Limonadovyjoe komentáře u knih

(SPOILER) Dne 5. 8. 1944 v 01:30 vniklo 15 ozbrojených partyzánů do hostince Isidora Mokrosche v Životicích kde došlo k přestřelce. Při ní byli zastřeleni dva úředníci těšínského gestapa, hostinský, žena komisaře a jeden úředník gestapa utrpěli vážné zranění.
“Za jednoho mrtvého Němce zemře deset Poláků, tradovalo se už od začátku války. Magwitz se rozhodl tuto kvótu msty překonat.”
Hned nad ránem 6. 8. 1944 na rozkaz Magwitze dochází k obklíčení Životic vojáky wermachtu a členy gestapa se seznamy občanů Životic, kteří nemají volkslistu. Skutečnost?
“Ze třiceti šesti mrtvých mělo trvalé bydliště v Životicích jen 24. Zemřelo 6 občanů Horní Suché, 4 z Dolních Bludovic, 1 z Dolní Suché a 1 z Těrlicka (oba poslední mladíci obcí jen projížděli na kole na borůvky a nemohli se tak prokázat) . Nejmladšímu zastřelenému bylo 16 let a nejstaršímu bezmála šedesát.

“V matričních zápisech 36 zastřelených mužů je jako příčina smrti uvedeno srdeční selhání. Zdá se, že 6. 8. 1944 se Životicemi a okolím prohnala kardiální epidemie.”

Jsou knihy a KNIHY. A Karin Lednická je autorkou těch druhých. Na každé stránce tohoto dokumentárního díla jde vidět mravenčí a pečlivá práce o události, která je v rámci válečných zločinů téměř zapomenuta. Jde vidět láska k místům a obrovská snaha a vůle aby nedošlo k zapomenutí tragédie. Aby se fakta vryla pod kůži je dokument proložen střípky příběhu postav celé tragédie. Máme tak jména, klidné životy obyvatel i jejich fotografie. Stejně tak další osudy všech účastníků v poválečném vývoji.
Takhle by měly být vyprávěny dějiny ve školách. Pro ostatní je tahle kniha a malé muzeum v Životicích. I když pro nemístní může být čtení trošku náročnější, měl by o tragédii z našeho koutu země vědět každý.

10 03.04.2022

(SPOILER) Kniha sleduje život Aleše po tom co mu zůstanou na krku dvě novorezaňata, které nejsou jeho a se kterými stráví 15 let lásky i trápení.
15 dnů nudy. Přesně tolik jsem s knížkou strávila…a teda promiňte, ale tohle je tak debilní, že se to ani na odreagování nehodí. Tak blbé, že se to může odehrávat jen pražskejm (omlouvám se Pražáci).
Výrazy jako krasava, prcina, slizomrd a jiné krásy jsou na běžném pořádku, stejně jako všechny ženské jsou zde sexuální bohyně (a nic víc ), peněz se rozhazuje jak by se vyhrálo ve sportce, a Sára s Ellou jsou tak úžasné, že by vyhrály i Česko Slovensko má talent..
Vzhledem k té červené knihovně, bych řekla, že měl autor nějakou krizi středního věku. A proč cpe příběh do Ostravy, když je pak schopný napsat v baru VE Stodolní, nebo pojedeme Do Čeladné, to mi hlava nebere.
Jedna hvězdička za slibných prvních sto stran a druhá za čtivost. Bohužel pět set stran takového nic je moc stran, děj se téměř nikam nevyvíjí a kniha by tak mohla končit klidně po 250 stranách i po tisíci…

Naivně jsem si myslela, že po nudném Nejlepším víkendu se autor chytne za nos a zlepší se.. no nic, očividně to může být ještě horší

Děs běs.

