Maanna komentáře u knih

Knihu lze číst stále dokola a nikdy nezklame. Postavy spolu výborně ladí a dohromady vytvářejí úžasnou grotesku, kdy si člověk připadá trochu jako hlavní hrdina - nestačí zírat, ale vlastně je rád, že mu šeď každodenního stereotypu přišel narušit nějaký Saturnin s gejzíry nápadů, který i nejobyčejnější situaci změní v dobrodružství. A byť již kniha není nejmladší, situace v ní tolik nestárnou - není to tak dlouho, co jsem řešila problém, kdy mamku odvezla sanitka do nemocnice s akutní bolestí zad, kdy se nemohla ani pohnout. Tam dostala nějakou injekci, ale zpět se měla nějak dopravit sama, protože "sanitky vozí pacienty pouze do nemocnice" - a to bylo půl třetí ráno a kvůli bolavým zádům se mamka nemohla ještě stále posadit...

40 12.04.2017

Musím se přidat k nadšeným komentářům. Stavba příběhu mě úplně dostala - pozvolný začátek, který postupně víc a víc graduje v i tak tísnivé deštivé atmosféře. Vzpomínky postupující od nevinných příhod ke skutečným životním otřesům a tragédiím, plastické a životné postavy... Vzala jsem si knihu jen tak na zkoušku, ale už se těším na další díly. Je to opravdu styl "chytne a nepustí."

25 10.04.2017

Mám ráda atmosféru světa s jasnými pravidly, kdy chovat se ohleduplně a správně bylo ještě běžnou společenskou normou, a samozřejmě mám někdy ráda i příběhy s happy endem... I když se toho zase tolik nestane, rozdíly mezi oběma sestrami mě baví a byť bych se v dané době asi v postavení Elinor a Marianny ukousala nudou k smrti, dobře se mi o nich čte a ráda se k nim vracím. Jen tedy překlad Ottova nakladatelství, který vlastním, obsahuje o něco víc překlepů, než zvládnu bez potíží tolerovat - ale za to autorka opravdu nemůže.

18 03.04.2017

U beletrizovaných životopisů mám vždy problém s tím, nakolik jim mohu věřit - vím, že se třeba autorka snažila a vycházela z fakt, ale pokud například jsou východiskem osobní dopisy, vždy tu hraje roli i osobní interpretace a pak už i autorský záměr. Postava Milevy pak místy vycházela trochu nevěrohodně, jako by autorka chtěla zdůraznit některý její rys a některé jiné se pak na chvíli ztratily. Měla jsem pocit, že čtu o výjimečné ženě, která si svou knihu zasloužila, ale že se z ní autorce ne vždy povedlo udělat životaschopnou literární postavu: místy jí byla, ale místy trochu "šustila papírem."

4 24.03.2017

Hru už jsem mimo jiné třikrát viděla v divadle ve výborném obsazení s Vandou Hybnerovou, Ivou Janžurovou, Taťánou Medveckou, Antonií Talackovou a dalšími a vždy mě znovu dostane. Je to příběh o tom, jak je snadné být slepý k neštěstí druhých a schovávat hlavu do písku a jak je snadné uvěřit lži, jen abychom si uchovali známý a pohodlný svět, a co se stane, když se někdo tomuto postoji vzepře, což jsou, myslím, neustále aktuální témata.

5 20.03.2017

Trochu mi vadil úvod - až po chvíli, než Vardenové dorazili k Dras-Leoně, protože opakované dobývání dalšího a dalšího města bylo trochu bez šťávy a vlastně se to i trochu pletlo. Situace obvykle vypadala špatně, ale pak se to nakonec v dobré obrátilo - vůbec tohohle vzorce pak už bylo v knize trochu moc. Navíc ne všechny postavy dobře fungovaly. Některé jsou už velmi schematické a třeba Roran se nakonec stal jakousi karikaturou sebe sama a Nasuada jako panovnice byla také pořád na jedno kopyto jako dokonale moudrá (pokud byla mimo tuto roli, byla ale celkem sympatická)... Obecně mě děj bavil víc tehdy, pokud byl nejednoznačnější a přišel s něčím překvapivým. Ale od Dras-Leony mě děj zaujal o dost více. S hrdiny příběhu jsem strávila skoro dva měsíce a určitě si na ně občas vzpomenu.

4 20.03.2017

Někdy pomalejší tempo vyprávění vítám - vyhovuje mi, pokud mám čas se víc do děje vpravit a vyladit se a lépe si představit místa, kde se vše odehrává. Příběh mě také stále poměrně dost baví - především pak to byly události u trpaslíků nebo scény u stromu menoa. Oceňuji také, že se Eragon přestal vedle Arye chovat neustále jako pako. Na druhou stranu mi trochu vadí schematičnost některých postav a situací (vztah Rorana s Katrinou je jak z červené knihovny) nebo to, že si s některými si s některými postavami dočasně neví úplně rady (Elva, král Surdy). A krev mi značně pila Nasuada, kterou bych v reálu snad ani potkat nechtěla (ale to nepovažuji za autorovu chybu, to jsem si jen potřebovala ulevit).

