a po těch 530 stranách si postesknu, jaká je škoda, že už to končí, nevěřila bych. Jakmile se ale rodina vydala na cestu, draplo mě to a až do konce už nepustilo. Byla to zároveň zajímavá lekce amerického dějepisu, protože o exodu "Okies" jsem neměla ani ponětí. Takže vřele doporučuji, jen to na začátku chce trošku zatnout zuby.

(střídání českého překladu ze čtyřicátých let s angl. vydáním bylo relativně zábavné - číst slang v originále nebo v padesát let starém překladu už vyšlo skoro nastejno nebo mimálně úsměvné to bylo stejně :)

22 22.09.2020

Posloucháno v angličtině jako audiokniha (přiznávám, trošku kvůli letošní čtenářské výzvě...). Neurazilo, neohromilo. Jednotlivé rozhovory nebyly špatné, ale čekala jsem víc, asi větší hloubku (vlastně nejlepší na Útercích byl úryvek nahrávky reálného rozhovoru Mitche s Morriem, která byla na závěr). 2,5*

6 15.09.2020