LenkaVrbatova komentáře u knih
V rámci žánru dobré. Neurazí, nenadchne. V řadě přečtených knih zapadne. Závěr byl na mě již příliš zdlouhavý, ale celkově mě kniha bavila, příjemná oddechovka.
Po dlouhé době jsem dala možnost thrilleru. A nejsem ani zklamaná, ani nadšená. Ještě asi na straně 100 jsem přemýšlela o odložení knihy. Nakonec jsem ráda, že jsem to přečkala a dočetla. Celkově na mě byla kniha přílíš krvavá (místy až nechutná) a v některých pasážích zdlouhavá. Nejvíc ze všeho mi ale vadil font písma a počet nahuštěných slov na stránce (ne, jinak mi dlouhé knihy rozhodně nevadí, četla jsem i delší). Naopak musím říct, že mě bavily hlavní postavy, byly mi příjemně sympatické. Zřejmě to ale byla poslední autorova knížka, kterou jsem si přečetla.
Od knihy jsem asi čekala moc. Od začátku mi nesedělo seznámení Quinn a Grahama. Chování Quinn bylo podle mě příliš dětinské a Graham byl až přehnaně sladký. Problém, o kterém kniha mluví, je bezesporu dneska aktuální, ale ten příběh byl prostě nereálný. Za mě průměr.
Tohle je snad jediná knížka, u které jsem se pravidelně smála nahlas. Už se těším, až si přečtu další díly.
Asi půjdu proti proudu, ale mně se kniha moc nelíbila. Připadalo mi, že po událostech války ve Vietnamu jen tak klouže, že by se dal příběh propracovat víc do hloubky, víc vykreslit postavy. Nevím, jak to přesně popsat, ale něco tomu prostě chybělo. Mojí velkou nevýhodou bylo zřejmě i to, že o válce ve Vietnamu jsem už ledacos četla a viděla, takže mě veškeré ty útrapy asi zas až tak nezasáhly, jak by měly. Velké plus celé knihy je ženská/dívčí vypravěčka. Celkově za mě ale průměr.
Od téhle knihy jsem čekala více. Vztah protagonistů mě vůbec nebavil, byl podle mě až příliš obyčejný. Nejvíc mi ale při čtení vadily pasáže komentující příběh - eseje, novinové články, úvahy apod. To při čtení románu opravdu nevyhledávám. Knihou jsem se nemohla prokousat a četla ji více než měsíc.
Kniha jistě míří vysoko svou kvalitou, nicméně čtenář mého typu není cílovou skupinou.
Tahle kniha mě chytila asi ve třetině. Zpočátku mi neseděl styl této knihy - rozhovor, jednoduchý záznam výpovědí. Nakonec jsem si ale začala knihu představovat jako dokument a před očima viděla jednotlivé postavy. Ač jsem už několikrát četla, že kniha končí vypravování o kapele příliš rychle, mně to připadalo přesně tak akorát. Skončilo to tak, jak mělo. Velkým momentem překvapení pro mě bylo, když se odhalila autorka, potom to všechno zapadlo. Důvěryhodnost knihy dokazuje i to, že jsem chvílemi přemýšlela o tom, zda to všechno není pravda. Jednoznačně doporučuji.
Viktorie Hanišová fakt umí. Řekla bych, že za mě je v mnohých ohledech lepší než populárnější Alena Mornštajnová. Jediné, co mi na této knize vadilo, byl otevřený konec. Jinak Top strop!
Každým dalším dílem humor z nápadu vyprchává. Ale přesto je v knize pár pasáží, u kterých jsem se opět smála nahlas. Kdo začal se sérii o aristokratce Marii, nechť si přečte i tento díl.
Po přečtení ve mně nezůstalo žádné velké nadšení. Hlavní postava mi nebyla příliš sympatická a detektivní zápletka mě nevtahovala do děje. Šachistické vsuvky rušily celý zážitek ze čtení. Celkově to ale nebylo zas tak špatné, doporučení ode mě ale nečekejte.
Příběh nepřichází s ničím, co by se už neobjevilo v jiných knihách. Vše se točí kolem alkoholu, drog a sexu.
I přesto, že má kniha pouhých 150 stran, mi někdy připadalo, že výlevy Sashova myšlení čtu už po několikáté. Jako bych ho poznala během pár stran a pak už se vše odvíjelo jen podle očekávání.
Ale je to dobře napsané a koho tato tématika zajímá, nechť si knihu jednoznačně přečte.
Knihu jsem četla jako dospělý čtenář v rámci celostátní soutěže Souboj čtenářů.
Kniha je typickým příběhem dětského dobrodružství a nemusíte se bát, že je pouze pro romského čtenáře. Jsou zde samozřejmě odkazy na romskou kulturu a běžný život, ale celkově je to prostě příběh o klukovi na druhém stupni, který chce blbnout, líbí se mi holky, snaží se učit a během naší četby pomalu dospívá.
Dnešním mladým čtenářům by mohly dělat problémy dobové odkazy - pětiletka, souška, je/není ve straně apod. Jak jsem se sama se svými žáky přesvědčila, museli jsme si to dovysvětlit.
PS: Pro holky to moc není.
CH mě ještě nikdy nezklamala. Miluju její styl vyprávění, její postavy a jejich osudy. Vždycky mě baví, jak čtenář získává informace v průběhu celé knihy a hlavní se dozví až v závěru. Kniha Kosti v srdci mě bavila proto, že byla plná tajemství, která se neříkala, protože pravda bolí. Líbilo se mi prostředí (příště tuhle knihu budu číst v teplých krajinách) a rodinné vztahy. Kde jen ta CH bere ty nápady?
I takovéhle knihy člověk občas potřebuje - nic náročného, kdy od začátku víte, že to dobře dopadne. Bavilo mě propojení Londýna a farmářského venkova, charaktery postav a vztahy mezi nimi.
Vřele doporučuji, ideální čtení na teplé letní večery.
Když si člověk zvykne na osobitý styl psaní, nemůže se už odtrhnout. Místy smutné, přesto velmi pěkné čtivo. Po dlouhé době jsem sáhla po českém autorovi a opět jsem se nezklamala.
Kniha, ve které nehledejte žádnou akci, spád nebo zvraty. Téměř celou knihu jsem si říkala, proč to čtu, že je to o ničem. A pak mi to v závěru došlo! V téhle knize je neuvěřitelný přesah, který vás zavalí a zasáhne, pokud budete správně číst mezi řádky.
První povídku zkazily vulgarismy. Druhou zase vložený příběh “spisovatele” o trpaslíkovi. Celkově to ale nebylo špatné. Po dlouhé době konečně kniha od Viewegha, která mi nevadila.
Romantika, kterou každá z nás občas potřebuje. Konec mě ale docela zklamal. Místy mi vadily i větné konstrukce. Proto “jen” tři hvězdy.
Seriál Gilmorova děvčata je mým nejoblíbenějším seriálem. Přečíst si proto tuto knihu bylo povinností. Ledasco se člověk dozví o herečce, o seriálu moc ne. Místy mi neseděl hereččin humor a vlastně jsem byla z celé knihy značně zklamaná. Proto jen dvě hvězdy.