11 23.03.2022

“ Neexistují důkazy , že se něco vůbec děje. Mizí dokumenty. Mizí lidé, nebo si mění totožnost.”
▪️2006 - Anna Politkovská, investigativní novinářka, kritička současné ruské vlády - zavražděna v den Putinových narozenin
▪️2006 - Alexandr Litviněnko, Putinův kritik - otráven poloniem 210.
▪️2015 - u Kremlu zastřelen tehdejší vůdce protiputinovské opozice Boris Němcov, opozičník Vladimir Kara-Murza neúspěšně otráven.
▪️2015 - 3 bulharští obchodníci se zbraněmi dodávající zbraně Ukrajině - otráveni.
▪️2016 - Milo Djukanovič - premiér Černé Hory usilující o vstup země do NATO - otráven
▪️2018 - Sergej Skripal - dvojitý ruský agent a zrádce Ruska - otráven Novičokem (+ manželský pár, který flakon od parfému s jedem našel a použil - žena zemřela )
▪️2019 - Zelimchan Changošvili, Putinův oponent, zastřelen uprostřed Berlína
▪️2020 Alexej Navalnyj - opoziční politik - otráven již podruhé.
▪️2021 -výbuch ve Vrběticích mají na svědomí stejní ruští agenti, kteří otrávili S. Skripala. Prezident Zeman spolu s Nejedlým a Mynářem zakrytě mlčí a srážejí kroky vlády.

Tolik v krátkosti o činech kontrarozvědky FSB (nový název stejných praktik KGB) a vojenské rozvědky GRU, jejíž činy musí být rozhodovány z vyššího místa - prezidenta. Prezidenta, který si změnou ústavy umožnil být zvolen na 12 let, tedy do roku 2036. Prezidenta země, která má své agenty po celém světě a jejich úkolem je rozsévat proruské nálady, manipulovat volby (včetně těch v USA), zbavovat se nepřátel země a žít z korupce.

Velice čtivá kniha, která na 180 stranách řekne vše a kterou přečtete za jeden den - pokud na to budete mít žaludek. Velice zajímavě popisuje nejen praktiky ruských agentů ale také investigativní skupiny Bellingcat, která pomohla vyřešit mnoho z těchto případů.
Myslím, že autor muže klidně začít s druhým dílem, protože jen dnes máme na Novinkách články o pohřešované novinářce, která o den dříve narušila vysílání ruské TV a také zprávu kde slovenský prorektor vojenské akademie vyzradil GRU přísně tajné informace o NATO…

9 15.03.2022

3,5
Když si člověk myslí, že je něco nejlepší pro všechny, je to většinou to nejhorší pro všechny aneb taková je síla kompromisu - spokojen není nikdo.
Není spokojená Hana, která poslala svého desetiletého syna na venkov, aby mohla hrát svou vysněnou roli.
Příliš spokojená není ze začátku ani babička Eva, která dostane na převýchovu rozmazleného vypočítavého kluka, který má ze všeho nejraději hraní her na počítači.
A spokojený není ani Viktor, desetiletý puberťák navyklý na život v Praze - alespoň do doby než začne objevovat dobrodružství mimo zdi pokoje a on-line světa.

“Taky jsem tady nikoho neznal, pomyslím si, ale neřeknu to. A tak ji řeknu to jediný, co se k tomu dá říct, že s některýma věcma se nedá nic dělat, stejně jako jsem musel já sem, i když jsem nechtěl, a teď musím zpátky, i když nechci, stejně jako moje máma nemůže donutit svoji mámu aby šla na operaci, tak stejně babi nemůže nic dělat s tím, že nemůže zůstat sama.”

Jak jsme u Soukupové zvyklí máme tady plno spíše nesympatických postav a skvěle vykreslené myšlenkové pochody a jejich pohnutky, se kterými můžeme více či méně souhlasit.
Ale tentokrát jsem s knihou bojovala, prvních sto stran bylo opravdu utrpení. A i když závěr chytne za srdce, a líbí se mi jak je nastíněn další život postav, jsem neoblomná a musím nechat nižší hodnocení. To co je nejlepší pro všechny, prostě není nejlepší pro Lucii. S autorkou ale ještě určitě nekončím, stále mě baví.

4 10.03.2022

“Někdy je nejlepším způsobem, jak je zmást, udělat něco, co nemá žádný smysl, nebo co zdánlivě dokonce jde proti tvým zájmům. Zapamatuj si to, Sanso, až tu hru budeš hrát. Jakou hru? Tu jedinou. Hru o trůny.”

