LordSnape komentáře u knih

Od Vereny Kast to není má první kniha, takže jsem byl trochu přeci jen připraven na to, co mě čeká. Čte se to dobře, autorka přichází s různými variantami krizí, lidmi v různých situacích a následným řešením ze strany terapeuta, ale onen tvořivý aspekt je zde zkrátka zmíněn přeci jen úplně jinak, než jsem v počátku doufal. Jedná o popostrčení, či první krok na cestě ven... To se vlastně čtenář dozví už v úvodním slově. Původně jsem ale myslel, že bude tématem nasměrování skrze nějakou uměleckou činnost, ale to se nestalo ani v jednom případě. Přesto je to čtení poučné a zajímavé, určené hlavně pro zájemce o tento prvotní impuls (ne)správného fungování naší psychiky v rámci těžkého období života.

2 12.03.2018

Eseje k zamyšlení a hledání podstaty té životní pravdy, kterou máme každý jinou, protože jsme všichni osobnosti. Szczygieł zřejmě potřeboval v těžké životní situaci nějaký ventil a tak vznikla tahle kniha. Čtení je to zajímavé. Někdy méně jindy více. Občas jsou to spíše jen fragmenty určitého celku. Ze všech těch příběhů mi asi nejvíce utkvěl pán z vlaku, co se stěhoval kamsi na místo, odkud všichni jinak prchají za prací, protože tam jsou levnější nájmy a požadavky na život, aby zde začal znovu. Jako celek ale tento všímavý projekt za ostatními knihami autora trošku jen přesto všechno razantněji pokulhává.

3 12.03.2018

Hodně mě překvapilo, jak je kniha čtivá i přes tak poměrně těžké téma jakým je neurologie. Každopádně Sacks zkoumá hudbu převážně z medicínského hlediska. Je to jasné, za lékařem jdete prostě až když máte nějaký problém. Při samotném čtení mě trochu trápilo, že se zde téměř nevyskytuje případ, kdy hudba někomu pomohla a vyloženě jej zvedla z bahna. I když je pravda, že se autor dotkne třeba i muzikoterapie. Nicméně ve většině případů je hudba buď nenadálým nadáním, nevítaným společníkem či jakýmsi inhibitorem na cestě životem. Vyskytuje se zde opravdu HODNĚ dovysvětlivek a poznámek pod čarou, které jsem po jisté době přestal už číst, páč mě nudily. Každopádně na dané téma není jiné knihy. Hudba ovlivňuje mozek všemožnými způsoby a tenhle text je toho krásným důkazem.

3 12.03.2018

Kniha nejen o hlavním městě Rumunska, ale i pohnuté historii jejích obyvatel a současném vnímání světa očima Rumunů. Vlastně ani nevím, kde začít, abych se tady zbytečně nerozplýval. Určitě to není čtení pro každého. Musíte mít aspoň trochu zájem o tuhle zemi. Já byl v Rumunsku zatím třikrát a pořád mě nepřestává uchvacovat svou nespoutaností, divokostí a přístupem k životu. Do Bukurešti bych se rád určitě někdy podíval, abych stejně jako Margo mohl nasát tu její úžasnou atmosféru.

8 12.03.2018

Zatím nejlepší samostatná povídka, co tady v Odeonu vyšla. Hezky murakamiovský text, krásné navození atmosféry, citlivý popis prostředí se zajímavým koncem. Tentokrát mi sedly hodně i ilustrace od Menschik, včetně zvolené barvy. Milovníky autora potěší i doslov. Doufám, že jsem nebyl sám, kdo pak hledal na internetu známé osobnosti dějin a kultury, co se narodily ve stejný den. Za mě to jsou třeba Jean de La Fontaine, Kanye West, Nancy Sinatra nebo frontman kapely Meshuggah Jens Kidman.

4 12.03.2018

Uf, uf. Rob Preece je pro mě něco jako spřízněná duše. Vždy, když vypráví něco o buddhismu, úplně jsem roztekl, ale tahle kniha je prostě taková jiná. Předně mi nesedl ten těžkopádný styl, jakým se psaná (přeložená) a fakt, že se toho člověk vlastně ani moc nedozví. Zrovna u tohoto autora bych nečekal, že se bude tolikrát opakovat. Ale stalo se. Kniha je celkem útlá, takže se určitě dá dočíst rychle, ale po stránce práce s emocemi v rámci buddhistické praxe toho člověku moc nepředá. Dobře popsané jsou však vlivy emocí na mysl při meditaci. Docela vtipná byla i kapitola jeho ženy, která řeší emoční (ne)vyrovnanost zase trochu jinak. Jako téma je to určitě skvělé, ale chtělo by uchopit trochu komplexněji, záživněji a podstatně lépe. Takhle zklamaný jsem již dlouho nebyl.

1 12.03.2018

Ale jo, nakonec jsem spokojený. Vracet se do Mýtova mě pořád baví. Je to jako schůzka s příjemným přítelem, kterého jste dlouho neviděli. Líbilo se mi podání i příběh jako takový i když ty disneyovsky malované vsuvky mi docela rvaly oči z důlků...

2 12.03.2018

Nahlížení na vztahy a city z pohledu schopnosti milovat. Autor neopomene nic důležitého, ale když já jsem už na tohle téma četl lepší věci. A že jich bylo! Publikaci bych doporučil jako úvod do problému výkladu psychologie lásky, ale třeba kniha od Jürga Williho, co jsem přidal do podobných, je daleko čtivější a lepší. Vlastně na konci dojdete k tomu, že by tomuhle výkladu možná slušel jiný název, poněvadž tento je tak trochu zavádějící.

