LordSnape komentáře u knih

Atmosférická post-apo jednohubka. Nic víc. Jako absolventská práce to ale muselo výrazně vyčnívat. Štěpánka je nadaná kreslířka, takže od ní očekávám do budoucna větší bomby.

4 30.11.2019

U první knihy jsem bědoval, jak byl konec násilný a naprosto vykoupený tím, že autor už očividně nevěděl kam dál, tak u druhého dílu jsem měl zas pocit, že to je sice fajn, ale něco tomu chybí. Ta šťáva se jakoby vytratila a je to škoda. Vykreslení samotného světa Divočiny je precizní a parádní, ale příběh na hliněných nohách vycucávající Knihu džunglí to už nezachrání. Ale bavil jsem se, o tom žádná.

1 30.11.2019

Divná kniha. A teď to myslím v tom horším slova smyslu. Jsem na divný věci zvyklý, páč sám jsem divný, ale tohle už bylo dost za hranou. Přitom samotný nápad s umělou horou je skvělý, jen ty povídky jsou takový dost o ničem anebo jsem zkrátka nechápal, co se tím autor snaží říct. Úplně poslední povídka je strašný psycho bizár, takže pokud jste na začátku a věříte, že se to zlepší a rozjede, můžete to zase v klidu zavřít.

3 30.11.2019

Pamatuji si, jak všichni hejtovali díl Tajemný poutník a další příběhy, kde byly jen povídky, co nenavazují na hlavní příběhovou linku. A tady? Hmmmm. Damn it. Mignola je moc fajn scénárista. Není nijak progresivní jako jiní, ale vymyslel Hellboy univerzum a pár dalších fajn bokovek. Baltimore, jakožto série špatná není, jen prostě těžce postrádá originalitu. A v případě Apoštola a čarodějnice je to už znát víceméně na plný kule. Nijak se to nevyvíjí. V minulém díle byl super zvrat, ale vlastně to byla jen berlička proto, aby to nemuseli ukončovat a mohli třískat další peníze. A tady se vše opakuje, točí dokolečka, scény jsou podobné jako vejce vejci z jiných příběhů Lorda Baltimora. Ztratilo to drive a atmosféra vyprchává i když krev pořád teče proudem. Mignola kuje železo a já se začínám nudit. V tomhle díle je více než dříve cítit, jak už tvůrci moc nevědí kudy kam a jak moc je hlavní postava nesmrtelná. je to takový Bladeovský terminátor. Jenže v tom horším slova smyslu. Smutné a politováníhodné.

1 26.10.2019

Asi nejsmutnější komiks, co jsem kdy četl. A tím myslím to, jak moc je nudný a špatný. U komiksu očekáváte, že se pobavíte, něco vám dá a trochu slintnete na kresbu. Tady nefunguje vůbec nic. Proč proboha? Kde je Hawthorne a zbytek kreslířů? Chápu, že laťku, kterou nasadil Tony Moore v Mrtvých prezidentech už nikdo nedá, ale tohle? Postavy od Johna Lucase vypadají, jako když mají Downův syndrom anebo morbidní obezitu před zásahem specialisty. U Shiklah mě to mrzelo asi nejvíce, protože tady není už ani trochu sexy. Je to smutný. Koblish by se měl jít zase léčit do temného ústraní a meditovat, protože poslední sešit z jeho tužky je jako něco, co vypadlo z poutě amatérského kolotočáře, který má rád barvičky a blikátka... Příběh je trapný, bez šťávy, dialogy mdlé a celá ta zápletka ohledně Deadpoolovy dcery mi lezla tak akorát na nervy. Zasmál jsem se dvakrát a to je sakra málo.