Tady v tomto díle se s tím G.R.R. Martin vůbec nemazlil! Vzal všechny důležité postavy, zamíchal je a půlku z nich prostě vyhodil. To co si mnoho autorů nedovolí zvládl Martin naprosto bravurně a nebouří se tak jen meče ale i mnoho fanoušků série. Hlavně si nějakou postavu neoblíbit!
Stará spojenectví jsou rušena a vznikají nová, taková, na které by nikdo nesázel. Postavy jsou rozházeny po celém Západozemí tisíce leguí daleko od sebe a někdy přitom tak blízko. A jestli něco v Západozemí umí, tak jsou to svatby - až vražedně skvělá zábava :)
No a za zdí se nám štosuje nová armáda..ale o tom zase příště.

“Již brzy přijde chlad, a noc která nekončí.”

Díky covidové izolaci přečteno za neuvěřitelných 6 dní.

9 24.02.2022

Co jiného číst v izolaci, že?
“Obavám se, že až skončí karanténa, bude Wu-Chan potřebovat pořádnou terapii.”

Kniha deníkovou formou popisuje 60 dní, kdy devítimiliónový čínský Wu-Chan padl do přísné karantény a stal se městem duchů. Ukazuje zmatek, nevěřícnost, ale taky vůli a lásku občanů k městu. Víru, že karanténa po dvou, třech, čtyřech ….. týdnech skončí a také nedůvěru obyvatelstva k zatajování informací a cenzuře. Ukazuje mentalitu občanů a způsob myšlení. Boj lékařů a dalších zdravotníků s neznámým onemocněním, kolapsem péče, vlastně to všechno co známe všichni.
Tak proč to číst? Protože Wu-Chan byl první a kniha je tak mementem začátku dlouhého boje s covidem. A troufám si říct, ze jednou bude mít obrovskou výpovědní hodnotu.
Na druhou stranu co si budeme povídat, kniha z karantény už zákonitě musí být stereotypní a opakující se. Čím více autorka válčila na internetu, tím mi byla méně sympatická. Alespoň v dovětku bych čekala výraznější zmínku ke zbytku světa, protože právě i díky všemu tomu mlžení se nemůžu ubránit dojmu, že právě Wu-Chan uvalil karanténu zbytku světa na dlouhé dva roky. Ale o tomhle autorka mlčí.

“Nebojím se smrti, ale nechci zemřít na nákazu, nechci být obětí epidemie. Ta myšlenka, že mě něco zabije, je mi z duše protivná.”

A na otázku co číst v izolaci odpovídám..Něco jiného.

1 18.02.2022

(SPOILER) “Někdy děti zabalili do pomočeného prostěradla, nebo jej omotaly kolem hlavy aby vypadali jako duchové páchnoucí močí.”

“Jindy ho odvedla do herny. Tam se děti postavily do řady a čekaly na mrskání bičem”.

Bití, mučení, znásilňování, ponižování, sterilizace. Internátní školy - ideální revír pro sadisty a pedofily.
Ta-ko-vá - by-la - do-ba - zázračné zaklínadlo, tři slova, která znějí dobře v každé epoše.
Nebavíme se o temném středověku, poslední ze škol byla uzavřena v roce 1996…
“Dnes víme, že takových škol bylo v Kanadě 136, ve kterých přežívalo minimálně 150 tis. dětí. O všech detailech, co ve školách dělo, se Kanada oficiálně dozví až v roce 2015. “

Tahle kniha nevypraví jen příběh Tobyho Obeda. Vypráví příběh všech dětí původních obyvatel a jejich dětí, které byly nuceny podstoupit povinnou převýchovu v katolických internátních školách, které si v ničem nezadaly s koncentračními tábory.
Vypráví o následcích, emoční plochosti, násilí, problémech se závislostmi a neschopnosti/nemožnosti zařadit se do společnosti dávno potom, co jsou tyhle hrůzy minulostí, protože “Ten kdo je zneužíváný, později sám zneužívá, a týraný sám týrá.”

Vypráví o tom jak se Kanada s tímto horkým bramborem poprala, když se o školách začalo veřejně mluvit. Přijala svou část viny, narozdíl od katolické církve a papeže, a vyplatila miliardy dolarů na odškodnění.
“Odškodnění se dostane pouze těm, kteří ještě žijí - zatím peníze obdrželo přibližně 80 tis. žáků a Kanadu to stálo 6 miliard dolarů.

Ale stačí to?