3 06.03.2017

Líbily se mi různé politické manipulace a intriky a také část s vesničany - proměna jejich postojů, nejednoznačnost jejich vztahu k Roranovi - a to i přesto, že si myslím, že by pro Království neměl být takový problém vesnici vystopovat...
Na druhou stranu mě moc neberou elfové se svou chladnou dokonalostí. Nějak na tuto "rasu" nejsem. I jejich způsob života mi i v knihách jiných autorů přijde poněkud podivný, když většina z nich nic moc nedělá a jen tak pozpěvuje přírodě... Navíc tedy "vývoj" Eragonova vztahu s Aryou byl místy na zabití hlavního hrdiny. Další věc, které by možná mohlo být méně, jsou všechny ty čárymáry s energii, kde mi to občas přišlo i trochu nelogické...
Ale sérii čtu jako příjemnou dobrodružnou nepříliš náročnou pohádku a v tomhle smyslu se mi stále líbí.

6 20.02.2017

Vím, že mnohé motivy z knihy už jsem potkala jinde a že je někdy děj šablonovitě předvídatelný, ale sáhla jsem po knize v době, kdy jsem potřebovala něco na odreagování, a kniha zafungovala báječně. Dobře se mi četla a mohla jsem zapomenout na pár okolních nepříjemností, takže i když to není dílo na Nobelovu cenu, svůj účel pro mě splnilo na 100%.

6 04.02.2017

Velmi zajímavý pohled do jiné kultury. Zahrnuté pohádky jsou velmi různorodé a líbily se mi i obrázky. Příjemná záležitost.

5 26.01.2017

"Jakou roli teď hraješ?" je otázka, kterou položí matka hlavnímu hrdinovi, když se s ní před smrtí naposledy setká. Díky knize má člověk jednak možnost pochopit něco málo z reality jihoamerických diktatur a jednak dostane příležitost zamyslet se nad tím, nakolik máme svůj život, jeho směřování a své možnosti ve vlastních rukou a nakolik se staneme jen stážisty ve vleku okolností a někdy i našich vlastních tužeb a přání, které nám brání vidět a naplno prožívat realitu. Prostředí diktatury není nijak povzbudivé, ale i tak jsem si knihu užila.

6 24.01.2017

Kniha se skládá ze tří částí, přičemž první dvě napsala autorka již před založením prvního hospice u nás a poslední vznikla po několikaleté zkušenosti s jeho provozem. Třetí část mi přišla ze všech nejzajímavější a nejužitečnější. Působí uceleněji a méně jednostranně a zachází i do větší hloubky než první část. Druhá část pak obsahuje konkrétní příběhy, jichž se autorka účastnila, které knihu vhodně doplňují. Někdy jsem měla trochu problém poznat, komu je vlastně kniha určená - jestli laikům obecně, zájemcům o tuto službu nebo pracovníkům v oboru, což způsobovalo určitou nevyváženost. Myslím si ale, že podobné knihy jsou velmi potřebné, protože současná tendence předstírat, že smrt vlastně neexistuje, nakonec neprospěje nikomu.

7 16.01.2017

Velmi silný příběh bez příkras, kde jsou i nejstrašnější hrůzy podávány jako fakta, a přesto je nakonec celé vyprávění velmi emotivní. Paní Fantlová musí být neuvěřitelná žena plná odhodlání i vůle k životu. Velmi silný moment také je, když si člověk uvědomí, že po přežití všech hrůz lágrů a pochodů smrti přišla ještě nutnost srovnat se se skutečností, že z života před válkou nikdo a nic nezbylo.

12 11.01.2017

V knize se mi velmi líbí proplétání děje a použitý jazyk. Postavy Dannyho a Dominica však byly tentokrát slabší a pokud měly samy delší dobu táhnout děj, bylo to trochu zdlouhavé. Danny mi místy pekelně lezl na nervy, zvláště svým vztahem s Katie. Byť například o Ketchumovi vlastně zdaleka nevíme tolik, jako o těchhle dvou, je mnohem nosnější postavou. Ale jinak děj dokázal vtáhnout a některé vedlejší postavy (Carmella, Šestikousková Pam, pes Hero) byly skvělé. Co mě u Irvinga dlouhodobě ruší, je, že jak natahuje děj na dlouhé časové období a prakticky nikdo nezemře přirozenou smrtí, tak se ke konci v příběhu začne hromadit větší množství stále aktivních starců a stařen, než by mi přišlo reálné.