3 26.10.2019

Skvělý. Ta ponurá kresba od Stenbecka tomu dodává úžasnou atmosféru. Jinak tenhle díl začíná celkem nevině. Totální bezvěrec Baltimore se opět honí za Haigusem ve jménu pomsty, ale v patách mu je inkvizitor, jehož metody jsou horší, než jeho hlavního protivníka a všudypřítomných upírů. Aby toho nebylo málo, objeví se ještě černoknežník dychtící po moci, co oživí Madame Blavatskou. Krev. Následně je v komiksu SPOUSTA krve. Ještě stále vám to zní jako debilita? Ale ne, ono to skutečně funguje a je to vážně dobrý. Od upířiny neočekávám žádné podněty k přemýšlení, ale chci se trošku bát, fandit lidem a hlavně se bavit. Prokleté zvony tohle vše splňují. Do puntíku.

7 04.07.2019

Po delší době výklad na delší časové období a příležitost pokřtít i českou mutaci Röhrig tarotu, co jsem si nedávno koupil i když v poslední době preferuji spíše zahraničně vydané sady od Lo Scarabeo. Abych řekl pravdu, tak mi úplně nesedí. Jak moderně pojaté malby bez nápadu a vztahu k původní symbolice, tak i praktické kopírování názvů malých karet od Crowleyho Thoth sady, kde se právě se symbolikou pracuje. Letos v květnu to byly čtyři roky, kdy jsem si koupil svůj první tarot a od té doby vykládám celkem pravidelně, takže nejsem žádný začátečník už. Samozřejmě byl také od Synergie a jeho pojetí je také hodně volné, ale ne tak divné jaké v tomto případě. Zkuste se podívat na jakoukoliv kartu Vozu u jiné sady, na vztah mezi symboly a pak se podívejte na to, co stvořil Röhrig. Fakt hrůza. Ale je to moderní a líbivý!

Určitě je hezký, že jsou karty v krabičce, jak bývá u tohoto vydavatele zvykem. Potěší i zlaté okraje a malá knížečka pro poučení. Na tu však pozor! Ač jsou karty velkých arkán popsány celkem dobře a obsáhle, tak u malých arkán je to naprostá bída. Jedná se většinou o shrnující tři, čtyři věty a to může začátečníkovi dost pomotat hlavu a vzbudit dojem, že tarot je strašně jednoduchý a jedná se o hru na věštce bla bla bla... Bohužel hlavně ve složitějších rozkladech, kdy se počítá s kombinacemi a vzájemném působení sousedních karet tyhle popisy neobstojí. U figur je to úplně stejně v bledě modrým, nenajdeme zde ani osobnostní popis, jen ten všeobecný. Tohle rozhodně Francesca Marzano-Fritz odflákla.

Dále je nutné věnovat pozornost novější terminologii. Císařovna (III) a Císař (IV) jsou zde jako Panovnice a Panovník.
A u dvorních karet je použita novější terminologie, kterou známe z Crowleyho tarotu:

Rytíř = Král ve staré term.
Královna byla zachována
Princ = Rytíř ve staré term.
Princezna = Páže (to je už celkem zažité i v jiných, starších sadách)

Tuhle sadu mám v pořadí jako 12. a řadím ji do své sbírky k ostatním, ale nepočítám, že bych s ní nějak častěji vykládal. Snad jen kdyby si to tazatel přímo přál anebo si ji vybral.

2 02.07.2019

Kniha určitě vhodná pro hlubší studium tarotu a to zvláště v jeho hermetickém pojetí - iniciaci. Není to příručka jak vykládat karty! Lasenic zde rozebírá historii i předchozí publikace o tarotu a postupně pak jede kartu po kartě od velkých arkán až po malé karty. Ty rozebírá přeci jen stručněji dle symbolických obrazů. Najdeme tu i kosmologické vztahy, numerologii či Kabalu. Kniha se hlavně opírá o obrazy z Mairselleského tarotu, takže se namísto takové Velekněžky objevuje ještě Papežka.

