ludek.n
komentáře u knih
Goblinova válka
Jim Hines
Už celá staletí je lidé hubili jako škodnou, teď se musejí bránit jejich spojené armádě. Svět se zmítá ve válečné vřavě, a ani Jig Drakobijec jí není ušetřen. Naopak je zatažen přímo do jejího středu. Jim C. Hines tentokrát vyhnal svého gobliního hrdinu z temného podzemního labyrintu a zapletl ho do střetnutí, v němž jde o víc, než se na začátku zdálo. Podle všeho mělo jít o grandiózní vyvrcholení celé trilogie, o velkolepou přehlídku, do níž se zapojí nepřehledné masy tvorů, armády lidí a dokonce i samotní bohové. Bohužel se tak nestalo, nebo lépe řečeno - snaha byla, ale tak nějak uvízla na půl cestě. Hines měl přitom v ruce všechny trumfy, ale nedokázal je v pravou chvíli vložit do hry a když s nimi konečně vyrukoval, bylo už pozdě. Snažil se blufovat, odvádět pozornost, hrát si na chytrého, ale marná pomoc, uhodit hřebík na hlavičku se mu nepodařilo. Což o to, čte se to dobře a na pohodu, jenže je to jako úkol chytit pinzetou mouchu v letu - spousta úsilí a výsledek nic moc. Namísto ohnivé vody, jen jakýsi neškodný odvar z bylinek, a to včetně finále, kterému se o nějaké gradaci mohlo jenom zdát. Po slibné dvojce rozhodně zklamání.
Goblin hrdina
Jim Hines
Goblin Jig v novém dobrodružství zachraňuje nejen své soukmenovce, ale i všechny, kdo žijí společně s gobliny v hoře, před skřítkovským nebezpečím z cizího světa. Jim C. Hines od předchozího počinu urazil pořádný kus cesty, nasál evidentně řadu zkušeností, a tak jeho Goblin hrdina dostal do vínku daleko strukturovanější příběh, který v některých pasážích dokáže opravdu strhnout. Už to není jen veselé dovádění na cestě odnikud nikam, ale napínavé dobrodružství, ubírající se v několika rovinách ke svému cíli. Byť je Jig stále ten ustrašený poseroutka, v jistých momentech se dokáže pořádně pochlapit a vzít věci pořádně z gruntu a od podlahy. Jeho boj se skřítky a jejich královnou v bezedné propasti má grády a potenciál zaujmout hned na první dobu. K dobru příběhu na rozdíl od předchozího dílu přispívají i ostatní hrdinové, kteří Jigovi v jeho eskapádách v podzemních labyrintech zdatně sekundují. Považoval-li jsem prvního Goblina za utahanou herku, nestačící do kopce s dechem, jeho druhé pokračování mu punc plnokrevníka, který dokáže plynule přecházet z klusu do cvalu a zpět. Uvidíme, jak to s Jigem bude vypadat příště…
Goblin
Jim Hines
Goblin, trpaslík, elfí zlodějka, lidský princ a čaroděj se vydávají do podzemního labyrintu, aby zde našli mocný magický artefakt, bájnou Hůl stvoření. Ne všichni tu jsou ovšem dobrovolně, a tak nebojují jen proti legendárním nestvůrám, ale i sami mezi sebou. Vyhrát může jen ten nejchytřejší a nejpohotovější. Jim Hines vystavěl svůj příběh jako typického představitele „putovní“ fantasy. Nesourodá skupina dobrodruhů, ovládajících nejlépe devatero řemesel, na cestě za svatým grálem. Čím odlišnější jsou její členové, tím lépe, protože tím více to mezi nimi jiskří. Hines je ve svém konání zábavný, nevede nás temnými stezkami makabrózní a epické fantasy, ale používá humor a nadsázku, řadu veselých gagů a pokroucených anekdot. Proč tedy tak nízké hodnocení? Problémem tohoto vyprávění je, že netáhne. Jednotlivým epizodám chybí pára v trubkách, a to i přes urputnou autorovu snahu rozpálit kotel do běla. Goblin Jig je postava směšná a pitoreskní, ale není dost silná a výrazná, aby táhla káru na celé dlouhé cestě, a bohužel ani nikdo z ostatních nemá dost energie, aby mu s tím pomohl. Není to tak strašné, abyste nesáhli po druhém díle, ale ani tak dobré, abyste se ke knize chtěli ještě někdy vrátit.