7 09.01.2017

Knihu jsem dostala a přečetla, abych zjistila, jestli o něco nepřicházím - a opravdu nejsem cílová skupina, ale v rámci žánru to asi úplně hrozné není, proto průměrné hodnocení. Nicméně myslím, že ani odlehčená kniha by neměla jít úplně proti logice. Pozor, mírné SPOILERY - ale nic dramatického. Pokud se osmadvacetiletí soustavně chovají jako šestnáctiletí, je to divné. Rovněž nevěřím, že by si zaměstnaná osmadvacítka nemohla pronajmout aspoň samostatný pokoj, aby nemusela spát v průchozím obýváku u kamarádky. Mladý perspektivní právník má nejprve problém najít podnájem, který si se svou dívkou může dovolit, ale pak nemá problém zaplatit na několik týdnů nadstandard v nemocnici a léčbu v soukromém sanatoriu? To mi hlava nebere... A pak mi ještě přišlo, že až na hrdinčiny rodiče vlastně nikdo neměl aspoň přibližně normální funkční vztah - hrdinka měla neživotné ideály a okolí naprosto nepoužitelné nýmandy a parchanty. V tomhle bych ráda byla poněkud optimističtější.

5 19.12.2016

Nemohu říci, že by to bylo po literární stránce nějak převratné dílo - v podstatě autor představuje svůj život, vysvětluje okolnosti, které ho utvářely, a opakuje několik myšlenek - je potřeba navazovat osobní vztahy mezi znepřátelenými skupinami, nenávist, násilí a pomsta nejsou řešením, jednostranný pohled není nikdy objektivní - které by mohly vyznít až banálně, ale... Je tu celý životní příběh, který Izzeldin Abuelaish tomuto poselství zasvětil a v němž se mu nezpronevěřil, i když k tomu měl nespočet důvodů. Číst podobné myšlenky od člověka, který se celý život potýká s problémy příslušníka národa žijícího s mnoha omezeními od někoho silnějšího, který přesto pomáhá k narození dětí těch, kteří jeho národu a v podstatě i jemu příkoří činí, a který nakonec v tomto konfliktu ztratil 3 dcery je nesmírně silné. Svět by asi byl hezčí, kdyby takových lidí bylo více. A mimochodem, po zaklapnutí knihy mě ještě zpětně dostala obálka - dva stejné záběry na pobřeží, kde na jednom 3 dcery jsou a na druhém ne...

7 07.12.2016

Především příběh plavovlásky je úžasný, i když nepříliš veselý. Ať ve své touze po lásce udělala cokoliv, nakonec vše vedlo k tragédii. Přes pochmurnou atmosféru je kniha napsaná krásným jazykem, který si nejde neužít. Člověk hrdinku na jedné straně chápe, ale může jen sledovat, jak padá do hlubší a hlubší propasti. Druhý příběh je také o neodvratnosti osudu, tady o neodvratnosti placení za svou chybu, ale pro mě je přeci jen o trochu slabší.

11 28.11.2016

Tři postavy se nějak objevily na scéně, jejich osudy se prolnuly, měly a neměly spolu sex (který je v knize v zásadě život ohrožující záležitostí) a pak to nějak skončilo, ale vlastně ani nevím, jak... Četlo se to celkem dobře, ale za měsíc nebudu tušit, o co šlo. O čem to bylo, vlastně nevím už teď, a to jsem to dočetla včera...

7 18.11.2016

Kniha zachycuje sugestivní a silný příběh ženy, která na vrcholu sil onemocní Alzheimerovou nemocí. Je zachycen tak, že se opravdu dostane pod kůži. Jediné, co mi trochu vadilo, byla forma záznamu po jednotlivých měsících, kdy se každý měsíc její stav zhoršuje. Přece jen mi přijde reálnější, že by byly i měsíce, kdy by Alicin stav zůstal v podstatě stejný. Na druhou stranu oceňuji, že i když se jedná o knihu o hrozné chorobě, zůstal prostor i pro naději. Ačkoliv počet ztrát jednoznačně převyšuje zisky, může mít život pro člověka i tak smysl,

13 14.11.2016

Komentář obsahuje SPOILER. Mohla to být nenáročná kniha, občas trochu naivní, ale postava Kolji mě poměrně silně vytáčela. Ve chvíli, kdy mezi ním a Aliou vzniklo erotické napětí, měl pouze dvě polohy: buď se mračil a mlčel, nebo se pokoušel Aliu téměř znásilnit. Nevím, jestli to je úplně ten pravý pro život, asi preferuji variabilnější chlapy.

5 04.11.2016