Maanna komentáře u knih
Ruta Sepetys mě vždy dokáže zcela vtáhnout do příběhu. Střídání úhlů pohledu a subjektivní pohled jen posilují pocit, že je člověk přímo svědkem tragických událostí. Všechny postavy mají za sebou prožité hrůzy a další se na ně valí. Nemají čas příliš se hroutit, protože bojují o své životy i životy těch, na kterých jim záleží. Líbí se mi, že u Ruty Sepetys není prostor na sentiment. Z postav mě nejvíc oslovila Emilia a její osud. Alfred je prostě opravdu slizký a u Floriana a Joany je možná romantická linka trochu na škodu životnosti postav, protože překrývá ostatní aspekty jejich chování. To ale nic nemění na tom, že se mi kniha opravdu hodně líbila.
Kocour a jeho příběh má svou sílu, ale podle mě je kniha strašně špatně napsaná a potenciál zdaleka nevyčerpala. Kdyby se autorka soustředila jen na kocoura a jeho interakci s různými lidmi, bylo by to fajn. Ale tady je to chvíli vyprávění o kocourovi, potom jakási suchopárná historie města Spencer a pak ještě příběh autorčiny rodiny, který bylo fajn sepsat jako jakousi rodinnou kroniku, ale na publikování pro veřejnost mi to úplně nepřišlo... Celek pak působí jako když pejsek a kočička pekli dort.
Průřez poezií Oldřicha Mikuláška. První básně byly trochu překombinované, ale pak už přišla krásná poezie plná kontrastů, her s jazykem a vášně. Zvláště milostná poezie je opravdu nádherná, ale i některé jiné básně mi šly pod kůži.
Děj je výborně vystavěný a provázaný, nejsou v něm jasní kladní a záporní hrdinové, jen lidé, kteří se snaží vypořádat s tím, co jim život nadělil. Střídání úhlů pohledu hodně napomáhá k plastičnosti děje a kontext šesti dnů nepokojů, kdy je vše dovoleno, zase vede situace do extrémů. Jen málokomu se podaří uniknout z prostředí, kde jsou čtyřicátníci vnímáni jako starci a kde někoho zabít je běžná forma řešení problému. Není to zrovna optimistické čtení, ale celkem chytne a nepustí. Jen možná mohl autor lépe zvážit šíři svého záběru. Pohledů na situace se nabízí téměř nekonečně, ale pro knihu je zkrátka potřeba vybrat jen něco - pro mě třeba zařazení Korejců nebo poslední vyprávění byly možná trochu navíc.
Mnohé obrazy jsou krásné a plastické. Bohužel jsou však zasazeny do tak složitých syntaktických spojení, že je pro mě často nemožné se prokousat jednotlivými slokami, takže z básní mi utkvívají spíš jakési střípky, ale celou ji obvykle vnímat nedokážu.
Není to kniha, která se snadno čte, ale stojí za tu námahu. Je v ní až téměř hmatatelná zoufalost těch, kteří přežili hrůzy vyhlazovacích táborů, ale nemají svůj život na čem postavit. Chybí jim kořeny a prožité trauma je až příliš hluboké... Ditu Saxovou a ostatní mladé asi jen tak z hlavy nedostanu. Jak začít, když člověk vlastně všechno ztratil?
Pár receptů se vyzkoušet dá, jiné by asi fungovaly, ale moc mě nelákají... Poznámky k etiketě jsou celkem vtipné, ale mnohdy tak nějak očekávané - i když pár perel se našlo. Ale určitě dávám přednost příběhům ze Zeměplochy. Tohle je jako nášup fajn, ale žít bych bez toho určitě dokázala.
I když mám ke knize své výhrady, bavila mě a pozitiva jednoznačně převládají. Autorka je silná ve vymýšlení různých intrik a konspirací Byť se kniha dvakrát vrací do Arény her a obsahuje řadu bitev, nejsou jednotlivé scény jako přes kopírek, což se v jiných knihách často stává. Jsem opravdu ráda, že u nás Hladové hry nemáme, Collins by jistě byla kandidátem na jejich přípravu. Zajímavé je také sledovat, jak je těžké pro jednotlivce nestát se jen figurkou v cizích hrách. Z postav jsou pak pro mě nejsilnější ty kontroverznější - Haymitch, Coinová, Johanna...
Trochu mě irituje Katnissin postoj, že ona s lukem a šípy zachrání svět, což mi i přes její věk přišlo značně naivní. Také její proměny z trosky v hrdinku a zpět byly trochu moc překotné, ale budiž. Bez milostného trojúhelníku bych se asi obešla a také by mohla být kniha trochu méně feministická - těch ženských silných postav, které velí mužům, bylo možná trochu víc než zdrávo, ale i tak se mi vlastně kniha opravdu líbila.
Stránky se otáčejí rychle a styl psaní mě příliš neiritoval. Oproti běžným klišé tu tentokrát není neustále vtipně hláškující kamarádka, ale jinak je to zkrátka klasický vzorec, který ničím nepřekvapí. Hrdinka se potýká se spoustou problémů, ale jen potká toho pravého (který také má plno problémů), tak je za několik dnů všechny vyřeší a život bude jen nádherný... A za měsíc ani nebudu vědět, o čem ta kniha byla.