Legie stínů
Karl Edward Wagner
Král Piktů Bran Mak Morn bojuje nejen proti dávno ztraceným římským legiím, ale i proti temnotě z hlubin země. Americký autor a editor Karl Edward Wagner oživuje v knize odkaz Roberta E. Howarda a jeho piktského hrdiny. Dělá to zodpovědně a se vší úctou k tradici, nejen té Howardovské, ale i sword & sorcery fantasy jako takové. Přidáme-li k tomu historické odkazy a paralely, měli bychom mít v ruce román ambiciózní a vysoce zajímavý. Autor bezpochyby na něco takového pomýšlel a určitě se mu nedá upřít snaha a úsilí, které námětu věnoval, ale bohužel mu chyběl onen nezachytitelný střípek snad štěstí, umu nebo daru z nebes, který z obyčejného příběhu udělá něco nezapomenutelného. Legii stínu prostě chybí jiskra, která by ve vás zažehla oheň zájmu a vy byste ji bez dechu hltali odpředu dozadu a možná i zpátky. Wagner je každopádně dost zkušený spisovatel na to, aby jeho dílko bylo rutinní či nudné, ale ne dost dobrý, aby tahle kniha skončila v galerii slávy.
Písně vítězství
Loren L. Coleman
Na planinách Hoath se schyluje k rozhodující bitvě, v níž se hraje o budoucnost celé Cimmerie. Kern Vlčí oko to ví lépe, než kdokoli jiný, a proto dělá vše, co může, aby zvýšil šance na vítězství svých lidí. Loren L. Coleman završuje svou trilogii ze světa krále Conana. A dělá to tím nejlepším způsobem, jaký si je možné představit. Jeho fantasy příběh je stejnou měrou bohatýrský a přemýšlivý, jakož i dostatečně napínavý, aby si v něm každý našel to svoje. Zúročuje v něm vše, co si připravil v předchozích částech epopeje a přidává na monumentálnosti, aniž by příliš zveličoval. Chcete drsné, krvavé boje nebo si podumat nad válečnou strategií? Chcete syrové emoce, které vás hluboce zasáhnou, nebo jen sledovat západy slunce nad Piktskou divočinou? Písně vítězství vám to nabídnou. Žádné kompromisy ani váhání, žádné přešlapování na místě nebo hledání cesty vpřed, ale jasná, křišťálově čistá a přehledná zápletka s nádherným epickým závěrem. Písně vítězství si rozhodně na nic nehrají, nýbrž si stojí pevně za svým a beze zbytku naplňují kánon fantasy.
Cimmeřanův hněv
Loren L. Coleman
Po vítězství nad vanirskými nájezdníky je Kern Vlčí oko jediný, komu je jasné, že tímhle slavným bojem válka ještě ani zdaleka neskončila a že jedině spojené klany mají šanci postavit se sbírající se Grimnirově armádě. Loren L. Coleman pokračuje v příběhu, započatého v předchozí Vlčí krvi. Na rozdíl od ní už nesešlapuje akcelerační pedál až k zemi a neutápí ho tolik v krvi. Dává tak vyniknout i těm rovinám, na které v prvním díle nebyl prostor, nebo které by se tam nehodily. V Cimmeřanově hněvu však mohou rozkvétat a košatět. Díky nim je vyprávění o dost jiné, má novou hloubku a nastoluje i nové otázky. Z Kerna se nestal oslavovaný hrdina, a ani ostatní ho nepřijímají o nic lépe než před tím. Zůstává nadále outsiderem a vyhnancem, byť jeho status odvážného reka, bojujícího za svůj lid a za své přátele přece jen pár ostnů rozpustil. Odvaha a statečnost si tu podávají ruce s hrdostí a obětavostí. Román přesto trochu ztratil na přitažlivosti obětováním oné jednoduché, nekomplikované údernosti, jíž se vyznačoval Vlčí věk. Kouzla a čáry prostě nikdy nenahradí pořádnou ránu mečem. Připočteme-li i nedokončené finále, které vyžaduje pokračovat v četbě dalším dílem, je to prostě o půl bodu slabší výkon oproti předchůdci.