6 17.02.2022

Kdybyste autem srazili cikána v Ostravě, pravděpodobně vám řekne Zhebni. Protože ale právník Billy Haleck srazí cikánku v New Yorku, prokleje jej starý cikán Lemke jednoduchým zaříkadlem - Zhubni! A Billy začíná hubnout...i když má dobrý, více než stokilový základ, ztrácí i více než kilo denně. Nejdříve je spokojený , že se vleze do kalhot, pak kalhoty málem ztratí, je štíhlý, hubený, vyhublý na kost..
Celá první polovina je výborná, stačí pojmenovat kapitolu aktuální Billyho váhou a sledovat jak se ztrácí tělesně i mentálně.
Je to taková syrová, fyzická, dospělá verze pohádkového Povznesení.
"Rossingtonovi roste krunýř, Hopley hnije a já se ztrácím".
Ve druhé části, kdy by děj měl mít pořádné grády, mi ale trochu vázne. A mafián Ginneli to celé sám neutáhne. Konec a jahodový cikánský koláč to ale zase zachraňují, a i když člověk tuší jak to dopadne, musí znechuceně číst dál.
Co mě hodně bavilo, byla nekorektnost, generalizace a až rasistické narážky na romy ( "všichni cikáni jsou lumpové") a myslím, že v dnešní době už by King s takovou knihou bez žaloby neuspěl :-)

11 12.02.2022

"Nechte minulost spát pod zemí prosím, jinak bude hůř."
Výborné kulisy němci i StB utajované továrny a pracovního tábora Prameny Vltavy, který se pravděpodobně nacházel v podzemních chodbách šumavského pohraničí, a který je do dnešní doby opředen tajemstvími.
A k tomu tělo mrtvé dívky oblečené v pruhovaném pyžamu a s židovskou hvězdou. Šumavské lesy, starousedlíci a temná historie podzemí pod Františkovem a Stolovou horou.

"Tehdá existovaly dvě továrny. Jedna nahoře a druhá pod ní. Pod Stolovou horou. Mnohem, mnohem větší..."

Obrovský palec nahoru za zpracování dalšího střípku českých dějin. Pozadí tábora, továrny, skutečných historických událostí, o kterých se ví velmi málo.

Proč to tedy nefunguje? Velice zajímavou kriminální zápletku tady doslova kazí překombinovanost celého vyšetřování. Jakoby sama autorka nevěděla z koho udělá vraha a proto jim je každý chvilku, každý jinak. Každá ingredience - syrovost, válečné osudy, křivdy, otázka viny a neviny, pomsta.. je sama o sobě skvělá, ale zakombinovat zde všechno a snaha co nejvíc šokovat tvoří dohromady dort pejska a kočičky.
Bohužel tomu nepomáhá ani osa příběhu. Vyšetřování ve dvou časových linkách (20 dní od nálezu těla/80 dní od nálezu těla..), jejíž střídání se, prostě tady na krátkých kapitolách ruší a navíc ještě sledovat všechny postavy a jejich vzájemné vztahy z dob druhé světové války. Stačilo by ubrat. Možná zjednodušit. A bylo by to dokonalé.
Spokojila bych se, kdyby kniha končila někde o třicet stránek dříve.
K zakomponování případu Kramný a jeho viny/neviny se snad nemusím ani vyjadřovat. Naprosto zbytečné v příběhu.

11 07.02.2022

"Mladé dámy v Americe milují nezávislost stejně, jako jejich předkové, a za to, že se samy živí, sklízejí obdiv a úctu."

Malé/velké ženy - sestry Marchovy. Rozumná Meg, divoká Jo, klidná Beth a trochu rozmazlená Amy. A Laurie - soused, kamarád, přítel a konečně i manžel jedné z dívek.
Je až neuvěřitelné, jak nadčasová kniha, která oslavila už více než 150 let, je. Nejen, že příběh pohladí na duši a chytne za srdce, ale dokáže předat tolik mouder a maminkovských životních pravd, ať už ji čtete v 15 nebo v dospělosti. Ano, i já ji našla v maminčině knihovně.
Postavy a jejich charaktery jsou krásně vykresleny, mají ctnosti i své chyby, se kterými bojují. Zejména postava Jo, která znázorňuje samu autorku mě bavila. Bavil mě vztah Jo a Laurieho, bavilo mě cestování Amy po Evropě, bavilo mě jak dívky vyrostly v krásné sebevědomé ženy. Bavila mě Meg a její domácí marmelády, opravdu ze života.Všechny lásky i strasti. Naštěstí je tam vždy maminka, která nabídne rameno a dobrou radu.

