Maanna komentáře u knih

Bohaté a často překvapivé obrazy, které mě vždy uhranou a ke kterým se ráda vracím. S Vladimírem Holanem to od začátku byla láska na první pohled...

9 25.07.2017

Většinou dobře odvyprávěný příběh s řadou zajímavých informací podaných tak, že i naprostý laik z nich něco má. Občas je ale kniha trochu nevyvážená. Některé části jsou trochu natahované a jindy jsem zase měla pocit, že se autor prostě jen chce rychle dostat z bodu A do bodu B a i postavy se v těchto částech stávaly ploššími. Ale jako celek se mi kniha líbila, jen jsem asi neměla štěstí na překlad, místy mě trochu rušil a občas byla, myslím, přehozena jména - závodí-li Robert s Karímem na velbloudech a vyhraje Mirdinův velbloud, je to malinko matoucí...

14 24.07.2017

Jazz byl mým prvním setkáním s Toni Morrison, když jsem se na škole pokoušela doplnit přehled o nositelích Nobelovy ceny, a úplně mi učaroval. Pak jsem ho řadu let nikde nemohla sehnat, zadařilo se až teď díky zdejšímu bazaru. A kniha mě znovu dostala. Hned na začátku se dozvíme kostru děje - máme co do činění se stárnoucím černošským párem v Harlemu, kde se muž zblázní do mladé dívky. Ta ho po chvíli nechá a on ji zastřelí, Následně se jeho žena pokusí té dívce na pohřbu pořezat obličej a po návratu domů vypustí všechny ptáky, které do té doby chovala... Postupně pak poznáváme jednotlivé postavy, jejich minulost, výhry i prohry, naděje a jejich další osudy, a zjišťujeme, že nic není tak jednoduše schematické, jak by to mohlo vypadat. V téhle knize miluji, jak jsou postavy pestrobarevné a plasticky vylíčené. Nesmírně mě dojímá scéna s vypuštěním papouška a jsem vděčná za celkové smířlivé vyznění. Nakonec člověku nezbude nic jiného, než žít svůj život tak jak je, i když to není vždy podle plánů a snů, a má velké štěstí, pokud najde člověka, s nímž může svůj úděl sdílet.

8 15.07.2017

Verše, které se tváří jednoduše, a přitom jsou pestrobarevné, až člověk vidí vše popisované přímo před sebou...

15 08.07.2017

Nemohu si pomocí, ale kniha pro mě dost postrádala logiku. Možná je chyba ve mně, protože jsem nikdy nepochopila ony typy, které tráví čas na večírcích balením různých protějšku a které jinak moc neví, co se životem... Ale neumím si představit, co by takové dívky lákalo na dovolené v duchovní komunitě v Nepálu. Sama komunita je také záhadou. Jak se o ní lidé dozvídali a co je na ní tak lákalo? Pokud tam přijeli s nějakými duchovními cíli, opravdu by hned po shlédnutí reality nezdrhli? Isaac se vždy věnoval jedné vybrané a co ty ostatní? V krajně nelogickém chování pak hrdinka pokračovala i v dějí ze současnosti... Bylo to pro mě celé tak neuvěřitelné, ze bát jsem se opravdu nemohla.

9 08.07.2017

Kniha je napsaná krásným jazykem, takže ještě po dočtení jsem listovala a vracela jsem se namátkou k různým pasážím, abych si je užila. Není to rozhodně (a asi i naštěstí) polopatická kniha, kde by se čtenáři vše dopodrobna vysvětlilo a ještě se autorka ujistila, že to správně pochopil. Většina postav zde žije v dobrovolné či nedobrovolné izolaci - na ostrovech nebo izolováni fyzickým handicapem, ale teprve když se otevřou světu, mohou najít smíření. Procházky po Krakově s pány Szymonem a Mojšem byly velmi osvěžující a místy člověk opravdu téměř slyšel tóny sonáty...