Silný příběh o starozákonních ženách. Až na pár výjimek zůstaly mužské postavy trochu ploché a zejména do Jákobových synů se i autorka nebo překladatelka občas trochu zamotaly. Autorka vychází z méně známého biblického příběhu a znalosti historických reálií a výsledkem je velmi zajímavé a na smysly živě působící čtení. Tahle návštěva dalekého světa, kde ženy milovaly, radovaly se i trpěly stejně jako dnes, pro mě byla nádherná. Jedinou větší výtku ke konstrukci příběhu mám v případě Dínina prvního manželství - neumím si představit, že by dívka s jejím kulturním pozadím a výchovou šla dobrovolně a s lehkou hlavou spát s mužem, aniž by napřed získala požehnání otce nebo aspoň matky - to mi přišlo velmi málo věrohodné.
Vím, že je to podmíněné dobovým stylem psaní, ale ta exaltovanost a patos je na mě trochu moc. Navíc po cimrmanovsku by tomu vůbec neuškodilo, kdyby se snížil počet zemřelých. Námět je zajímavý a třeba vztah s Tomanem má pochopitelný vývoj. Na druhou stranu Oto Karal a celá jeho linka je opravdu jak ze sentimentální červené knihovny.
Vymyšlené a zamotané je to dobře, ale autorovi se nedaří udržet tempo po celou dobu - někdy to pěkně odsýpá, jindy je ale děj trochu rozvláčný. Jsou místa a postavy, které mě opravdu bavily (z postav hlavně Holger 1 a Celestine), ale někdy to drhlo a některé postavy byly takové ploché. Navíc mi přišlo, že se autor úplně nedokázal rozhodnout pro žánr a druh humoru: na bizarní nebo černý humor to má moc sentimentálních happyendů a na laskavý humor je to zase hodně emočně ploché. Takže místy jsem se bavila, ale někdy jsem se také už těšila, až to skončí.
Je škoda, že více básní nebylo zhudebněno - u mnohých člověk ty tóny při čtení skoro slyší. Jsou to velmi nápadité a originální verše se snadno přístupnými obrazy, takže si v nich opravdu každý může něco najít a nemusí se jednat přímo o milovníka poezie. Je jen škoda, že autor zemřel tak mladý. Celkem by mě zajímalo, kam by se časem názorově posunul...
Hodně jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Pozitivem je, že se kniha dobře čte a některé scény se mi opravdu líbily svou nápaditostí. Na druhou stranu v první části mi přišlo zbytečné střídání časových rovin. Nevím, k čemu bylo dobré. Vztahy mezi postavami mi někdy přišly hodně nevěrohodné. Nejvíc mi ale vadila tendence všechno dovysvětlovat - takový ten styl z amerických filmů, aby náhodou čtenáři či divákovi neuniklo, jak to autor myslel, takže pokud chování hrdiny naznačuje, že podlehl iluzi vlastní slávy a důležitosti, ještě to následně v několika dialozích rozebereme a hrdina tomu na závěr věnuje zamyšlení... Ale úplně špatné to nebylo.
Bavila jsem se, užila si i autorčin sebeironický přístup. Jsou to blogové vstupy, a proto je nemá smysl srovnávat s perlami světové literatury, ale pro mě to bylo svěží a příjemné čtení, které zvlášť vyniklo, pokud si ho člověk propojil se skutečnými filmy nebo herci.
Omlouvám se, na tento druh literatury asi nejsem stavěná. Postavy jsou na mě strašně černobílé, všechny děti jsou hodné, skromné a vzorně vychované a chápou svět lépe než dospělí. Jen ti oškliví muži ty báječně ženy nějak nechápou, ale tu a tam se povede nějakého jedince převychovat... Ale pokud není muž okamžitě připraven milovat neteř své vyvolené, je to hlupák, co si šlape po štěstí... A nakonec jsou všichni ti dobří šťastní a spokojení. Jasně, je to moje chyba, nemám se do takových knih vůbec pouštět. Snad nikoho svým komentářem moc neurazím.
Nádherný román s barvitým popisem prostředí Londýna 19. století, ať už jeho bohatších nebo chudších částí. Výborně napsané postavy, které člověk chvíli lituje, chvíli jim fandí a chvílemi mu lezou na nervy. Příběh hledání štěstí, kterému brání společenské konvence, vlastní předsudky nebo vzájemné nepochopení. Snad to nakonec alespoň Sugar a Sofii vyjde. Bylo to pro mě krásné dobrodružství a i po 900 stranách mi bylo líto, že je konec.
Kniha má bezpochyby zajímavý námět a výběr hlavních postav, které již samy od sebe byly zdrojem napětí. To bohužel nejde říci o vedlejších postavách, které jsou často příliš jednorozměrné a těžko uvěřitelné. V částech, kde dostávaly více prostoru, potom děj dost drhl. A rozhodně bych ubrala informací o autogenním tréninku. Ty ostatní "tiskové zprávy" a "odborné komentáře" byly fajn, ale AT už mi po chvíli dost lezl krkem...
Celý život Andrease Eggera se vejde na sto malých stránek. Trochu to vypadá to, že se vlastně v jeho životě nic nestalo a dny ubíhaly v zajeté rutině, ale ono těch dramat vlastně proběhlo spoustu, jen jsou prezentována věcně a bez velkého patosu. Vše ale prostupuje vůle k životu. Líbilo se mi také vylíčení atmosféry horského údolí.
Vzrušující thriller ve verších doplněný komentáři, které mi někdy pomohly se v básni lépe zorientovat. Byť aliterace není pro češtinu typická, nakonec jsem si ji užila - četla jsem si legendy nahlas a neznělo to vůbec špatně. Byl to zajímavý výlet na drsný sever.