"Vážně by mě zajímalo, jestli se někomu z nás přání splní". "Mám ke svému vzdušnému zámku klíč, ale nevím jestli dokážu odemknout dveře, to se teprve uvidí". Poznamenala Jo záhadně.

Hned po dočtení jsem si pustila film z roku 2019. A neumím si představit, že bych z něj měla něco hlubšího bez přečtení knihy. Neurovnané, zmatené. S knihou ale dává krásnou galerii těch nejdůležitějších momentů. Jediné plus filmu je postava Laurieho - Timothée Chalamet jej střihl naprosto přesně.

10 01.02.2022

"Každý velký hotel má svý skandály... svý strašidlo".
Horský hotel Overlook v Rocky mountains je od listopadu do května pro klientelu zavřený. Všichni zaměstnanci a na první pohled i všichni hosté jej opustí a klíče se předají zimnímu správci. Tím správcem je Jack Torrance - manžel a otec, který brigádu v hotelu sněhem odříznutém od zbytku světa s nadšením přijímá. Snad tady zapomene na své démony a zase stmelí rodinu, ale hory člověku chyby nepromíjejí ...a hotel ty démony v Jackově hlavě cítí..a přiživuje je a chce ho..
To vše dokáže vycítit i Jackův pětiletý syn Danny, dokáže vidět zlo, trvalé nájemníky hotelu i budoucnost. Má totiž Osvícení..

Film jsem nikdy neviděla, bojím se už u upoutávek a hudby Kubrickova filmu. Proto jsem i s hrůzou dlouho obcházela knížku. Ale kniha není děsivá. Téměř. Teda krom momentů v pokoji 217 když uvidí píp a pak ty píp píp na zahradě.. :-)
Je o skvěle vykreslené psychice pětiletého kluka, o schýze a ponorce v uzavřeném prostoru, o vygradované atmosféře, o šílenství v přímém přenosu..to King umí bravurně.

Za zmínku určitě stojí, že King se inspiroval návštěvou The Stanley hotelu v Coloradu, který s manželkou navštívili právě v době, kdy jej vyklízeli poslední hosté a na zimu se zavíral. King tak zůstal na hotelu v pokoji 217 jednu noc téměř sám. A tento, dnes už kultovní horor se začal rýsovat.

Navíc bych řekla, že je to jedna z mála knih, kde se autorovi povedl konec, které ne vždy zvládne.

"Protože tady v Overlooku se pořád něco děje. Tady splynulo všechno v jeden čas. Byla tu nekonečná srpnová noc 45' se smíchem a přípitky. Bylo tu časné temné ráno z června před dvaceti lety, v němž mafiánští střelci vysypávali své zásobníky do těl mužů. V pokoji ve druhém patře se vznášela ve vaně ta žena a čekala na návštěvníky".

11 22.01.2022

Trochu šílená cesta Wenzela Winterberga z Berlína, který je stejně starý jako Československo, stejně starý jako nejstarší krematorium v Čechách, a pečovatele Jana Krause původem z Vimperku (něm.Winterbergu) Cesta skrze historii, vlastní osudy, lásky i svědomí.
Cestou vlaky z Berlína přes Liberec, Vídeň, Brno až do Sarajeva nám Winterberg a jeho bedekr z roku 1913 dělají průvodce po "Beautiful landscape of Battlefields, cemeteries And ruins." Ale taky po městech, traťových tunelech, krematoriích, hospodách a hotelech.. Winterberg a jeho záchvaty historie..
Takové množství informací, opakujících se informací a mnohdy nesrozumitelných informací, že i já jsem se cítila jako Jan Kraus v muzeu, nejraději bych celého Winterberga někde nechala a zapomněla na něj, však on si ho někdo vezme..ale stejně jako Kraus jsem to nedokázala a musela se do příběhu vrátit.
Úplný Hradec Králové.

"Lepší záchvaty historie, než hysterie". Ano, ano.