7 03.07.2017

Z knihy mám trochu pocit jako z příběhu o tom, jak Pejsek s Kočičkou pekli dort - nápad dobrý, ale je toho všeho nějak trochu moc. Dokonce i napsané je to celkem dobře, ale ve chvíli, kdy se řeší v soudní síni takto eticky náročné téma a vedle toho máme i obhájce a soudce řešící nějaké trauma a všichni členové rodiny se pohybují až v extrému, ztrácí to pro mě celé reálnost. Konec pak už byl úplně mimo hranice uvěřitelnosti. Tady bych jednoznačně řekla, že méně všeho - traumat, emocí i happy endů - by bylo více.

15 26.06.2017

Téma duševní nemoci a sebevraždy by se otevírat mělo, protože tabuizování komplikuje postiženým život. Na druhou stranu se tato kniha tak strašně snaží "cosi" sdělit a tolik tlačí na city, až mi byla místy protivná. Tahle páčidla slz nemám moc ráda. Některé části zejména z pohledu Theodora se mi líbily, ale jindy byl příběh dost neuvěřitelný a klišovitý.

6 19.06.2017

Silnou stránkou tohoto vyprávění o životě jedné chudé ulice a podařeném/nepodařeném mejdanu jsou barevné a zábavné charaktery a situace. Mohlo by ale být méně popisů, občas mi to připadalo jako slohové cvičení na téma umělecké líčení...

7 12.06.2017

Svědectví lidí, kteří přímo prožívali nějakou událost, je vždy velmi cenné, a zvlášť pokud se jedná o takovou událost jako konflikty v Čečensku, o kterých nikdy nebylo snadné získat nezkreslené informace. Z tohoto hlediska je hodnota knihy obrovská. Zajímavé je také sledovat, jak se s věkem mění Polininy názory a priority, kdy se z naivního vystrašeného děvčátka stává silná a odvážná osobnost. Také je poučné sledovat, jak tvrdé podmínky odhalují lidské charaktery, kdy jedni pomáhají i z vlastního nedostatku a jiní jsou ochotni zneužít utrpení druhých pro svůj prospěch. Velmi mě zaujaly popisy vývoje vztahů mezi národnostmi, které před válkou nikdo neřešil a vlastně i výlety do kavkazské kultury. Obešla bych se asi bez popisu snů - do deníkové formy to asi patří, ale na mě působily poměrně rušivě.

10 09.06.2017

Není to určitě literární veledílo, které by přetrvalo staletí, ale kniha je čtivá a dobře řemeslně napsaná. Některé situace jsou poněkud hůře uvěřitelné a některé postavy trochu schématické, ale i tak jsem se přistihla, že těm chlápkům nakonec celkem fandím.

12 22.05.2017

Když jsme knihu četla (čtu především v autobusech a při čekání), řada lidí se mě ptala, co to je. Zjistila jsem, že to není tak snadné říci - něco humoru, něco podnětů k zamyšlení, trocha toho kýče, ale výsledek mě moc bavil. Zvlášť oceňuji fakt, že se Smrt jevil/a jako někdo, kdo se může mýlit a měnit názory.

9 18.05.2017

Je to kniha, ke které nejde přistupovat čistě racionálně. Ale pokud se člověk nechá unášet obrazy a emocemi, které příběh nabízí, pak ho kniha pohltí a po chvíli vyplivne s Diotimou, Kambýsem, Arsem, Dítětem-starcem na černém buvolu, lvy a dalšími postavami nesmazatelně zarytými pod kůži. Bauchau byl opravdu skvělým vypravěčem mýtů.

4 15.05.2017

Obdivuji vypravěčské schopnosti Toni Morrison, kdy dokáže příběh poskládat z různorodých úhlů pohledů, kdy je každá postava jiná, uvěřitelná a jedinečná. Obdivuji práci překladatelky, protože autorčin jazyk je sice nádherný, ale velmi těžký a v angličtině ji vždy čtu s vypětím všech sil. Oceňuji možnost nahlédnout do části dějin, o kterém mám pouze mlhavé představy (v podstatě mezi Kolumbem a válkou za nezávislost mám jen nejasné historky o válkách s indiány a osídlování Divokého západu). Příběh o boji s těžkými životními podmínkami, hledání lásky i sebe samého, svobody vnější i té vnitřní a boji s předsudky si mě získal. Snad jen škoda relativně často vypadlých písmen ve slovech.

