Limonadovyjoe komentáře u knih

Tvrdili mi, že dárce byl běloch. Ve skutečnosti měl tmavou kůži a Aspergerův syndrom.

Reportáž o řekneme anarchistických začátcích asistované reprodukce v Holandsku. O vynikajícím? lékaři J. Karbaatovi, jeho snaze pomoci všem ženám mít děti - inseminací spermatu dárců. O lžích, falešných informačních pasech dárců. O dárci, který je patrně otcem několika stovek dětí.
O otázkách důležitosti otce v rodině, poznání biologického otce, o vztahu nebiologických otců k takto počatým dětem. O genetické bombě, která ještě čtyřicet let poté v Holandsku tiká.

Reportáž o desítkách mladých dospělých toužících poznat svého biologického otce, hledání pomocí testů DNA i TV shows typu Jak jsem poznal svého otce. O nalezení desítek sourozenců a zklamání.

Vyšlo mi, že 1524 návštěv ve třech spermabankách během 20ti let může znamenat víc než dvě stovky dětí.

Proč jsi chtěl mít tolik dětí? Člověk, který má nejvíc potomků, je nejúspěšnější ze všech.

V roce 2019 je známých na šedesát polovičních sourozenců jednoho dárce.

Opět absyntovská kvalita, výborně zpracované, čtivé trochu kontroverzním téma, tak jak to u tohoto nakladatelství máme rádi.

1 28.03.2023

Od autora jsem si už dlouho chtěla něco přečíst. Na audiotéce se objevila Republika, tak jsem šla s radostí do toho.
Knihu nemůžu hodnotit, ona vlastně k poslechu moc není. Krátké útržkovité kapitolky do uší nezanechávají souvislý děj a až když jsem koukla na fyzickou knížku chápu proč :)

K poslechu tedy určitě něco jiného :)

Ze začátku jsem si říkala, že tohle mě asi moc bavit nebude, středověká období nevyhledávám ale hodí se to do výzvy (kniha z 16. stol.) tak to vydržím. Ve výsledku to byla příjemná změna oproti všem těm poválečným románům, které pořád čtu :)

V knize sledujeme příběh francouzské lady Diany, která po smrti manžela Viléma - českého pána ze Zhoře, přijíždí na Jelení vrch jehož část jí náleží.
Chladná a sychravá zima, neútulné komnaty, nepříjemný Vilémův bratr Jan i služebnictvo hradu.

Přes vlažný začátek se rozjíždí napínavý děj, kde se tráví, loupí i vraždí. Nechybí tak ani detektivní zápletka. Nejpovedenější jsou pak kapitoly po vypuknutí morové nákazy.

Vlastně nemám moc co vytknout. Mé první setkání s autorkou dopadlo výborně. Velice příjemné odpočinkové čtení.
Čteno jako audiokniha s příjemným hlasem Dagmar Čárové.

8 18.03.2023

(SPOILER) 1,5/5
Tohle se teda moc nepovedlo.
Lada trpí anorexií, tady pojmenovanou smyšleným slovem glaciatismus nebo silvestrovská nemoc. Tato linka se ale brzy vyčerpá (protože přiznejme si, číst 300 stran o tom co snědla a kolik by bylo utrpení) a Lada se záhadně uzdraví.

Co se mi líbilo? Postavy spolužáků a jejich problémy, ukázka myšlení holky s ppp a taky kapitoly pojmenované po písních Beatles.

A teď
1.proč dávat jako kulisu konec sedmdesátek, když toho pak nevyužiju?
2. Medicínské nepřesnosti v době léčení Lady (jo moje profesní deformace)
3. Proč Lada mluví v první části knihy tak vulgárně a kde se to potom vytratí?
4. Rodiče Lady - na začátku úplně skvělí aby se zničehonic změnili o 180 stupňů (protože se to takhle vlastně asi více hodilo do knihy?)
5. Neučesanost děje. Na dvou stránkách popsané první dva dny svaťáku a bum další odstavec jsme na potítku..
6. Těhotenství zjištěné v prvním měsíci a do týdne svatba. Vážně ?
7. A co ta pražská část? Proboha!

8. A může mi někdo vysvětlit jak přes korekturu mohlo projít, že úplně každé slovo v knize končící ve 3.pádě na -ovi (doktorovi, landerovi, tátovi atd. končí v knize na J? doktoroj, landeroj,tátoj) Vážně, spočítal někdo kolik těch slov za knihu je?!
,,Ví jednu věc, kterou jsem řekl Sonjoj a tomu doktoroj ne. ´´ Nekecám, úplně každé slovo..

