Litocha komentáře u knih
Kniha naším dvouletým cestovatelem nanejvýš milovaná. Sám si ji vybral v knihovně a od té doby patří k našim evergreenům.
Líbí se mi, že kromě představení různých dopravních prostředků knížka obsahuje stránky, kde jsou vozidla, plavidla i vznášedla zakomponovány do reálného prostředí - ulice, nádraží, letiště, stavba... Můžeme si tak ukazovat a hledat pokaždé jiné detaily.
Jistě by se dal výběr dopravních prostředků udělat i maličko jinak, ale jinak jsem s knížkou moc spokojená.
Čtivá kniha, srovnatelná se světovými mistry žánru, jako jsou Sapkowski či Abercrombie. Těším se na další pokračování.
Celé mi to připadalo tak nějak pitomoučké. Sentimentální a plné vzletných frází, přitom schizofrenní (tak stála Mia při Jensenovi, nebo ho opustila?), hrdinka chovající se jako puberťačka (tady musím souhlasit s ardeas), k tomu naprosto nevěrohodný hrdina - který chlap by si s takovou oblibou skoro dennodenně vylíval veřejně srdce? A ty jeho výlevy odpovídající zápisům do deníčku třináctileté žáby by mu opravdu někdo tiskl jako sloupky v novinách? Navíc jdu asi proti proudu, ale na potetovaných chlapech nic přitažlivého nevidím - pokud ale ze sebe někdo nechá udělat omalovánku třeba mistrovkým dílem: lebkou a slovy "svou . bolest . dávám . do . svých . knih" na prstech, nezbývá mi, než si ťukat na čelo.
První díl taky nebyl žádná velká sláva, ale celkem se mi líbil (nebo jsem byla v lepším rozpoložení). Tenhle u mě zastání nenajde.
Skoro mi připadá, jako by tohle byla autorčina prvotina. Zatímco skutečná prvotina Můj život u sousedů je napsaný dobře, tady to občas přece jen skřípalo a potřebovalo by to vyladit. Vadila mi podivně popsaná postava otce, některé nelogičnosti a nedotaženosti. Líbilo se mi zachycení prostředí ostrova i to, že všechno nebylo tak černobílé, jak by se mohlo zdát. Jen ten Cass je tak dokonalý, až se tomu nechce věřit. Stejně jsem ale ústřední dvojici držela palce.
Jasně, není to nic světoborného, je to taková pohádka, ale napsaná je tahle knížka poutavě. Hlavní postava prodělá přiměřený vývoj, hrdina i celá jeho rodina jsou neskutečně sympatičtí. Líbilo se mi zachycení problematického vztahu Gii s bratrem. Jen toho jedu a intrik mezi holkami na mě bylo trošku moc. Zase se mi ale líbilo, že na konci nebylo všechno vyřešené, růžové a úhledně převázané mašličkou.
Rozhodně u mě převládají pozitivní dojmy a jsem zvědavá na další autorčinu knihu.
Moje nejoblíbenější kniha této autorky (asi si ji brzy budu muset zase přečíst). Nanejvýš sympatická hrdinka, chlapácký hrdina a vztah, kde to jiskří. A samozřejmě humor. Za mě palec nahoru.
Je těžké si knihu zamilovat, když vám jsou tři hlavní postavy víc nesympatické než sympatické. Konec to navíc pro mě úplně zabil. Takže ani prostředí knihovny to pro mě nezachránilo.
Nemůžu si pomoci, připadalo mi to jako parazitování na Jane Austenové. A kdyby ta nebožačka věděla, jaká sentimentální slátanina postrádající veškeré kouzlo a vytříbenost stylu je v knize prezentována jako její prvotina, nestačila by se divit.
Knížka mi připadala k uzoufání dlouhá. Tyhle hrdinky v duchu Bridget Jonesové mě nějak neberou, ze všech jejich trapasů a malérů mi bývá spíš trapně. Tess ani její spolubydlící mi vlastně nebyly moc sympatické, když máte chuť hlavní hrdinku čas od času proplesknout, aby se vzpamatovala, moc dobrého z toho nekouká. Podobně jsem to navíc měla s valnou většinou dalších postav. Kupa nevěrohodných náhod ani pohádkový konec výslednou známku nevylepší.
Od autorky jsem četla knihu po delší době a asi si budu muset zase dát delší pauzu. I když, vzhledem k tomu, že žádný z jejích výtvorů mě úplně nenadchl, možná přejdu na zelenější pastviny...
Knížka nebyla tak dobře napsaná, aby mě přinutila přivřít oči nad všemi nesrovnalostmi a věcmi přitaženými za vlasy (namátkou - Opravdu v Americe pouštějí z nemocnice domů den po operaci srdce? Opravdu by bylo tak jednoduché uzavřít celý případ - hotovo, žádná zlá krev? Dramatické vyvrcholení bylo tak naivně napsané, až jsem se musela smát.)