Takhle o dějinách střední Evropy skutečně ještě nikdo nevyprávěl. Autorovi se povedlo napsat takovou tu knížku, která bude vyčnívat mezi ostatními, takovou zvláštní až úžasnou. Takovou, kterou budete buď milovat nebo nenávidět a s nechutí ji ani nedočtete.
Je to zase jedna z těch knih, která ke čtení vyžaduje čas, číst a nevěnovat se ničemu jinému, jen tak si příběh užijete. Teda až vezmete užvaněného a náladového Winterberga na milost. Ukáže Vám jak se dívat skrz historii.
Já tleskám.

"Kocovina je jediná jistota, kterou Čech má. Celá země může být ve válce, obsazená, nebo svobodná. Měli bysme bojovat, měli bysme slavit. Jenomže my máme pořád kocovinu, tak neděláme vůbec nic. Jediné co můžeme dělat, je dát si další pivo."

"Vytáhnout špunt.
Vypustit vzduch.
Zavřít oči.
Dobrou noc".

12 11.01.2022

"Je jedna věc mezi lidmi, která si nevybírá a nečekaně se objevuje v každé době, za každého režimu a všude na světě. Láska."

Opravdu sladká tečka za letošním rokem. Výborná kniha, kterou mohu doporučit.. minimálně všem milovníkům Šikmého kostela nebo Mornštajnové.

Příběh z Krušných hor ale také z pohraničí, Sudet. Příběh o rodinách žijících v podhůří, o vzájemné lásce i lásce k horám. O válce, té první Velké, i té druhé, světové. O tom jak spolu Němci a Češi žili celá léta pospolu a jak se všechno změnilo v nenávist.

"Když se šla Anna projít na náves, děti na ni posměšně volaly Němka, Němka a házely po ní bláto. Měla pocit, že nikam nepatří. V jejích horách ji nechtěli, že je Češka, tady ji zase nepřijali, že je Němka. Bylo to k zbláznění."

Velice čtivě napsaný příběh přátel Františka a Floriána, Rity a jejich rodin a rodin jejich rodin. Postavy se vůbec nepletly - tak dobře jsou vykresleny jejich charaktery. Navíc většině z nich přejete jen to nejlepší. K tomu Krušnohorská příroda a důležité body naší historie.

5 31.12.2021

(SPOILER) Tak 1,5 *
No..co napsat..vlastně ani nevím.

Kratičký příběh o otci, který se lituje, utápí v alkoholu, a trápí se, že pro svou milovanou čtyřletou dcerku není tím nejlepším. A když na dveře zaklepou sociální pracovníci, vezme situaci do vlastních rukou, s dcerkou uteče, vydá se na road trip po českých luzích a hájích a nechá za sebou čtyři mrtvé...ano, na cenu Otce roku tohle asi nebude... a příběh končí tak, jak logicky skončit musí.
Bohužel mi kniha nic nedala, nebavila mě, až na několik surovostí mi chybělo napětí, nějaký přesah. Holčička byla na čtyřletou až příliš inteligentní.
Zajímavý byl osud matky, který se rozplétá ke konci knihy
(zaviněný opět tatínkem) a který jej pronásleduje více, než démon alkohol.

Výtku mám i k obálce, která je sice krásná, ale díky ní jsem čekala příběh s osmdesátkovým feelem a to se nestalo .

1 30.12.2021

4,5
Soubor povídek? Povídkový román? Každopádně skvělé první setkání s autorkou a výborný první dojem.
Životní osudy jednotlivců, rodin a párů, které na první pohled nemají nic společného, na druhý pak úplně všechno.
Každá postava vypráví svůj životní příběh, po svém, vysvětlují své důvody jednání, nepochopeni druhou stranou, neschopni komunikace, ale i odpuštění. Spojením jednotlivých příběhů se rozplétá krásná pavučina, která začíná i končí Zuzanou...
V momentě kdy si zapamatujete všechny postavy a jejich "vztahový strom" je to radost číst.

