LordSnape komentáře u knih
Dobře čtivá post-apokalypsa. Postavy jsou super (hlavně Tryskáč a Lenička), škoda jen toho lehce ohraného námětu, nicméně se s tím autor popral na výbornou.
No, pro děti to tak úplně není. Bez základních znalostí biblického Starého zákona a světových historických momentů, si to člověk (dítě) vážně moc neužije.
Je to tak ledabyle napsané, až se člověk opravdu místy i nudí. Příběh není zrovna originální, ani jména postav nejsou zrovna zvlášť pečlivě zvážena. Při čtení se mi honilo hlavou, kde jsem podobné věci už četl či viděl. Hlavní hrdina je barbar se vším všudy. Moc toho nenamluví, je příšerně namakanej, má obrovskou sekeru a je téměř neporazitelnej. Pořádné bitvy se člověk dočká až koncem, ale pokaždé je to takový děsný chaos ze kterého stříká jen krev a padaj mrtvá těla k zemi. Nicméně něco mě nutilo to dočíst. Je to asi tou nevšední a řekl bych i mírně depresivní atmosférou, která se celou knihou táhne.
Kniha hodná zamyšlení. Dalajlama prezentuje lásku jakožto nástroj k dosažení buddhistického osvícení. Nabízí spoustu meditačních cvičení a v neposlední řadě i neopomenul fakt, cyklického znovuzrození, tudíž každá z bytostí, ke které přijdeme do styku nám někdy v minulých životech byla jistě přítelem, nebo nám nějak pomohla a to i přesto, že nám v tomto nynějším životě škodí. Láska je prostě důležitý aspekt, aby se všechny cítící bytosti zbavily utrpení. Bohužel pro člověka, jehož buddhistické myšlenky nezajímají bude tato kniha, asi jen ztrátou času, nebo až přespříliš nereálným filozofickým pojednáním.
Tak tohle mi nesedlo. Hlavní hrdina je téměř nesmrtelný, všechny povídky jsou podle stejného scénáře: Parker se připlete k nějakému průseru, gangu či bossovi, dostane nakládačku, je téměř mrtvý, pak se nadopuje se drogami a jede se dál. Posléze se už jen trefuje a předvádí, jak dobře ovládá pouliční boje. Svět není vykreslen nijak vábně, což dle mého autor solidně odflákl a samotné souboje jsou ve výsledku dost nezajímavé.
Nejde ani tak o umístění příběhu do školního prostředí, ale prostě si pamatuji, že mě z celé té plejády Foglarovek zrovna tahle bavila asi nejméně..
Hned po "Hrách v přírodě" asi nejužitečnější kniha jak zabavit dětský kolektiv. Vhledem k tomu, že jsme se tehdy vyskytovali buď v klubovně nebo v přírodě, nepřišly mi "Hry na hřišti" a "Hry ve městě" už tak potřebné. Vůbec nejlepší na celé herní sérii od pana Zapletala je však její úžasná rozsáhlost. Z takového množství si vybere opravdu každý!
Tuhle knihu mám doteď v živé paměti. Dostal jsem ji ještě jako malý skaut k Vánocům pod stromeček a pamatuji si, že se mi popisované chlapské dobrodružstvé strašně líbilo a že bych chtěl zažít něco podobného. Nakonec spousta našich výprav překonala i mé tehdejší snění! Jo, to byly časy. :-)
Kniha s výběrem otázek z Českých buddhistických center, avšak "Moudrost okamžiku", která je přeci jen na stejném principu a s větším rozptylem okruhů je dle mě poněkud lepší volbou. Vadilo mi i, že se některé otázky v knize až zbytečně opakují, jen jsou jinak položeny.
Plzák se v této publikaci zaměřuje pouze na manželské dorozumívání a na problémy, které z toho mohou vyvstat. Je to celkem odborné a docela těžké čtivo, nicméně ne tak matematicky svázané jako "Hra o lidské štěstí".
Pro mě docela zklamání. Už po první půlce (prvním dílu) mohu říct, že Děti noci budou asi nejslabší z celé série o Vlčici Kroaně. Žemličkovi už očividně dochází dech a měl by se soustředit už radši na něco nového.
Dobře napsaná kniha na dosti opomíjené téma, které bez problému dokáže rozložit každý vztah či manželství.
Nic extra. Začátek odehrávající se ve svatyni mě nebavil a působil dosti depresivně, pak to celkem šlo, ale závěrečná bitva mě už zase nebavila a přišla mi celkem přehnaná. Konec je pak jeden velký autorův žert. Kniha má nicméně velké plus v tom, že se velmi dobře čte.
Nejslabší kniha z celé série. Děj, jenž kulhá na obě nohy, zpáteční realita je vykreslena dosti nudně, většina scének je známá ze seriálu a kniha je nijak nerozšiřuje. Závěr s pistolníky z Apokalypsy je velmi mdlý a suchopárný. Pár dobrých věcí by se však našlo. Je jím určitě Eso Rimmer, nebo Kocourovy nesmrtelné hlášky, ale to je tak vše.
Zajímavé myšlenky, autor bere lásku jako racionální cit a manželství jako obchod. Většina jeho rad je naprosto srozumitelná a použitelná pro život. Kniha je rozhodně přínosná, škoda jen, že ke konci už pomalu ztrácí na zajímavosti..
Řekl bych lepší kniha než Jak získávat přátele a působit na lidi. Carnegieho styl se nemění a vše opět vysvětluje buď polopaticky nebo různými příběhy známých či úspěšných lidí. Některé rady byly celkem normální a řekl bych použitelné, jiné trochu přitažené za vlasy.. Konec knihy je pak plný už jen názorných příběhů různých lidí, což mě po chvíli přestalo bavit.
Chcete-li se dozvědět podstatu buddhismu, je to ta správná kniha.
Dobře se to čte, Livingston poukazuje na okrajové typy lidí, kterým je lepší se ve vztahu vyhnout a pak jak nakládat s jednotlivými emocemi ve vztahu, jen mi ale po dočtení přišlo, že jsem se toho moc nedozvěděl..
Na můj vkus až příliš odborné a pro laika málo srozumitelné.