Vadila mi i nekonzistentnost povahy hrdinky - chvíli se chová jako nadutá snobka, vzápětí je to holka do nepohody; jednou by se matky zřekla, vzápětí by pro ni skočila do ohně; chvíli je věrná až za hrob, jen o chvíli později ji nějaká věrnost netrápí...
Celkově mě knížka moc nezaujala.
Prostinká zápletka, ale těžiště je stejně v přehršli bonmotů, sarkastických poznámek a dodnes platných postřehů o živočichovi zvaném člověk.
Děs. Od těchhle knih nečekám nějakou přehnanou hodnověrnost nebo psychologickou hloubku postav, ale co je moc, to je moc. Možná by nakladatelé měli přestat vydávat každý grafomanský výplod, i když je jeho tvůrcem úspěšný autor.
Líbí se mi hlavně Malého hravé básničky. Zajímavé je, že se v příběhu, který provází celou knihou, nevyskytuje "modelová" rodina tatínek, maminka, syn, dcera, ale mají tam dva kluky. Jen Formanovy obrázky na mě působí někdy trošku ponuře.
Zajímavý náhled do doby dřevního skautingu i na umělecky založenou osobnost Jiřího Wolkera. Je fascinující, co je i po sto letech a v odlišné společenské situaci stejné, a co je naopak úplně jinak.
Tim ani Alice mi v Mém životě u sousedů nebyli zrovna nejsympatičtější, tohle byla možnost podívat se na svět jejich očima a nakonec si moje sympatie postupně získali. Bohužel mi ale k sobě příliš nepasovali.
Děj byl poněkud předvídatelný, ale lze ocenit, že postavy jednaly v souladu se svým charakterem.
Co ale naprosto nechápu, je postava Hester - z hlediska matky nedokážu přijmout někoho, komu chybí to základní a zásadní.
Doslova jsem si ale užívala scény s Garrettovými dětmi, jedno vedle druhého byly neskutečné. Moc se mi sice nezdá, že by byli tak chudí (soudím podle způsobu života a hlavně nákupů - pokud na to nemám, nebudu posílat děti na jachtařský tábor, nebudu kupovat rodinná balení zmrzliny a podobně), ale třeba to v Americe berou jinak.
I tahle knížka je poutavě napsaná, líbilo se mi, že se neodstřihla od prvního dílu, ale navazuje na něj a uzavírá ho.
Zajímala by mě ještě postava Nan, ale těžko říci, jestli má autorka v plánu vylíčit i její příběh.
Poutavě napsaná knížka postavená na protikladech. Některé postavy - a bylo jich vlastně docela dost - ve mně vzbuzovaly negativní emoce, ale ústřední dvojice a Garrettovic drobotina to úspěšně vyrovnali.
Jsem ráda za tenhle kousek skládanky, který zatím mezi případy Dallasové chyběl. Případ naplněný emocemi, který přináší podněty k zamyšlení nad rodinnými vztahy, protože právě ty - v různých podobách - tady hrají zásadní roli.
Vadilo mi ovšem označení Roarkovy asistentky - jsem přesvědčená, že je to Caro (jméno - tak byla označována v prvních dílech), ne Carová (příjmení). A taky se mi nějak nezdá, že by v budoucnosti mohl vyšetřovatel probírat detaily řešeného případu, s kteroukoliv kamarádkou si zrovna zamane.
Jinak se mi ale tenhle díl líbil.
Příjemné čtení (taky souhlasím s tím, že příběh Lilian byl zajímavější, možná i proto, že to bylo pár zhuštěných útržků, kdežto u Rosie se toho vlastně dlouho nic nedělo a většinu doby jsem postrádala naléhavost nebo intenzitu, která v Lilianině příběhu byla), ale vadilo mi, jak se mohla tak schopná osoba jako Rosie spokojit s Gerardem a dělat mu služku. Taky mám pochybnosti o úspěšnosti krámku s cukrovím na vesnici - ale třeba to na anglickém venkově chodí jinak. Jinak to byla pěkná knížka o hledání svého místa na světě a (nejen) rodinných vazbách.
Čtení jsem si vyloženě užívala - hrdinka není žádná puťka, ale je šarmantní, asertivní a pohotová, hrdina-superagent s buldočí povahou a odzbrojující přímostí je vrcholný sympaťák a jiskření mezi nimi je nanejvýš zábavné. Když se k tomu přidají výborné vedlejší postavy, které zajišťují další várku vtipu, bylo pro mě čtení téhle knížky potěšením.