Ořechy na cukroví
Michaela Kalivodová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502840/bmid_orechy-na-cukrovi-SBX-502840.jpg
4
83
25
Ve stáří se celý svět mění v místo plné lítosti. Aspoň pro někoho. Hlavní hrdinkou příběhu je životem poznamenaná stará žena, pro niž je rodina nade vše a své děti a vnoučata bezmezně miluje a láskyplně rozmazluje. Skrz zdánlivě obyčejné všednodenní historky a postřehy ale probleskává temná minulost, která v ženě vyvolává znovu a znovu pocity viny a studu. Přeje si, aby mohla změnit již nezměnitelné a zoufale touží po odpuštění za neuvážená životní rozhodnutí, která ovlivnila celou její rodinu. Zároveň se bojí o něj poprosit, protože je přesvědčená, že na něj nemá nárok. Ořechy na cukroví jsou citlivým příběhem o stáří, rodině, závislostech, nejistotách a o umění odpouštět – a to především sám sobě.... celý text
Přidat komentář
Táto kniha je napísaná formou zápiskov. Nie je to vyložene denník, ale dosť sa mu to blíži. Je veľmi autenticky napísaná a je v nej veľmi hodnoverne vykreslené uvažovanie a psychológia staršej osoby. Je obdivuhodné, že to dokázala tak mladá autorka. Napriek tomu, mám s knihou jeden zásadný problém. Niektoré scény sa v knihe opakujú, predovšetkým sú to scény týkajúce sa pečenia, komentovanie nadváhy a zdôrazňovanie dobrého vzťahu hlavnej postavy s Magdou. Ja rozumiem, že ľudské myšlienky sa často točia v kruhu, ale fakt nepotrebujem čítať čo päť strán o týchto veciach. Kniha má len 248 strán a ja som sa aj tak pri čítaní nudil. Myslím si, že základom je nečakať od tejto knihy komplexný rodinný príbeh. Ono svojim spôsobom, by táto kniha mohla slúžiť ako podklad pre vznik ďalšej knihy s prepracovanejším dejom. Záver je dojemný a veľmi pekný. Premýšľal som či vám knihu vôbec odporučiť, ale myslím si, že táto kniha by si skutočne mohla nájsť svojich čitateľov. Takže sú to veľmi hraničné tri hviezdičky, ale predsa len sú.
(SPOILER) Tohle bylo tak opravdové, autorce jsem věřila každé slovo. Bylo to smutné ((pra)babičky mi často bylo tak líto - jak se trápí minulostí, jak by úplně všechno na světě dala Magdičce s Karolínkou, ačkoli by jí to stálo poslední peníze a sama by měla být třeba i hlady, jak se pořád snaží udělat všem radost a nikomu nebýt na obtíž), zároveň mi to ale přišlo tak milé, tak plné lásky...
Skvělá kniha o stárnutí, pochybách, bilancování nad životem a útrapami, které nás všechny ve stáří čekají. Je čtivá, milá a hlavně věrohodná. Věříte autorce každé slovo a tak Vás nepřestane zarážet, jak může tak věrohodně psát o duši staré ženy a jejích myšlenkách. Skvělé. Přečetla jsem ji jedním dechem a o Vánocích mám v plánu přečíst si ji znovu. Vřele doporučuji!
V knihovně mě zlákala pěkná obálka,tak jsem si knihu zapůjčila. Asi sklamu ostatní,ale mě kniha vůbec nesedla. Bylo to takové zvláštní, asi jsem to nepochopila, přesto si určitě kniha najde své čtenáře.60%.
Přestože mi hlavní postava značně lezla na nervy svou jednoduchostí až omezeností, bylo mi jí zároveň líto. Bojuje s výčitkami svědomí, protože se víc věnovala opilému manželovi než synovi. O to víc se teď, ve stáří, snaží vše odčinit. Řeší to hlavně pečením a vařením pro své blízké, ale síly už jí ubývají a zdraví neslouží.
Obdivuji spisovatelku, že se ve svém mladí dokázala vcítit do myšlení staré ženy a velice věrohodně popsala její myšlenkové pochody. Předpokládám, že kniha mladé čtenáře nezaujme, ale ty, co už mají něco odžito, určitě upoutá.
To vyprávění mě bralo za srdce, jak se říká. Vzpomínala jsem na své babičky a představovala jsem si jaká budu za x let já.
Je to strašně smutný příběh.
Žena, která měla manžela alkoholika, kterému se věnovala více než synovi, se to snaží na "stará kolena" dohnat. Jenže je často sama a už nezvládá moderní svět. Často se vrací ke svým vzpomínkám. K různým situacím..
Je až překvapivé, že tuto knihu napsala autorka, ktera je stejně "stará" jako já. Je to tak autentické, že to snad sama musela v rodině zažít, jinak to nechápu.
I přes to ale musím dát tři hvězdičky. Čekala jsem asi malinko něco jineho, nebo mě to prostě jen nechytlo tak, jak bych čekala..
Stylem psaní je kniha určitě zajímavá, příběh je silný, smutný a krásný zároveň. Knihu bych doporučila každému kdo má rád alespoň jednoho ze svých rodičů či prarodičů a chtěl by alespoň trosku nahlédnout do jejich myšlenek.