Najdeme zde i klíč k řazení malých arkán (fungují ve skupinách), vztah mezi malými a velkými kartami, pozice v makro i mikrokosmu. Vůbec nejlepší kapitoly jsou o mantickém významu tarotu, 21 pravidel tarotové hieromancie a dále 16 způsobu jeho mantického výkladu, přičemž některé jsou naprosto šíleně složité, ale o to více zajímavé. Myslím si, že kniha funguje skvěle s autorovým tarotem, protože teprve tam pak adept vidí, o čem je vlastně řeč. Jo a kniha mě též naučila se nebát a mít rád lichá čísla!

5 30.06.2019

Tak předně bych rád napsal něco ke knize jako takové. Ta je tenká, v lepené vazbě a dost mizerně udělaná. Listy vypadávají z vazby i při běžném čtení. Chápu, že Spiral Energy Zuzany Antares je nízkonákladový vydavatel, ale jejich knihy, ač je mám teda rád, dost trpí i nedůslednou redakční úpravou. Tu a tam se stane, že jsou zpřeházeny strany, jinde je vytištěna stránka z jiné knihy a ta původní chybí... Zde je kupříkladu redakce tak mizerná, že se dočteme na straně 46, jak v pohádce Byl jednou jeden král hrál hlavní roli Jaroslav Werich. Wtf? Beru to buď jako autorovu neznalost, překlep, chybu anebo jako brutální nedůslednost ze strany autora i nakladatele, který musel rukopis určitě číst.

Bohužel, po dočtení, kdy si vše přehráváte v hlavě, musím říct, že i samotný text není tak dobrý. Dle mých propočtů byla kniha psána až s odstupem čtyř let, což je bída. I když chápu, že si Sumcov psal deník. Ale za tu dobu vám vypadne spousta detailů. A to je na knize dost znát. Namísto pocitů a zkušenosti s pobytem ve tmě se dočkáme i naprosto ujetých úryvků z nějakého středověkého románu, které v knize působí jako brutální vize z jiné dimenze. Ke konci jsou od autora i určité rady, ale chybělo mi pořádné shrnutí. Jak to ovlivnilo člověka do budoucna? Místo toho se dočítáme pořád o Bohu (autor je teolog) anebo, jak je super pít vlastní chcanky. Už zas? (viz. Raději zešílet v divočině). Za mě musím říct, že Sedm dní ve tmě je veliké zklamání a o samotném pobytu v ústraní a totální temnotě se toho dozvíte pramálo.

4 30.06.2019

Tahle kniha je prostě skvělá. Hodně mi pomohla se srovnat a dala mi i takový ten odstup od všeho. Třeba, že nemusím na všem tolik lpět a když mě má opravdu někdo rád, neopustí mě při první náznaku problému, když spolu budeme otevřeně mluvit. Dalo by se říct, že jsem po ní sáhl v ideální době, kdy jsem vážně procházel dost panickým obdobím plném nejistoty. Určitě je na toto téma napsáno dost knih, ale tuhle bych rád vypíchnul ještě z jednoho důvodu. A to, že se autorka nebojí vytáhnout v pozdějších kapitolách i jisté esoterní prvky a malinko je šroubovat na psychologii. Tyto dva obory mají totiž více společného, než si lidé myslí. Původně jsem si chtěl přečíst Strach z opuštění, abych věděl kdo je Veronika Neumannová, když se k ní chci objednat na konzultaci, ale nakonec mi s problémy a palčivými otázkami pomohla už jen samotná kniha, což jsem bral jako znamení toho, že na osobní setkání dojde spíše až někdy v budoucnu nebo vůbec.

7 30.06.2019

Tenhle díl mě moc nebavil, páč je celý prostě jen o motorballu. I když je to zajímavě vymyšlený sport, tak číst o něm v rámci celé mangy mi nedělalo moc dobře. Každopádně mu napravil reputaci až film, kde jsou souboje naprosto luxusní a vážně mě to bavilo. U statických obrázků už je to horší. Ale Alita je přece jen jako postava pořád skvělá.

4 29.06.2019

Po skvělých dvou dílech a povedeném odklonu ve formě samostatné Zabijačky je tohle strmý pád dolů z královské zábavy do celkem nezajímavého průměru. Kouzlo se vytratilo, příběh už nemá moc co nabídnout, postavy už netáhnou, protože ta nejzajímavější sedí v lapáku... Škoda.