Vlčí krev
Loren L. Coleman
Kern Vlčí oko byl pro svou odlišnost vyhnán ze svého klanu, a možná proto se stal tím, kdo bojuje za svobodu všech bez rozdílu, stal se hrdinou, stal se legendou Conanova světa. Loren L. Coleman je ostřílený spisovatelský harcovník, který dokáže do již definovaných světů a prostředí přinést nový svěží vítr a stvořit v nich nová velkolepá dobrodružství. Colemanova trilogie Legendy o Kernovi patří do volného cyklu „Conan a jeho věk“, přičemž Vlčí věk je jeho prologem. Je to přímočará, nezadrhávající a napínavá fantasy klasického střihu, vzdávající poctu Robertu E. Howardovi. Kern Vlčí oko je postava, která má vysoký potenciál. Jeho problémový vzhled a původ, to, že není dokonalým bojovníkem ani mudrcem a vlastně i jeho status vyhnance a outsidera, ho předurčuje k zajímavým konfrontacím a vývoji, jenž se může ubírat jakýmkoli směrem. Přes svou drsnost a syrovost je putování Kerna a jeho družiny, jakož i krvavé boje, které musejí svést, vyprávěním, které není zlovolné ani odpudivé svou nadlidskou brutalitou. Loren Coleman jednoduše namíchal koktejl atraktivního vzhledu i vytříbené chutí. Moc dobře se to četlo a jsem opravdu zvědavý, co bude s Kernem a jeho druhy dále.
Hrútvang
Adam Andres (p)
Kdo se po smrti Askadrina stane novým Pánem draků? Bude to jeden z jeho tří synů nebo jeho bratr, jehož srdce za léta čekání zatvrdilo a jehož touha po moci je tak veliká, že je ochoten spáchat jakoukoli podlost, aby se domohl svého? Kniha Hrútvang předchází královskému cyklu Watemaa a do země Éllad přivádí draky, zuřivé a nebezpečné, mstící se a trpící, milující a laskavé. V jejich čele pak kráčí Pán draků, který jim vládne ze svého paláce v oblacích. Útlá knížka si nedává ambice být velkou epickou ságou, jedná se spíše o lehké, komorní a roztomilé vyprávění, ne nepodobné pohádkovým příběhům se šťastným koncem „žili, byli, a pokud nezemřeli, žijí tam dodnes“. Chvílemi je té roztomilosti až příliš, to když autorka sklouzne k nadměrnému používání zdrobnělin (skřítek je skříteček, trpaslík trpaslíček, šátek šáteček, nádavkem zelená travička, kapička, krabička, lahvička, hlavička, princeznička atd.). Jednoduchý příběh nicméně nabízí solidní zápletku, která je navzdory své pohádkovosti dostatečně dramatická a vygradovaná, aby udržela člověka u četby až do samotného závěru. Milá, příjemná a oddechová fantasy.
Sláine: Královna čarodějek
Pat Mills
Britonie povstala proti uchvatitelům a pod praporem královny Boudicy dobývá jedno vítězství za druhým. Pak se ale z hlubin pekla vynoří démon Elfric, který ve jménu svých temných pánů bez jediného zaváhání utopí celou zemi v krvi. Královna čarodějek pokračuje přesně tam, kde Zabiják démonů skončil a je to stejně brutální a nelítostná jízda. Scénárista Pat Mills se sice pokusil propašovat do vyprávění další rovinu, která by dodala příběhu morální aspekt, ale jeho snaha pod vší to hrubozrnnou fasádou prostě neměla šanci na úspěch. Umírání je povýšeno na nový umělecký směr a je nám servírováno ve všemožných podobách a na sta způsobů. A protože jsme v komiksovém světě, dostáváme to vše živě a v barvách. Pompézních bojových scén je tu požehnaně (a ne že by se na ně špatně koukalo), ale stejně jsem měl při četbě neustále pocit, že to tady nefunguje tak, jak by mělo. Panely Dermota Powera mohou být sebevíc ohromující a uhrančivé, pokud ale za nimi není hloubka myšlenky, zůstávají jen barvou na papíru. Královna čarodějek je bohužel stejně jednostranná a povrchní jako její předchůdce Zabiják démonů.
