LordSnape
komentáře u knih
Konec světa
Mark Chadbourn
Ach, kdybych tak byl mladší, ale bohužel. Působilo to na mě jako klasická urban fantasy trochu líznutá mytologií, ale kdyby se to dalo aspoň dobře číst. Též mi vadily hlavní postavy a směšné dialogy mezi nimi. Některé scény mi přišly naprosto zbytečné a v podstatě nikam nevedoucí. Nakonec jsem knihu asi u sté stránky musel odložit jako nepřečtenou, protože prostě nemá cenu se trápit tady, když můžu mít to stejné nebo velmi podobné v mnohem lepším podání a čtenářsky přívětivější.
Jeden z nás
Michael Marshall Smith (p)
Nápad mi zněl moc dobře a těšil jsem se. Bohužel kniha je příběhově dost děravá a taky hodně nudná. Samotná kostra příběhu je dobrá i když ne originální, ale četl jsem to se skřípějícími zuby. Jako povídka či novela by to bylo v pořádku, ale jako román je to už vážně špatný. Nedočteno a odloženo v polovině.
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
Sapika otrava z dob husitských válek. Asi fakt musíte hrozně žrát autorův styl, abyste tohle měli rádi. Některé narážky na myšlení tehdejší lidí byly velmi trefné a svěží, ale celé to stojí na hliněných nohách... Příběh zde v podstatě není anebo jsem ho do té půlky knihy, kam jsem se stěží dostal jaksi nezaznamenal. To samé s fantastickými prvky, kvůli kterým jsem to vlastně začal číst. Hlavní postava Reynevan je nesympatický a místy až idiotsky se chovající floutek a když se tam připlete další postava Šarleje, je to ještě větší pruda než na začátku. Někteří naznačují na události a místa v knize, která mají reálný základ, ale jsou tak autorsky poupravena, že je nemůžeme brát vážně. Pokud bych se chtěl vzdělat v historii této doby, sáhnu po Čornejovi. Tohle je přeci jen pořád próza.
Mimo prostor a čas
Clark Ashton Smith
Je mi jasné, že asi dostanu po hubě, ale tohle se fakt nedalo. Jsem veliký fanda díla a mystéria H.P. Lovecrafta, tak jsem pochopitelně sáhl i po tomto výběru, ale byla to vážně nudná otrava. C. A. Smith je zmiňován jako jeden ze stěžejní trojice Weird Tales magazínu společně s mistrem, ale prostě tyhle povídky tak strašně zestárly. Nemají skoro žádnou atmosféru a když už ji mají, jsou tak divně napsané. Překombinovanost, chaos, mdlé nápady, žádný strach ani obavy o hrdiny a jen odkazy na univerza svých kolegů dělají z této sbírky něco, co prostě můžete v klidu vynechat. Nedočetl jsem, u páté povídky jsem to prostě srabošsky vzdal.
Praktická sigilická magie
Frater V∴D∴ (p)
Skvělá kniha. Autor se opírá o Spareho praktiky a začínajícím magikům otvírá cestu, jak si připravit půdu k další seberealizaci. Práce se sigilami je vlastně jednoduchá, protože jde o tvoření symbolů. Autor nabídl více cest, jak s nimi pracovat a nastínil i antavistickou nostalgii, která se ale začátečníkům nedoporučuje. Líbil se mi i onen pragmatický přístup, kdy Frater V∴D∴ sice úplně neodsuzuje některé dogmatické ritualistické postupy, když vám pomohou, ale upřednostňuje cílit hlavně na výsledek našeho snažení. Určitě bych rád více takto srozumitelných knih od někoho, kdo navíc ví ze své zkušenosti, o čem píše.
Chlastací hry a léčení kocoviny
Dominic Bliss
Knihu jsem koupil kamarádovi k narozkám, protože občas jezdíme na chatu popíjet pivo. Některé hry jsou ale děsně ujeté a řekl bych až debilní, hlavně teda Fotbal s mincí nebo Krmení kuřat. Jiné jsou zase notoricky známé - Golfový bar (Tour de pub) anebo opilecká verze Čelovky - Kdo jsem? Ale pobavily mě hry typu Závod s buráky, Cereální vrahoun, Ohnivý kruh s kartami a regulérní srandy jako Slepý barman nebo Lovec piv. Je vidět, že Bliss s přáteli všechny hry opravdu zkoušel.
U léčby kocoviny jsou dobré tipy, kde si každý najde to svoje. Recept na klasický BLT sendvič potěší ty, co jej neznají, jediné, co jsem nepochopil, byla polévka z býčích penisů. Knize dávám lepší hodnocení už jen kvůli tomu, že jeden blbeček s nickem klikas dal odpad!, což si kniha za účelem opileckého pobavení a následné léčby opravdu nezaslouží.
Jak daleko zajdem
Robert Kirkman
V podstatě překlenovací emo díl. Všichni zde brečej anebo sbírají síly, což je po té minulé palbě naprosto pochopitelné. I Negan si zde odbyl svůj výlev, ale pokud přihlédnu k bokovce Teď poznáte Negana, tak je zde jeho chování naprosto logické. Konec mě nechal napnutého jako špagát, tak jsem zvědav, jak se to vyvine.
Text
Autor Matouš (p)
Velice nenápadná kniha, ale s o to zajímavějším obsahem. Autor ji poskytuje zadarmo a já si ji musel vysloužit dlouhou debatou v hospůdce o všem kolem nás a co mě trápí. :-) Jednoduchý design jakoby podtrhoval o dost nabitější obsah. Povídky jsou velmi různorodé, ale psány s grácií. V paměti mi nejvíce uvízla sci-fi povídka s názvem Brýle a skvělá věc o předsudcích Porno kino Neapol. Poslední rozsáhlá věc je pak cesta do duše mladého člověka, co chce vydat knihu. Určitě doporučuji všem, co chtějí u čtení přemýšlet a přečíst si zas něco trochu jiného.