Seznamem bych mohla pokračovat, ale myslím, že stačí.
Autorka je mladá a určitě se ještě vypíše.

4 16.03.2023

Nemusíš poznat lásku, nemusíš mít štěstí ani prachy, ale svého hebtyla může mít každý.

Měsíc za měsícem se každý pátek po 15tém schází panoptikum obyvatel malé vísky Hluchyně v hospodě u Vitoucha. Každý sedí zvlášť u svého stolu a piva.. až do chvíle, kdy Roubíček ukáže sklenici s Hebtylem. Vypadnou pojistky, atmosféra zhoustne a ani jeden štamgast nevěří, že ta věc může být živá.
A tak už to budeme sledovat měsíc za měsícem, štamgasti spjati tajemstvím se začnou scházet u jednoho stolu, sklenic s hebtyly přibývá, každý si vyrobí toho svého - odraz sebe sama ve sklenici. Dokonce se zdá, že na sebe berou všechny neduhy a vlastnosti svých tvůrců. Až do doby, kdy je zabaví cizák Charvát..

Pohádka pro dospělé, která mě moc bavila. Neotřelý nápad, čtivost i poučení. To panoptikum místních u piva, kouzlících se sklenicemi něčeho si umím barvitě představit :)
Jen Bacha, svého kouzelného hebtyla si můžete vytvořit jen jedinkrát. Nepropásněte šanci jako Juve nebo Josef Hejzlar..

2 14.03.2023

*Pražská zoo pro mě byla podobnou ukázkou lidské pýchy .. o to absurdnější, že má v popisu práce živé tvory chránit ..tady se po stovkách zavírali pod zámek a nic víc . Ve mě to vzbuzovalo lítost a potřebu chránit zvířata před zoo. *

Ani já si nejsem jistá jestli zoo miluju pro tu pestrost exotických zvířat pěkně zblízka a nebo nesnáším, protože si pamatuju držení v klecích a apatii.
Pan Fejk se stal ředitelem pražské zoo v druhé polovině devadesátek.Nezkušen, ale s obrovskou vůlí něco změnit.
Kniha popisuje jeho těžké začátky, čistku zoo včetně té personální, kde ruka ruku myla a všem bylo dobře - krom zvířat.
Vypráví o vzniku nových obydlí metodou pokus/omyl, o byrokratických a politických nástrahách a vše prokládá historkami a zajímavostmi ze světa zvířat.
V momentě, kdy je zoo na špici, návštěvnost je rekordní přichází nejsmutnější kapitola knihy i zoo - povodně v srpnu 2002. Celý národ a i já si pamatuju osudy lachtana Gastona, hrochů Lentilky a Slávka nebo slona Kadiry. Číst je po letech znova je stejně bolavé, o to víc, že audiokniha, kterou jsem "četla" a můžu jen doporučit, je namluvená samotným autorem. Ta bezradnost je v hlase cítit i po letech, stejně tak jiné emoce v dalších kapitolách.
Sympatické je, že se autor nebál zveřejnit své subjektivní názory, nebál se postavit si hlavu, a nebál se jmenovitě vyjmenovat ty, kterým patří velké díky, ale i ty, kteří házeli klacky pod nohy, včetně zastupitelů magistrátu.
A i když jsou možná poslední dvě kapitoly přebytečné a někdo píše, že se autor rád chválí.. Vždyť má za co! Dokázal udělat obrovský kus práce a právě díky p. Fejkovi je zoo tam kde je, mezi top zahradami na světě.

5 03.03.2023

Příběh židovské dívky Maly Szorerové, která měla štěstí v neštěstí a přežila holocaust, i díky strážnému andělu - kočce Malach.
Jako jediná z rodiny se vyhla odvodu do koncentračního tábora a díky obrovské vůli žít válku přežila v lesích v okolí Tarnogródu a později jako pomocná pracovní síla v Německu.