Sláine: Zabiják démonů
Pat Mills
Zem královny Boudicy byla porobena a zotročena římskými nájezdníky. Když ale jejich legie pronikly a pošpinily posvátný ostrov Monu, byla to svatokrádež, která si žádá odplatu. A kdo jiný by mohl stanout po boku královny, když ne největší z hrdinů, utínač hlav, pán sekery, drtič mozků, válečník překonávající propasti času - Sláine. Pat Mills vypustil svého slavného bojovníka na nic netušící Cezariány bez jakýchkoli skrupulí a ohledů. A Sláine se činí, seč mu síly stačí. Problém Zabijáka démonů je v tom, že pod všemi těmi krvavými šarvátkami a nikdy nekončící brutalitou se ztrácí vlastní příběh. Namísto sledování dějové linie, se opájíte monstrózními panely Dermota Powera, které jsou bez debat velkolepé a ohromující, ale nic nevyprávějí. Je to jen přehlídka polonahých těl, boje, krve a smrti. Někomu to samozřejmě stačí, ale myslím si, že Pat Mills má na víc. Historický základ je fajn, ale jeho potenciál v tomhle provedení zůstal daleko za očekáváním. Uvidíme, zda se v druhé polovině příběhu někam posuneme.
Sláine: Poklady Británie
Pat Mills
Bojovník Sláine se se svou válečnou sekerou v ruce a věrným trpaslíkem Ukkem po boku vydávají napřed do roku 1140 n. l., aby zbavili svět vlády krvavého boha, a poté do Anglie, kde se po pádu krále Artuše pokusí shromáždit ztracené poklady Británie a s jejich pomocí vzkřísit upadající moc Camelotu. Scénárista Pat Mills dal svému legendárnímu hrdinovi do vínku kromě síly, neohroženosti a bezbřehé odvahy i slepou víru ve svou pohanskou bohyni, chladnokrevnost, hraničící až s lhostejností k životu, smrti a zabíjení, a konečně také berserkrovskou divokost. Příběhy v tomto albu si mezi sebe rozdělili tři kreslíři: Greg Staples a Clint Langley se postarali o Jméno meče, Dermot Power se pak zhostil výtvarné stránky titulních Pokladů Británie. Začátek je ponurý, těžkopádný a poněkud neohrabaný. Člověk má pocit, že se nikam neposunuje a extrémně temné barvy navíc úplně stírají detaily kreseb. Tuhnou svaly i úsměvy. S příchodem Clinta Langleyho příběh doslova rozkvete a získá na dynamice. Už to není jen bezduché mlácení do ranců masa a odtínání hlav, Pat Mills přidává nové dimenze a mystické úrovně. Strohou zádumčivost střídají monstrózní obludnosti a zápletka nabírá na intenzitě. Poklady Británie si pak volně pohrávají s artušovskou legendou, konfrontujíce hrdiny nejen mezi sebou, ale i s jejich vírou, posláním a v neposlední řadě i se zrádci a „božími“ posly. Lehká absurdnost a avantgardní přístup přidaly příběhu na atraktivnosti. Zařazení knihy mezi Mistrovská díla evropského komiksu je tedy oprávněné.