2 12.03.2018

Více než samotné bádání nad ústředním tématem, mě braly po knize roztroušené citáty o nudě jako takové. Samotné eseje špatné nejsou, ale rozhodně od knihy nečekejte, že byste se dobrali k nějakému věcnějšímu stanovisku.

1 12.03.2018

Přes sto komentářů? Jako vážně? Vlastně ani nevím, co jsem od knihy já osobně očekával. Autor bere sci-fi jen jako kulisu, aby mohl vyprávět příběh o komunistické minulosti naší vlasti a stísněné samotě hlavního hrdiny. Rozhodně nemohu říci, že by mě čtení nebavilo, ale něco tomu chybělo. Nejvíce se mi líbily výlety do minulosti, filosofické úvahy a vzpomínání na ženu Lenku. Ten zbytek je už taková lepší vata. Rozhodně neskáču nadšením, ani neházím Kalfařovu prvotinu mezi nezáživné debutanty, ale bohužel postupně vytvořená gradace se na samotném konci změní na jakýsi výkřik do prázdna. Když jsem knihu vracel v knihovně, ptali se mě co na to říkám a já se nezmohl ani na nějaký výstižný popis cože mi to čtení vlastně dalo. Asi nic. Nijak extra nenadchne, ale ani neurazí.

3 12.03.2018

Solidně napsaná morbidní nuda. Erikson to umí, ale tady jsem se s ním prostě minul. Mám rád jeho smysl pro humor. Třeba takový Spratek, kde si dělá legraci ze Star Treku se mi hodně líbil, ale Potoky krve... Hodně lidí mě od čtení odrazovalo, protože jsem nedočetl celou Malazskou ságu, ale myslím si, že jsem i tak o nic nepřišel. Je to prostě nafouknuté nic. Sem tam se objeví nějaký zakuklený fórek a ve druhé povídce je výborná hláška o zabíjení, ale třeba třetí povídka mě už nebavila vůbec. Je mi líto. Se skřípěním zubů nakonec dočteno.

1 12.03.2018

Uf, další díl plný neduhů světa, kdy a o všem špatném může informovat jen celebrita typu Spidera Jerusalema. Ta jeho glorifikace mi už leze na nervy. To už mi víc seděly ty jeho přitroublé asistentky.

2 18.01.2018

Už se mi ten celý koncept začíná zajídat. Je fajn, že se to scénář snaží obzvláštnit filosofujícími kecy o městském životě a sobecké společnosti, ale prostě bych potřeboval nějakou lepší vodící linii.

2 18.01.2018

Díl o lidech a hlavně maloměšťácích. Vy víte o kom mluvím. Politika naštěstí už trochu ustoupila do pozadí i když mě docela odrovnal ten rozhovor s prezidentským kandidátem. To byla vážně dobrá hlína. Líbí se mi, jak je vše takové bezprostřední a bez příkras. Život je boj. A někdy pěkná svině.

2 18.01.2018

Tenhle díl mě moc nebavil, protože je celý o politice a té já mám plný zuby už z reálného života. Ale chápu o co tady Warrenu Ellisovi šlo.

2 18.01.2018

Ještě více hlášek i brutálně tmavého humoru a ještě více absurdna, než první díl. To, jak se nechá "pozměnit" přítel Spiderovy asistentky je vážně masakr. Myslím si, že kouzlo Transmetropolitanu tkví v detailech na které při procházení futuristického města můžeme narazit.

3 18.01.2018

Naprosto ujetá a zvrácená záležitost! Spider mi kápnul do noty. Vykreslení světa budoucnosti mi opravdu sedělo, protože je opravdu neuvěřitelně nepochopitelné a divné. Hlavní hrdina mi navíc v mnoha ohledech připomínal sebe, což se mi při čtení v takové míře ještě nestalo. To, jak ho na začátku najdeme odpočívat ve srubu v horách je přesně ten moment, kam já tak nějak mířím...

4 18.01.2018

Z toho, co jsem četl, byl zřejmě na začátku nápad námětu a pár kreseb Luise Roya. Pak společně se synem tomu dali hlubší tvar, až nakonec přispěchal jejich přítel Vilches, který napsal text. Jenže já nejsem typ, co by se nekonečně kochal jen kočenou na obalu. Mně jde především o text a jeho příběh. A ten je bohužel slabý, zmatený, plný pseudoandělů, pseudodémonů, stokrát omletých jmen jako Samael či Lilith, pak i globální katastrofy, různých klanů a tajemné minulosti hlavní hrdinky... Ale výsledek je splácanina naprosto o ničem i když relativně dobře napsaná. Další díly už určitě číst nebudu a tak nějak i pochybuju, že vyjdou.

3 17.01.2018

Naprosto výjimečná a fantastická pouť napříč mýty celého světa. Není to jen o mytologii a pohádkách, ale Campbell zabrousí i do tajů psychologie, historie a antropologie. To vše je navíc zabaleno ve výborně čtivém obalu, srozumitelném a ku prospěchu čtenáře i zábavném podání. Byla to moje první, ale rozhodně ne poslední kniha od autora.

8 17.01.2018

Opět mě bavily postavy a dalo by se říci, že už máme za sebou onu seznamovací část, ale každopádně opět čtenář doplácí na to, že jsou jednotlivé povídky opět debilně ukončeny s mnoha otazníky ve vzduchu... Docela rád bych si přečetl nějaký Planetary román. Další díly už u nás určitě čekat nemůžeme a je to dle mě veliká škoda.

3 17.01.2018