Maevie
komentáře u knih
Tulák po hvězdách
Jack London
Darrell Standing je vězeň odsouzený na smrt, je mu sebrána svoboda, budoucnost i naděje. Je mučen a ponižován. Přesto zůstává jeho duch nezlomen. Vyzrává nad krutostí i nespravedlností, dokazuje, že síla vůle je silnější než fyzično.
London v knize upozorňuje na vězeňskou krutost, celým příběhem ale rezonuje jiné sdělení - naděje. Protože “Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít.”
Cesta
Cormac McCarthy
Z postapokalyptického světa Cormaca McCarthyho kape strach, chlad a všudypřítomný šedivý prach. Netíží nás ani tak myšlenka, že nevíme, co se stalo, ani jak se jmenují ty dva, co sledujeme na jejich cestě, ale že by opravdu mohli být jediní dobří lidé na světě. Že ze světa, který známe, by opravdu mohla vzniknout neúrodná šedivá koule, kde udržet se na životě, znamená každodenní boj. Přesto v téhle temné atmosféře přežívá otcovská láska a naděje.
Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
Ota Pavel se v povídkách vrací ke svému dětství, životu a hlavně milovanému rybolovu. A vypráví o tom tak hezky, mile, nostalgicky a s láskou, že by mu člověk ty chvíle u Berounky snad i záviděl (i když nerybaří).
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Ve skutečnosti prostý příběh, do kterého Jirotka vměstnal neuvěřitelné množství humoru a narážek. Nemít rád tuto knížku prostě není možné.
Zlodějka knih
Markus Zusak
U tohoto příběhu pocítíte vše - radost, strach, smutek, dojetí, zoufalství. Zasmějete se i zapláčete. Po přečtení zavřete knížku a uvědomíte si, že vše bylo tak nějak smutně krásné.
Co víc můžeme po knížce chtít?
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Pocit obrovské nespravedlnosti a bezpráví patří prakticky ke každé válečné literatuře zmiňující odsuny obyčejných a bezmocných lidí. Ani V šedých tónech nás nemine hrůza, odpor a křivda. Příběh, který je nám předkládán, ale navíc ukazuje, jaká je cena dětství a lásky v době války a jak je možné přežít největší hrůzy a neztratit při tom víru i lidské srdce. A v ještě jedné věci je kniha důležitá – připomíná osud pobaltských států po obsazení Sovětským svazem, téma, které je na rozdíl od židovského holocaustu jen málo známé.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Karel Čapek byl velký vizionář a znalec lidského pokolení. Jeho příběhy jsou plné moudrosti a ponaučení. Jedno téma se však často opakuje – tragický konec, který si lidstvo přivodilo samo, a ne jinak je tomu v Bílé nemoci. A protože je lidstvo nepoučitelné, zůstanou Čapkova díla aktuální v kterékoli době (či až do konce).
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Dlouhodobě mám problém s nálepkami bestselleru, které kolikrát ve čtenáři vzbudí jenom velké očekávání. Ani u této knížky nemám po přečtení pocit nějakého velkého nadšení a vlastně kromě toho, že je knížka čtivá a autorka měla dobrý nápad, k ní nelze nic dalšího říct.
Les v domě
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Neveselá kniha, která ve vás zanechá nepříjemnou pachuť. V rodině malé holčičky je toho tolik „divného“, že čtenáři unikne to podstatné, ta skutečná a nejhorší příčina všeho. A jakého tématu – dětského zneužívání – se knížka dotýká není nikde uvedené. „Zakamuflování“ skutečného viníka je opravdu mistrné, černým puntíkem pro knížku je tak jen podezření z plagiátorství.
Do tmy
Anna Bolavá (p)
Na prozaický debut je Do tmy zneklidňujícím, těžkým a depresivním dílkem. Až na poslední kapitolu je celý příběh popisován z pohledu hlavní hrdinky, na mnoho otázek tak nedostáváme odpovědi, z rozhovorů máme jen útržky a situace nikdy nevidíme kompletní. Přesto pomaličku začínáme chápat svět hrdinky, kterou pravděpodobná psychická nemoc a nespokojenost se životem dohnaly až k manickému, sebezničujícímu sběru léčivých rostlin. Velká poklona autorce za popis psychicky nemocné duše a zakomponování plánu sběru, který posouvá celý příběh dopředu.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Příběh s ponurou atmosférou vymírající vesničky a krimi zápletkou o hledání dávné rodinné pravdy mě nebývale zaujal. A o to více, že autorkou je Češka, která zatím unikala mé pozornosti.
Pro rozplétání složité rodinné historie si nemohla autorka vybrat lepší místo. Jelení Hora je šumavská pohraniční vesnice, kde takzvaně chcípl pes. Zůstává tu jen pár odolných domorodců, kteří si poctivě chrání svá údajná příkoří zděděná po prababičce a jen velmi neochotně si do svého světa pouští cizinku z pražské metropole, která se příliš vyptává. Navíc když historie samotné vesnice rozhodně není jednoduchá – nejdříve ji potkalo nucené vystěhování Němců a poté nastěhování „Rumunů“.