2 29.06.2019

Je mi jasné, že se jedná teprve o první díl a manga se bude určitě vyvíjet a spoustu věcí vysvětlovat, ale prostě mě tam skoro nic nezaujalo... Je to takové plytké, průměrné a prostě tam není žádná zajímavá postava, co by to celé táhla. Místo toho se tam jen dohadují a křičí na sebe. Dost mě též vytáčí, že už z prvního dílu je hodně cítit, jak se vše bude strašně natahovat. O Gantzu jsem před lety slyšel samá pozitiva a tak jsem po dočtení mírně zklamaný. Pokud na další díly narazím v knihovně, asi si je půjčím, ale rozhodně to pro mě nemá cenu kupovat. Alita nebo GITS jsou úplně jinde a jako alternativa se nabízí uzavřená All you need is kill - Stačí jen zabíjet.

5 29.06.2019

Rozhodně ne tak čtivé a pro laika zajímavé jako Způsob bytí. Kniha je místy výrazně složitá a těžkopádná a četl jsem ji dost pomalu, zatímco tu předchozí jsem hltal jak hladový vlk. Samozřejmě jí to neubírá na důležitosti. Ale tady se více než jindy projevuje, jak tuto sérii přednášek Rogers primárně koncipoval právě pro vzdělávání terapeutů.

3 29.06.2019

V podstatě je to na stejné úrovni jako první díl, ale s naprosto luxusním protivníkem.

3 29.06.2019

Tenhle komentář píši se slzami v očích. A s hněvem v hlavě. Ok, takže popořadě. Negan se prostě ukázal. A v úplně jiným světle. Jako nečekal jsem to. Mluví pořád jako zkurvený čurák ze stavby paneláku, ale prostě je teď jiný. V první půli samozřejmě nemůže chybět odstranění hrozby a s tím přichází absolutní rampage, který se nakonec dostane i za bránu. Postavit naproti sobě dva vůdčí typy aby si popovídaly je také skvělý. Je toho hodně. Eugen, pak Carl, Sherry a její Zachránci z továrny... Stane se toho moc a když v tom najednou se stane něco, co jste nečekali. Prostě najednou přijde Smrt a postupně si k sobě bere jednu z postav se kterou jste prošli několika pekly. Pak se vám omlouvá i sám Kirkman. Prej i pro něj to nebylo lehké, taky plakal, ale že to musí být. Jak musí být? Jsi zrůda! Hraješ si na George R. R. Martina? Proboha! Proč??? Konec tohodle dílu je jedno veliké slzavé loučení. Vůbec netuším jakým směrem se to celé bude vyvíjet dál a kde ostatní účastníci zájezdu vezmou sílu pokračovat, ale jedno vím jistě. Tenhle díl by z morálního hlediska zasloužil jednu hvězdičku, ale dávám plnou palbu, protože je to milník celé série, který ve mně bude ještě sakra dlouho rezonovat.

6 29.06.2019

Šeptači se vybarvili a po tom všem byla otázka času, kdy dojde k válce. Tenhle díl ji dokonale promítá a oko čtenářovo neunikne nádhernému masakru. Válka celkem rychle skončí a konec tohodle dílu přináší s sebou další dost veliký problém. Osobně se mi líbí Neganův vývoj, jak se z brutálního a nelidskýho psychopata stává člověk, co v něco věří a zpytuje i svoji minulost v podobě Lucille... I Carl se začíná prosazovat coby leader a hrdina, očividně se totiž potatil. Věřím, že i Beta neřekl své poslední slovo. Další výživný díl nabitý akcí i emocemi.

5 29.06.2019

Nejdřív jsem s tím nesouhlasil, ale čím dál jsem od události s uvězněním Negana, tak tím více za to děkuju. Naprosto nekompromisní hlášky a brutální styl mluvy z něj dělají šílenou postavu. A dalším hybatelem zřejmě bude Eugen. A vy víte proč? A do hajzlu s tím koncem! To jako really? Co bude dál? Autor je naprostý psychopat!!!