Dlouhý zítřek a další příběhy
Mœbius (p)
Jen 65%? Really? To tu není žádný pořádný fanda Mœbia?! Tak to je teda pořádná ostuda! Kupodivu mě až tak úplně nebavil Dlouhý zítřek, který mi přišel takový docela o ničem (díky O'Bannonovi) i když vizuál byl hezký. Další povídky mě ale přesvědčily o nesmírně talentovaném tvůrci, který uměl bořit hranice, měl bezmeznou fantasii, chuť sdělovat a vyprávět pomocí kresby své vlastní příběhy. Z některých povídek doslova poznáte, jaké problémy ho tenkrát tížily. Doslova jsem to hltal. U nás nic lepší od Mœbia nevyšlo a to počítám jak Svět Edeny, tak Arzacha s Hermetickou garáží.
Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
Takový zmatený divadýlko, které může leckoho šokovat. Místy jsem kroutil hlavou a jindy se zas bavil. Mám pocit, že se tahle kniha nedá ani pořádně hodnotit. Nicméně mě však velmi štval ten jeho postoj ke svý ženě, který byl prostě docela přehnaný a chycený za koule. Ale zas co by člověk čekal od mizogýna.
Ghost in the Shell 1.5: Human-error processor
Masamune Shirow (p)
Kvalit prvního dílu to nedosahuje, ale po příšerné dvojce je to jako živá voda. Motoko mi chyběla, ale ostatní členové Sekce 9 jsou taky fajn. Autor opět dobře využívá poznámky pod čarou. Ale pokud mohu říct za sebe, tak GITS je pro mě zkrátka jen první kniha. Ten zbytek budu ignorovat.
The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface
Masamune Shirow (p)
Ach jo. Naprostá ztráta času. Pokud milujete první díl, tak tomuhle se vyhněte. Jako plusy jsou Motoko a v jistých ohledech i kresba, ale zbytek je neskutečná hovadina. Filosofie nefunguje, příběh je vlastně... On tam byl nějaký příběh? Ok... A ze všeho nejhorší jsou ty 3D idiotští roboti, co hlavní hrdince pomáhaj. Slátanina míchnutá koksem.
Soudce Dredd: Sebrané soudní spisy 02
Pat Mills
Jako na jedničku to nemá, to je fakt. To byla pořádná rána mezi oči. Ale stejně mě to moc bavilo. U tohodle komiksu musíte mít v krvi staré béčkové sci-fi, cit pro dystopii, post-apo a milovat Dredda. Je to totiž nejlepší soudce, kterého kdy kdo vymyslel. Já jsem zákon!
Čarodějnice
Bill Willingham
No ty krávo. Pořád jsem čekal, kdy se objeví další pořádný záporák a tohle mě celkem překvapilo. Tahounem celého dílu je zcela jistě Frau Totenkinder!
Tajemný poutník a další příběhy
Mike Mignola
Všichni si stěžovali, ale povídkový Baltimore má rozhodně co nabídnout a skvěle se čte. Jako nádech před dalšími díly naprosto výborná věc.
Osa
Brian Edmund Posehn
Není to tak hrozný jako Prvotní hřích, ale v podstatě je to další zbytečný komiksový Deadpool...
Batman: Epilog
Scott Snyder
Kromě Konce hry byla série poměrně vyrovnaná a fakt dobrá. Batman byl zde zobrazen zas v trochu jiném světle, ale Epilogem to Snyder totálně zabil. Jak byl začátek série skvělý, tak je její konec naprosto hrozný. Mám rád povídky, ale čekali jsme nějaké zakončení, ne odbočky anebo "došly nám nápady, tak tam dáme šuplíkovky".
Mýty mezi řádky
Mike Carey
Ještě zbytečnější než Velký mýtický crossover. Celá kombinace se moc nepovedla. Mýty jsou tu prezentovány jako něco pokleslého a příběh ze série Mezi řádky je prostě naprosto o ničem. Navíc pokud v Mýtech nejste dostatečně daleko anebo se je teprve budete chystat číst, tak si zde totálně vyspoilerujete pár zásadních dějových zvratů... Škoda slov.
Velký mytický crossover
Bill Willingham
A další debilní crossover. Příběh mýtů se zde nijak neposouvá, vlastně je tak trochu hozený bokem a jede na úplně jiné vlně. Jack jako postava je naprosto nesympatický, vlezlý a zbytečný pokus o nějaký humor. Měl jsem chuť ho zabít. Ale zas chápu, že přitroublím Amíkům se to líbí. Hahaha.
Dobytí Salemu
Jukito Kiširo
Pro Alitu mám slabost a tak je jasné, že se mi moc líbil i tenhle díl. Vůbec nejlepší na něm je, že odhalí jak moc do děje zasahuje onen Salem a o co vlastně jde. Čtenář společně s Alitou zjistí pár nečekaných věcí a vše víceméně uchýlilo k tomu zdárnému konci... Anebo ne? To je vlastně jediný problém. Z konce mám pocit, že si Kiširo nechal dost velikou díru pro další pokračování a to je asi jediné, co mě trochu zklamalo, ale v rámci série je příběh vlastně uzavřen, což je prostě fajn. Nicméně Alita je pro mě v rámci mangy pořád top.