Zcela jedinečná kniha. Velmi nezvyklé a kraťoučké kapitoly.
Ze začátku jsem se neuvěřitelně bavila, postupem kniha začala být vážnější až nakonec vážná a smutná. S postavami jsem byla nezvyklé seznámena, ale bavilo mě luštit, kdo je kdo.
Příběh byl natolik autentický, že jsem čekala daleko starší autorku a nemůžu uvěřit jejímu mladému věku.
Kniha nebyla vůbec špatná, ale nejsem čtenář, který by si ji přečetl znovu a mohl více ocenit. Děkuji!!!
Mozna bych dala ctyri hvezdicky, ale ta skoda papiru v tistene verzi je fakt odrazujici.
Jinak prosty zivot obycejne zeny, slzy stesti a bolesti. Hodne lidi tam objevi nejakeho toho znameho seniora ;), nic naplat, vsichni takovi budeme ;)
Jedním slovem skvělé. Drobná knížka s krátkými deníkovými zápisky seniorky, kterou přečtete za den.
Milé, úsměvné, občas smutné, ale pořád víc milé než smutné.
Občas mi strašně lezlo na nervy, jak hlavní postava neustále vůči všem používá šílené zdrobněliny. Magdička, Románek, Toníček... Za celou knihu se tam snad neobjevilo jediné jméno v normální a nezdrobnělé podobě. Ale třeba moje prababička takhle mluvila taky, takže je to autentické, jenom toho bylo občas fakt moc. :)
Dojemný příběh, autentický jazyk; zasazeno do uvěřitelných kulis - a k tomu současné reálie. Vřele doporučuju.
(SPOILER) Bylo to vlastně strašně smutné, žena, která zbožňuje svou rodinu, ale ta si na ni nechce udělat čas a upřímně s láskou ho s ní strávit. Vždy se jen ukážou a zmizí a nebo udělají nějaké gesto "aby se neřeklo " a někam ji vezmou, paní je šťastná, zároveň jí, ale už vše bolí a ve skrytu duše sní o tom jak by bylo fajn, kdyby s ní strávili víc času v klidu domova. Pořád si myslí, že na dnešní svět už nestačí, uklidnění, že není nedostatečná, ale nepřichází a ona se trápí tím, že, v televizi kouká na hlouposti a cítí se nepatřičně, když se jí líbí nějaký herec...Pořád se snaží dávat své rodině i to málo co má, cítí, ale že to neocení... Miluje svou pravnučku moc ji, ale nevídá a děsí se svátků ach jo... Je tu krásně vidět jak se situace obrací, nejdříve děti vzhlíží ke svým rodičům, potom rodiče vzhlíží k dětem a leckdy marně. Pravda je , že své rodiče ani děti si nevybíráme... Jediné mínus je ten nespisovný jazyk jímž je kniha napsaná, to se strašně špatně četlo a některé ty výrazy, to bylo hrozné. Nemám toto v knihách ráda, ale příběh k zamyšlení, melancholický a bolavě reálný, je to celé vlastně jen o doufání a nenaplněných představách.
Milé počteníčko v krátkých kapitolách poznáváme stárnoucí ženu,která žije pro svou rodinu.Tato útlá knížečka v sobě skrývá mnoho-lásku,křivdy i odpuštění.Kniha bych doporučila starším čtenářům,kteří ji lépe porozumí.
Bylo to opravdu moc milé knižní setkání, při kterém jsem velice často měla knedlík v krku a slzy v očích. Máte-li chuť na jednu krátkou novelku o rodině, vztazích, stáří, lásce, o křivdách a odpuštění, dejte si OŘECHY NA CUKROVÍ.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Štítky knihy
vzpomínky rodinné vztahy odpuštění, odpouštění senioři matky a synové prababička české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Ořechy na cukroví |
| 2021 |  Zuzka v šatech svátečních |
| 2020 | Dokud jsme mladí |
| 2016 | Největší kočka z tohohle kanclu |
| 2021 | Želmanství |
Kniha Ořechy na cukroví je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 105x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 60x |
| Chystám se číst | 76x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 1x |
(SPOILER) Hlavní hrdinkou je (pra)babička, která se snaží srovnat krok se současným světem, nade vše miluje svou vnučku Magdičku a pravnučku Karolínku, snaží se všem zavděčit neustálým pečením.
Mezi řádky ale na povrch vyplouvá její vlastní příběh o manželu alkoholikovi, o tom, jak pro něj nikdy nebyla tou první a jedinou, o jejích vlastních výčitkách vůči svému synovi....
"Magdička kojí Kájinku, kluky má vedle sebe a čte jim, to je báječný, co ona všechno dokáže. I že takhle dlouho kojí. Já ji obdivuju. To za nás nebylo, tolik se věnovat, furt chodit s dětmi ven a ještě pořád číst. No, my měli víc práce okolo provozu, ty plíny vyvářet, taky přesnídávky ve skleničce nebejvaly. Mnoho maminek dnes ani nežehlí ani Magdička ne.
(...)
Kdybych mohla vrátit čas, nežehlím, nehledám po hospodách. Byla bych s Románkem, četla mu, šla bych s ním krmit kačenky."