Retrospektivní vyprávění dnes 96leté Maly Kacenbergové je pro mě na hodnocení velice rozporuplné. Pravdivý příběh 12ti leté dívky a její kočky, jejich boj o přežití v zemi obehnané německou armádou a gestapem.
Subjektivně mi příběh přišel nějak zlehčený, Mala si mohla dovolit riskovat a přesto vždy přežila. Také díky množství sobeckých rozhodnutí, kdy jsem při čtení byla opravdu naštvaná. A zároveň chápu, že v takové době bylo možné přežít jen díky nesobeckosti jiných a vlastní vypočítavosti.
Je to jeden z těch neuvěřitelných příběhů a já se neumím rozhodnout, jestli se takto opravdu stal, nebo už za ta léta byly těžkosti a zrůdnosti, kterých byla svědkem vytěsněny, anebo mysl dvanáctileté dívky viděla přítomnost kočky jako něco magického, jako božský dohled.
Přes to všechno dávám čtyři hvězdy, kniha je čtivá a pořád je to další střípek dějin, na které se nesmí zapomenout, a takových osobních vyprávění je tolik, kolik je přeživších.

“Bude to asi znít divně, ale já jsem přesvědčená, že Malach byla opravdu skutečný malach - anděl strážný poslaný z nebe, aby mě chránil a provedl peklem, které pohltilo mou rodinu, mé město a šest milionů mých lidí.”


Plně souhlasím s komentářem ER.2015

4 27.02.2023

3,5
Přibližně 120ti stránková novela je jako když se v Bravíčku slepí stránky mezi fotorománem a děsivými příběhy :). V dobrém smyslu.
Na jedné straně je vztahová linka 18ti leté Sofie a na druhé straně máme tajemné zrcadlo ze 17.století a jeho příběh, vraždy mladých dívek, inkvizice.. a i když mi toho na tak útlou knihu přišlo až příliš, ve výsledku jsem se dobře bavila.
Čtení je jednoduché, detailní popisky vyvolávají zhnusení a novinové články, stejně tak umístění na Opavsko vyvolávají dojem opravdivosti.

Co se mi líbí moc je malá velikost, paperbacková forma a tedy i nízká váha, díky které se kniha vleze do každé tašky a je skvělá na cesty. To se vydavatelství povedlo.

5 14.02.2023

4,5/5
Babičky a láska k vnoučatům.
Babičky a to jejich rozmazlování.
Babičky a moderní technologie.
Babičky a jejich kuchařské umění..

Všednodenní střípky života protkané výčitkami, pocitem viny a životními chybami, které budou strašit do konce života..nebo odpuštění.
Sladkost a laskavost, která se prolíná se vzpomínkami na těžký život s alkoholikem a vlivem na prostředí rodiny.
Rozdat se pro rodinu a zároveň pociťovat úbytek sil, zhoršující se soběstačnost a zdraví.
Užívat vnoučat každou chvilinku s vědomím, že už jich třeba moc nebude.

Kraťoučké kapitolky na jeden večer pohladí na duši, protože tady každý pozná kousek vlastní babičky.
Vše obalené v cukru zákusků a cukroví.

6 09.02.2023

Čtyři outsideři, postavičky, které najdeme v každé třídě, hrdinové kteří na sebe tak nějak zbyli, spojí síly a vydávají se na doposud největší dobrodružství.

Je známo, že autorka umí perfektně vystihnout dětské hrdiny a jejich uvažování, proto kniha pouze s dětskými hrdiny byla jen otázkou času.
Jen pořád nevím jestli je to kniha pro děti nebo o dětech pro rodiče.

Skvěle vykreslené charaktery, fantazijní svět dětí a jejich uvažování a napínavý děj. Délka knihy je tak akorát aby příběh zaujal a zároveň nezačal nudit.
Vlastně nemám co vytknout.

4 06.02.2023

Tři generace žen v podhůří Brdských kopců. Vláčené životem, těžkou prací, nesplněná přání a manželé, kteří život neulehčovali.
Nejzásadnější je v knize příběh Mirka a Emilky, jejichž osudy sledujeme už od dětství. Právě Emilčin osud, mohl vypadat možná úplně jinak, kdyby měla sílu něco změnit. S její rodinou přežijeme druhou světovou válku, osvobození Američany, nástup komunismu, kolektivizaci zemědělství se ztrátou vlastní půdy a obživy, i srpen 1968. Přiznám se, že poslední stránky s Emilkou se mi četly sakra těžko, hmatatelné, bolavé..
kniha pro mě mohla končit vyprávěním dcery Jany, pohled Johanky mě, přiznám se, vůbec nezajímal. I přesto je to jeden z lepších familier románů.
U takových vícegeneračních románů bych byla ráda za nějaké časové vymezení kapitol.

