The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface
Masamune Shirow (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357992/bmid_ghost-in-the-shell-2-man-machine-in-dcF-357992.jpg
3
63
9
Ghost in the Shell série
< 2. díl
Komiks se odehrává pět let po událostech původní mangy. Major je momentálně známá jako Motoko Aramaki a dělá bezpečnostního důstojníka v obřím mezinárodním konglomerátu. Dokáže digitálně převádět své schopnosti a vědomí do těl kyborgů, které má rozmístěné po celém světě – což se hodí, když bojuje s průmyslovými špiony, zabijáky a hackery. Ovšem v hlubinách moderní technologie se začíná rodit umělá inteligence – a když se práce experta na tuhle oblast, doktora Rahampola, dostane do nepovolaných rukou, může to ohrozit jak celý svět, tak i samotnou Motoko.... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2017 , CrewOriginální název:
攻殻機動隊2 Man-Machine Interface , 1997
více info...
Přidat komentář
Skoro po roce jsem se prokousala druhým dílem, takhle zdlouhavou knihu jsem dlouho nečetla. V knize je až děsivé množství poznámek pod čarou a děj vůbec neubíhá.
První kniha byla o mnoho lepší, ale sáhnout pro tento díl jako odpočinkový komiks vůbec nevadí. Líbí se mi, že všechny tři díly Ghost in the Shell v sobě mají barevnou část, takže celá manga není černobílá. Vcelku pěkné dílo, jen to nemá nic moc společného s prvním dílem.
Ach jo. Naprostá ztráta času. Pokud milujete první díl, tak tomuhle se vyhněte. Jako plusy jsou Motoko a v jistých ohledech i kresba, ale zbytek je neskutečná hovadina. Filosofie nefunguje, příběh je vlastně... On tam byl nějaký příběh? Ok... A ze všeho nejhorší jsou ty 3D idiotští roboti, co hlavní hrdince pomáhaj. Slátanina míchnutá koksem.
Masamune si asi při psaní GitS2 dal slušnej matroš. Vůbec nevím, co se to vlastně většinu knihy dělo, a do čtení jsem se musel hodně nutit.
Kresba je sice opravdu pěkná, ale oproti prvnímu dílu taková umělá a až moc perfektní. Prostředí je často tvořeno 3D modely, který vzhledem k tehdejší úrovni 3D grafiky nezestárly úplně nejlíp. Navíc se mi zdá, že autor to už trochu přehání s tím, jak vyobrazuje hlavní hrdinku. Nejsem žádnej puritán, ale když na mě z každé stránky Motoko špulí zadek, působí to trochu trapně.
Snad se mi tuhle mangu podaří časem docenit, ale po prvním přečtení se nemůžu ubránit pocitu, že jsem vyhodil pětikilo za pseudofilozofický soft-core porno.
Knihu už jsem četl velmi dávno, ale když se u nás konečně vydala v jazyku českém, tak jsem samozřejmě rád nakladatelství podpořil.
Kvalitativně jde o výbornou záležitost, ovšem ve srovnání s dílem prvním o poznání méně přístupnou a poněkud rozvleklejší. Za to prostě musí jít hodnocení dolů i přesto, že já osobně si toto výborné dílo velmi užil.
Číst ji v době vydání a neovlivněn pozdější tvorbou (nejen) komiksových autorů, asi bych si cvrknul do klahot.
I kult může spadnout do pouhého nadprůměru. Pokračování mangy s podtitulem Man-Machine Interface mírně odbočuje od stylu prezentovaném v prvním díle. Shirow Masamune zde nerozvíjí příběhy o jednotce ze Sekce 9, ale věnuje se (jak deklaruje již na přebalu) čiště hlavní hrdince Majorovi - Motoko Kusanagi, která na vlastní pěst řeší případy související s kyberterorizmem a už to není ono. Děj postrádá potřebnou gradaci. Infantilní úlitby měli své místo i v prvním díle, jen u nich Masamune tolik netlačil na pilu. Druhý Ghost in the Shell trpí klasickou nemocí pokračování. V honbě za senzací ztrácí sebe sama a zlepšuje se pouze po formální stránce.
Oproti prvnímu dílu může kniha vypadat chaoticky, protože se převážná část děje odehrává v kyberprostoru a Motoko často mění identitu. I díky tomu po čtenáři požaduje alespoň základní znalosti sítí a počítačové terminologie. Pokud se na ní ale dokážete soustředit, znovu vás vtáhne nejen úchvatnou kresbou.
Hlavním problémem The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface není jen to, že je nezáživný a nepřináší v rámci vlastního universa nic moc nového (krom osudů hlavní hrdinky), ale i to, že je zoufale upovídaný a ta „filozofie,“ která dříve fungovala, zde povážlivě vrže. Co se týče „obrázků,“ tak Shirow Masamune lidově řečeno umí, a je to hodně znát. Jeho výtvarný styl je natolik jedinečný, že ho (troufám si tvrdit) od ostatních autorů velmi snadno odlišíte. A když dojde na panely, kde se neodehrávají statické „virtuální orgie,“ ale dostane se nám nějaké té akce či pohledu na futuristickou krajinu, je to opravdu radost pohledět. Ostatně jen díky kresbě si tato manga udržela mé vyšší, než podprůměrné hodnocení. Do jejího čtení jsem se místy musel opravdu hodně nutit a znovu se k ní asi už nevrátím. Což je možnost, kterou u „jedničky“ nevylučuji. V zásadě se tak jedná o typické pokračování kultovní výchozí látky. Snaží se být jiné, větší, lepší a zásadnější, ale přitom selhává v těch nejzákladnějších bodech, na kterých její předchůdce stál a celkem jej tak vůbec ničím nepřekonává. Snad jen výrazným posunem kresby a coloringu…
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Ghost in the Shell 1 |
| 2017 | The Ghost in the Shell 2: Man-Machine Interface |
| 2018 | Ghost in the Shell 1.5: Human-error processor |
No. Ja som touto mangou uchvátený a hoci som nečítal (zatiaľ) prvý diel, tak mi to prišlo ako výnimočný príbeh, ktorý dal základ Matrixu a úplne ma dostal. Zvyčajne, keď je veľa erotiky v komikse, tak hodnotenie uberám, ale tu mi to prekvapivo vôbec nevadilo, hoci pohľad každú chvíľu na nohavičky hlavnej hrdinky mi prišiel až smiešny. Ale odhliadnuc od toho som si užil výborný kyberpunkový príbeh a s kľudným svedomím ho môžem odporučiť dospelým čitateľom. Určite ho nedávajte deťom! Tej nahoty je tu fakt dosť. A čo sa týka filozofie príbehu, tak ja mám rád také zápletky a k japonskému príbehu mi to veľmi sedí. Klobúk dole pred touto mangou.