Las_T
komentáře u knih
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Velmi hutná kniha. Marnivost, láska, osamělost a víra ve svého boha, to jsou hlavní problémy, kterými se Sinuhet ve svém životě potýká a musím se přiznat že jsem byl až mile překvapen tím jak "šedá" postava ten lékař je. Není to nějaký stereotypní klaďas, ale člověk co dělá chyby jako každý. Upřímně jsem na něj měl chvílema vztek, jelikož si za mnohé ze svých ztrát může zcela vlastní vinou, ale třeba na něj změním názor až mé vlasy prořídnou a hřbet se ohne a já si to přečtu znovu, starší a moudřejší. Kapitola s Mineou šílený doják a Kaptah je nejlepší sluha od Sancha Panzy. A pokud se ti ta kniha nelíbí tak na tebe pouštím svoji vodu.
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
Charakteristické Clarkovské dílo, kdy Arthur vezme skupinu astronautů, kteří jsou úplné špičky ve svém oboru a na ničem jiném v knize nezáleží. Ráma je chladný a krásný, tajemný, ale přesto plný měst, které se až nápadně podobají těm naším. Technický popis Rámy detailní a mozek zavařující. První a Druhá vesmírná Odyssea jsou pro mě osobně, ale furt number one.
Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
Philip K. Dick
Skvělé scifi s obrovským přesahem. S filmem bych to vůbec nesrovnával, kostru to má samou, ale maso je zcela odlišné. Rick Deckard je určitě jedna z mých nejoblíbenějších postav scifi literatury. Dick ho v knize znovu a znovu láme až jsem ke konci začínal pociťovat tu bezmoc, kterou si procházel. Vskutku famózní.
Pod kupolí
Stephen King
Když jsem vzal tuhle tenoučkou knihu do ruky říkal jsem si, zda uvidím od Kinga nějaké soft scifi nebo třeba survival post-apo. Není to vlastně ani jedno, nebo spíš takhle, scifi je to opravdu jen malou kapičku a post-apo o něco větší kapku. Je to hlavně kniha o tom, jak obří množství hlavních postav(je jich tady opravdu šílené množství a všechny jsou barvité), musí řešit své největší démony poté co přišli o svou základní komoditu - svobodu. Někteří to zvládají lépe a v klidu, někteří začnou pomalu ale jistě šílet a musím se přiznat, že je to opravdu zábavný na čtení. Pokud, bych měl hodnotit konec, tak z pohledu posledních 100 stran - super. Jen těch úplně závěrečných 20 stran se mi nelíbilo. Pátou hvězdu dávám za slizkého Jima Rennieho, díky kterému by ta kniha klidně mohla mít podtitul “vzestup a pád diktátora z Lidlu“.
Měsíc je drsná milenka
Robert A. Heinlein
Opět jedno z těch děl klasické scifi literatury, které tě tak zahltí informacemi na dané téma, až chvílema zapomeneš, že je tam i nějaký děj. Moje první zkušenost s Heinleinem je tedy ve formě jakési revoluční příručky, ale nezlobím se. Líbilo se mi zpracování katapultů a vliv zemské gravitace na “luňáky“. Hlavní čtveřice postav taky sympatická, jen u Mikea jsem neustále čekal kdy je zradí. Kdo za tuhle paranoiu vůči UI asi může HALE hmmm?
Konec Věčnosti
Isaac Asimov
Klasický Asimov, který na posledních 50 stranách zandá více plot twistů než jiní autoři v dvakrát tak objemné knize. Ony totiž i jeho plot twisty mají plot twisty, líp to říct nejde. Kniha mě bavila, každopádně se musím přiznat, že časové paradoxy a obecně hrátky z časem nejsou zrovna ten námět, kvůli kterému mám Asimova tak rád. Přesto ho uznávám, že o tom taky zkusil něco napsat.
Konec dětství
Arthur Charles Clarke
Mám Clarka hrozně moc rád, mám ho i načteného, ale tohle mě strašně nebavilo. Vůbec jsem v tom nepoznával jeho styl, jakým píše své ostatní romány. Když nad tím tak uvažuju, tak jsem měl i vzhledem k tam vysokému hodnocení tady moc velké očekávání, které se mi v rukou obrátilo na to největší scifi zklámání mého života. Třetí hvězdu dávám jenom z respektu k autorovi.