6 29.06.2019

25 dílů a pořád naprostý luxus. Tenhle díl je takový bridge a dal jsem si po něm malou pauzu v sérii. Jako čekal jsem, že to, co se zde odehrává k něčemu povede, ale to jsem ještě netušil k čemu... Když to píšu teď zpětně, jsem rád za to, že Kirkman nám takto krásně připravil půdu pro díly další. Název více než vystihující, protože s dalším číslem se vše změní...

6 29.06.2019

Mám rád vyprávění lidí, kteří se straní civilizaci a přemýšlejí trochu jinak. Všechny rozhovory mají něco do sebe. Třeba hned první Roman Szpuka. Pracuje, dělá co chce, trpí depresemi, ale bojuje. Jen mu prostě vadí spát uvnitř místnosti. Zajímavý a moc milý člověk. Po dočtení rozhovoru jsem si na FB olajkoval Meteo stanici Churáňov. Dále mě hodně bavilo vyprávění z minulosti bratrů Klišíkových. To museli být pěkní raubíři! Ukazuje to i na minulost naší země a přináší pohled na to, jak jsme jako národ hodně rozmanití díky emigrantům. Rozhovor s oběma ženami mě až tak netankoval. Jedna chtěla prostě mít zvířectvo a žít jako pastevec, zatímco druhá nemá psa, protože je moc svazující a člověk se o něj musí starat, ale koně už jí nevaděj. Fakt směšný. Hodně mě bavil i Jáchym Kaplan, protože máme společný zájem o hermetické umění (až na to nakládání s ním) a zajímalo mě, jaké je vyrůstat v tak veliké rodině s 9 dětmi. Mirek Sedláček nebo Tony jsou pak rozhovory poněkud zvláštní. Jeden rád vzpomíná a chce dožít (hlavně vyprávění o sudetech a VYKOPÁNÍ srubu ze země!) a druhý prostě jen rád čte a je sám. Co mi však přišlo jako extrémní bizár, byl Ruda. Člověk, co žije v alternativní realitě, kde komunisti byli nejlepší, protože nás kapitalismus chce všechny zotročit a očipovat. To už zavádělo reptiliány... Jakmile několikrát zopakoval, že je vegan, věděl jsem, že je zle. Sám sebe "čistí" klystýrem nebo pitím vlastní moči. Nejdřív jsem si říkal, že to bude fajn, když mluvil o půstu, kdy se vážně tělo zregeneruje (vyzkoušeno), ale jakmile jsem pročítal, jak psa nutil přejít na veganskou stravu a taky pít chcanky protože byl chromý, ztratil jsem veškerý zájem o jeho další vyprávění... I když se pes prý uzdravil, tak ho museli dát pryč. Tvrdí on.

Lidi v divočině a na samotách se od nás civilizačních tak neliší. Někteří jsou blázni, jiní to mají v hlavě dobře srovnané a vědí, co chtějí. Jsou tam chytří, ale i jednodušší lidé, co prostě jen vzpomínají a nejdou vpřed. Některým stačí jednoduchá maringotka, les a jiní potřebují svůj vytopený srub. Někteří jsou odříznutí, paranoidní a jiní se rádi setkávají s lidmi/přáteli, chodí občas za kulturou a mají internet. Jen se prostě rozhodli žít jinak, alternativně a poslali do háje ten shon. Což mi připomíná ještě jednu věc. U jednotlivých rozhovorů je hodně vidět, kdo se prostě i přes tento způsob života nebojí práce, pořád něco dělá/vyrábí/pomáhá někde a kdo je prostě rezignovaný a nemožný, co bude žít nadosmrti z důchodu... Výjimkou může být jen Mirek Sedláček z posledního rozhovoru, který je omluven vysokým věkem a tím, že si chalupu ze země sám vykopal a opravil.

24 21.05.2019