6 12.05.2017

Čarodějky a jejich hašteření jsou prostě úžasné a vlastně se toho ani nemusí moc dít, stačí jen, pokud cestují dostavníkem, ubytovávají se v nevěstinci nebo se chystají do opery. I když jsou i dějové parodie fajn, u Pratchettových knih mě snad ještě víc baví různé dialogy, drobné narážky a charakteristiky postav - zde například úžasná Kristýna nebo Kateřín Štandlík...

21 10.05.2017

Narativní přístup při práci s lidmi mám ráda, ale tady jsem měla někdy pocit, že je vše až příliš chaotické - myslím, že k tomu hodně přispívalo mísení postupu terapie a koučinku. Přišlo by mi lepší řešit obě oblasti odděleně, třeba s nějakým úvodem. U praktických případů z terapie mi zase většinou přišly ukázky příliš krátké a useknuté. Vedle toho, co terapeut v kterém momentu udělal, by mě zajímalo i zjistit, jakou změnu v dalším plynutí rozhovoru to způsobilo, ale ukázky většinou končily jen popisem intervence terapeuta. V knize jsou znát bohaté zkušenosti autorů s narativním přístupem, ale bylo někdy těžké se v textu zorientovat.

1 04.05.2017

Z této knihy jsem měla poněkud rozporuplné pocity. Opět mě bavily popisy atmosféry i některých situací, ale nějak mi nesedly nové postavy. Jednak mi dost vadilo, že o údajných nejlepších přátelích nepadlo dosud ani slovo - nějak jsem si nedovedla představit, jak to vše Fin stihl - na střední škole trávil víkendy s Artairem nebo s Piskořem? Proč se tihle dva nejspíš neznali? A pokud jezdil jako bedňák se skupinou během vysoké školy, tak o tom zase moc nevěděla Marsaili? Navíc mi mnohé zápletky a právě i ty nové postavy přišly trochu moc na efekt a o to méně uvěřitelné... Mnohem víc mě bavil, byť jen okrajově zmíněný, děj kolem hlavních postav... Asi je dobře, že tato série tímto dílem skončila.

5 02.05.2017

Přehledně napsaná příručka, která poskytuje praktické rady k práci s lidmi trpícími demencí. Zdůrazňuje individuální přístup, snahu o zachování návaznosti na předchozí zvyky a zkušenosti a co největší autonomii pro osoby vyžadující péči. Pokud bych někdy skončila s demencí v nějakém ústavu, byla bych ráda, kdyby personál tuto knihu četl.

5 27.04.2017

Na základě anotace bych po knize pravděpodobně nikdy nesáhla. Kombinace německého sirotka, slepé francouzské dívky a války na první poslech slibuje spíš nějakou sentimentální ptákovinu. Pak jsem ale narazila na několik velmi kladných hodnocení od lidí, které respektuji, a rozhodla jsem se knize dát šanci. Ze začátku to nebylo jednoduché a nemohla jsem knize přijít na chuť, ale pak se něco změnilo a já jsem tomu příběhu o křehkosti člověka s jeho strachy a sny, který se musí potýkat s tím, co mu uchystaly dějiny, úplně propadla. Není to žádný napínavý thriller, je to takové trochu smutné, ale nádherné.

32 25.04.2017

V porovnání se Skálou bych tuhle knihu označila za trochu horší, ale zase v porovnání s mnoha jinými byla excelentní a opět jsem se od ní nemohla odtrhnout. Vztahové linie spojující minulost s přítomností a vyprávění postavy, jejíž pohled na věci je čím dál víc zastřen demencí, jsou velmi zajímavé a opět tu byla uhrančivá atmosféra života na ostrovech... Jen mi přišlo, že se dějová linka trochu opakuje - včetně možná až příliš dramatického závěru - a také mi přišlo úsměvné, jak často postavy odněkud osudově padají - těch pádů už jsem v obou dílech napočítala, myslím, sedm, což je dost nad běžným průměrem... Ale i přes tyto výhrady to prostě pro mě byla úžasná kniha.

16 16.04.2017