“Doufala jsem, že když uteču, ulevím všem těm ženám, které tam stojí v zástupu, které nemohly utéct a něco změnit, že když uteču, bude všem nějak dobře”.

Čteno jako audiokniha s velice příjemným obsazením.

8 01.02.2023

“Kandidát se totiž jen tak nezjevuje, ale je tvořen a přetvářen týmem lidí, stejně jako jakýkoliv jiný marketingový produkt.”

Fiktivní příběh popisující dravé prostředí týmu prezidentského kandidáta, ve kterém autorka - bývalá novinářka a tisková mluvčí p. Drahoše zúročila své zkušenosti.
Hlavní hrdinka Dominika je takový Mirek Dušín. Tiskovou mluvčí je schopna být jen u takového kandidáta, kde nebude muset lhát. Čistého, slušného.
Viktor Vranský - neurochirurg, profesionál každým coulem. Alespoň na první pohled je jasným kandidátem na hrad. Už ho tam jen dostat.
Téměř celá kniha se točí organizací volebního týmu, kde kandidát dělá snad vše proto aby volby nevyhrál, tým je sestavená parta amatérů a Dominice se od první chvíle divíte proč ještě neutekla, protože Viktor Vranský se rozhodně nejeví jako vhodný kandidát. A do toho prohnilé podhoubí celé kampaně.

Přiznávám, že popisky organizace jsou někdy zdlouhavé, ne příliš zajímavé, naopak ona “mafiánská” stránka mohla být pikantnější.

Bavila mě vztahová linka Dominiky, která vnáší do knihy lidskost.
Co se nedá upřít je čtivost, musela jsem dočíst, protože mě zajímalo jak to celé dopadne a kde je pravda.

Největší zbraní knihy je autorčina profesní minulost. Můžeme jen hádat do jaké míry se inspirovala v našem českém prolhaném rybníčku..a jen doufat, že letošní volby jsou čisté a slušnost konečně vyhraje.

Solidní tři hvězdy a možná se časem podívám i na autorčinu knihu Žárlivka, která tady byla nakousnuta.

Jo a tu misofonii … tu mám teda taky :)

2 25.01.2023

Nikdo není sám? Nikdo nechce být sám? A nebo by možná i chtěl? Chvilku sami chceme být někdy všichni, ale nikdo nechce být osamělý.
Veronika má milujícího manžela a dvě trochu rozmazlené a protivné děti otrávené pubertou, které mi při čtení lezly na nervy. Vlastně svým přístupem mi na nervy lezla samotná Veronika, která se svými rozhodnutími brodí hlouběji a hlouběji do bahna stresu, frustrace, výčitek a beznaděje doprovázené psychickým deptáním matkou, která sice nedávno zemřela, ale v hlavě společně s pocitem viny zůstane ještě dlouho.

Soukupová umí. Umí skvěle popsat ten pád do deprese, sebelítosti, kdy se vám ranou (nebo několika) ranami osudu změní celý pohodový zaběhnutý život, kdy se snažíte vše vyřešit sama pro dobro všech ostatních, kdy každý večer po sklence vína jdete spát s tím, že už to bude lepší …
Autorčiny knihy jsou průtrží negativních emocí, číst je je jako stát za dveřmi a poslouchat cizí hádku, nebo pokyvovat, protože takovou situaci prožíváte taky a zrovna tohle je téma, které se může stát nám všem.

Dávám čtyři hvězdičky, postava protivné matky mohla být v knize trochu déle, začátek měl pěkné grády, pak už se to jen plácalo v té samé kaši a nebýt odborné pomoci plácá se to patrně ještě teď .

16 12.01.2023

Mít tahle skupina vědců větší štěstí, mohli v ledu Antarktidy objevit nějakého dalšího kapitána Ameriku… místo toho vykopali Věc.. něco na pohled odporného. Něco co se dokáže na 100 % změnit v kohokoliv a je téměř nemožné rozeznat zda jste to vy nebo věc. A co by tak mohlo infikovat celý svět ..

“Protože pokud by takováhle Věc dokázala číst myšlenky, kopírovat tkáně, tváře, osobité projevy ..jak poznáš, že já..nebo kterýkoliv jiný člověk …že je to vůbec člověk?”