Měsíční prach
Arthur Charles Clarke
Skvělý A.C. Clarke v plné síle. Survival scifi, které se odehrává hned “za humny“. Trochu mi to připomínalo Martana od Andyho Weira, jen je to naspané o 50 let dříve a čtenářsky lépe stravitelné. Vadila mi jen jedna jediná věc, věc která mi vadí u všech Clarkových knih. Bylo to hrozně krátké. Takových sto stránek navíc by tomu podle mě vůbec neublížilo ba naopak.
Narrenturm
Andrzej Sapkowski
(SPOILER) Hele zasazením je to super. Ta atmosféra středověkého Česka a Polska z toho vyloženě dejchá, Sapko o tom ví první poslední. Dialogy stejně jako v Zaklínači fakt jak někde od stolu v hospodě, prošpikované sprosťárnami u kterých se opravdu nejde nesmát. Problém přichází až u hlavní postavy. Nejblíž mám asi k Šarlejovi, jelikož v pozdějších částech Reynevanovi říká jak velký idiot to je a já s ním musím z celého srdce souhlasit. Doslova v každé kapitole se Reynevan dostane do nějakého průseru a jen málokdy se z něj dostane sám, spíš mu vždy pomůže ohromná dávka štěstí nebo známost z dřívějška. Má být prezentován jako chytrý mág co studoval v Praze, ale je to takový hlupák...Nakonec ty čtyři hvezdy dám, ale do dalšího dílu se nehrnu. Fakt mě to mrzí.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Jsem přesvědčen, že Liouvi bylo ještě těch 750 stran málo, on má fantazii a um na to napsat i desetkrát tak dlouhou knihu. Na rozdíl od prvních dvou dílů, je tady krásně vidět to schéma podle kterého knihu psal;
1. lidstvo je ohroženo mimozemšťany - 2. lidstvo vymyslí 2-3 scénáře jak se ubránit - 3. pro realizaci vyberou první, nejvíc rozumný, který ale katastrofálně selže - 4. náhodou a s ohromným štěstím, se povede realizovat druhý scénář a lidi jsou zachráněni - 5. lidi to nestačí oslavit a je tu další hrozba z vnějšího vesmíru. A jedeme dokola.
Do toho ještě nepříliš sympatická holčina Sin, kterou bych já na rozdíl od Tchien-minga na rande určitě nepozval, spíš bych ji dál důkladný reality check. Po každém průseru si vleze do sarkofágu a nechá se zmrazit na 50-200 let, po třetím zmražení už to bylo trapné (za knihu hibernuje šestkrát btw.)
Love story okey, ale ke konci jsem to dočítal s vypětím sil.
Vesmír je velký, ale život je větší. Snad nás osud zase svede dohromady (nebo radši ne, trilogie mi stačila.)
Temný les
Liou Cch'-sin
Mnohem čtivější než první díl. Čtenář už není permanentně v mlze, postavy vědí do čeho jdou a co je čeká. V půlce se to dost zlomí a přechází to z takového toho scifi blízké budoucnosti do hard vize budoucnosti. Meditátoři mě hrozně bavili. Celkově tedy o “kapičku“ lepší než Tři tělesa.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Podle zdejších komentářů si vyvozuji, že lidem na téhle knize nejvíc vadí dvě věci; přílišná vědecká terminologie, která jde často až moc do hloubky a dále přehnaná a okatá propaganda ČLR. Co se týká té vědecké terminologie a vysvětlování všeho, autor to neumí podat tak hladce jako třeba Asimov, takže čtenář má vlastně dvě možnosti, buďto se to co Liou popisuje snaží s vypětím sil pochopit (a pokud mu na střední šla fyzika, tak to bude mít o poznání snazší) a může se mu to podařit a nebo v tom může jako já plavat a jen se kompletně oddat tomu, že autor ví o čem mluví a popisuje tady jeho vlastní nápad jak kontaktovat mimozemské civilizace, samozřejmě trochu okořeněné tím scifi, přeci jenom není to literatura faktů. No a co se týče té propagace Číny, tak tu jsem zde teda nepochytil vůbec. Autor občas doplňuje text poznámkami a fakty z Kulturní revoluce, které jsou spíš zajímavé a jako propagandu je může brát snad jen hloupoučký člověk. Určitě bych řekl, že on sám má na ten disaster co se tam odehrál mnohem víc kritický pohled než řadový číňan. Pátou hvězdu nedávám za docela slabý konec a některé kapitoly z Tří těles, což jsou sice kapitoly, které dělají tuhle scifi vyjímečnou, ale mě tak úplně neuchvátily. Celkově spokojenost a těším se na další díl.