5 21.12.2021

To byl ale laskavý horůrek. A úplně jiný King, než na kterého jsem zvyklá. Po všech těch děsech, které se vám dostanou pod kůži, je tohle podobné spíše pohádkovému Povznesení.
Jamie Conklin je skoro normální kluk.. akorát vídá mrtvé lidi. Jako ten kluk v Šestém smyslu. Skoro. Někdy je to otravné, někdy hrůzné, ale nevadí mu to. Má v tom pořádek. Mrtví se ukazují jen pár dnů po smrti, musí mluvit pravdu a postupně mizí. Do té doby než se ukáže Ranař,tenhle prevít prostě nechce zmizet...
Velice čtivý, milý, krátký příběh plný popkulturních narážek, ale taky rituál Chüd, který je znám už z It. Díky krátkým kapitolám i napínavosti čtení rychle ubíhá, jen si myslím, že z této duchařské tématiky se dalo vysoukat mnohem víc. Ale je to milé, vážně. Teď na vánoční čas určitě...no ale už se těším až sáhnu po pořádném Kingovi.

"Vždycky je nějaké POZDĚJI, to už mi dávno došlo. Skončí to teprve až umřeme. Předpokládám, že potom bude všechno PŘEDTÍM."

7 17.12.2021

Jedna rodinná oslava, jeden náročný den pro všechny.
Pokud se chcete zbavit všudypřítomné předvánoční všemilované atmosféry, je tahle kniha právě pro vás. A vlastně...po Štědrém dnu nás všechny čeká nějaká taková rodinná sešlost, tak proč se nepřipravit:-) .
Tři sestry, kupa dětí, rodiče a každý z jiného těsta. Každý ví všechno nejlíp, někdo je nejchytřejší, někdo si musí něco dokazovat, někdo musí pořád ukazovat jak má skvělou práci, kolik má peněz, někdo je nejlepší máma, někdo se nejlépe stará o domácnost, někdo má lépe vychované děti.. a do toho střípky ze života maminky Marie, která už tohle všechno nemá za potřebí, která už do toho maglajsu řízla, chce mít hlavně klid, vidět děti, vnoučata a užít si společný den.

"Pomůžete mi s vařením, že jo? Zeptala se Blanka.Ale Olina i Kristýna mlčí. "Tak ti pomůže máma, já to stejně moc neumím. No jasně Kristýna se z toho zase snaží vykecat.
Co ty Olino? Olina mlčí. Blanku zase popadne vztek, ony si myslí, že jedou na oslavu, kde nemusí hnout ani prstem. Vždycky co neudělá ona, Blanka, tak prostě není.
Olino? Já jsem nestihla dodělat nějakou práci. "No jistě práce, Olinka musí pořád ukazovat, jak je důležitá. Jako kdyby ta její práce bylo hledání léku na rakovinu".

To porovnávání, děláme to všichni. Hledání chyb a nedokonalostí na druhém a ujišťování se ve svých silných stránkách.
A autorka to umí naprosto dokonale popsat, ty myšlenkové pochody, dialogy..je to jako byste v tom autě seděly taky. A i když se postavy víceméně celou dobu myšlenkovitě nebo napřímo hádají, dohadují a podezírají, je to neuvěřitelně čtivé a stejně když jde do tuhého dokáží se určitě semknout a podpořit ... protože rodina.
Až děsivá podobnost vzorců rodiny.. Podoba manžela Blanky s jejím otcem. I malého Olivera a tety Kristýny.
Za mě zatím nejlepší kniha autorky.

7 10.12.2021

"Nejkratší lhůta stačí, jestliže ji dobře využijeme. Abyste ji nepřekročil, musíte skákat s matematickou přesností z vlaku na loď, z lodi do vlaku!"
"Budu tedy skákat s matematickou přesností. Vsázím dvacet tisíc liber proti komukoliv, že zvládnu cestu kolem světa za 80 dní, čili za patnáct tisíc dvě stě minut. Přijímáte? "
"Protože dnes je středa 2. října, musí být zpět v Londýně v sobotu 21.prosince, v osm hodin čtyřicet pět minut večer. "