Výprava za ptákem času
Serge Le Tendre
Dcera kouzelnice Mary Pelissa, stárnoucí hrdina Bragon a mladičký Neznámý se vydávají na dobrodružnou výpravu, aby zachránili svět Akbaru, který ohrožuje prokletý Bůh Ramor. Čtyřdílná fantasy sága z pera Serge Le Tendreho je fascinující a grandiózní epický příběh, který dokáže s každou otočenou stránkou něčím překvapit. Je až neuvěřitelné, kolik se v něm ukrývá podnětů, rad a mouder, kolik zvratů a neprošlapaných cestiček je v něm předloženo dychtivému čtenáři, kolik napínavých sekvencí a humorně zábavných scének se tady nabízí s nonšalancí a lehkostí, jakoby za jejich vymýšlením nebyly hodiny a hodiny usilovné práce. Člověk se může nechat unášet na křídlech Le Tendreho fantazie, stejně jako může donekonečna zkoumat nádherný svět Akbaru, vytvořený Régisem Loiselem. Není náhodou, že tento francouzský výtvarník je považován za jednoho z největších umělců frankofonní scény. To, co předvedl ve Výpravě za ptákem času je prostě mistrovské dílo, které tu bude na věky věků a nikdy nezestárne. Můžete ho číst a prohlížet kolikrát chcete, a pořád vás bude bavit. Pokaždé v něm totiž nejdete něco nového, čarovného a okouzlujícího.
Šninklova veliká moc
Jean van Hamme
Poté, co šninkl J´on jako zázrakem přežil bitvu tří armád Nesmrtelných, zjevil se mu ve chvíli největšího zoufalství Pán a tvůrce světů, obdařil ho velikou mocí a pověřil ho poselstvím pro národy Daaru. A tím začalo největší J´onovo trápení, protože neměl ani nejmenší tušení, cože to ta veliká moc vlastně je a jak se používá. Scénárista Jean van Hamme si v tomto vyprávění přivlastnil hned několik biblických námětů ze Starého a Nového zákona, zasadil je do podivuhodného světa Daaru, opletl tolkienovskou mytologií, k ní přidal špetku citlivé komiky a nevtíravé erotiky, a na světě byl příběh příběhů o spasiteli národa Šninklů. Příběh jemný i drsný, líbezný i hrůzný, jiskřivý i temný, veselý i smutný… takový, v němž se odrážejí všechny druhy emocí, které člověka provázejí životem. Polský výtvarník Grzegorz Rosiński ho pak zhmotnil svým uměním v podobě broušeného diamantu. Každá stránka knihy, každý panel je puntičkářsky originální, grandiózní a krásný. Jsou komiksy, které se vám líbí nebo nelíbí, které vás nadchnou, zklamou nebo vás nechají lhostejnými, které po prvním čtení odložíte nebo ty, které můžete číst znovu a znovu… a pak jsou komiksy, na které nikdy nezapomenete. Šninklova veliká moc patří, alespoň podle mého, k těm posledně jmenovaným.
Moře nářků
Soesbee Ree
Cobiah Marineer byl u toho, když z hlubin moře povstalo ztracené království Orr s jeho nemrtvými obyvateli. Zkáza, která se silou tsunami vylila do světa lidí, byla strašlivá a devastující. Cobiah dokázal přežít, vybudovat si postavení, najít lásku… nikdy ale nezapomněl. Po letech úsilí je připraven rozdrtit válečné loďstvo Orru. Ree Soesbee napsala další příběh ze série Guild Wars a stejně jako v případě svého předchůdce Roberta Kinga se na nic neohlíží ani se nesnaží navázat na jakoukoli z již existujících linií, nebo rozvíjet příběh některého z hrdinů. Začínáme v Lion´s Ark, odkud se společně s mladičkým Cobiahem Marineerem vydáváme na moře. To pak hraje po zbytek knihy úlohu základního elementu, z něhož pochází vše důležité od naděje po pohromu. Autorka si dává záležet, aby příliš nezabředla do zdlouhavých popisů, nebo se příliš točila na místě. Zápletka je prostá a jednoduchá, přesto dostatečně chytlavá a dimenzovaná na emoce i napětí. Dramatických momentů je povícero a jsou dobře zapracovány do struktury románu. Na rozdíl od svých předchůdců má Ree Soesbee jasno v tom, kam směřuje, proto se od ní dočkáme i plnohodnotného závěru.