Špinavý kšefty na North Ganson Street
S. Craig Zahler
Velmi jednoduché na čtení. Má to všechny poznávací znaky pana Zahlera - výkaly, uříznuté penisy, střílení a přejíždění zvířat, mučení...prostě všechny tyhle srandičky, které dokáže pořádně docenit jen potencionální sériový vrah. Ta poslední skoro až post-apo část je dobrá, ale mně se nejvíc líbila část, kde na cca 40 stranách dojde k pozabíjení tak 80% hlavních postav. To se jen tak nevidí. Navíc kniha stála jen pár kaček a moc jsem od ní nečekal, takže jsem ve výsledku spokojený.
Nadace a Země
Isaac Asimov
Jdu proti proudu, za mě nejlepší díl Nadace, přitom je ironicky úplně ze všech nejméně o Nadaci. Je to tak strašně poutavé a napínavé, prostě si nemůžu pomoct. Miluju to.
Terror
Dan Simmons
No teda, nemám slov. Extrémně pomalé tempo je v tomto případě vykoupeno neustálým napětím, které hlavně v druhé polovině knihy doplní i naprostá zoufalost a bezvýchodnost situace. Můj první čistě hororový román a rovnou taková pecička. Stejně jako námořníky v knize doprovází všude přítomný mráz, mě mrazí při pohledu na citace v závěru knihy, jelikož si Simmons vytvořil k tématu tak brutální řešerši, až z toho jde hlava kolem.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Já se nedivím, že se po vydání knihy zvýšila míra sebevražd u mladých mužů. Já jsem se tak nudil, že jsem se chtěl zabít už během čtení.
Farma zvířat
George Orwell (p)
(SPOILER) Je jedno jestli ti je 20 nebo 60, pokud ti není úzko když odvážejí Boxera na jatka, tak prostě řečeno - nemáš srdce. Zapomeň na Kinga a Poa, nejstrašidelnější knihy, které jsem kdy četl dělal pan Orwell.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Dělalo mi hrozný problém se do toho začíst a když už se mi to povedlo tak jsem byl na konci. Z mého pohledu zklamání jako hrom a to mám hodně rád Bradburyho povídky.
Hyperion
Dan Simmons
Čte se to úplně samo. Celkově je to originální a do detailu promyšlený svět, některé příběhy (např. otec Hoyt), dokonce dosti postrádají jakékoliv scifi pozadí a i přes to nenudí. Pán autor, popisuje vše barvitě a obsáhlé, což tedy mně osobně nevadí, 500 stran jsem dal za pět dní, takže obrázek si asi uděláš sám/sama. Přidávám se ke zdejším lidem, kteří tvrdí, že nejlepší je příběh Sola, jelikož je nejvíc tragický a dovolím si říct, že s empatickým čtenářem dokáže i pohnout. Nutno však zmínit, že ostatní příběhy nepokulhávají, ba naopak (vyloženě skvělé jsou pro mě kněz, básník, učenec a detektiv - moc mě nebavil voják a konzul). Celkově tedy velká spokojenost a už se pomalu třepu na pokračování, které je prý podle všeho nejen ještě lepší, ale mnohem velkolepější, tak uvidíme.
Pustiny
Stephen King
Pustiny bohužel nepřekonaly laťku, kterou pro mě nastavili Tři vyvolení. Dost jsem se na knihu těšil. První půlka je dle mého názoru docela dost natažená, snad 200 stran čteme o Jakeovi a o tom jak se chce dostat za ka-tet do Středosvěta. Čtenářovi je jasné, že se tam Jake dostane, přičemž by to celé šlo zkrátit tak na padesát stran maximálně. Nechci tady znít jako nějaký odpůrce vaty, ba naopak mám ji v knihách docela rád, ale musí být zábavná, což v první půlce Pustin fakt není. Druhá půlka knihy je už však opět skvělá, počínaje River Crossing, končíc samotným Ludem. Těch posledních 150 stran se četlo opět samo. Bohužel u mě převyšuje to jak jsem se nudil na začátku, než to jak jsem se bavil na konci, takže dám jenom čtyři hvězdičky. btw. slyšel jsem o Kingovi, že dokáže všechno fakt brutálně obkecávat a když vidím, že další díly mají 600+ stran, tak se už teď trochu obávám, že tohle bylo jenom “malé obkecávání“ a to velké teprve přijde. ajaj