Ostudně přiznávám, že tohle je moje první setkání s Vernem a teda nic moc! Tím, že nemám moc s čím srovnávat nedokážu říct jestli kniha byla dobrá nebo ne, ale jednoduše mě nebavila. Protože miluju cestování vybrala jsem si záměrně cestu kolem světa, ale u přes blízké téma mi kniha moc nesedla. Čtení bylo poměrně náročné, chybělo mi více akce i napětí. A ke konci místo rostoucího napětí z ubývajícího času jsem vynechávala a přepočítávala stránky do konce. Naopak velice se mi líbila postava chladného Angličana Philease Fogga, která mi svou precizností a ledovým klidem byla sympatická, škoda, že ho tam nebylo více. Ale věřím, že na danou dobu byly knihy úžasné. Z pohledu dnešního čtenáře už cesta z jednoho konce světa na druhý není takové terno. Ale v době kdy svět byl mnohem více zahalen tajemstvím bylo setkání s cizími kulturami zajímavé stejně tak cesta skrz Paříž, Indii, Sumatru, Čínu, Japonsko, USA a zpět do Londýna - vlaky, lodí i na saních.

Každopádně kniha je z roku 1873 a já mám tak splněný poslední úkol z letošní čtenářské výzvy - kniha, která má 100 a více let.

2 05.12.2021

To byla nádhera! Teda pokud taky holdujete naturalistickým popiskům krve, hnisu, amputovaných končetin a chronických ran . Pokud v sobě máte taky tuhle mírně nechutnou stránku tak si knihu o chirurgii z dob Viktoriánské Anglie užijete všemi smysly. Z dob, kdy jít do nemocnice bylo skoro vždycky podepsáním rozsudku smrti, z dob kdy se operovalo bez umrtvení, z dob kdy pojem hospitalismus znamenal něco úplně jiného, z dob kdy pokud vás nezabil chirurg svými postupy tak vás zcela jistě zabila infekce protože neexistovaly antibiotika. A právě cestu chirurga Josepha Listera k pochopení infekce, důležitosti čistoty, aseptických postupů a objevení mikrobů tady sledujeme. O tom pochopit,co vlastně způsobuje záněty ran,o tom jak těžké bylo přemluvit jiné lékaře k tomu umývat nástroje mezi pacienty, oplachovat rány, o tom, že mikroskop není sprosté slovo.

Díky houževnatosti Josepha Listera, jeho spolupráci s Pasteurem a dalšími kapacitami medicíny a vědy, se podařilo zachránit obrovské množství pacientů před smrtí způsobenou sepsí a posunout medicínu o kus dále.

"O několik dní později se u mladého chirurga začala rozvíjet pyemie, již mu bezpochyby přivodil kontakt s bateriemi prolezlou mrtvolou. Infekce mu postupně zachvátila paži a rozšířila se do celého těla. Mladý muž nakonec zemřel. Závěr oficiální zprávy zněl, že lékař mohl žít, kdyby se býval předtím než uháněl na pitevnu, nasnídal, neboť s plným žaludkem by lépe vstřebal jedovaté látky, které mu při pitvě pronikly do těla."

3 29.11.2021

Žítková má bohyně, oblast Podlasí u hranic Polska s Běloruskem má Šeptuchy. Ženy, které staletí uměly léčit, hojit, přivolávat lásku a někdy i škodit.
Střípkovité vyprávění vzpomínek dospívajících děvčat, které na první pohled nedává celistvý příběh ale ukazuje život v bohem zapomenutém kraji schovaným v lesích a mlhách. Seznamuje nás s metodami jednotlivých Šeptuch, folklórem, křesťanstvím a pohanstvím, životem a smrtí. V tom všem se odráží mladý život obou dívek, nejlepších kamarádek, které na prahu nového milénia touží vidět svět, objevovat to, co zatím četly jen v Bravíčku, a zažít to, co viděly v telenovele. Místo toho se pravidelně setkávají se smrtí a umíráním, které je tady ještě přirozené. Dospívání v takto zapomenutém konci světa je totiž tak stejný a přece o tolik jiný.

Celistvý děj jsem začala vnímat až v druhé polovině knihy, a vůbec by mi nevadilo kdyby ta příběhová linka byla delší. Téměř na každé stránce je zajímavá myšlenka, zaškrtávat si je, tak vypíšu fix, a zároveň jsou tyto filozofické úvahy umrtvovány lehce cynickým humorem obou děvčat. To mě bavilo. Taky se mi líbilo polské nářečí a množství cizích slov. A slovníček na konci knihy.

"V lidech je kopa svinstva, hromadí se v nich celý život, a bylo by dobré, kdyby to z nich někdo vytáhl ještě předtím, než je to bude tížit v zemi"

2 26.11.2021