Ostří osudu
J. Robert King
Světy Tyrie sužují z tisíciletého spánku probuzení draci a jejich nestvůrní pomocníci. Skupina hrdinů, kteří si vybojovali ostruhy v gladiátorské aréně, se rozhodla (dobrovolně či z donucení) se s touto hrozbou jednou provždy vypořádat. Kingovo Ostří osudu je zcela samostatný příběhem v rámci Guild Wars univerza, neexistuje jakákoli návaznost na předchozí Duchy Ascalonu (dokonce chybí i jakákoli zmínka o mírovém ujednání mezi lidmi a charry, kteréžto téma tvořilo základní osu knihy). Boj mezi oběma rasami proto pokračuje s neztenčenou intenzitou, jen si ho v této knize zase až tolik nevšímáme, protože si vystačíme se souboji gladiátorů a akcemi proti dračím netvorům. Opět se jedná o jednorázové dobrodružství, které se nezabývá pozadím ani okolnostmi jednotlivých jevů a činů. S přibývajícími stránkami se navíc hodně zjednodušuje a zkracuje (nechci říct, že podvádí), jako by toho sám autor už měl dost a chtěl se věnovat jiným a zajímavějším věcem. Potvrzuje to ostatně i rozevláté finále, které (ne)udělalo za celým vyprávěním tečku.
Duchové Ascalonu
Jeff Grubb
Zloděj a dobrodruh, charrská bojovnice, sylvarská nekromantka, asurský mág, děsivý norn a lidská legionářka se vydávají na zrádnou a nebezpečnou cestu do města duchů Ascalonu, aby odtud přinesli mocný artefakt, jenž pomůže zastavit válku. Román z prostředí herního světa Guild Wars se nesnaží udělat díru do světa velkolepým epickým příběhem se spoustou hrdinů, nýbrž sází spíše ne jednoduché, přímočaré fantasy dobrodružství šestičlenné skupiny, složené z příslušníků nejrůznějších ras a ovládajících nejrůznější schopnosti. Síla, rozum a magie jako tři základní prostředky k přežití. Autoři Matt Forbeck a Jeff Grubb nic nevysvětlují, nepopisují svět, v němž se ocitáme a vlastně ani hrdiny s nimiž máme co do činění. Hází nás přímo rovnýma nohama mezi vlky (v tomto případě tedy vlastně mezi charry), plav a čti, jak umíš. Neznaje prostředí hry, byli pro mě Duchové Ascalonu výletem bez chuti, smyslu a charakteru, byli čtením, které mi nerozproudilo krev, ani mě ničím neobohatilo. Troufám si říct, že mi zmizeli z hlavy hned, jak jsem otočil poslední stránku.
Sláine: Válečníkův úsvit
Pat Mills
Toto album obsahuje několik prvních dobrodružství legendárního bojovníka, barbara, žoldáka, zloděje a osobního strážce Sláina Mac Rotha z kmene Sessairů, které nám přiblíží a vtluče do palice jeho oddaný trpasličí průvodce Ukko. Podobu oběma hrdinům vtiskla výtvarnice Angie Kincaidová, která však svůj post hned vzápětí přenechala Massimovi Belardinellimu a Mike McMahonovi. Ti se pak spolu navzájem střídají ve ztvárňování vizí scénáristy Pata Millse. A zatímco u Belardinelliho převládá ostrá a jasná kresba, McMahonův styl je rozevlátý, neučesaný, místy až pitoreskní. Oba se pak dosytosti vyřádili v bojových scénách, kterých je Válečníkův úsvit plný. Skoro by se dalo říct, že bitva stíhá bitvu. Sláine se ještě neoklepe z jedné a už je oběma nohama v další. A tolik, kolik je tady zápasení a zabíjení, tolik je tady i nejrůznějších potvor, monster, nestvůr, holých lebek a ošklivých ksichtů. Mrtvými se to tady jen hemží a ne všichni, kteří už to mají za sebou, zůstanou klidně ležet a trouchnivět. Ukkovo vyprávění o návratu Sláina Mac Rotha domů je drsné, brutální, často i ohavné a zlé, ale něco vás nutí číst pořád dál, dokud nejste na poslední straně.