Příběh by si klidně zasloužil mnohem více stran, poznat více hlavní hrdiny, protože se mi pořád pletli.. ale všechno to napětí, narůstající nervozita, odhalování infikovaných spolupracovníků a boj s příšerou jsou skvostné a je až neuvěřitelné, že příběh vznikl v roce 1938.
Přes všechny superlativy mi Carpenterova filmová verze z 80.let přijde lepší. Všechen ten hnus, nechutnosti a děs ve filmu překonávají vlastní fantazii.

7 31.12.2022

Za mě - jako nastávající maminku skvělá kniha. Plná informací a užitečných tipů včetně těch praktických - například jak si natrénovat cestu do porodnice s co všechno zjistit.

Navíc celá ta stránka toho, jak pečovat o ženu v průběhu celého těhotenství a po porodu, čemu se věnovat, jak udělat radost .. kdyby tohle přečetlo více chlapů, bylo by méně nešťastných žen na mateřské.

31.12.2022

Skvělé. Klobouk dolů před autorovou fantazií a láskou k pivu. Už názvy kapitol vyvolávají úsměv a stejně tak celé příběhy - sice se při čtení neřechtáte ale ten potutelný úsměv, tam je celou dobu :)
Výborný dárek pro konzumenty a pijany na dlouhé zimní hospodské večery :)

3 26.12.2022

Dětská klasika a první téma výzvy 2022. Nejraději mám povídku o rozpáraných gaťatech a dešťovce. Ty ilustrace jsou kouzelné. Některé povídky jsou naopak slabší - a z dětství si je absolutně vůbec nevybavuji a při čtení knihy mě překvapily - třeba ta o oslavě 28.října nebo o psaní do Nymburka ..

Jen tak mimochodem, všimli jste si jak často Čapek používá výrazy tak a a tak ? Jen v první povídce 22x .. to by se češtinářům na hodině slohu nelíbilo :)

16 21.12.2022

Víte, ve kterém státě nemůžete přivázat krokodýla k hydrantu? Kde nesmíte mít sex s dikobrazem, nebo kde mají ptáci ve vzduchu přednost před letadly? Všechno se dozvíte v tomhle cestopisu.
Že roadtripy po USA nejsou jen pro mladé vám ukáže @pokgeorge , který s úlevou, že netrpí závažným onemocněním koupil letenky, půjčil auto s vydal se napříč USA.
Cestopisů z USA (jo tu zemi miluju!) jsem četla hodně, a ano ty zážitky, které v nich jsou popisovány jsou nepřenositelné a jedinečné, ale mohou vás nakopnout k tomu taky tu nádheru taky zažít, nebo zavzpomínat máte-li takovou cestu za sebou. Já měla v roce 2017 od Arizony stejnou trasu jako autor a proto mohu říct, ano! Tenhle cestopis by neměl zapadnout! Je autentický, plný rad a tipů co vidět a na co se připravit. Vlastně podobně bych cestu sepsala i já.
Oceňuji krásné fotografie, osobní zážitky - i ty negativní, základní místa co v USA vidět. Co mě bavilo moc je medailonek ke každému z projetých států včetně vtipných zajímavostí. A taky úvod, ve kterém autor apeluje na preventivní prohlídky.

2 20.12.2022

Tři milostné příběhy formou přímé řeči, která dodává čtivost. Příběhy o vyznávání lásky, těžkopádné, neútěšné, jak rychle vzplanuly tak rychle odezní. Ve všech příbězích lásky starších mužů k mladým dívkám, což určitě ovlivňuje prožívání lásky ..

Čteno jen v rámci čtenářské výzvy - autor s oceněním F. Kafky
Můj šálek kávy to není, autora dále vyhledávat nebudu, nebýt kniha tak krátká, nedočetla bych.

17.12.2022

Tuhle love story jazzového věku - New Yorku 20.let miluju. Prohibice, lehkomyslnost, grandiózní večírky u tajemného Jaye Gatsbyho, zvoucího stovky hostů, očekávajíc jedinou osobu.. Love story, kde na nikoho nečeká šťastný konec.
To horké léto jde znát na každé stránce, osudová láska a tíseň celé atmosféry taky.
Je pravda, že obrovský podíl na tom má film s Leonardem Dicapriem, který Gatsbyho trefil přesně. Film dodává knižní předloze všechen ten třpyt a lesk a je živější a barevnější než vlastní fantazie.

“Večírek skončil.”

8 16.12.2022