Styl autorky je velmi čtivý, opředený napětím a nostalgickou, melancholickou atmosférou. Hlavními hrdinkami jsou jen ženy, ale díky jejich odlišnosti to vůbec není mínus. Škoda jen složitých vztahových propletenců, ve kterých je snadné se ztratit.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Jen málo knih otevírám s takovým očekáváním jako právě Svědectví z KLDR. Přece jenom – knih, které by nabízely skutečné lidské příběhy z tohohle temného kouta světa, tolik není. A ještě méně knih pak zavírám s tím, že mé očekávání splnilo. Nině Špitálníkové se ale povedla nevídaná věc – navázat s uprchlíky ze Severní Koreje vztahy, díky kterým jí prozradili mnohé ze svých životů. V knize je jenom sedm svědectví, ale i tak dohromady dávají zajímavou mozaiku lidských životů, které drtil komunistický režim.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Hvězdy nám nepřály je kniha smutná, vtipná, drsná, nespravedlivá a má předem jasný konec v podobě smrti. Je tedy přesně jako skutečný život, a přestože spadá do kategorie Young Adult, dotknout se musí každého. Ať už se čtenář zaměří na Hazel a Augusta, kterým osud nepřihrál přívětivé karty, nezáviděníhodnou situaci rodičů nebo různé reakce okolí na nemocné dítě, nahraje mu kniha řadu témat na přemýšlení. Není přitom důležité, že příběh obou postav končí smrtí, ale to, že nenechali rakovinu vyhrát předčasně.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Je až děsivé, nakolik se Ray Bradbury přiblížil ve svém díle skutečné podobě budoucnosti. Stačí si místo mušliček do uší a rodinek dosadit sluchátka, sociální sítě a reality show. Stejně jako Orwell ve svém románu 1984 ukazuje, jak jednoduché je pomocí moderních technologií změnit minulost a ovlivnit myšlení mas. A jak snadno se společnost vzdá vlastního myšlení výměnou za pohodlí a zábavu.
Bílý tesák
Jack London
Co se honí v mysli vlka, který v sobě má špetku psa? Jack London našel způsob, jak se vžít do divokého zvířete. Přivedl na svět vlka, připravil mu dobrodružný život i mnoho zkoušek a čtenářům dal možnost tento nádherný příběh plný zákonů přírody sledovat.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Ach, úplně nejvíc mi knížka připomněla Zaklínače. Celý nový fantastický svět se svými mýty, válkami a tajemstvími. Klasická fantasy odněkud ze středověku, akorát stačí přejít hranici a ocitnete se v moderním světě s technickými vymoženostmi. Autorka si hned při prvním díle dala laťku hodně vysoko!
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Po dlouhé době návrat k téhle skvělé polské fantasy. Sapkowského bájný svět není černobílý ba naopak, těžko se v něm žije lidem, trpaslíkům, elfům a samozřejmě i všem prapodivným monstrům, kteří navzájem bojují o svůj prostor k životu. Křehkou rovnováhu se snaží jakž takž udržet i bělovlasý zaklínač Geralt, speciálně vytvořený mutant přizpůsobený k boji s nestvůrami, který ale sám bojuje se svými lidskými pocity.
Sapkowského svět je plný vymyšlených příšer, zvláště evropským čtenářům bude ale povědomě známý. Inspirace polskou přírodou je nezpochybnitelná, vtisknutí lidských charakterů, potřeb, slabých a silných stránek všem postavám je dokonalá. Geralt jako hlavní postava není bezchybný ani nepřemožitelný a nejinak je tomu u všech postav.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Klobouk dolů, jak Ishiguro vystihl povahu majordoma Stevense a zároveň děj nenápadně posouval dopředu. Čtení příjemně plynulo, a to i proto, že Stevens není jenom špatný, ani pouze dobrý. Najdeme u něj obdivuhodné vlastnosti, které by se daly považovat i za kladné, kdyby se slepě nedržel své úlohy loajálního sluhy až příliš silně. Přesto je postava Ishigurova románu především k politování, kvůli honbě za profesionální dokonalostí ztratil všechny ostatní emoce a empatii a promarnil příležitosti k osobnímu štěstí.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Může barva kůže rozhodnout o tom, jakým směrem se bude ubírat váš život? Román Černobílý svět vám dokáže, že ano. Tahle excelentní kniha patří právem mezi nejúspěšnější americké literární počiny posledních let a hned po přečtení získala své právoplatné místo v mé knihovně. Napadá mě jen málo knih, které by rasismus dokázaly přiblížit tak čtivou a zajímavou formou, bez zbytečného patosu a poučování, ale naopak s pořádnou dávkou černého humoru a důrazem i na jiná témata – lásku k dětem, soudržnost, přátelství a odvahu.
Vegetariánka
Han Kang
Název napovídá, že v knize půjde o maso. Jenže ono o maso vlastně vůbec nejde. Nebo jde, pokud si pod masem představíme to ženské živoucí jihokorejské maso, které vaří, uklízí, vzorně se stará o rodinu a poslušně poslouchá otce, bratra, manžela... Vegetariánka je román o násilí, touze po svobodě, o utlačování žen i jejich roli v jihokorejské kultuře. Román je to krátký, ale rozhodně se nečte snadno. Autorčin styl vyprávění je někdy až naturalisticky popisný, do příběhu zakomponovává symboly a žádným postavám nedává vlastnosti, díky kterým bychom si je mohli oblíbit. Namítnout se ale musí, že nějakou stopu ve vás kniha určitě zanechá, ať už příjemnou, nebo nepříjemnou.