Krvavý kámen
Karl Edward Wagner
Když Kane oživuje moc gigantického krystalu ve zříceninách Arellarti, netuší, že zároveň s jeho probuzením se stane i jeho otrokem. Prozření pro něho bude bolestivé a ponižující. Pokud se ale nepostaví pravdě, bude svět, jak ho zná, zničen. Karl Edward Wagner dělá další mohutný zářez do pažby heroic fantasy a daří se mu to o chloupek lépe, než v případě prvního Kaneova dobrodružství v Thovnosijském císařství. Krvavý kámen je totiž, co se příběhu týče, sevřenější, strukturovanější a údernější. Z pohledu zvnějšku je možná také o něco temnější a obludnější, což v kontrastu k přemýšlivější zápletce, vytváří pnutí, ne nepodobné natlakovanému hrnci. Sám Kane je dost komplikovaná postava - na jedné straně hora svalů, ohánějící se mečem, nesmrtelný válečník, na straně druhé přemýšlivá, inteligentní bytost, hledající vedle divokých dobrodružství i poznání - aby vzbudila pozornost a zájem. A pokud mu autor ušije příběh na tělo, je radost se s ním vydat třeba až na kraj světa... anebo ještě dál.
Předivo tmy
Karl Edward Wagner
Na věky prokletý Kane přijímá nabídku zmrzačené vládkyně ostrovního království Efrel, aby se ujal velení jejích námořních sil ve válce proti Thovnosijského císařství. Žena, toužící po pomstě, však může být nebezpečná stejně tak nepřátelům jako svým spojencům, zvláště pokud ovládá černou magii. Předivo tmy je klasická heroic fantasy, plná čar, svalů, krvavých bojů, uťatých údů, zrady a pomsty. Karl Edward Wagner si s ničím hlavu moc neláme, nevysvětluje, neprofiluje prostředí ani charaktery účinkujících, nýbrž jen krátce nastíní situaci a než se nadějeme, už se řítíme na bojiště vstříc první řeži na život a na smrt. Kompars je postradatelný a snadno nahraditelný, takže se může zdát, že nejoblíbenější kratochvílí hrdinů je brodit se po kolena v krvi. A to i přes to, že většina bojů se odehrává na moři. Tam, kde nestačí meč a síla, nastoupí magie a obludná stvoření z hlubin. Finále je samozřejmě předvídatelné dlouho dopředu, jak tomu bývá u pravé oddechové četby, která od svých čtenářů nevyžaduje přílišné zapojení intelektu. V tomto duchu není Předivo tmy propadák, ale ani příspěvek do síně slávy
Pavučina snů
Stephen King
„Pořád na prd, den za dnem“ je jedna z hlášek chlapeckého spolku, který i po letech stále společně jezdí na lovecké výpravy do Jeffersonova traktu v Maine. Nebýt návštěvníků z cizího světa, mohl to být jen další výlet do divočiny. Takhle se z toho stal boj o záchranu lidské rasy. Vždy, když Stephen King vybočí z tenat klasického horroru a vydá se na výpravu do hájemství science-fiction, je výsledek nepředpověditelný a očekávání jsou proto o to větší. Pavučina snů je román o mimozemské invazi, mimosmyslovém vnímání a vojenské psychologii, zahalený oparem teroru, krve a strachu. Jak je u Kinga dobrým zvykem, setkáme se s hlubokým rozpracováním charakterů postav a vpravdě opulentním budováním atmosféry. Promyšlený je každý sebemenší detail, byť by se mělo jednat o značku bot hlavního záporáka nebo barvu zubního kartáčku největšího hrdiny. Přitom člověk nemá ani na chvíli pocit, že ho King tahá za fusekli nebo že zbytečně krouží kolem zápletky. A poučení? Nejdůležitější je vědět, „kdo nám zazpívá ukolébavku a pomůže nám usnout, když nám bude smutno nebo budeme mít strach.“